15 C 254/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 39 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 11,50 % ročně od 9. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni – částku 19 740 Kč – zákonný úrok z prodlení z částky 28 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 4. 7. 2024 do 8. 2. 2026, – zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 9. 2. 2026 do zaplacení, – zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 1,25 % ročně od 9. 2. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 28. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 740 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 1. 4. 2024 byla mezi společností Anonymizováno právnická osoba. (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky splácet. Žalovaný však ze smlouvy řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení. Původní věřitelka proto v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy byla následně ze strany původní věřitelky smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na společnost Anonymizováno právnická osoba., která pohledávku postoupila na žalobkyni, a to se všemi právy s pohledávkou spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky v celkové výši 39 740 Kč s příslušenstvím, která sestává z nesplacené části jistiny sjednaného úvěru, smluvní pokuty a dalších poplatků vyplývajících ze smlouvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyně za žalovaným nabyla pohledávku vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnut částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % ročně a RPSN ve výši 5 481 % splácet. Žalovaný však ze smlouvy řádně a včas neplnil, přičemž žalobkyni ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2026. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 39 740 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen zčásti. Soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, a RPSN ve výši 5 481 %. Z výpisu systému ARAD dostupném na webu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v dubnu 2024, činil úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami průměrně 8,71 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje více než 55násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke spotřebitelským úvěrům. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn.: 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. Absolutně neplatné je rovněž ujednání o výši RPSN, která dle smlouvy činí 5 481 %. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 ICmo 91/2010, podle kterého hranice maximální přípustné výše RPSN pro nebankovní instituce činí 100 % ročně. Jelikož jsou ujednání o výši úroku z úvěru a o výši RPSN podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nelze taková ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j.: 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.: 19 Co 102/2022-61). S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 20 000 Kč, tj. jistiny úvěru jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke konci třídenní lhůty vymezené předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2026 (výrok ad I). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok ad II). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na přibližně stejný procesní úspěch obou účastníků vyslovil, že ani jeden z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok ad III). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.