17 C 127/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr Miloše Žitného a přísedících Mgr. Jaroslava Růžičky a Lubomíra Paveleka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupena advokátem titul . jméno příjmení sídlem obec a číslo , ulice a číslo proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupena advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 38 590 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 6 495 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 095 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 295 Kč od [datum] do [datum], z částky 38 590 Kč od [datum] do [datum] a z částky 32 095 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 049,70, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdil, že s žalovanou dne [datum] uzavřel pracovní smlouvu, jakož i že na základě této pracovní smlouvy pro žalovanou pracoval jako grafický designér až do [datum], kdy byl pracovní poměr účastníků rozvázán dohodou ze dne [datum] [ulice] mzda žalobce byla sjednána ve výši 25 000 Kč, to se splatností vždy do patnáctého dne následujícího měsíce, přičemž mzda v této výši žalobci náležela i za měsíce duben a květen roku 2018. Mzda za měsíce duben a květen roku 2018 nebyla žalovanému zaplacena, přičemž k nápravě nedošlo ani na základě předžalobní výzvy. Žalobce se podanou žalobou domáhal na mzdě za měsíce duben roku 2018 zaplacení částky 19 295 Kč a na mzdě za květen roku 2018 částky ve výši vždy 19 295 Kč, tj. celkem 38 590 Kč, jakož i se domáhal příslušných úroků z prodlení.

2. Žalovaná takto uplatnění návrh neuznala s počátečním tvrzením, že žalobce neprokázal odvedení práce za měsíce duben a květen roku 2018. Žalovaná následně obranu rozšířila v tom smyslu, že nároky žalobce na mzdu za měsíce duben a květen roku 2018 již byly uspokojeny Úřadem práce ČR. Konkrétní tvrzení ohledně údajného neodvedení práce žalobcem v období měsíců dubna a května roku 2018, jakož ani ohledně údajných plnění na mzdu žalobce za uvedené měsíce ze strany Úřadu práce ČR, však žalovanou učiněna nebyla.

3. Žalobce při jednání soudu dne [datum] doplnil svá tvrzení v tom smyslu, že na mzdu za měsíce květen roku 2018 bylo dne [datum] skutečně plněno Úřadem práce ČR co do částky 12 200 Kč. Žalobce následně žalobu co o nárok na zaplacení mzdy za měsíce květen roku 2020 ve výši 6 495 vzal částečně zpět.

4. Žalovaná proti částečnému zpětvzetí žaloby neměla žádné námitky.

5. Na tomto základě bylo rozhodnuto (výrok ad I.), že se řízení co do rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tedy co o nárok na mzdu za měsíc kveten roku 2018 ve výši 6 495 Kč, zastavuje (§ 96 odst. 2, 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.).

6. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce (zaměstnanec) a žalovaná (zaměstnavatel) dne [datum] uzavřeli smlouvu o pracovním poměru, na jejímž základě žalobce pro žalovanou pracoval jako grafický designér. Žalobce a žalovaná ujednali výši měsíční mzdy žalobce na částku 25 000 Kč, splatnost této mzdy do patnáctého dne následujícího měsíce, místo výkonu práce v Praze, jakož i týdenní pracovní dobu žalobce v rozsahu 40 hodin týdně. Pracovní poměr vznikl nástupem žalobce do práce a trval až do [datum], kdy byl rozvázán dohodou žalobce a žalované. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že Úřad práce ČR z titulu svého rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ve prospěch žalobce na jeho mzdu za měsíc květen roku 2020 dne [datum] plnil částkou 12 200 Kč.

7. Mezi účastníky bylo sporné, zda a v jakém rozsahu žalobce pro žalovanou pracoval v měsících duben a květen roku 2018, potažmo v jakém rozsahu (zda vůbec) žalobci za měsíce duben a květen roku 2018 vznikl nárok na mzdu. Zda a v jakém rozsahu byla mzda žalobce za měsíce duben a květen skutečně uhrazena Úřadem práce ČR.

8. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

9. Z listiny označené jako„ výplatní páska za období 04/ 2018“ bylo zjištěno, že žalovaná za práci odvedenou žalobcem v měsíci dubnu roku 2018 přiznala nárok na mzdu ve výši 25 000 Kč, jakož i že žalobce v daném měsíci pro žalovanou odvedl práci v rozsahu celkem 21 pracovních dnů. Čistá mzda žalobce po učinění srážek pak měla činit 19 295 Kč.

10. Z listiny označené jako„ výplatní páska za období 05/ 2018“ bylo zjištěno, že žalovaná za práci odvedenou žalobcem v měsíci květnu roku 2018 přiznala nárok na mzdu ve výši 25 000 Kč, jakož i že žalobce v daném měsíci pro žalovanou odvedl práci v rozsahu celkem 23 pracovních dnů. Čistá mzda žalobce po učinění srážek pak měla činit 19 295 Kč.

11. Z listin označených jako„ upomínka ze dne [datum] v anglickém jazyce, předžalobní výzva ze dne [datum] a dodejka“ bylo zjištěno, že žalobce těmito listinami vyzval žalovanou k zaplacení mzdy za měsíce duben a květen roku 2018 ve výši vždy 19 295 Kč čistého za každý z uvedených měsíců, tj. celkem 38 590 Kč Tyto upomínka byla do datové schránky žalované dodány dne [datum] v 15:21 hodin.

12. Z listiny označené jako„ rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky hl. m. Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]“ bylo nad rámec již nesporných skutečností zjištěno, že žalobce dne [datum] požádal o uspokojení mzdy za měsíce duben a květen roku 2020 ve výši vždy 25 000 Kč za každý z uvedených měsíců. Žalovaná na základě výzvy učiněné Úřadem práce ČR však výši mzdy žalobce nevykázala. Ohledně nároku na mzdu za měsíc duben roku 2018 byl návrh žalobce zamítnut jako nedůvodný, neboť daný mzdový nárok nespadal do rozhodného období kalendářního měsíce, ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož o tři kalendářní měsíce před zahájením insolvenčního řízení a tři kalendářní měsíce následující po tomto měsíci, neboť insolvenční návrh na žalovanou byl podán dne [datum] (tato skutečnost pak vyplývá i z insolvenčního rejstříku k věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]). Nárok na mzdu za měsíc květen roku 2018 pak byl Úřadem práce ČR částečně přiznán co do výše minimální mzdy 12 200 Kč, neboť skutečná výše mzdy žalobce za daný měsíc nebyla dostatečně osvědčena.

13. Z listiny označené jako„ oznámení Úřadu práce ČR – Krajské pobočky hl. m. Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]“ bylo nad rámec již nesporných skutečností zjištěno, že na mzdě žalobce za měsíce květen roku 2018 bylo plněnou částkou celkem 12 200 Kč. Z této částky bylo 793 Kč uhrazeno na sociální pojištění, 549 Kč na zdravotní pojištění, 2 460 Kč na daň z příjmů a zbývajících 8 398 Kč pak bylo uhrazeno ve prospěch účtu žalobce.

14. Z dalších za řízení provedených důkazních prostředků (pracovní smlouva ze dne [datum] a dohoda ze dne [datum]) pak nebyla nad rámec již nesporných skutečností učiněna žádná relevantní skutková zjištění.

15. Další důkazní prostředky navržené žalovanou (sdělení Úřadu práce ČR, pravé výplatní pásky žalobce za měsíce duben a květen roku 2018, sdělení účetní firmy žalované, jakož i účastnické výslechy žalobce a jednatele žalované [příjmení] [příjmení]) pak byly zamítnuty.

16. Pokud jde o„ sdělení Úřadu práce ČR“, tak tento důkaz byl jednoznačně zbytný, neboť žalovaná neučinila žádná konkrétní tvrzení, ke kterým by takový důkaz byl třeba. Obecné tvrzení žalované, že Úřad práce ČR na mzdě žalobce za měsíce duben a květen roku 2018 již plnil, pak již bylo částečně prokázáno (co o mzdy za měsíc květen roku 2018 ve výši 12 200 Kč), jakož i ve zbytku vyvráceno (rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajské pobočky hl. m. Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a oznámení Úřadu práce ČR – Krajské pobočky hl. m. Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

17. Pokud pak žalovaná sporovala pravost výplatních pásek žalobce za měsíce duben a květen roku 2018, tak nad rámec takového zcela obecné obrany (toliko zpochybnění pravosti listin) neučinila konkrétní tvrzení (tedy v rozsahu jakých konkrétních dnů žalobce v uvedených měsících pracoval a v jakém rozsahu nikoliv). Žalovaná pak„ pravé výplatní pásky za měsíce duben a květen roku 2018“ soudu ani nepředložila.

18. K tomuto soud současně v souladu s judikaturou nadřízených soudu zdůrazňuje, že prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že mu vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.12.2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011). Adekvátní obrana žalované ve smyslu citované judikatury však učiněna nebyla, pročež znevěrohodnění (byť by bylo úspěšné) žalobcem předložených výplatních pásek za předmětné měsíce, to za situace, kdy pracovní poměr účastníků byl prokázán, by k úspěchu žalované ve sporu vést ani nemohlo. Provedení žalovanou navržených„ pravých výplatních pásek za měsíce duben a květen roku 2018“ tak bylo zamítnuto, neboť ani případné vyvrácení pravosti žalobcem předložených„ výplatních pásek za období měsíců duben a květen roku 2018“, by z hlediska posouzení uplatněného nároku nemělo žádný faktický dopad.

19. Ohledně dalších žalovanou navržených důkazů, tedy„ sdělení účetní firmy žalované, jakož i účastnické výslechy žalobce a jednatele žalované [příjmení] [příjmení]“ pak bezezbytku platí závěry obsažené v odůvodnění shora (odstavce 17 a 18).

20. Na základě shora uvedených nesporných tvrzení účastníků řízení, jakož i na základě provedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

21. Žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnán u žalované jako grafický designer. Výše měsíční mzdy žalobce byla sjednána na 25 000 Kč, přičemž a splatnost této mzdy byla sjednána do patnáctého dne následujícího měsíce. Žalobce pro žalovanou odvedl práci i v měsících duben a květen roku 2018, čímž mu za každý z uvedených měsíců vznik nárok na mzdy ve výši 25 000 Kč. Žalovaná na mzdě za uvedené měsíce nezaplatila ničeho. Dne [datum] pak mezi žalobcem a žalovanou došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou.

22. Žalobce s ohledem na zahájení insolvenčního řízení proti žalované (toto bylo u Městského soudu v Praze zahájeno dne [datum], přičemž toto bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]) požádal o uspokojení mzdy za měsíce duben a květen roku 2018 Úřad práce ČR - Krajskou pobočku hl. m. Prahy.

23. Na základě tohoto návrhu pak bylo rozhodnuto (rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky hl. m. Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), že se nárok žalobce na uspokojení mzdy za měsíc duben roku 2018 zamítá, neboť nárok daný nebyl uplatněn za řádné rozhodné období (§ 9 odst. 6 zák.č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dále jen). Nárok žalobce na uspokojení mzdy za měsíc květen roku 2018 pak byl vzhledem k tomu, že žalovaná neposkytnula nezbytnou součinnost, shledán důvodným toliko co do výše odpovídající minimální mzdě 12 200 Kč (§ 9 ods. 4 zák.č. 118/2000 Sb.). Na takto zjištěném nároku žalobce bylo plněno na sociální pojištění částkou 793 Kč, na zdravotní pojištění částkou 549 Kč a na daň z příjmů částkou 2 460 Kč. Zbývající částka 8 398 Kč pak byla ke dni [datum] uhrazena ve prospěch účtu žalobce.

24. Žalobce pak žalovanou k zaplacení mzdy za měsíce duben a květen roku 2018 před podáním žaloby vyzval dne [datum], přičemž takové výzvy (jak v českém tak i anglickém jazyce) byly doručeny do datové schrány žalované.

25. Po právní stránce soud věc posuzoval jako pracovněprávní vztah, pročež ve věci aplikoval speciální úpravu zákoníku práce (zák.č. 262/2006 Sb., dále jen„ ZP“), když na jím neupravené otázky aplikoval obecnou úpravu zákoníku občanského (zák.č. 89/2012 Sb., dále jen„ OZ“).

26. Na základě učiněných zjištění soud uzavřel, že mezi účastníky řízení od [číslo] vznikl pracovní poměr (§ 33 a násl. ZP), který trval až do [datum], kdy zanikl z důvodu dohody žalobce a žalované (§ 49 ZP).

27. S ohledem na takto učiněný závěr dále platí, že od vzniku pracovního poměru byl zaměstnavatel (žalovaná) povinen platit zaměstnanci (žalovanému) za vykonanou práci mzdu (§ 38 odst. 1 písm. a/ ZP). Rovněž platí, že zaměstnanci (žalobci) za vykonanou práci náleží mzda (§ 109 odst. 1 ZP), to v zaručené výši stanovené dle ZP, smlouvy, vnitřního předpisu nebo mzdového výměru (§ 112 odst. 1 ZP, § 113 odst. 1, 3).

28. V dané věci pak bylo zjištěno, že výše mzdy žalobce byla platně sjednána v měsíční výši 25 000 Kč (§ 113 odst. 1 ZP), jakož i platně sjednána splatnost mzdy vždy do patnáctého dne následujícího měsíce (§ 141 odst. 1, 3 ZP).

29. Na základě všeho shora uvedeného se pak uzavírá, že žalovaná byla povinna za měsíce duben a květen roku 2018 zaplatit žalobci mzdu v uvedené (hrubé) výši vždy 25 000 Kč, resp. po učinění zákonných srážek k rukám žalobce zaplatit částku ve výši 19 295 Kč (čistého). Se splněním těchto povinností se žalovaná ocitla v prodlení (§ 1968 OZ“), pročež žalobci za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

30. Dále se konstatuje, že nárok žalobce na mzdu za měsíc květen roku 2018 byl za žalovanou na základě žádosti žalobce částečně uspokojen Úřadem práce ČR, který ke dni [datum] plnil co do výše minimální mzdy, tj. co do částky 12 200 Kč (zejm. § 1a, § 4, § 5, § 9, § 10 zák.č. 118/2000 Sb.). Při zohlednění takového částečného plnění se proto uzavírá, že se žalovaný ocitl v prodlení s uhrazením mzdy za měsíc květen roku 2018 ve výši 25 000 Kč za období [datum] do [datum], jakož i dále za období od [datum] do zaplacení v prodlení s uhrazením mzdy za měsíc květen roku 2018 ve výši 12 800 Kč.

31. K obraně žalované, tedy že žalobce neprokázal odvedení práce za měsíce duben a květen roku 2018, jakož i že nároky žalobce na mzdu za měsíce duben a květen roku 2018 již byly uspokojeny Úřadem práce ČR, se pak jen stručně uzavírá, že takovou obranou nemohl být dosažen pro žalovanou příznivější výsledek, potažmo že taková obrana byla zcela vyvrácena. K tomuto se pro stručnost odkazuje na již shora učiněné odůvodnění (zejména odstavce 16 až 19).

32. Na základě všeho shora uvedeného bylo žalobě, kterou se po částečném zastavení řízení žalobce domáhá zaplacení mzdy za měsíce duben roku 2018 ve výši 19 295 Kč s příslušným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jakož i zaplacení mzdy za měsíc květen roku 2018 ve výši 12 800 Kč s příslušným úrokem z prodlení z částky 19 295 Kč od [datum] [datum] a z částky 12 800 Kč od [datum] do zaplacení, zcela vyhověno (výrok ad II.).

33. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad III.) ve věci z 13,49 % úspěšné žalované, aby z 86,51 % úspěšnému žalobci zaplatil 22 049,70 Kč (§ 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř.).

34. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud vyházel z toho, že předmětem řízení byla částka celkem 38 590 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výš 9 566,35 Kč (tj. ve výši ve výši 8,50 % ročně z částky 19 295 Kč od [datum] do [datum], z částky 38 590 Kč od [datum] do [datum] a z částky 32 095 Kč od [datum] do [datum]), tj. ve výši celkem 48 156,35 Kč (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 odst. 20). Žalobce byl úspěšný co do částky 41 661,35 Kč (tj. v rozsahu 86,51 %), přičemž žalobce svým jednáním zavinil zastavení řízení (faktický neúspěch) co do částky 6 495 Kč (tj. v rozsahu 13,49 %).

35. Žalobci pak za řízení účelně vznikly náklady ve výši celkem 30 196,80 Kč, to za situace, kdy jeho advokát za řízení vykonal osm úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, podání návrhu na zahájení řízení, návrh na vydání opravného usnesení ze dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], [datum] a dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu). Výše nákladů žalobce je pak dána odměnou jeho advokáta ve výši 21 280 Kč, tj. 8* 2 660 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), náhradou hotových výdajů jeho advokáta ve výši 2 400 Kč, tj. 8* 300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z odměny a náhrad jeho advokáta ve výši 4 972,80 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 1 544 Kč (§ 4 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 2 odst. 1 písm. c/ Sazebníku soudních poplatků).

36. Náklady žalobce tak dosáhly výše celkem 30 196,80 Kč, z nichž žalobci náleží celkem 73,02 % (86,51 % - 13,49 %), tedy výše uvedených 22 049,70 Kč.

37. Konečně pak lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), přičemž místem splnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).