15 C 314/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem Jméno advokáta / Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozena dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 14 160,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku , částka, , a to ve splátkách v částce , částka, měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy k 20. dni měsíce pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v rozsahu částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úrokem ve výši 27,48 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky celkové částky , částka, s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru. Pohledávku žalobkyně nabyla od společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ode dne , datum, . Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna, avšak dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. V žalobě a jejím doplnění ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě takto uzavřené smlouvy byl žalované poskytnutý úvěr ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s takto poskytnutou částkou se žalovaná zavázala zaplatit částku , částka, , která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 27,48 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v hotovosti ve 45týdenních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka byla sjednána na , datum, . Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila a porušila tak závazky ze smlouvy. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila celkovou částku , částka, s tím, že poslední příslušná splátka byla uhrazena dne , datum, . V tomto řízení žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši , částka, a dlužnou částkou poplatku ve výši , částka, . Dále se žalobkyně domáhá zákonného a smluvního příslušenství. K otázce posouzení úvěruschopnosti a s tím související platnosti smlouvy žalobkyně v podání ze dne , datum, zejména uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných přímo od žalované – žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a toto bylo zaznamenáno v zákaznické kartě. Dále byla provedena lustrace žalované ve veřejně dostupných systémech, konkrétně v insolvenčním rejstříku.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a smluvních podmínek soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl sjednán úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala za takto poskytnuté peněžní prostředky zaplatit poplatek ve výši , částka, , kdy tento je složen z částky , částka, jakožto úroku, z částky , částka, jakožto částky za zpracování úvěru a z částky , částka, jakožto částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí , částka, a částka za flexibilní splácení činí , částka, . Celkovou částku ve výši , částka, se žalovaná v této smlouvě zavázala splácet v pravidelných 45týdenních (sedmidenních) splátkách ve výši , částka, s tím, že poslední splátka činí , částka, . Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 88 %. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky, s nimiž žalovaná uzavřením smlouvy vyslovila souhlas.

6. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaní požádala o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . V této žádosti žalovaná ke svým poměrům uvedla, že žije v nájmu a její dosažené vzdělání je učňovské. Žalovaná uvedla, že úvěr požaduje na neočekávané výdaje, ke svému rodinnému stavu uvedla, že je svobodná a vyživuje dvě děti. Není vlastníkem auta a její příjmy jsou tvořeny z mateřské/rodičovské dovolené. Žalovaná uvedla, že celkové příjmy domácnosti činí , částka, a odhadované měsíční výdaje činí , částka, . Součástí této listiny je prohlášení, že žalovaná uvedla pravdivé a úplné údaje o svých poměrech.

7. Z tabulky umoření ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, byla žalované poskytnuta částka , částka, a žalovaná uhradila splátky v celkové výši , částka, (tj. dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, ). Ode dne , datum, nebylo na poskytnutý úvěr hrazeno ničeho. Dlužná jistina činí , částka, .

8. Z dopisu ze dne , datum, , z informace o zpracování osobních údajů a ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, .

9. Z dopisu ze dne , datum, a z podacího lístku soud zjistil, že žalované byla zaslána předžalobní výzva, ve které byla vyzvána k úhradě částky , částka, .

10. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka , částka, a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkovou částku , částka, a to v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná však závazky ze smlouvy porušila, když na poskytnutý úvěr uhradila toliko celkovou částku , částka, . Z provedeného dokazování však soud shledal, že žaloba je důvodná toliko částečně, jak vysvětleno a rozebráno dále.

12. Právní posouzení:

13. Soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, a z tohoto důvodu ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, dále jen „OZ“). Dále soud aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, jakož i konstantní judikaturu vyšších soudů a Ústavního soudu.

14. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

19. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Podle § 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

21. Podle § 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

22. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. V daném případě se žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je v řízení dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. OZ, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (§ 2395 a násl. OZ a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), který její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, . Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši , částka, a dlužnou částkou poplatku ve výši , částka, . Žalobkyně však v řízení ani přes opakované poučení soudu postupem dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“ neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně k důkazu v tomto směru předložila toliko zákaznickou kartu, ve které jsou obsaženy základní údaje o poměrech žalované, tyto však nejsou nikterak doloženy (například výpisy z bankovních účtů, potvrzení o příjmech, nájemní smlouva apod.) a naopak je soud shledává za protichůdné, když je v žádosti zejména uvedeno, že žalovaná žije v domácnosti se dvěma osobami, které vyživuje, má příjmy z rodičovské dovolené ve výši , částka, s tím, že příjmy celé domácnosti činí , částka, , když je zde zároveň uvedeno, že počet zdrojů příjmů žadatele je 1. Není tak například známo, zda v domácnosti s žalovanou žije ještě nějaká další osoba a rovněž není věrohodná tvrzená výše měsíčních výdajů, když nebylo doloženo, jaká je výše nájemného, zálohy na služby, náklady na výživu dvou vyživovaných osob uvedených v této žádosti, jakož i například další náklady na stravu apod. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, přitom dovodil, že „bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ Právní předchůdkyně žalobkyně se dále například nezabývala ani otázkou, zda má žalovaná již nějaké finanční závazky vůči jiným společnostem. Žalobkyně k dotazu soudu sice uvedla, že provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, avšak toto soud shledává za nedostatečné, a to právě ve smyslu všeho shora uvedeného. Soud má za to, že pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru zcela rezignuje na ověření přesné výše výdajů spotřebitele a zároveň neověří ani jeho způsob bydlení, nelze dojít k závěru, že by poskytovatel řádně ověřil výši výdajů spotřebitele podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele přitom chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů. Nejvyšší soud pak například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, přijal závěr, podle něhož gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

27. Z uvedených skutečností je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, s odbornou péčí a soud tak dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřená dne , datum, je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), když právní předchůdkyně žalobkyně nebyla s ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru oprávněna s žalovanou smlouvu uzavřít. K této neplatnosti se přitom přihlíží i bez návrhu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 OZ), neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek. Již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Jak pak dále vyplývá například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024 „dovodil-li totiž odvolací soud, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované stačí data z interních systémů SOLUS a BRKI a údaje o částkách životního minima a na chod domácnosti, pročež žalované zbývá „dostatečná částka“ na úhradu měsíčních splátek úvěru, nelze než dospět k závěru, že se odvolací soud dostatečně nezabýval úvěruschopností žalované, nepřihlédl-li k jejím faktickým (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům, jak je dovozoval „z publikovaných údajů o životním minimu“.

28. Pro úplnost pak soud dodává, že rovněž sjednaný úrok ve výši 88 % ročně uvedený ve smlouvě o úvěru je v rozporu s dobrými mravy, když tento zcela zjevně přesahuje čtyřnásobek obvyklé úrokové míry a uvedená smlouva je tak i z tohoto důvodu v rozporu s dobrými mravy (byť žalobkyně v žalobě nárokovala toliko úrok ve výši 27,48 % ročně). Soud však v daném případě vyslovuje neplatnost již z důvodu nedostatečného posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, tj. z důvodu zjištěné neoprávněnosti právní předchůdkyně žalobkyně danou smlouvu uzavřít (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), a zmiňovaný rozpor sjednaného úroku s dobrými mravy (a s tím související případná neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy) soud tak zmiňuje již nad rámec výše uvedeného.

29. S ohledem na uvedenou neplatnost smlouvy je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, jakožto právní nástupkyni společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, (§ 1879 a násl. OZ) toliko dlužnou jistinu, a to dle jejích aktuálních možností (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Jak bylo prokázáno, žalované byla poskytnuta částka , částka, a uhradila celkovou částku , částka, a soud tak žalobě vyhověl ve výši , částka, s tím, že současně rozhodl o možnosti žalované uhradit dlužnou částkou v pravidelných měsíčních splátkách, když toto žalobkyně ponechala na úvaze soudu. K uvedenému rozhodnutí soud přispěl právě s ohledem na to, že nejsou známy majetkové poměry žalované, přičemž v zákaznické kartě žalovaná uvedla, že vyživuje další dvě osoby a je na rodičovské dovolené. Jiné majetkové poměry žalované nejsou známy a soud tak shledal za adekvátní uložit žalované povinnost dlužnou částku splácet v měsíčních splátkách po , částka, , a to pod ztrátou výhody splátek (výrok ad I).

30. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl (výrok ad II).

31. O náhradě nákladů řízení (výrok ad III) rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch a neúspěch obou účastníků v řízení byl téměř totožný, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.