15 C 241/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit byt č. 6.0 o dvou pokojích a kuchyni s příslušenstvím, nacházející se ve 3. podlaží domu č. p. Anonymizováno, adresa, katastrální území Jméno žalované B a vyklizený jej žalobci odevzdat, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 5 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 18. 6. 2026 se žalobkyně domáhala, aby soud žalované uložil povinnost k vyklizení bytu v domě č. p. Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, adresa (dále jen „byt“). V návrhu uvedla, že je vlastníkem a pronajímatelem bytu a s žalovanou uzavřela smlouvu o nájmu bytu. Žalovaná však ze smlouvy řádně neplnila, neboť řádně a včas neplatila nájemné a náklady na služby. Žalobkyně proto neměla zájem na prodloužení doby nájmu a žalované zaslala výzvu k opuštění a vyklizení bytu. Protože však žalovaná ani na základě výzvy ze strany žalobkyně byt nevyklidila, žalobkyni byt nepředala a k datu podání žaloby byt nadále užívala bez právního titulu, domáhala se žalobkyně, aby soud žalované uložil povinnost k jeho vyklizení a odevzdání žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z předložené smlouvy vyplývá, že mezi žalobkyní, jako pronajímatelkou, a žalovanou, jako nájemcem, byla uzavřena smlouva o nájmu bytu č. p. Anonymizováno, adresa, k. ú. Jméno žalované B. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to na 2 roky s účinností od 2. 3. 2024. Z předloženého vyúčtování vyplývá, že žalobkyně má z této smlouvy za žalovanou pohledávku ve výši 60 452 Kč. Žalobkyně žalované zaslala výzvu k opuštění, vyklizení a protokolárnímu předání bytu, která byla připravena k vyzvednutí dne 23. 4. 2026. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Právní vztah mezi účastníky soud posoudil jako nájem bytu podle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož byl nájem sjednán na dobu určitou dvou let, skončil uplynutím této sjednané doby, přičemž nájemce je pak v souladu s § 2292 o. z. povinen byt v den skončení nájmu pronajímateli odevzdat. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu alespoň tři měsíce po skončení nájmu na dobu určitou a pronajímatel jej v této době písemně nevyzve, aby byt opustil, nájem se za zákonem stanovených podmínek obnoví. Protože žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k opuštění, vyklizení a protokolárnímu předání bytu a tato výzva se do dispoziční sféry žalované dostala dne 23. 4. 2026, kdy byla tato výzva připravena k vyzvednutí, nebyl nájem ve smyslu cit. zákonného ustanovení obnoven. Žalovaná proto byt nadále užívá, aniž by k tomu měla právní důvod. Soud proto návrh na zahájení řízení shledal důvodným a v celém rozsahu mu vyhověl (výrok ad I). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen „vyhláška“), dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 450 Kč za úkon zaslání předžalobní výzvy dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky a 450 Kč za úkon podání písemného návrhu ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky. Pro úplnost soud dodává, že výši paušální náhrady dle § 2 odst. 3 vyhlášky za jeden úkon vyčíslil tak, jak cit. ustanovení vyložil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn.: 28 Cdo 2638/2025 (výrok ad II). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.