15 C 351/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného obě zastoupeny advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o: zaplacení 150 000 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná 1. a žalovaná 2. společně a nerozdílně zaplatily žalobkyni 91 150 Kč, se zamítá.

II. Řízení se v částce 58 850 Kč zastavuje.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 1. a žalované 2. náklady řízení ve výši 26 862 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované 1. a žalované 2.

1. Žalobkyně se původně podáním ze dne 16.10.2018 domáhala po žalované 1. a žalované 2. vydání psa rasy [anonymizováno] jménem [příjmení], [datum narození], bílé srsti s číslem mikročipu [číslo] na levé straně krku (dále jen„ pes“) s odůvodněním, že je nejpozději od ledna 2015 vlastníkem psa, kterého jí žalované zadržují od července 2018. Přičemž žalovaná 1. psa dříve pořídila a darovala žalované 2. – své tehdy nezletilé dceři, která posléze, po rozvodu rodičů začala bydlet v domácnosti se svým otcem a jeho přítelkyní - žalobkyní. Do jejich společné domácnosti na podzim 2013 přivezla žalovaná 1. psa s tím, že ho nechce a nemůže se o něj starat. Žalobkyně měla za to, že jde o setrvalý stav a pečovala o psa společně s otcem žalované 2., která se ze společné domácnosti odstěhovala v srpnu 2014. Po rozchodu s otcem žalované 2. a prodeji společného domu žalobkyně nabídla psa žalovaným. Ty psa odmítly a nabídly, že jej prodají rodině do Hamburku. To však žalobkyně odmítla a starala se o psa na své náklady se svou rodinou, kterého venčila, ošetřovala, živila a brala na dovolené. Občas během zahraniční dovolené žalobkyně pomáhal s hlídáním psa otec žalované 2. V létě 2018 byl však zaneprázdněn a o psa pečovala žalovaná 2., která po návratu žalobkyně psa nevrátila. Žalované i přes výzvu a žádost na policii odmítly psa vrátit, přičemž žalobkyně s citovou vazbou na psa za čtyři roky s tímto nesouhlasí.

2. Žalované se vyjádřily dne 27.11.2018 a nárok odmítly. Žalobkyně podle nich nikdy nebyla vlastníkem psa. Tím byla žalovaná 2., která jej dostala jako dárek ke 12. narozeninám, přičemž i pes se stal součástí rozvodových neshod s otcem žalované 2., která o prázdninách 2013 začala bydlet s otcem a žalobkyní ve společné domácnosti, avšak žalovaná 1. jí nejprve bránila odejít k otci se psem, neboť očekávala návrat dcery a nechtěla psovi měnit prostředí. Na podzim 2013 ale žalovaná 1. vzdala tahanice a psa předala přímo dceři – žalované 2. do společné domácnosti s žalobkyní. Žalovaná 1. žalobkyni nezná, nikdy ji neviděla, nemohla jí tudíž psa předat. V srpnu 2014 otec žalované 2. této oznámil, že se z prázdnin u žalované 1. nemá vracet do jejich společné domácnosti a odmítl jí pustit do domu pro své věci, což se podařilo až s pomocí policie. Psa rovněž žalobkyně a otec žalované 2. odmítli žalované 2. vydat. Po rozchodu otce žalované 2. a žalobkyně v roce 2015 a prodeji společného domu chtěli psa předat žalovaným, ty se však stěhovaly, měly kočky, a tudíž nabídly, že by se psa ujala jejich kamarádka z [anonymizováno], což žalobkyně odmítla a ujala se psa bez vědomí žalovaných, zřejmě na základě domluvy s otcem žalované 2. Psa však řádně neočkovala, neplatila daň, pouze se nechala zapsat jako nový majitel psa do jeho pasu. Když se o psa starala v létě 2018 v době dovolené žalobkyně žalovaná 2., rozhodly se žalované vzít si psa okamžitě zpět a oznámily to žalobkyni, přičemž začaly problémy, kdy již žaloba na ochranu držby byla zamítnuta Obvodním soudem pro Prahu 10 usnesením 28 C 238/2018-36. Žalované nikdy neuzavřely s žalobkyní jakoukoli dohodu o psovi.

3. Žalobkyně v replice ze dne 18.12.2018 uvedla, že pokud se žalovaná (neupřesnila zda žal. 1 či žal.2.) nadále považuje za majitele psa, pak žalobkyně in eventum požaduje úhradu 150 000 Kč jako náhradu nákladů vynaložených na péči o psa v letech 2015 až léto 2018, 50 000 Kč ročně. Na výzvu soudu dne 23.1.2019 označila náklady na psa za 57 měsíců za výživu pro psa – 95 190 Kč, za hygienu 19 950 Kč, za veterináře 23 750 Kč, za psí hračky 4 750 Kč, za psí potřeby 7 900 Kč, za poplatky za psa 5 500 Kč, za psí dovolené 6 000 Kč, celkem 163 040 Kč, které zaokrouhluje na 150 000 Kč (č.l. 31-32 spisu).

4. Žalované reagovaly 20.2.2019 mimo jiné tím, že k doloženým platbám za psa není zřejmé, že byly uskutečňovány ve prospěch psa, či psa nynějšího přítele žalobkyně. Zopakovaly, že neexistovala žádná dohoda o jakýchkoli ubytovacích či chovatelských službách s žalobkyní a tato dobrovolně převzala psa do své péče a vznikla jí zákonná povinnost starat se o psa na své vlastní náklady.

5. Podáním ze dne 2.9.2019 žalobkyně změnila svůj nárok na vydání psa na úhradu 150 000 Kč jako bezdůvodného obohacení z důvodu, že psa po více než roce nechce stresovat změnou prostředí, kde si již zvykl. Změna žaloby byla připuštěna usnesením č.j. 15 C351/2018-60 dne 4.2.2020.

6. Žalobkyně dne 5.1.2021 omezila svůj nárok na 91 150 Kč s ohledem na vypracované odborné vyjádření soudní znalkyně o výši běžných nákladů na psa za 58 měsíců, které do spisu založila k provedení důkazu.

7. Při jednání dne 7.1.2021 bylo zahájeno dokazování a dne 18.11.2021 bylo ve věci rozhodnuto.

8. Soud provedl následující důkazy: úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 1.8.2018, barevná fotodokumentace, pas zvířete (založený žalovanými), kopie identifikační karty zvířete, výpis z Národního registru majitelů zvířat, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 28 C 238/2018-36, žaloba na ochranu držby ze dne 14.8.2018, SMS komunikace mezi žalovanou [číslo] jejím otcem, SMS komunikace od bratra žalované [číslo] usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 14 C 127/2018-9, kopie registrační známky psa, link webu [webová adresa], faktury vystavené dodavatelem [anonymizováno] [právnická osoba]: č. 2018 na částku 350 Kč, č. 2018 na částku 1.050 Kč, č. 2018 na částku 275 Kč, č. 2018 na částku 1.797 Kč, zprávy o vyšetření psa ze dne 20.6.2013, 19.11.2011 a 16.12.2012, listiny - detaily transakce od [příjmení] [příjmení] s daty zúčtování: 18.11.2015, 15.12.2015, 16.12.2015, 29.12.2015, 16.2.2016, 30.3.2016, 26.5.2016, 15.6.2016, 28.7.2016, 15.11.2016, 3.1.2017, 28.2.2017, 13.2.2017, 10.3.2017, 23.2.2017, 24.2.2017, 6.3.2017, 19.4.2017, 9.5.2017, 16.5.2017, 20.10.2017, 23.11.2017, 6.11.2017, 23.11.2017, 5.12.2017, 20.12.2017, 22.1.2018, fotografie chrupu psa, čte se doklad o úhradě psí známky a poplatku za psa ze dne 14.11.2018, úřední záznam ze dne 31.8.2014, konstatují se fotografie – 3 osoby, 2 psi, vytištěný článek z webu„ … zápis čipu do registru dokončovacím krokem …“, odborné vyjádření – posouzení nákladů na péči psa plemene [anonymizováno] – ze dne 14.12.2020, lékařská zpráva ze dne 23.10.2020, platební výměr za veterinární ošetření ze dne 21.11.2019 výslech svědka [celé jméno svědka] (syn žalobkyně), výslech svědkyně [celé jméno svědkyně] (matka žalobkyně), výslech svědkyně [celé jméno svědkyně] (psí kadeřnice), pokladní doklad ze dne 1.8.2018 9. Na základě provedených důkazů a skutečností, které účastníci označili za nesporné, zjistil soud následující skutkový stav.

10. Žalovaná 1. zakoupila v listopadu 2011 psa, kterého darovala žalované 2. a ta se tak stala jeho vlastníkem, přičemž v pase zvířete byla jako majitel psa uvedena s ohledem na svou nezletilost spolu se svou matkou žalovanou 1. (nesporná skutečnost, link webu [webová adresa], pas zvířete založený žalovanými). V říjnu 2012 se žalovaná 1. s otcem žalované 2. rozvedli a žalovaná 2. posléze začala bydlet ve společné domácnosti se svým otcem a následně také společně s žalobkyní v rodinném domě (nesporná skutečnost). Na podzim 2013 před tímto domem žalovaná 1. předala žalované 2. psa s pasem a příslušenstvím, který takto žil společně s žalovanou 2., jejím otcem a žalobkyní až do srpna 2014, kdy se po neshodě s otcem žalovaná 2. od svého otce a žalobkyně odstěhovala, přičemž jejímu odchodu s věcmi z domu asistovala policie, neboť žalobkyně s otcem žalované 2. ji do domu nechtěli vpustit (nesporná skutečnost). Žalovaná 2. 31.8.2014 na policii uvedla, že jí otec vyzval, aby se„ odstěhovala k mámě i se psem, ale když to chce nakonec udělat, tak ji zakáže si věci a psa vzít“ (úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 31.8.2014). Pes zůstal s otcem žalované 2. a žalobkyní ve společné domácnosti do konce roku 2015, kdy se tito rozešli a rodinný dům prodali (nesporná skutečnost, SMS komunikace mezi žalovanou 2 a jejím otcem). V této souvislosti bylo mezi zúčastněnými řešeno, co bude se psem. Žalovaná 1. a žalovaná 2. nabízely otci žalované 2., že psa je možné přenechat jejich známé žijící v Hamburku, neboť ony hledají nové bydlení, mají kočky a po přechodnou dobu by bylo komplikované psa obstarat. Žalobkyně toto odmítla a s otcem žalované 2. se dohodli, že se o psa postará sama v již vlastní domácnosti, což na své náklady činila až do července 2018. Tehdy z důvodu odjezdu na dovolenou předala k hlídání psa otci žalované 2. a ten jej svěřil žalované 2., která však již psa svému otci zpět nepředala a ten jej prostřednictvím SMS po žalované 2. neúspěšně nárokoval zpět. Žalobkyně tak rovněž činila prostřednictvím Policie, sms zpráv příteli žalované 1. i předžalobní upomínky, také se ale psa nedomohla (nesporná skutečnost, úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 1.8.2018, SMS komunikace mezi žalovanou 2 a jejím otcem).

11. Soud vycházel z následujících hmotněprávních ustanovení a judikatury. Dle § 494 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Dle § 1048 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se domácí zvíře považuje za opuštěné, pokud je z okolností zřejmý vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat. To platí i o zvířeti v zájmovém chovu. Dle § 614 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se vlastnické právo nepromlčuje. Dle § 1012 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Dle § 992 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

12. Soud zhodnotil provedené důkazy každý zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti a s ohledem na výše uvedená hmotněprávní ustanovení dospěl k dále uvedeným závěrům. Pokud se soud některému důkazu nevěnuje, případně se mu věnuje okrajově, je to z důvodu, že pro zjištění skutkového stavu nebyl významný.

13. Žaloba není důvodná.

14. Účastníci shodně uvedli, že majitelkou psa je žalovaná 2. Provedené dokazování a rovněž další mezi účastníky nesporné skutečnosti vyjasnily, že žalovaná 2. si do společné domácnosti s otcem a žalobkyní přivedla psa sama, poté co ho žalovaná 1. předala žalované 2., nikoli však žalobkyni. Společně o psa pečovali žalobkyně, žalovaná 2. a její otec do léta 2014, kdy se vlivem neshody s otcem žalovaná 2. odstěhovala k žalované 1. [ulice] srpna 2014 se její odchod ze společné domácnosti otce a žalobkyně odehrál ve vypjaté atmosféře, kdy žalovaná 2. jimi nebyla vpuštěna do domu jako obvykle. Své věci si mohla odebrat až s pomocí přivolané policie, které sdělila, že v odnosu věcí a rovněž i psa jí brání otec, který jí sám k vystěhování vyzval. Pokud pes nakonec zůstal u otce a žalobkyně stalo se tak zřejmě s ohledem na další ne eskalaci problematických vtahů a s ohledem k respektu domácího prostředí živého tvora. Žalovaná 2. tímto strpěla, že pes zůstal u otce a žalobkyně a fakticky jim psa přenechala k užívání, kdy tito s tím byli srozuměni, neodmítali jej, naopak se o psa starali, aniž by se dožadovali jeho přesunu k žalované 2., či si nárokovali vynaložené náklady. Když se žalobkyně rozešla s otcem žalované 2. a prodávali společný dům, nebyli to jen oni dva, kdo by se zamýšlel nad jeho dalším osudem. S vědomím, kdo je skutečným majitelem psa oslovily žalované, které ačkoli si nemohly vzít psa k sobě, navrhly, že jej může obstarat známá v Hamburku, což žalobkyně odmítla, psa s otcem žalované 2. nevrátili, nenárokovali po žalovaných žádné náklady, či sjednání konkrétního závazku. Od roku 2016 žalobkyně po dohodě s otcem žalované 2. psa dobrovolně užívala, nedožadovala se odevzdání žalovaným ani neupozorňovala a nenárokovala jakékoli náklady s jeho péčí. Žalovaná 2. i v této situaci jako majitel psa strpěla, že jej užívala žalobkyně na své vlastní náklady, neboť neexistovala stejně jako dříve s otcem ani s žalobkyní žádná písemná, či ústní dohoda s konkrétními právy a povinnostmi. Pokud se žalovaná 2. v létě 2018, po dobu dovolené žalobkyně, kdy měla psa u sebe, rozhodla psa si již ponechat, naplňovala tím opět stejné vlastnické právo k psovi, které jí po celou dobu svědčilo, a žalobkyně si jej měla být vědoma.

15. Žalobkyně měla počítat s tím, že žalovaná 2. jako vlastník psa má právo se svým psem volně disponovat dle § 1012 obč. zákoníku, libovolně nakládat v mezích zákona, což předpokládá, že psa může užívat, či neužívat, přenechat k užívání jinému, zcizit. Jestliže se s tímto vědomím žalobkyně o psa starala, hradila mu péči, nerozhodno, zda byla podprůměrná, běžná, či nadstandartní, činila tak dobrovolně a výlučně na své vlastní náklady, jinak k tomuto jednání a výdajům nebyla nijak zavázána. Žalobkyně měla možnost se na konci léta 2014 rozloučit se psem, když mohl opustit její domácnost spolu s žalovanou 2., také pak na konci roku 2015, kdy péči o psa navrhovaly zajistit žalované v Hamburku. Obavy žalobkyně, že by pes změnu bez znalosti německého jazyka nezvládl, soud nesdílí, když má za to, že žalované v rámci složitých rodinných okolností, na kterých se podíleli všichni zúčastnění, respektovali psa jako živého tvora tak jak to předpokládá § 494 obč. zákoníku, neopustily jej, jak vyžaduje § 1048 obč. zákoníku, pouze byl nucen sdílet životní změny svých pečovatelů a pravděpodobně je dobře přijal i po delší časové odluce, kdy po celou dobu žalované 2. svědčilo nepromlčitelné vlastnické právo. Žalovaná 1., ačkoli kopíruje postoje žalované 2., není v této věci pasivně legitimovaná, když není vlastníkem psa a v pasu zvířete byla uvedena spolu s žalovanou 2. zejména z důvodu nezletilosti žalované 2. I vůči žalované 1. byla tudíž žaloba nedůvodná.

16. Ze všech uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta ve výroku I.

17. Výrokem II. bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení v rozsahu 58 850 Kč na základě zpětvzetí žalobkyně ze dne 3.2.2021 a upřesnění při jednání dne 18.11.2021, se kterým žalované souhlasily.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná 1. a 2. měly v této věci plný úspěch (výrok I.) a současně nezavinily zastavení v rozsahu částky 58 850 Kč (výrok II.), proto jim soud proti žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka 26 862 Kč zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem včetně jeho paušálních náhrad hotových výdajů podle vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy 3x odměnu za úkon právní služby po 7.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 cit. vyhl. (za převzetí a přípravu zastoupení, za vyjádření žalovaných ze dne 6.1.2021, za vyjádření žalovaných ze dne 16.3.2021) tj. celkem 21 300 Kč, a 3x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhl. Souhrn odměny a náhrad advokáta byl zvýšen o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) v částce 4 473 Kč.