15 C 323/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupena Jméno Zástupce, advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky částka s příslušenstvím z titulu nesplacené půjčky. Pohledávku žalobkyně nabyla od společnosti právnická osoba, IČO: IČO, resp. od přechodného věřitele – společnosti Anonymizováno Anonymizováno to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (k tomuto dni činila celková hodnota pohledávky částka a byla složena z neuhrazené jistiny ve výši částka a nedoplatku poplatku ve výši částka). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a rovněž mu byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalobkyně v žalobě a jejím doplnění ze dne datum uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum s její právní předchůdkyní (právnická osoba, IČO: IČO) smlouvu č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka částka, a to v hotovosti, kdy převzetí prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Takto poskytnutou částku se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši částka, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Celkovou částku částka se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných 55týdenních splátkách. Žalovaný však půjčku řádně a včas nesplácel a dostal se do prodlení. V tomto řízení se žalobkyně domáhá částky částka, která představuje nedoplatek jistiny a nedoplatek půjčky, když žalovaný uhradil na dlužnou částku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do podání žaloby toliko částku částka, kdy tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že tato byla soudu předložena nevyplněná.

6. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum a ze smluvních podmínek soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO: IČO smlouvu o půjčce, na základě které mu byla poskytnuta částka částka. Převzetí částky v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem částka, tj. celkem se zavázal zaplatit částku částka, a to v pravidelných týdenních splátkách ve výši částka s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši částka. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky.

7. Z dopisu ze dne datum, ze seznamu postupovaných pohledávek, z podacího archu právnická osoba a z potvrzení o úhradě soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni a byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky.

8. Z dopisu ze dne datum a z podacího archu právnická osoba soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, ve které byl vyzván k úhradě dlužné částky částka. 9. právnická osoba ze systému ČNB ARAD ze dne datum soud zjistil, že úroková sazba pro domácnosti – obyvatelstvo, spotřebitelské úvěry v dubnu 2009 činila 7,73 % ročně.

10. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byla poskytnuta částka částka a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku částka v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný závazky ze smlouvy porušil a dostal se do prodlení. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, která se v tomto řízení domáhala částky částka, která představuje nedoplatek jistiny a nedoplatek půjčky.

12. Po provedeném dokazování však soud shledal, že žaloba není důvodná, jak vysvětleno a rozebráno dále.

13. Právní posouzení:

14. V daném případě žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „OZ“) s tím, že na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka částka a žalovaný ji měl vrátit spolu se sjednanými úroky (§ 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). Žalovaný však závazky se smlouvy nesplnil a dostal se do prodlení (§ 517 a násl. zákona č. 40/1964 Sb.).

15. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Z nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07 vyplývá, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V této souvislosti Ústavní soud poukázal především na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, s jehož závěry se ztotožňuje.

17. Dle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

18. Dle § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., platí, že bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Jak bylo v řízení prokázáno, právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce (§ 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb.,), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka částka a žalovaný měl žalobkyni vrátit částku částka, kterou měl splácet v pravidelných týdenních splátkách. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, poplatek ve výši částka představuje v přepočtu úrok ve výši 42,39 % ročně a soud tak ve smyslu shora citované judikatury tak danou smlouvu shledal za absolutně neplatnou (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb.), když je zřejmé, že takto sjednaný úrok je v rozporu s dobrými mravy.

20. Jak totiž vyplývá z Databáze časových řad ARAD, týkající se úrokových sazeb bank k úvěrům, které byly bankami poskytnuté domácnostem, byla výše úvěru v dubnu 2009 ve výši 7,33 % ročně a je tak zřejmé, že úrok ve výši 42,39 % ročně byl sjednán ve výši přesahující 4násobek běžné úrokové sazby a takový úrok tak zcela zjevně odporuje dobrým mravům. Jak potom vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Odo 588/adresa mravy jsou měřítkem hodnocení konkrétních situací, odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti“.

21. Z daného důvodu tak soud shledal smlouvu o půjčce ze dne datum za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb.). Soud neshledal žádný důvod, pro který by neměl postupovat tímto způsobem. Soud tak nárok žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je založena platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (§ 1879 a násl. OZ) posuzoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.), kdy však v tomto směru soud neměl pro rozhodnutí veškerá nezbytná tvrzení, zejména nebyla prokázána výše bezdůvodného obohacení.

22. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že nelze namítat, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila a nemohla tak po řádném poučení v souladu s § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v planém znění (dále jen „o. s. ř.) doplnit důkazy a skutečnosti ohledně výše bezdůvodného obohacení, byla v řízení znevýhodněna. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. totiž soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník (či jeho právní zástupce) nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení (či jeho právního zástupce) znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, adresa, právnická osoba. Beck, 2006, str. 550). Pokud se tedy žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečnosti shora uvedené. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř.

23. Ve smyslu všeho shora uvedeného tak zdejšímu soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, když žalobkyně, která se jednání nezúčastnila a dobrovolně se tak připravila o možnost získat relevantní procesní poučení (viz výše), neprokázala výši bezdůvodné obohacení a neunesla tak břemeno tvrzení ani důkazní (výrok ad I).

24. Výrok o nákladech řízení (výrok ad II) je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení, avšak na jeho straně žádné náklady řízení nevznikly. Soud tak rozhodl, že se náhrada nákladů řízení nepřiznává žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost, stanovená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat návrhem na provedení exekuce.