17 C 115/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Žitného a přísedících Mgr. Petry Bártové a Ing. Jany Babuské ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa - insolvenční správce úpadce právnická osoba , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o žalobě na změnu v úpravě povinností z důvodu změny poměrů dle § 271u zákoníku práce

I. Povinnost [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa] (úpadce), uložená v části výroku ad II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2018, č. j. 15 C 409/2017 - 16, to ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 2. 7. 2018, č. j. 15 C 409/2017 - 22, od 11. 12. 2016 hradit žalovanému ztrátu na výdělku, a to v pravidelných měsíčních platbách ve výši 20 000 Kč, vždy do 15. dne následujícího měsíce, se s účinností od [datum] zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala změny v úpravě povinností podle § 271u zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“). Žalobkyně uvedla, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno], byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], sídlem [adresa], [ulice a číslo], [IČO] (dále také„ dlužník“) a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. V souladu s § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, dále jen„ insolvenční zákon“ přešlo na žalobkyni oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, tj. i oprávnění vystupovat i vůči zaměstnancům dlužníka jako zaměstnavatel a vymáhat práva a nároky dlužníka jako zaměstnavatele. Žalovaný byl od [datum] zaměstnán u dlužníka na pozici zedník. Dne [datum] utrpěl žalovaný pracovní úraz. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2018, č. j. 15 C 409/2017 - 16 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 2. 7. 2018, č. j. 15 C 409/2017 - 22 bylo rozhodnuto o žalobě žalovaného proti dlužníku jako zaměstnavateli o uhrazení následků pracovního úrazu. Výrokem ad II tohoto rozsudku byla žalovanému uložena povinnost od [datum] hradit náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to v pravidelných měsíčních platbách ve výši 20 000 Kč, vždy do 15. dne následujícího měsíce, dle § 271b zákoníku práce. Žalobkyně má za to, že nebyly splněny podmínky k přiznání nároku dle § 271b zákoníku práce a rovněž nebyly splněny podmínky k vydání předmětného rozsudku (rozsudku pro uznání). Podkladem pro vydání výroku ad II. výše uvedeného rozsudku byl žalovaným utrpěný úraz dne [datum], v jehož důsledku žalovaný utrpěl mnohačetné zlomeniny. Žalobkyně má však za to, že od vydání tohoto rozsudku došlo k podstatné změně okolností na straně žalovaného, které spočívají v jiném závažném onemocnění žalovaného, který dne [datum] prodělal ischemickou cévní mozkovou příhodu (dále také„ ICMP“). Toto nové onemocnění žalovaného nemá souvislost s tvrzeným pracovním úrazem dne [datum] a způsobilo trvale nepříznivý zdravotní stav žalovaného a pohled jeho pracovní schopnosti nejméně o 70 %. Žalovanému tak byl rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 5. 2018, č. j. R – 15. 5. 2018 – 424/550 816 0020 přiznán invalidní důchod III. stupně. Ze zpracovaného posudku o invaliditě je zřejmé, že důvodem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vylučujícího pracovní způsobilost žalovaného je od [datum] stav způsobený ICMP. Žalobkyně tak má za to, že došlo k právně relevantní a podstatné změně okolností na straně žalovaného (poškozeného), a tudíž jsou dány důvody k úpravě vzájemných práv a povinností dlužníka jako zaměstnavatele a žalovaného jako poškozeného. Žalobkyně tak navrhla zrušení ve výroku ad II. rozsudku zdejšího soudu ze dne 17. 2. 2018, č. j. 15 C 409/2017 - 16 ve spojení s usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 7. 2018, č. j. 15 C 409/2017 - 22 uložené povinnosti.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tvrzením, že jako zaměstnanec dlužníka [právnická osoba], [IČO] utrpěl dne [datum] pracovní úraz (pád z lešení), v důsledku kterého byl 2 roky v pracovní neschopnosti. Česká správa sociálního zabezpečení dne [datum] pracovní neschopnost ukončila a žalovaný tak ode dne [datum] zůstal bez finančních prostředků. Následně byl žalovanému na jeho žádost přiznán invalidní důchod I. stupně ve výši 4 976 Kč. Od [datum] byl žalovanému přiznán invalidní důchod III. stupně z důvodu utrpění ICMP. Žalobkyně s žalovaným nikterak nekomunikovala a nereagovala na poštu. V průběhu pracovní neschopnosti žalovaného z důvodu prodělané ICMP mu žalobkyně zaslala výpověď z pracovního poměru, přičemž rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 8. 2018, č. j. 9 C 291/2017 - 46 bylo rozhodnuto o tom, že výpověď z pracovního poměru je neplatná a současně byla dlužníkovi uložena povinnost uhradit žalovanému částku 171 000 Kč představující dvanáctinásobek průměrného platu jako odstupné. Po telefonickém hovoru s jednatelem dlužníka [jméno] [příjmení], který byl na žalovaného arogantní, utrpěl žalovaný ICMP. Délka odškodnění a přístup dlužníka se podepsal na jeho zdravotním stavu, neboť jednání jednatelů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] hraničilo s dobrými mravy.

3. Žalovaný tak vůči žalobkyni uplatnil vzájemný návrh, kterým se domáhal jednak zaplacení náhrady mzdy po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] a jednak zaplacení odstupného ve výši 171 000 Kč, kdy tato řízení byla usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 9. 2020, č. j. 17 C 115/2020 – 14, vyloučena k samostatnému projednání. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

4. Jednání soudu dne [datum] bylo v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) konáno v nepřítomnosti účastníků. Jednatel žalobkyně se na jednání dostavil v průběhu řízení a byl mu tak stručně zrekapitulován dosavadní průběh řízení. Žalovaný se z jednání dopisem doručeným soudu dne [datum] omluvil.

5. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

6. Z listiny označené jako„ usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno] (1)“ soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byla ustanovena [právnická osoba], [anonymizováno] [IČO], sídlem [adresa] (tj. žalobkyně).

7. Z listiny označené jako„ výpis z insolvenčního rejstříku k řízení [spisová značka] (2)“ soud zjistil, že usnesení o úpadku spojené s prohlášením konkursu nabylo právní moci dne [datum]. Insolvenční řízení doposud probíhá.

8. Z listiny označené jako„ pracovní smlouva ze dne [datum] (3)“ soud zjistil, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dlužníkem) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, na základě které měl žalovaný pro dlužníka vykonávat práci na pozici zedník. Den nástupu byl sjednán na [datum] a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s dvouměsíční zkušební dobou. Dle článku 3 bylo mezi stranami sjednáno, že žalovanému za vykonanou práci náleží pevná mzda ve výši 21 000 Kč za kalendářní měsíc, která se každý měsíc ve zkušební lhůtě bude zvyšovat o 1 000 Kč až na konečnou mzdu 22 000 Kč měsíčně. Délka pracovní doby byla sjednána na 40 hodin týdně s pětidenním rovnoměrným rozvržením (tj. 8 hodin denně od pondělí do pátku) s počátkem pracovní doby v 7:00 hodin. Dle článku 6 byla sjednána dvouměsíční výpovědní doba.

9. Z listiny označené jako„ usnesení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 12. 2016, č. j. 42013/721075/16/013/104/Pru (b)“ soud zjistil, že řízení ve věci výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby žalovaného při jeho dočasné pracovní neschopnosti od [datum] bylo zastaveno. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že při dočasné pracovní neschopnosti od [datum] skončila podpůrčí doba dnem [datum]. Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2016, č. j. 42013/028574/16/013/104/Pru bylo rozhodnuto o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby za období od [datum] do [datum] včetně. Rozhodnutím ze dne 5. 4. 2016, č. j. 42013/202649/16/013/104/Tou bylo rozhodnuto o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby za období od [datum] do [datum] včetně. Rozhodnutím ze dne 3. 8. 2016, č. j. 42013/456901/16/013/104/Tou bylo rozhodnuto o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby za období od [datum] do [datum] včetně. Rozhodnutím ze dne 1. 9. 2016, č. j. 42013/514391/16/013/104/Pru bylo rozhodnuto o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby za období od [datum] do [datum] včetně a rozhodnutím ze dne 21. 11. 2016, č. j. 42013/684227/16/013/104/Tou, které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby za období od [datum] do [datum] včetně. Při dočasné pracovní neschopnosti od [datum] bylo dnem [datum] vyčerpáno 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění. S ohledem na tuto skutečnost tak byla žádost vyhodnocena jako nepřípustná a řízení bylo zastaveno.

10. Z listiny označené jako„ posudek o invaliditě ze dne 27. 3. 2017, č. j. LPS/2017/61 (c)“ soud zjistil, že bylo zjištěno, že u žalovaného se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je žalovaný invalidní. Podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění jde o invaliditu prvního stupně. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalovaného o 35 %, a to v souvislosti s úrazem dne [datum]. Invalidita vznikla dne [datum]. Žalovaný je po vzniku invalidity prvního stupně schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti.

11. Z listiny označené jako„ rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 9. 2017, č. j. R – 6. 9. 2017 – [číslo] [anonymizováno] [číslo] (a)“ soud zjistil, že rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 5. 2017, č. j. R – 17. 5. 2017 – [číslo] [anonymizováno] [číslo] bylo podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, změněno tak, že žalovanému byl podle § 38 písm. b) zákona o důchodovém pojištění od [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s tím, že výše tohoto invalidního důchodu činí 4 813 Kč měsíčně. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí soud zjistil, že podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] byl účastník (tj. v tomto řízení žalovaný) podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění uznán od [datum] invalidním pro invaliditu prvního stupně vzniklou následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 35 %.

12. Z listiny označené jako„ rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2018, č. j. 15 C 409/2017 – 16 (4)“ soud zjistil, že žalovaný se v tomto řízení domáhal po žalované (tj. v tomto řízení dlužníkovi) uhrazení následků pracovního úrazu – tj. zaplacení částky 527 082 Kč s příslušenstvím a uložení povinnost hradit pravidelnou měsíční platbu ve výši 20 000 Kč od [datum]. Ve věci bylo dne [datum] rozhodnuto rozsudkem pro uznání a žalobě tak bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalované (tj. v tomto řízení dlužníkovi) byla výrokem ad I. uložena povinnost zaplatit žalobci (tj. v tomto řízení žalovanému) částku 527 082 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a výrokem ad II. byla žalované (tj. v tomto řízení dlužníkovi) uložena povinnost od [datum] hradit žalobci (tj. v tomto řízení žalovanému) ztrátu na výdělku v pravidelných měsíčních platbách ve výši 20 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

13. Z listiny označené jako„ usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 7. 2018, č. j. 15 C 409/2017 – 22 (5)“ soud zjistil, že byl opraven výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2018, č. j. 15 C 409/2017 – 16 tak, že žalovaná (tj. v tomto řízení dlužník) je povinna od [datum] hradit žalobci (tj. v tomto řízení žalovanému) ztrátu na výdělku, a to v pravidelných měsíčních platbách ve výši 20 000 Kč, vždy do 15. dne následujícího měsíce. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Ve vztahu k naplnění podmínek § 271u zákoníku práce:

14. Z listiny označené jako„ posudek o invaliditě ze dne 2. 1. 2018, č. j. LPS/2017/2923 (7)“ soud zjistil, že u žalovaného byl shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a žalovaný je podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidní. Podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění se jedná o invaliditu třetího stupně s tím, že žalovaný je schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalovaného o 70 % a splňuje podmínky ust. § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Den změny invalidity nastal [datum]. Změnu zdravotního stavu žalovaného způsobil stav po ICMP s frustní levostrannou hemiparesou s maximem postižení levé horní končetiny a centrální lícní lézí vlevo, která vznikla náhle dne [datum], když se žalovaný údajně rozčílil při telefonování. V posudkovém hodnocení bylo zohledněno předcházející omezení (invalidita následkem úrazu), které způsobil stav po úrazu, které žalovaný utrpěl údajně pádem z lešení dne [datum].

15. Z listiny označené jako„ rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 5. 2018, č. j. R – 15. 5. 2018 – [číslo] [anonymizováno] [číslo] (6)“ soud zjistil, že žalovanému byl tímto rozhodnutím přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 10 233 Kč měsíčně. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí soud zjistil, že podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] již účastník (tj. v tomto řízení žalovaný) není podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen„ zákon o důchodovém pojištění“), invalidní pro invaliditu prvního stupně. Od [datum] byl žalovaný uznán invalidním pro invaliditu třetího stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 70 %.

16. Na základě shora uvedených nesporných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

17. Žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (tj. u dlužníka) na pozici zedník. Dne [datum] žalovaný při výkonu své práce spadl z lešení a utrpěl tak pracovní úraz, v důsledku kterého byl od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti a byly mu vypláceny dávky z nemocenského pojištění. Od [datum] byla u žalovaného v souvislosti s tímto utrpěným pracovním úrazem shledána invalidita prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalovaného poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 9. 2017, č. j. R – 6. 9. 2017 – [číslo] [anonymizováno] [číslo] tak byl žalovanému přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4 813 Kč měsíčně.

18. Žalovaný se následně u zdejšího soudu domáhal toho, aby soud dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení částky 527 082 Kč s příslušenstvím a povinnost hradit pravidelné platby ve výši 20 000 Kč představující ztrátu na výdělku od [datum], a to vždy do 15. dne následujícího měsíce. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 4. 2018, č. j. 15 C 409/2017 – 16 ve spojení s usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 7. 2018, č. j. 15 C 409/2017 – 22 bylo žalobě žalovaného vyhověno (viz výroky ad I a ad II citovaného rozsudku).

19. Dne [datum] však žalovaný (po údajném telefonickém hovoru s jednatelem dlužníka) prodělal ischemickou cévní mozkovou příhodu („ ICMP“), v důsledku které u něj následně byla shledána invalidita třetího stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalovaného poklesla jeho pracovní schopnost o 70 %. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 5. 2018, č. j. R – 15. 5. 2018 – [číslo] [anonymizováno] [číslo] tak byl žalovanému přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 10 233 Kč měsíčně.

20. S ohledem na takto zjištěný skutkový stav má soud za prokázané, že tím, že žalovaný dne [datum] prodělal ICMP, došlo u něj k takové podstatné změně poměrů, která umožňuje změnit původní rozhodnutí (tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2018, č. j. 15 C 409/2017 – 16 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 7. 2018, č. j. 15 C 409/2017 – 22).

21. Po právní stránce soud věc posuzoval jako pracovněprávní vztah, pročež ve věci aplikoval speciální úpravu zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, dále jen„ ZP“), když na jím neupravené otázky aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ OZ“), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

22. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi dlužníkem (tj. [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem [adresa], [ulice a číslo], [IČO] jako zaměstnavatelem) a žalovaným vznikl pracovní poměr (§ 33 odst. 1 ZP), který byl založen na základě platně uzavřené pracovní smlouvy ze dne [datum] (§ 34 a násl. ZP). Od vzniku tohoto pracovního poměru byl zaměstnavatel (dlužník) povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, jakož i zaměstnanec (žalovaný) povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 písm. a), b) ZP).

23. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 269 odst. 1 ZP).

24. Dále platí, že je možné domáhat se změny předchozího rozhodnutí, a to pod podmínkou podstatné změny poměrů poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady (§ 271u odst. 1 ZP). Zde soud zdůrazňuje, že tato speciální úprava zákoníku práce má přednost před obecnou úpravou § 163 o. s. ř.

25. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle § 271u odst. 1 význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného, přičemž změna poměrů u zaměstnavatele není významná. O právně relevantní změnu poměrů se tedy jedná jen tehdy, spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu citovaného ustanovení, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity), a nové poměry poškozeného. Změna poměrů může spočívat ve změnách zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, přičemž bude-li prokázáno, že poškozený zaměstnanec z důvodu nastalé změny ve zdravotním stavu není schopen vykonávat práci v rozsahu, jako by nebylo následků pracovního úrazu, tak důsledkem takové změny je zánik předmětného nároku (srovnej Bělina, M., Drápal, L. a kol. k Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 str. 1080 – 1086). Obdobné závěry vyplývají také například z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1026/2000 a z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 227/2002.

26. Po provedeném dokazování má soud za jednoznačně prokázané, že u poškozeného zaměstnance (tj. u žalovaného) v důsledku utrpěné ICMP nastala taková podstatná změna poměrů, která v souladu s § 271u odst. 1 ZP způsobuje zánik nároku žalovaného vůči dlužníkovi, neboť zaměstnanec (žalovaný) není v důsledku utrpěné ICMP schopen vykonávat práci v rozsahu, jako by nebylo následků pracovního úrazu. K jednotlivým námitkám účastníků:

27. Pokud žalobkyně namítala, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku zdejšího soudu ze dne 17. 4. 2018, č. j. 15 C 409/2017 – 16 (tj. rozsudku pro uznání) a s tím souvisejícího usnesení zdejšího soudu ze dne 2. 7. 2018, č. j. 15 C 409/2017 – 22, tak k tomuto soud uvádí, že tyto námitky žalobkyně mohla uplatnit v rámci řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích, které zákon účastníkům (nejen za tímto účelem) poskytuje. Předmětné rozhodnutí obsahovalo řádné poučení o opravném prostředku a soud tak má za to, že není možné se touto námitkou žalobkyně v tomto řízení zabývat, neboť v souladu s § 135 o. s. ř. je soud těmito rozhodnutími vydanými ve věci 15 C 409/2017 vázán.

28. Žalovaný v řízení namítal, že zrušení dlužníkovi uložené povinnosti by bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 6 odst. 1, 2 OZ), jakož i poukazoval na nevhodné chování jednatele dlužníka, které mělo údajně předcházet utrpění ICMP žalovaného. K tomuto však soud konstatuje, že tvrzení žalovaného v tomto směru nebyla žádným způsobem konkrétní a taková, aby se prokázání těchto soud mohl bez dalšího věnovat, jakož k tomuto ani nebyly navrženy důkazní prostředky. K jednání soudu dne [datum] se žalovaný nedostavil, přičemž nelze namítat, že vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání nedostavil a nemohl tak po řádném poučení v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. doplnit důkazy a skutečnosti ohledně svých tvrzení a námitek a současně se nemohl seznámit s názorem soudu a byl tak v řízení znevýhodněn. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. totiž soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník (či jeho právní zástupce) nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení (či jeho právního zástupce) znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se žalovaný k jednání nedostavil (dopisem doručeným zdejšímu soudu dne [datum] žalovaný výslovně požádal, aby byla věc projednána v jeho nepřítomnosti), nemohlo mu být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř.

29. Na základě těchto východisek se proto uzavírá, že žaloba je zcela důvodnou, neboť za řízení byla prokázána podstatná změna poměrů, která v souladu s § 271u odst. 1 ZP způsobuje zánik nároku žalovaného vůči dlužníkovi.

30. S ohledem na vše shora uvedené bylo žalobě vyhověno v celém rozsahu (výrok ad I.).

31. Na náhradě nákladů řízení (výrok ad II) soud rozhodl v souladu s § 146 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení plně úspěšná žalobkyně se při jednání dne [datum] nároku na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.¨ 32. Jen pro úplnost se dodává, že v řízení zcela úspěšná žalobkyně byla osvobozena od povinnosti k zaplacení soudního poplatku (§ 11 odst. 2 písm. n/ zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dále jen„ z.s.p.“). Rovněž v řízení zcela neúspěšný žalovaný byl od poplatkové povinnosti osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. e/ z.s.p.), tudíž není nikoho, vůči komu by dle výsledku řízení bylo lze povinnost k zaplacení soudního poplatku uložit (§ 2 odst. 3 z.s.p.)