17 C 201/2021

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného v ČR naposledy bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 110 376,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 95 445,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 95 445,32 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 18 048,84 Kč, dále úroku ve výši 10,90 % ročně z částky 109 676,37 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,25 % ročně z částky 109 676,37 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 109 676,37 Kč od [datum] do [datum] a z částky 14 231,05 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 463,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že dne [datum] uzavřela s žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovanému byl následně aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl plně využívat. Dne [datum] byl s žalovaným uzavřen dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 120 000 Kč (smlouva o úvěru č. [anonymizováno]). Úvěr byl žalovanému vyplacen v celé výši, avšak žalovaný jej řádně a včas nehradil. Ke dni [datum] tak došlo k zesplacení úvěru, kdy nesplacená jistina k tomuto dni činila 109 676,37 Kč a nesplacený smluvní úrok ve výši 3 117,79 Kč. Dále se pak žalobkyně domáhala částky 700 Kč představující neuhrazený měsíční poplatek za výběry z bankomatů (100 Kč) a nezaplacené náklady účelně vynaložené žalobkyní na vymáhání dluhu (600 Kč). Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

3. Jednání dne [datum] bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konáno v nepřítomnosti účastníků.

4. Na základě předložených listinných prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z listiny označené jako„ Kopie občanského průkazu žalovaného z obou strany (1)“ soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného.

6. Z listiny označené jako„ Identifikace adresy žalovaného v ČR (2)“ soud zjistil, že žalovaný jako korespondenční adresu na území České republiky uvedl adresu [adresa žalovaného].

7. Z listiny označené jako„ Úvěrová zpráva (19)“ soud zjistil přehled score žalovaného u žalobkyně.

8. Z listiny označené jako„ Výpis informací o žalovaném (20)“ soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný jako operátor v oblasti administrativní a podpůrné činnosti na adrese [adresa]. Výše příjmů žalovaného činí 8 983 Kč měsíčně..

9. Z listiny označené jako„ Výpis z účtu za období od [datum] do [datum] (21)“ soud zjistil, že na účet žalovaného byla připsána celková částka 46 563,87 Kč a odepsána celková částka 44 751,83 Kč. Počáteční zůstatek činil 2 036,08 Kč a konečný zůstatek činil 224,04 Kč.

10. Z listiny označené jako„ Rámcová smlouva [číslo] ze dne [datum] (8)“ soud zjistil, že účastníci uzavřeli Rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému otevřen bankovní účet č. [bankovní účet].

11. Z listiny označené jako„ Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] (16)“ soud zjistil, že mezi účastníky byl dne [datum] uzavřen tento dodatek, na základě kterého byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno]. Úvěr byl sjednán jako neúčelový a nezajištěný, na dobu určitou, a to ve výši 120 000 Kč. Jako způsob vyplacení bylo sjednáno poskytnutí peněžních prostředků na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr byl sjednán na 97 měsíců a žalovaný jej měl uhradit v 97 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 886 Kč, splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci.

12. Z listiny označené jako„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (18)“ soud zjistil souhrnné informace o úvěru žalovaného.

13. Z listiny označené jako„ Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] (17)“ soud zjistil, že na žádost žalovaného byl termín splátek posunut vždy k datu 24. dne v kalendářním měsíci.

14. Z listin označených jako„ [ulice] podmínky žalobkyně (4)“,„ Podmínky pro používání úvěru (5)“ a„ Ceník (9)“ soud zjistil, že součástí Rámcové smlouvy a dodatků byly obchodní podmínky žalobkyně, jakož i ceník poplatků a služeb.

15. Z listiny označené jako„ Výpis z běžného účtu za období [datum] – [datum] (3)“ soud zjistil, že žalovanému byl na zřízený běžný účet č. [bankovní účet] vyplacen úvěr ve výši 120 000 Kč.

16. Z listiny označené jako„ Mimořádný výpis z účtu ze dne [datum] (11)“ soud zjistil, že žalovanému byl vyplacen úvěr ve výši 120 000 Kč.

17. Z listiny označené jako„ Splátkový kalendář (10)“ soud zjistil, že žalovaný měl na poskytnutý úvěr hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 1 886 Kč. Poprvé se žalovaný dostal do prodlení v červnu 2020, následně z jeho strany bylo učiněno několik splátek v termínu, přičemž poslední platba z jeho strany byla uhrazena dne [datum].

18. Z listiny označené jako„ Přehled plateb (7)“ soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 120 000 Kč, přičemž ke dni zesplacení úvěru činila nesplacená jistina částku 109 676,37 Kč, stejně tak jako ke dni podání žaloby. Kapitalizovaný úrok ke dni zesplacení činil 3 117,79 Kč, stejně tak jako ke dni podání žaloby. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkovou částku ve výši 24 554,62 Kč, kdy poslední platba z jeho strany byla uhrazena dne [datum] ve výši 38,68 Kč.

19. Z listiny označené jako„ Výpis z běžného účtu za období od [datum] – [datum] (13)“ soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 0 Kč a konečný zůstatek – 700 Kč. Z účtu byl stržen poplatek ve výši 300 Kč za účelně vynaložené náklady na vymáhání a částka 400 Kč za výběry hotovosti z bankomatů. Na účet byla připsána celková částka 300 Kč za storno úhrad.

20. Z listiny označené jako„ Seznam odchozích zpráv (12)“ soud zjistil, že žalovanému byly odeslány 4 upomínky.

21. Z listiny označené jako„ Přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu (6)“ soud zjistil, že náklady za vymáhání dluhu jsou klientovi žalobkyně účtovány zpravidla jednou za 20 kalendářních dnů, a to v částce 300 Kč, přestože skutečné náklady jsou mnohem vyšší (například ve výši 592,20 Kč).

22. Z listin označených jako„ Výzva k zaplacení dluhu – předžalobní výzva ze dne [datum] (15)“ a„ podací arch České pošty ze dne [datum] (14)“ soud zjistil, že před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, ve které byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 113 494,16 Kč.

23. Na základě shora učiněných skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

24. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému u žalobkyně zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. Následně žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní dodatek [číslo] k této rámcové smlouvě, na základě kterého byla uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno]. Žalovanému byl na základě této úvěrové smlouvy poskytnut na běžný účet č. [bankovní účet] úvěr ve výš 120 000 Kč, přičemž tento úvěr měl žalovaný hradit v pravidelných 97. měsíčních splátkách ve výši 1 886 Kč. S hrazením úvěru se však žalovaný dostal do prodlení, přičemž na dlužnou částku uhradil toliko 24 554,62 Kč.

25. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ OZ“).

26. Soud se nejprve zabýval tím, jak věřitel posuzoval schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ust. § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů.

27. V daném případě soud shledal, že žalobkyně dostatečným způsobem neposoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když za tímto účelem vycházela toliko a jen z jím sdělených skutečností, které navíc ani není možné označit za úplné. Z žalobkyní předložených důkazů vyplývá toliko to, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila jen, že žalovaný je zaměstnán a že jeho měsíční příjem činí 8 983 Kč. Informace ohledně realizování bydlení žalované prostřednictvím nájmu je nedostatečná, neboť není patrná výše jeho nákladů na bydlení. Žalobkyně pak nijak nezjistila výši celkových nákladů žalované, což v končeném důsledku soud vede k závěru, že řádně nezjistila, zda žalovaný bude schopen splácet předmětný úvěr.

28. Jak vyplývá například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru, tj. nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech, na čemž nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Jelikož tedy žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost, je smlouva, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr, ze zákona ve smyslu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a ust. § 588 zák. č. 89/2012 Sb. pro zjevný rozpor se zákonem absolutně neplatná (rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18).

29. Jak pak bylo zjištěno, žalobkyně skutečně poskytla finanční prostředky ve výši 120 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil celkovou částku 24 554,68 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si pak účastníci povinni vrátit plnění z této neplatné smlouvy (§ 2993 OZ), kdy ohledně zbývající dlužné částky ve výši 95 445,32 Kč se pak s ohledem na absenci ujednání účastníků aplikuje § 1958 odst. 2 OZ. Žalobkyně v řízení doložila výzvu k zaplacení ze dne [datum], k této však doložila toliko doklad o jejím odeslání žalovanému, tedy nikoliv doklad o tom, že tato byla žalovanému doručena, či se tato alespoň dostala do sféry vlivu žalovaného. Za tohoto stavu má soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, až s doručením žaloby k čemuž došlo dne [datum].

30. S ohledem na výše uvedené soud tedy rozhodl tak, jak je ve výroku ad. I. tohoto rozsudku uvedeno a uložil žalovanému povinnost žalobkyni zaplatit částku 95 445,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, kdy se jedná o dosud nesplacenou částku z poskytnuté částky 120 000 Kč (žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 24 554,62 Kč).

31. Výrokem ad II tohoto rozsudku pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, a to včetně kapitalizovaného úroku ve výši 3 117,79 Kč, neboť vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána za absolutně neplatnou, není tak žaloba co do požadovaného příslušenství a nákladů spojených s uplatněním pohledávky důvodná.

32. Na náhradě nákladů řízení soud žalovanému uložil (výrok ad II.) zaplatit žalobkyni 4 463,2 Kč, neboť žalobkyně měla ve úspěch ve výši 86,47 % (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výše náhrady hotových výdajů účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, je paušálně stanovena dle zvláštního právního předpisu (vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.), přičemž tato paušální náhrada nezahrnuje náhradu soudního poplatku (§ 151 odst. 3 o. s. ř.). V dané věci paušální náhrada úspěšného účastníka (za 2 úkony v řízení, tj. podání návrhu na zahájení řízení a podání ze dne [datum]) činí celkem 600 Kč (2 * 300 Kč, § 2 odst. 3 vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.). Náhrada nákladů je dále stanovena soudním poplatkem ve výši 5 519 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 6 119 Kč, přičemž úspěch žalobkyně činil 86,47 % a neúspěch 13,53 % (celková žalovaná částka byla 110 376,37 Kč, ze které bylo žalobkyni přiznáno 95 445,32 Kč; ve výši 14 931,05 Kč byla žaloba zamítnuta, kdy částka zamítavého výroku v sobě zahrnuje také zamítnuté kapitalizované úroky ve výši 3 117,79 Kč). Žalobkyni tak s ohledem na zásadu odečtu neúspěchu od úspěchu náleží celkové náklady ve výši 72,94 %, tj. 4 463,2 Kč.

33. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).