15 C 231/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 14 477,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 31. 12. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy 25. dne v kalendářním měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni – částku 7 477,4 Kč; – zákonný úrok z prodlení z částky 14 477,40 Kč ve výši 12,75 % ročně od 28. 9. 2024 do 30. 12. 2025; – zákonný úrok z prodlení z částky 7 477,40 Kč ve výši 12,75 % ročně od 31. 12. 2025 do zaplacení; – úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 31. 12. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 15. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 477,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 8. 2024 byla mezi společností právnická osoba. (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru spolu s úrokem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky splácet tak, aby byl úvěr splacen nejpozději dne 27. 9. 2024. Žalovaný však ze smlouvy řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení. Původní věřitelka následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2025 pohledávku ze smlouvy postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný však do data podání žaloby na pohledávku ze smlouvy žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. Žalobkyně se proto podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 14 477,40 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru a poplatků, spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení. Na podkladě návrhu vydal zdejší soud dne 29. 5. 2026 elektronický platební rozkaz, č. j.: EPR 113619/2026-6, proti kterému žalovaný podal dne 8. 6. 2026 odpor. V něm vyjádřil vůli úvěr splácet, avšak vzhledem ke své tíživé finanční situaci žalovaný navrhl, že dluh bude splácet ve splátkách po 1 000 Kč. Žalobkyně s návrhem žalovaného na plnění dluhu ve splátkách vyslovila v podání ze dne 28. 7. 2026 souhlas. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř., a to i v případě posouzení věci toliko jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. případného neúspěchu ve věci (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09). Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek nabyla za žalovaným dne 17. 12. 2025 pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč. RPSN ve smlouvě činila 9 867,1 %, resp. bez uplatnění slev 1 165 580,9 %. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a poplatky sjednané ve smlouvě splácet. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou poskytnutého úvěru. Do data podání žaloby žalovaný na pohledávku ze smlouvy neuhradil ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 27. 12. 2025. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 14 477,40 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen zčásti. Soud nemohl přehlédnout, že RPSN byla sjednána ve výši 9 867,1 %, resp. bez uplatnění slev ve výši 1 165 580,9 %. Taková výše RPSN je však v rozporu s dobrými mravy, a proto je ujednání o RPSN dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 ICmo 91/2010, podle kterého hranice maximální přípustné výše RPSN pro nebankovní instituce činí 100 %. Jelikož je ujednání o RPSN podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a je tedy celou smlouvu třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud proto posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j.: 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.: 19 Co 102/2022-61). S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 7 000 Kč, tj. nesplacené jistiny úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke dni následujícím po posledním dni lhůty k plnění vymezené předžalobní výzvou. S ohledem na to, že má žalovaný dle svého vyjádření více závazků a není proto schopen plnit žalobkyni jednorázově, stanovil soud, že v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., má žalovaný žalobkyni plnit ve splátkách, z nichž výše jedné činí částku 1 000 Kč. Tyto splátky je žalovaný povinen žalobkyni hradit vždy do 25. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, tzn. že nesplní-li žalovaný byť jednu ze splátek včas, může se žalobkyně domáhat splnění celého dluhu najednou (výrok ad I). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok ad II). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na přibližně stejný procesní úspěch obou účastníků vyslovil, že ani jeden z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok ad III). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.