17 C 152/2015
č. j. 17 C 152/2015-316
V PLATNOSTICitované zákony (11)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 80 § 91 § 92 § 120 § 137 § 142 § 151 § 160
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1011 § 3028
- Vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, 254/2015 Sb. — § 2
Plný text
Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov , IČO , sídlem adresa o určení vlastnictví
I. Žaloba, kterou se žalobkyně ve vztahu k žalované domáhá určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc.č. [rok] o výměře [výměra], který je [stát. instituce], Katastrálním pracovištěm Praha, zapsán v katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí], [územní celek], na [list vlastnictví], se zamítá.
I. Žalobkyně je povinna žalované na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá určení vlastnictví k pozemku parc. č. [rok] (ostatní plocha o výměře [výměra]) v k. ú. [část obce], který je [stát. instituce], Katastrálním pracovištěm Praha zapsán pro k.ú. [část obce], [územní celek], na [list vlastnictví] (dále také jen„ předmětný pozemek“).
2. Žalobkyně tvrdila, že na základě kupní smlouvy uzavření s [jméno] [příjmení] dne [datum], to s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum], nabyla vlastnictví k pozemku parc.č. [rok] o výměře [výměra] v k.ú. [část obce] Pan [anonymizována dvě slova] pak uvedený pozemek, jakožto náhradní pozemek na vypořádání restitučního nároku dle zák.č. 229/1991 Sb. (dále jen„ zákon o půdě“), nabyl od České republiky na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13.5.2010, č.j. 14 C 229/2008 – 156, který nabyl právní moci dne [datum].
3. Žalobkyně dále tvrdila, že dne [datum] byla katastrem nemovitostí informována, že v rámci řízení vedeného pod sp. zn. Z -8347/2015 byla záznamem ze dne [datum] od pozemku parc.č. [rok] v k.ú. [část obce], obci [obec], který je ve vlastnictví žalobkyně, oddělena jeho část o výměře 10 776 m2, která je nově vedena jako pozemek parc.č. [rok] (předmětný pozemek). Žalobkyně pak dne [datum] obdržela vyrozumění Katastrálního úřadu pro hlavní městu [část Prahy] ze dne 23.2.2015, č.j. Z-8347/2015-101, to ve znění sdělení ze dne 17.4.2015, č.j. Z-21782/2015, o tom, že na základě neměřického záznamu [číslo] existuje duplicita zápisu vlastnictví k předmětnému pozemku, tedy záznam vlastnického práva svědčícího jak žalobkyni, tak i zemřelému [jméno] [příjmení].
4. Vzhledem k tomu, že vlastníkem předmětného pozemku ke dni právní moci uvedeného rozsudku byla [země], jakož i vzhledem k tomu, že s panem [příjmení] byla uzavřena platná a účinná smlouva, měla žalobkyně za to, že vlastnické právo k předmětnému pozemku svědčí toliko její osobě, pročež se podanou žalobou domáhala ochrany tohoto jejího výlučného vlastnického práva. K vývoji okruhu společenstva žalovaných a jeho jednání v řízení:
5. Žalobkyně v žalobě jako žalované původně označila [jméno] [příjmení], narozeného dne [číslo] a zemřelého dne [datum] (původní žalovaný [číslo]) a [anonymizováno 10 slov] (původní žalovaná [číslo]). Ve vztahu k původnímu žalovanému [číslo] však bylo řízení v důsledku nedostatku podmínek k jeho vedení zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 11.11.2016, č.j. 17 C 152/2015 – 81 (toto nabylo právní moci dne [datum]). V řízení pak bylo pokračováno toliko ve vztahu k původní žalované [číslo] (nyní žalované).
6. K návrhu žalobkyně bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 20.1.2017, č.j. 17 C 152/2015 – 88 (toto nabylo právní moci dne [datum]), připuštěno, aby do řízení na stranu žalovanou jako nový žalovaný [číslo] přistoupil okruh neznámých dědiců zemřelého [jméno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná v dalším řízení vystupovala jako žalovaná [číslo].
7. Následně bylo řízení přerušeno až do doby, kdy bude patrno, kdo jsou dědicové zemřelého [jméno] [jméno] [příjmení], k čemuž došlo usnesením zdejšího soudu ze dne 24.10.2017, č.j. 17 C 152/2015 (toto ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15.1.2018, č.j. 19 Co 5/2018 – 121, nabylo právní moci dne [datum]).
8. V řízení pak bylo pokračováno usnesením zdejšího soudu ze dne 20.11.2020, č.j. 17 C 152/2015 – 18 (toto nabylo právní moci dne [datum]), když na místo dosavadního žalovaného okruhu neznámých dědiců [jméno] [jméno] [příjmení] (dosavadního žalovaného [číslo]) bylo dále pokračováno s dědici [příjmení] [jméno] [příjmení] (jako s žalovaným [číslo]) a [jméno] [příjmení] (jako s žalovanou [číslo]), kterým každému dle sporného zápisu v katastru nemovitostí svědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku v rozsahu ½ vůči celku.
9. Žalovaní [číslo] k výzvě soudu učinili podání (tato došla ve dnech [datum] a [datum]), kterými sdělili, že se jako dědicové [jméno] [příjmení] podřizují žalobě a že proti této nevznášejí žádné námitky. Žalovaní [číslo] pak zdůraznili, že oni a ani jejich předkové k podání žaloby nedali žádný podnět, když sporný zápis vlastnického práva byl katastrem nemovitostí učiněn bez jakéhokoliv jejich přičinění.
10. V tomto místě soud ohledně vystupování žalovaných č. 1 a 3 v předchozím řízení pro úplnost konstatuje, že tito tvořili samostatné společenství a v řízení proto žalovaní č. 1 a 3 jednali každý sám za sebe (§ 91 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaným č. 2 a 3 totiž každému v předchozím řízení svědčil duplicitní zápis vlastnictví v katastru nemovitostí k předmětnému pozemku v rozsahu ½ vůči celku, tudíž každý z žalovaných č. 2 a 3 v řízení jednal samostatně ve vztahu ke svému vlastnickému podílu. Žalovaný č. 1 pak zápisem v katastru nemovitostí ve vztahu k předmětnému pozemku nebyl jakkoliv dotčen a tato proto rovněž jednala a nadále i jedná zcela samostatně. V předchozím řízení proto nebylo jednáno o takových společných právech nebo povinnostech, ohledně kterých by se rozsudek musel vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně (§ 92 odst. 2 věta prvá o.s.ř.).
11. Na tomto základě soud ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými č. 2 a 3, to při zohlednění skutečnosti, že v dané věci bylo lze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o.s..ř), věc rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 4.8.2021, č.j. 17 C 152/2015 – 303 (§ 153a odst. 1, 3 o.s.ř.), kterým bylo určeno, že vlastníkem předmětné nemovitosti je žalobkyně (výrok ad I.), jakož i rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok ad II.).
12. Uvedený rozsudek pro uznání nabyl právní moci dne [datum] a řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými [číslo] tímto bylo skončeno. V dalším řízení tak bylo pokračováno toliko ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou (tato v řízení původně vystupovala jako žalovaná č. 2, následně jako žalovaná, poté jako žalovaná č. 1 a konečně nyní jako žalovaná), Ohledně dalšího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou:
13. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tvrzením, že ve vztahu k předmětnému pozemku vlastnické právo jakýmkoliv způsobem neuplatňuje a ani uplatňovat nemůže.
14. Žalobkyně a žalovaná v řízení shodně prohlásili následující skutečnosti, které pak soud vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o.s.ř.): Žalobkyni svědčí vlastnické právo vzniklé z titulu kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení] dne [datum]. Předchozí vlastnictví [jméno] [příjmení] k předmětnému pozemku bylo založeno smlouvou o bezúplatném převodu pozemků (tj. ve smyslu zákona o půdě), přičemž k uzavření takové smlouvy bylo [anonymizována dvě slova], jakožto tehdejším vlastníkem předmětného pozemku, přistoupeno na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 13.5.2010, č.j. 14 C 229/2008 – 156 (tento nabyl právní moci dne [datum]). Vlastnickému právu žalobkyně k předmětnému pozemku pak svědčí i zápis v katastru nemovitostí pro [list vlastnictví], k.ú. [část obce], neboť žalobkyně je po skončení řízení ve vztahu k žalovaným [číslo] jedinou zaknihovanou vlastnicí.
15. Žalobkyně při jednání dne [datum] poté, co byl soudem sdělen jeho předběžný právní názor, na jehož základě byla žalobkyni následně vyzvána k doplnění konkrétních tvrzení ohledně okolnosti, na jejich základě bude zejména patrno, že vlastnické právo žalobkyně ve vztahu k předmětnému pozemku je ohroženo jednáním žalované, jakož i bude patrno, že podání žaloby na určení ve vztahu k žalované je efektivním a vhodným prostředkem, kterak se domoci ochrany právních zájmů žalobkyně, jakož i vyzvána k označení případných důkazů, potažmo i poučena o následcích nevyslyšení těchto výzev (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), setrvala na tvrzení, že v budoucnu může vyvstat problém s duplicitou zápisu v katastru nemovitostí, což činí prostor k uplatněné žalobě. Tato svá tvrzení pak žalobkyně jakkoliv dále nedoplnila či nekonkretizovala.
16. Z provedených listinných důkazů (dopis žalované ze dne [datum] a dopis [stát. instituce] ze dne [datum]) bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že je nepochybné, že veškerý majetek původního žalovaného [číslo] přešel do vlastnictví [anonymizováno] a že duplicitní zápis vlastnictví k předmětnému pozemku vznikl v důsledku neprověření všech okolností [anonymizována dvě slova], tudíž bylo žalobkyní sděleno, že je na místě nechat spornou záležitost rozhodnout soud (dopis žalované ze dne [datum]). Dále bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek], [stát. instituce] žalobkyni sdělil, že mimo jiné i ohledně předmětného pozemku schází konfiskační vyhláška s doložkou právní moci (dopis [stát. instituce] ze dne [datum]).
17. Další důkazní návrhy žalobkyně byly zamítnuty (§ 120 odst. 1 věta druhá o.s.ř.), neboť těmito měly být prokázány skutečnosti, které již byly zjištěny ze shodného prohlášení účastníků řízení, potažmo těmito měly být prokázány skutečnosti, které s ohledem na nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně nejsou jakkoliv relevantní. Ohledně naléhavého právního zájmu žalobkyně na výsledku dané žalobě:
18. Nejprve se zdůrazňuje, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu (§ 80 o.s.ř.), přičemž nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Kromě toho je určovací žaloba prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Není proto opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (NS 26 Cdo 2147/2018). Preventivní charakter má určovací žaloba tehdy, když vyřešení základu právního vztahu mezi účastníky (například určení vlastnictví) bez pochyb zabrání dalšímu množení sporů o dosud nedospělá plnění mezi účastníky a předejde se tak vícero žalobám na plnění (Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 431 – 437). Naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je tedy dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým.
19. Na základ shora uvedeného soud bez dalších okolků konstatuje, že dle stavu ke dni vyhlášení rozsudku není ve vztahu žalobkyně a žalované dán naléhavý právní zájem na určení toho, že žalobkyně je vlastnicí předmětného pozemku (§ 80 o.s.ř.), neboť v řízení nebylo zjištěno, že by vlastnictví k předmětnému pozemku bylo ze strany žalované jakkoliv ohroženo.
20. V řízení tedy bylo zejména zjištěno, že žalobkyni svědčí vlastnické právo (§ 1011 a násl. zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), přičemž toto žalobkyně nabyla z titulu kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení] dne [datum] (§ 588 a násl. zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč.z.“, to za aplikace § 3028 odst. 2 OZ). Předchozí vlastnictví [jméno] [příjmení] k předmětnému pozemku pak bylo založeno smlouvou o bezúplatném převodu pozemků (tj. ve smyslu § 11a zákona o půdě), přičemž k uzavření takové smlouvy bylo [anonymizována dvě slova], jakožto tehdejším vlastníkem předmětného pozemku, přistoupeno na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 13.5.2010, č.j. 14 C 229/2008 – 156 (tento nabyl právní moci dne [datum]). Předchozí duplicita zápisu vlastnického práva, byť tato jakkoliv nesvědčila žalované, ale osobám od ní odlišným (žalovaným č. 2 a 3), již byla odstraněna rozsudkem pro uznání zdejšího soudu ze dne 4.8.2021, č.j. 17 C 152/2015 – 303, který nabyl právní moci dne [datum], přičemž tento byl již promítnut i do katastru nemovitostí. Na tomto základě není o existenci výlučného vlastnického práva žalobkyně k předmětnému pozemku žádných pochyb, když se zdůrazňuje, že tomuto závěru svědčí i zápis v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce].
21. Ohledně tvrzení žalobkyně, že v budoucnu by ve vztahu k předmětnému pozemku mohla v katastru nemovitostí vyvstat duplicita vlastnictví svědčící žalované, se uzavírá, že se jedná o holou spekulaci žalobkyně bez jakéhokoliv reálného základu. Žalovanou v řízení projevený postoj je pak zcela zjevně v rozporu s uvedenou obavou žalobkyně, neboť žalovaná ve vztahu k předmětného pozemku vlastnické právo neuplatňuje a uplatňovat nehodlá ani v budoucnu. K tomuto se zdůrazňuje, že vlastnické právo k předmětné nemovitosti žalovaná pozbyla na základě smlouvy uzavřené v důsledku pravomocného soudního rozhodnutí (rozsudek zdejšího soudu ze dne 13.5.2010, č.j. 14 C 229/2008 – 156), kterýžto nabývací titul sám o sobě efektivně vylučuje, že by žalovaná snad mohla vlastnické právo žalobkyně v budoucnu úspěšně zpochybnit.
22. S ohledem na vše shora uvedené byla žaloba zamítnuta (výrok ad I.).
23. Na náhradě nákladů řízení soud žalobkyni uložil (výrok ad II.) zaplatit žalované 1 500 Kč, neboť žalovaná měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Výše náhrady hotových výdajů zcela úspěšného účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, je paušálně stanovena dle zvláštního právního předpisu (vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.), přičemž tato paušální náhrada nezahrnuje náhradu soudního poplatku (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). V dané věci paušální náhrada žalované za pět úkonů právní služby (podání ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a účast při jednání dne [datum]) činí celkem 1 500 Kč, tj. 5* 300 Kč za uvedené úkony (§ 2 odst. 3 vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.) Lhůty ke splnění uvedené povinnosti byla stanovena s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.