15 C 335/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 158 875,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v té části, kde se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky , částka, s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru. Žalobkyně v žalobě a jejím doplnění uvedla, že s žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše úvěrového rámce , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkovou částku , částka, a uhradil částku , částka, . Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek spočívajícím v řádném nehrazení úvěru, žalobkyně daný úvěr ke dni , datum, zesplatnila v tomto řízení žalovaná částka je tvořena neuhrazenou jistinou úvěru ve výši , částka, , neuhrazených nákladů na vymáhání ve výši , částka, a neuhrazených smluvních pokut ve výši , částka, . Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ze dne , datum, k IČO: , IČO žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně vznikla a byla zapsána do obchodního rejstříku dne , datum, a předmětem její činnosti je v současné době výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Z lustrace z ISZR ze dne , datum, soud zjistil, že rodné příjmení žalovaného je , Anonymizováno, .

6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne , datum, a z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně prováděla lustraci žalovaného za účelem ověření jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, kdy současně žalovaný v žádosti o úvěr ke svým majetkovým poměrům uvedl, že žije v podnájmu, jeho měsíční příjem činí , částka, a výdaje domácnosti činí , částka, . Lustrace v registrech , Anonymizováno, proběhly v pořádku.

7. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , z přílohy č. , hodnota, a z úvěrových podmínek soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru. Součástí této smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně. Touto smlouvou byl sjednán spotřebitelský úvěr a žalovaný se jej zavázal pravidelně splácet a zaplatit také úrok ve výši 25,90 % ročně. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, a jeho zaměstnavatelem je , právnická osoba, , kde je zaměstnán od , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

8. Ze záznamu z hovoru s žalovaným soud zjistil, že žalobkyně ověřovala žádost žalovaného o úvěr, kdy ověřovala měsíční a výdaje žalovaného. Žalovaný v tomto hovoru uvedl totožné informace, jako v žádosti o úvěr, tj. že bydlí v nájmu a nájem je , částka, . Žalovaný uvedl, že je svobodný a další měsíční náklady činí okolo , částka, . Žalovaný má další úvěry, kdy splácí celkovou částku okolo dvou tisíc. Jiné měsíční náklady žalovaný nemá a neživý žádné děti.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný čerpal na revolvingovém úvěru celkovou částku , částka, a na tento úvěr uhradil celkovou částku , částka, .

10. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalovanému byly v tomto období na účet zaslány příjmy v celkové výši , částka, a výdaje , částka, . Konečný zůstatek na účtu činil , částka, .

11. Z přehledu pohybů na účtech za období od prosince 2022 do března 2023 soud zjistil informace o pohybech na účtu č. , č. účtu, . Zejména jsou zde patrné následující odchozí platby: - , částka, (dne , datum, ), - , částka, (dne , datum, ) a - , částka, (dne , datum, ).

12. Z dopisu ze dne , datum, a z podacího archu , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy č. , hodnota, , a to konkrétně k úhradě celkové částky , částka, . Dopis byl odeslán dne , datum, .

13. Z dopisu ze dne , datum, a z podacího archu , právnická osoba, soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, ve které byl vyzván k úhradě částky , částka, . Dopis byl odeslán dne , datum, .

14. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

15. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše úvěrového rámce , částka, . Žalovaný měl takto poskytnutý úvěr pravidelně splácet, avšak své závazky porušil a dostal se do prodlení, když za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný čerpal celkovou částku , částka, a uhradil toliko částku , částka, . V tomto řízení se žalobkyně domáhala částky, která je tvořena neuhrazenou jistinou úvěru ve výši , částka, , neuhrazenými náklady na vymáhání ve výši , částka, a neuhrazenými smluvními pokutami ve výši , částka, . V řízení nebylo ze strany žalovaného tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na dlužnou částku něčeho zaplatil.

16. Za takto zjištěného skutkového stavu soud shledal, že žaloba je důvodná toliko částečně, jak vysvětleno dále.

17. Právní posouzení:

18. Soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, a z tohoto důvodu ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, dále jen „OZ“). Dále soud aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, jakož i konstantní judikaturu vyšších soudů a Ústavního soudu.

19. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatným právním jednáním to, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

24. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. Podle § 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

26. Podle § 78 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

27. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

28. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

31. V daném případě se žalobkyně, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (§ 2395 a násl. OZ a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), který uzavřela s žalovaným dne , datum, . Žalovaná částka je tvořena neuhrazenou jistinou úvěru ve výši , částka, , neuhrazenými náklady na vymáhání ve výši , částka, a neuhrazenými smluvními pokutami ve výši , částka, . Žalobkyně však v řízení ani přes poučení soudu postupem dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“ neprokázala, že by řádně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně k důkazu v tomto směru předložila zejména výpis z běžného účtu žalovaného, přehled pohybů na účtech žalovaného a dokument označený jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“, kdy však tyto listiny jsou navzájem rozporuplné, a to zejména ohledně tvrzených výdajů domácnosti žalovaného. V potvrzení o provedení ověření bonity klienta je uvedeno, že měsíční výdaje domácnosti žalovaného jsou , částka, , kdy ovšem z předložených výpisů z účtů jsou zřejmé pravidelné odchozí splátky ve výši , částka, a , částka, . Žalobkyně rovněž nikterak blíže nezkoumala příjmy žalovaného, když se spokojila toliko s tvrzením, že jeho měsíční příjem je , částka, , avšak na bližší ověření tohoto tvrzení pak žalobkyně zcela rezignovala, když si od žalovaného například nevyžádala výplatní pásky apod. Rovněž žalobkyně nezkoumala skutečné náklady na bydlení žalovaného, zejména si nenechala například předložit nájemní smlouvu apod. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, přitom dovodil, že „bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ Soud má za to, že pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru zcela rezignuje na ověření přesné výše výdajů spotřebitele a zároveň neověří ani jeho způsob bydlení, nelze dojít k závěru, že by poskytovatel řádně ověřil výši výdajů spotřebitele podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele přitom chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů. Nejvyšší soud pak například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, přijal závěr, podle něhož gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

32. Z uvedených skutečností je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, s odbornou péčí a soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená dne , datum, je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), když žalobkyně nebyla s ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru oprávněna s žalovaným smlouvu uzavřít. K této neplatnosti se přitom přihlíží i bez návrhu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 OZ), neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek. Již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Jak pak dále vyplývá například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024 „dovodil-li totiž odvolací soud, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované stačí data z interních systémů SOLUS a BRKI a údaje o částkách životního minima a na chod domácnosti, pročež žalované zbývá „dostatečná částka“ na úhradu měsíčních splátek úvěru, nelze než dospět k závěru, že se odvolací soud dostatečně nezabýval úvěruschopností žalované, nepřihlédl-li k jejím faktickým (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům, jak je dovozoval „z publikovaných údajů o životním minimu“.

33. S ohledem na uvedenou neplatnost smlouvy je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni toliko dlužnou jistinu, a to dle jeho aktuálních možností (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Jak bylo prokázáno, žalovaný čerpal jistinu v celkové výši , částka, a uhradil toliko částku , částka, . Soud tak žalobě vyhověl ve výši , částka, s tím, že vzhledem k tomu, že se s úhradou dané částky dostal žalovaný do prodlení (§ 1968 OZ), přiznal soud žalobkyni také úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok ad I).

34. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl (výrok ad II).

35. O náhradě nákladů řízení (výrok ad III) rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobkyně byla ve věci úspěšná ve výši 91 % a žalovaný ve výši 9 %. Soud tak žalobkyni přiznal při aplikaci pravidla odčtení úspěchu od neúspěchu celkem 82 % náhrady nákladů řízení, jak vypočteno dále.

36. V daném případě se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušením. Podle § 7 bod 5 Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, , dále jen „AT“ představuje hodnota jednoho úkonu právní služby částku , částka, . Advokát v dané věci vykonal celkem , hodnota, úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), h), AT a jeho odměnu tak činí částka , částka, (tj. 3 úkony ve věci * , částka, za jeden úkon). Dle § 13 odst. 4 AT pak advokátovi náleží náhrada hotových výdajů ve výši , částka, (tj. 3 úkonů ve věci * , částka, za jeden úkon). Dále byl advokátovi přiznán nárok na odměnu za úkon vykonaný v roce 2025 spočívajícím v účasti na jednání u soudu dne , datum, vykonaném dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve znění účinném od , datum, a i v tomto případě činí hodnota jednoho úkonu právní služby částku , částka, dle § 7 bod 5 AT. Dle § 13 odst. 4 AT pak advokátovi náleží náhrada hotových výdajů ve výši , částka, . Z celkové částky , částka, pak byla advokátovi přiznána 21 % DPH ve výši , částka, . Náhradu nákladů dále tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši , částka, , který žalobkyně musela uhradit, aby mohla u soudu uplatnit své právo. Souhrnem tak náhrada nákladů řízení činí , částka, , z nichž tedy soud přiznal ve smyslu výše uvedeného 82 %, tj. částku , částka, . Tuto částku je žalovaný v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen žalobkyni zaplatit.