15 C 96/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení částí obec a číslo sídlem adresa žalovaného o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 1 524 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, advokáta. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaný dne datum cestoval dopravní prostředek - linkou linka, čímž došlo mezi žalovaným a žalobkyní k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při provedené přepravní kontrole se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyni tak vznikl v souladu s § 2550 o.z. nárok na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a v souladu s čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek nárok na zaplacení přirážky k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši 1 500 Kč. Žalovaný do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatil ničeho, přestože byl dne datum předžalobně upomenut. Žalovanému byl dne datum jmenován shora uvedený veřejný opatrovník. Opatrovník žalovaného v odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že žalovaný trpí od mládí duševním onemocněním, pro které není schopen se starat o své záležitosti a selhává v oblastech finančního hospodaření a řešení složitějších situací. Pro své onemocnění byl již několikrát hospitalizován v nemocnice nemocnice, jediným jeho momentálním příjmem jsou dávky pomoci v hmotné nouzi ve výši 3 860 Kč, které slouží k základní úhradě životních potřeb. S přihlédnutím k zdravotnímu stavu se v dohledné době nejeví reálné, že by se sociální situace změnila, žalovaný nemá žádný majetek, ze kterého by mohla být pohledávka uhrazena alespoň z části. U jednání dne datum opatrovník uvedl, že žalovaný pobírá dávky hmotné nouze ve výši částka, od měsíc rok má žalovaný zajištěnu legitimaci MHD, na žalovaného je vedena řada exekucí, které není schopen s ohledem na svůj příjem splácet. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný dne datum cestoval dopravní prostředek - linkou linka provozovanou žalobkyní, přičemž na zastávce zastávka – zastávka a byl vyzván k předložení platného jízdního dokladu. Žalovaný se na výzvu platným jízdním dokladem neprokázal (zápis číslo o provedené přepravní kontrole ze dne datum, informace pro cestující). Dle čl. 8 odst. 2 je Přepravní kontrolor oprávněn požadovat od cestujícího předložení jízdního dokladu. Cestující je povinen na vyzvání pověřené osoby kdykoliv během přepravy nebo během pobytu ve vyznačeném přepravním prostoru a v okamžiku vystoupení z tramvaje, z autobusu, z trolejbusu nebo z plavidla nebo v okamžiku, kdy opouští přepravní prostor, neprodleně předložit jízdní doklad. V případě jízdy bez platného jízdního dokladu nebo jiného porušení Smluvních přepravních podmínek je přepravní kontrolor oprávněn ukládat a vybírat stanovenou přirážku a odebrat neplatnou jízdenku (Smluvní přepravní podmínky anonymizováno platné od datum, Tarif anonymizována tři slova platný od datum). Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému (předžalobní upomínka ze dne datum včetně potvrzení o odeslání). Žalovaný je omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen majetkoprávních jednání s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, není schopen obstarávat své záležitosti týkající se jednání na úřadech a soudech (Rozsudek název soudu čj. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí). Podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Soud se zabýval otázkou platnosti či neplatnosti právního jednání, uzavření smlouvy o přepravě, a to s ohledem na omezení svéprávnosti žalovaného. Dle § 581 věta první o.z. platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Dle Rozsudku zdejšího soudu čj. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí je však žalovaný omezen ve v svéprávnosti tak, že není schopen majetkoprávních jednání s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života. Dle soudu uzavření smlouvy o přepravě mezi žalovaným a žalobkyní, tj. použití dopravního prostředku (anonymizováno - dopravní prostředek) žalobkyně je věcí každodenního života, kdy žalovanému musí být jasné, i s ohledem na jeho omezení, že užití veřejného dopravního prostředku je zpoplatněno. Dle soudu tak uzavření smlouvy o přepravě je platným právním jednáním, a jelikož se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný. Nepříznivá finanční situace žalovavého nemůže jít k tíži žalobkyně a nemůže tak vést k zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.