17 C 201/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci manželů: celé jméno manžela , narozen dne datum bytem adresa manžela a celé jméno manželky , narozena dne datum bytem adresa o společném návrhu manželů na rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno manžela], narozeného dne [datum] a [celé jméno manželky], rozené [příjmení], narozené dne [datum], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí.

II. Žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se návrhem došlým soudu dne [datum] domáhá rozvodu manželství, které s manželkou uzavřel dne [datum] před [stát. instituce]. Manžel tvrdil, že manželství je v důsledku dlouhodobých neshod zcela rozvráceno a že společná domácnost manželů zanikla na podzim roku [rok]. Na tomto základě se manžel domáhal rozvodu dnes již ryze formálního manželství.

2. Manželka s rozvodem souhlasila a připojila se k návrhu manžela.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem Ukrajiny a manželka státní příslušnicí české republiky. Vzhledem k tomu zdejší soud nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat, k posouzení čehož aplikoval Smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28.5.2001; č. 123/2002 Sb.m.s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14.9.2007; č. 77/2008 Sb.m.s.) – dále jen„ Smlouva“. Pravomoc českých soudů je dána za situace, kdy oba manželé mají bydliště na území České republiky (čl. 30 odst. 3 věta druhá Smlouvy). [příjmení] návrh na rozvod manželství pak bude posuzován dle české právní úpravy (čl. 30 odst. 2 věta prvá Smlouvy).

4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci učinil následující skutková zjištění: účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce] (oddací list ze dne [datum]). Trvalý a nenávratný rozvrat manželství nastal na podzim roku [rok], kdy zaniklo i společné soužití manželů. Rozvrácení manželství bylo zapříčiněno odcizením manželů a jejich odlišnými představami o společném životě. Co se týče zavinění rozvratu manželství, tak na tomto se manželé podíleli měrou společnou a nedílnou (shodná tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění – § 1 odst. 3 zák.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen„ z.ř.s.“, a § 120 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

5. Při posuzování právní stránky věci soud věc hodnotil jako občanskoprávní vztah týkající se osobního stavu osob (§ 9 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), přičemž aplikoval ustanovení upravující rozvod manželství (§ 755 až § 758 OZ). V dané věci pak má soud za prokázané, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno (rozpory manželů mají trvalý charakter a ti dnes již ani nežijí ve společné domácnosti) a nelze ani očekávat jeho obnovení (tato skutečnost byla účastníky shodně tvrzena a jednoznačně vyplynula z kontextu celého řízení). Příčina rozvratu manželství byla soudem zjištěna (§ 756 OZ) v důsledku dlouhodobých neshod, citovém odcizení, jakož i ve ztrátě shodnosti rozumět si. Při posouzení míry zavinění rozvratu manželství soud uzavřel, že rozvrácení manželství bylo zaviněno oběma manžely společně (nesporné tvrzení účastníků). Vzhledem k tomu, že v dané věci nejsou žádné rozvodu bránící překážky (§ 755 odst. 2 písm. a/, b a odst. 3 OZ), dospěl soud k závěru, že veškeré zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v dané věci splněny (§ 755 OZ).

6. Na tomto základě soud rozhodl, že se manželství účastníků rozvádí (výrok ad I.).

7. V dané věci nemá žádný z manželů právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad II.), neboť přiznání takové náhrady není odůvodněno okolnostmi případu (§ 23 z.ř.s.).