17 C 197/2023

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupena advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 139 231 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 89 518 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 518 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 54 610,60 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 97 199,90 Kč od 25. 4. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 4. 2023 dosáhne částky 239 644 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 900 Kč od 1. 4. 2023 do 9. 10. 2023 a z částky 54 610 Kč od 10. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v žalobě došlé soudu dne 8. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 139 518 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 10. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 99 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo téhož dne. Úvěr se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 79,04 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 9 482 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2022. Žalovaný uhradil toliko celkovou částku 9 482 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bod 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč. Ke dni 30. 3. 2023 došlo k zesplatnění úvěru a celá dosud nesplacená jistina s příslušenstvím činila 116 019,43 Kč. Ke dni podání žaloby je žalovaný v prodlení s úhradou následujících částek: 116 019,43 Kč představující jistinu úvěru, 998 Kč představující smluvní pokutu, 400 Kč představující náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, 18 331,16 Kč představující smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy, úhrady na pojištění ve výši 3 483 Kč a úrok za poskytnutí úvěru. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.

3. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z listiny označené jako „výpis ze seznamu subjektů finančního trhu (0)“ soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a oprávnění k dané činnosti má povoleno ode dne 11. 5. 2018. Žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení.

5. Z listiny označené jako „předsmluvní formulář (1b)“ soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěr ve výši 99 000 Kč.

6. Z listiny označené jako „hodnocení klienta (7)“ soud zjistil, že žalovaná uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 45 935 Kč a jeho měsíční výdaje činí 11 235 Kč. Jeho rezerva je tak 33 700 Kč.

7. Z listiny označené jako „prověření v registru SOLUS (8)“ soud zjistil, že žalobkyně prověřovala žalovaného v registru SOLUS. Nebyly zjištěny žádné informace o dlužných splátkách.

8. Z listiny označené jako „výpis z registru NNKI (9)“ soud zjistil, že u žalovaného bylo shledáno CBS skóre 263.

9. Z listiny označené jako „výpis z účtu k platbám mzdy za 8,9 a 11/2022 (10a – c)“ soud zjistil, že v srpnu 2022 byla žalovanému zaslána mzda ve výši 46 724 Kč, v září 2022 mzda ve výši 45 896 Kč a v listopadu 2022 mzda ve výši 46 562 Kč.

10. Z listiny označené jako „návrh na uzavření smlouvy / smlouva (1a)“ soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 10. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které mu měl být poskytnut úvěr ve výši 99 000 Kč. Celkem pak měl žalovaný vrátit žalobkyni částku 199 704 Kč, a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 9 482 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 79,04 % ročně. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně.

11. Z listiny označené jako „prohlášení klienta (1c)“ soud zjistil, že žalovaný podepsal spolu se smlouvou o úvěru také prohlášení o své bonitě a majetkových poměrech.

12. Z listiny označené jako „dodatek č. , hodnota, smlouvy s přílohou (2a), (2b)“ a z listiny označené jako „popis postupu podpisu na dálku (2c)“ soud zjistil, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Součástí smlouvy byl také popis uzavření smlouvy na dálku, dle kterého poradce komunikuje s klientem telefonicky nebo osobně. Při uzavření smlouvy musí klient poskytnout kopie dvou dokladů totožnosti. Celý proces uzavření smlouvy je následně ukončen SMS kódem. Žalovaný ve smlouvě dále sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr.

13. Z listiny označené jako „kopie OP žalovaného (11a)“ a z listiny označené jako „kopie povolení k pobytu (11b)“ soud zjistil, že žalovaný prokázal svou totožnost předložením dvou dokladů totožnosti.

14. Z listiny označené jako „přihláška do pojištění (3)“ soud zjistil, že žalovaný se přihlásil k pojištění schopnosti splácet úvěr. V přihlášce uvedl mj. informace o svém zdravotním stavu.

15. Z listiny označené jako „oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře (4)“ a z listiny označené jako „doručenka k oznámení (5)“ soud zjistil, že žalovanému byl schválen úvěr ve výši 99 000 Kč. Součástí oznámení je splátkový kalendář, dle kterého měla být poslední splátka uhrazena dne 24. 11. 2024. Oznámení žalovaný převzal dne 30. 11. 2022.

16. Z listiny označené jako „doklady o vyplacení úvěru (6)“ soud zjistil, že žalovanému byla z účtu č. , č. účtu, dne 10. 11. 2022 zaslána na účet č. , Anonymizováno, částka 99 000 Kč. Platba byla identifikována variabilním symbolem č. , var. symbol, .

17. Z listiny označené jako „karta klienta (11)“ soud zjistil, že žalovanému vznikl dluh ve výši 120 900,43 Kč.

18. Z listiny označené jako „výzvy k zaplacení ze snů 24. 2. 2022 a 27. 3. 2023 (12a), (12b)“ soud zjistil, že žalovanému byly adresovány výzvy k úhradě dlužných splátek. Žalovaný byl v těchto dopisech upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Dle dopisů se žalovaný dostal do prodlení se splátkami splatnými dne 24. 1. 2023, 24. 2. 2023 a 24. 3. 2023. Není prokázáno odeslání ani doručení těchto výzev.

19. Z listiny označené jako „oznámení ze dne 30. 3. 2023 (13)“ soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno, že došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky 120 900 Kč. Tato částka je složena z neuhrazené původní jistiny úvěru ve výši 97 199,90 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 18 819,53 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a dlužné úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 3 483 Kč. Není prokázáno odeslání ani doručení tohoto oznámení.

20. Z listiny označené jako „předžalobní výzva ze dne 3. 8 2023 (14)“ a z listiny označené jako „podací arch ze dne 3. 8. 2023 (15)“ soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Není prokázáno doručení této listiny.

21. Z listiny označené jako „výpis z databáze ARAD“ soud zjistil, že průměrná výše úroků z úvěrů na spotřebu s fixací úroku na 1 až 5 let v měsíci listopadu 2022 činila 10,12 % ročně.

22. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

23. Mezi žalobkyní a žalovaným proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “, přičemž tato byla oběma stranami podepsána dne 10. 11. 2022. Na základě této listiny poskytla žalobkyně žalovanému částku 99 000 Kč s tím, že žalovaný měl takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný uhradil žalobkyni zpět celkovou částku 9 482 Kč.

24. V řízení však bylo vyvráceno, že by žalobkyně řádně splnila svou povinnost ověřit schopnost žalovaného úvěr splácet, když žalobkyně se při posuzování zaměřila toliko na zkoumání příjmů žalované, nikoli na zkoumání například jeho nákladů na bydlení apod.

25. Z uvedeného tak soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná.

26. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění dále jen „OZ“), jakož i speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru.

27. Jak již uvedeno výše, žalobkyně poskytla žalovanému částku 99 000 Kč, kterou se žalovaný dle smlouvy zavázal splácet v pravidelných 24 splátkách ve výši 9 482 Kč. Žalovaný tak měl po zapůjčení částky 99 000 Kč uhradit částku 199 704 Kč, tedy částku, která je 2x vyšší, než částka, která byla žalovanému poskytnuta. Částka 99 000 Kč byla dle listiny označené jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ měla být splácena s úrokovou sazbou ve výši 79,04 % ročně, přičemž však v listopadu 2022 činila pro daný typ úvěru průměrná výše úrokové sazby 10,12 % ročně.

28. Jak přitom vyplývá například z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 38 C 188/2020, „tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka“. Je nepochybné, že úroky dohodnuté při poskytování finančních prostředků představují odměnu za užívání půjčené jistiny, přičemž jejich výše není zákonem přímo omezena. Nelze však vycházet z toho, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení (srovnej rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 6. 2015, č. j. 108 C 1/2015-27). Jak již bylo uvedeno výše, v daném případě dohodnutá výše úroků téměř čtyřnásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami a nebankovními institucemi, která v době sjednávání listiny nazvané jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ činila 10 % ročně.

29. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 pak dále vyplývá, že „v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

30. Soud tak ve světle shora uvedeného shledal takto nepřiměřeně vysoké sjednané úroky za neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 OZ). V obdobném lze dále odkázat také například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2492/2020 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005.

31. Vzhledem pak k tomu, že dle tvrzení žalobkyně, jakož i dle předložených listinných důkazů, měli mezi sebou účastníci uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 OZ), jak ostatně byla nazvána listina č. , hodnota, ze dne 10. 11. 2022, přičemž sjednání zaplacení úroků z úvěru je podstatnou náležitostí tohoto typu smlouvy, a takové ujednání nelze od smlouvy oddělit, shledal soud neplatným i zbytek smluvních ujednání (tj. celou listinu označenou jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 11. 2022 včetně příloh a souvisejících listin). V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry vyjádřenými Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 24. 9. 2019, č.j. 22 Co 197/2019 - 99, tedy se závěry, že s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně s žalovaným „smlouvu o úvěru“ neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou.

32. Je zřejmé, že žalobkyně dlouhodobě se svými klienty uzavírá až nápadně nevýhodné smlouvy spočívající v naprosto nepřiměřené výši úroků a vedlejších nákladů a poplatků, čímž dle názoru soudu i v mnoha případech prakticky znemožňuje těmto klientům možnost úvěr v plné výši uhradit, neboť dlužná částka velmi rychle narůstá a klient není schopen dluh takto rychle umořovat. Dle názoru soudu lze předpokládat, že pokud se osoba obrátí na žalobkyni či jakéhokoliv jiného zprostředkovatele úvěru, je tomu tak z důvodu jejího vlastního nedostatku finančních prostředků a osoba tak činí s cílem být schopna buďto uhradit své závazky či řešit tak nějakou svou nastalou akutní situaci. Pokud však žalobkyně této skutečnosti zneužije, tj. pokud s takovouto osobou uzavře „smlouvu o úvěru“, ve které pro sebe zakotví nepřiměřeně vysoké úroky a další výhodné podmínky, lze toto jednání považovat zcela bez pochyby za rozporné s dobrými mravy. Zdejšímu soudu je navíc z úřední činnosti známo, že předmětná žaloba není ojedinělým případem, avšak naopak je zřejmé, že podobně nevýhodné a zcela nepřiměřené smlouvy žalobkyně se svými klienty uzavírá na denním pořádku.

33. Nadto soud konstatuje, že i v případě, pokud by shledal zbytek „smlouvy o úvěru“ za platný (vyjma sjednaných úroků ve výši 79,04 % ročně), bylo by i přesto nezbytné tuto smlouvy vyhodnotit jako neplatnou. V takovém případě by se totiž soud nejprve musel zabývat tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem posoudila schopnost spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž z žalobkyní předložených dokumentů a tvrzení toto soud nemá za dostatečně prokázané, jak ostatně již soud konstatoval výše. K doložení podkladů na doplnění úvěruschopnosti však soud žalobkyni dále nevyzýval, neboť jak uvedeno výše, celé smluvní ujednání vyhodnotil z jiných důvodů (tj. pro rozpor s dobrými mravy) za absolutně neplatnou (§ 580 OZ ve spojení s § 576 a 577 OZ).

34. Dále pak vzhledem k tomu, že v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že žalovanému byly na bankovní účet dne 10. 11. 2022 připsány peněžní prostředky ve výši 99 000 Kč a vzhledem k tomu, že listina označená jako „smlouva o úvěru“ byla shledána jako absolutně neplatná, představuje tato částka bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen vydat (§ 2991 a násl. OZ). Vzhledem pak k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný za dobu trvání tohoto zdánlivého smluvního vztahu uhradil celkem částku 9 482 Kč, uložil soud žalovanému vrátit žalobkyni zbývající částku 89 518 Kč. Současně, žalobkyně neprokázala, že byla žalovanému zasílána výzva k úhradě, když nebyly soudu doloženy doručenky ani potvrzení o odeslání. Soud tak dospěl k závěru, že poprvé se žalovaný dostal do prodlení dnem následujícím po dni, kdy mu byla doručena žaloba a výzva k vyjádření. Dnem následujícím po tomto dni se tak žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 OZ) a žalobkyni tak byl přiznán úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto (výrok ad III.) za situace kdy úspěšnější žalovaný by tak měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, avšak žalovanému žádné náklady nevznikly (§ 142 o. s. ř.).

36. Lhůta ke splnění výrokem tohoto rozhodnutí uložené povinnosti byla stanovena s ohledem na charakter uložené povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).