15 C 267/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 28 330 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 11,50 % ročně od 8. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby byla žalované dále uložena povinnost zaplatit – částku 8 330 Kč, – zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 12 % ročně od 1. 4. 2025 do 7. 7. 2025, – zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 0,50 % ročně od 8. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 214,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 1. 4. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 28 330 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 27. 12. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky splácet. Žalovaná však ze smlouvy řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnila. Na dlužnou částku žalovaná neuhradila ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou žalobkyně žalované v této věci zaslala. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky v celkové výši 28 330 Kč, sestávající z jistiny úvěru, smluvní pokuty a poplatků, spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení, který je požadován ode dne následujícího po zesplatnění celé pohledávky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 27. 12. 2024 žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně a RPSN ve výši 5 563 % splácet. Žalovaná však ze smlouvy řádně a včas neplnila, přičemž žalobkyni ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 30. 6. 2025. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 28 330 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen zčásti. Soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, a RPSN ve výši 5 563 %. Z výpisu systému ARAD dostupném na webu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v prosinci 2024, činil úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami průměrně 8,63 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje více než 55násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke spotřebitelským úvěrům. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn.: 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. Absolutně neplatné je rovněž ujednání o výši RPSN, která dle smlouvy činí 5 563 %. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 ICmo 91/2010, podle kterého hranice maximální přípustné výše RPSN pro nebankovní instituce činí 100 % ročně. Jelikož jsou ujednání o výši úroku z úvěru a o výši RPSN podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nelze taková ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j.: 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.: 19 Co 102/2022-61). S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 20 000 Kč, tj. jistiny úvěru jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke konci sedmidenní lhůty vymezené předžalobní výzvou ze dne 30. 6. 2025 (výrok ad I). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok ad II). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 214,99 Kč, přičemž tato částka představuje 41,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,6 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 134 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 28 330 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za podání písemného návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč (výrok ad III). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.