17 C 207/2023

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupena anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 11 257,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 972 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 972 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení 14 416,33 Kč s úrokem z prodlení z částky 7 978,44 Kč od [datum] do [datum] a z částky 2 006,44 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v žalobě došlé soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 11 257,58 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřela její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] Součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 8 592 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou částku 18 592 Kč měla žalovaná uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč a splatnost poslední splátky připadala na [datum]. Na dlužnou částku žalovaná uhradila pouze částku 4 028 Kč. V tomto řízení se žalobkyně domáhá částky představující nesplacenou jistinu ve výši 7 978,44 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 609,18 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 838,40 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 727,95 Kč a nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 410,03 Kč. Konečně se pak žalobkyně domáhala smluvní pokuty ve výši 3 279,14 Kč. Pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Jednání soudu dne [datum] bylo v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) konáno v nepřítomnosti účastníků.

4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

5. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. V této žádosti žalovaná uvedla, že je zaměstnaná ode dne [datum] a její příjem činí 24 171 Kč. Dále žalovaná uvedla, že její měsíční náklady činí 8 860 Kč a použitelný příjem tak činí 15 311 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a má základní vzdělání.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 18 592 Kč, tedy spolu s poplatkem ve výši 8 592 Kč (úrok ve výši 963 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč). Žalovaná měla celkovou částku splácet v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. V příloze k této smlouvě byl předpis splátek 7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, kdy tento měla vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 8 592 Kč. Úvěr měl být splácen 14 měsíců po částce 1 328 Kč. Ve smlouvě byly sjednány úroky.

8. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] a dne [datum] měla být uskutečněna cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka.

9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dodatku [číslo] ze dne [datum], dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

10. Z dopisu ze dne [datum] a z podacího archu soud zjistil, že žalované bylo oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a byla vyzvána k úhradě dlužné částky 24 485,33 Kč.

11. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 24 526,21 Kč, a to do [datum]. V dopise byla žalovaná upozorněna na výši nákladů na upomínání, tj. je zde uvedeno, že náklady na odchozí dopis činí 48 Kč, náklady na doporučený odchozí dopis činí 74 Kč, náklady na odchozí telefonní hovor činí 72 Kč a náklady na osobní návštěvu činí 217 Kč.

12. Z dopisu ze dne [datum] a z podacího archu soud zjistil, že žalované byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva, ve které byla vyzvána k úhradě dlužné částky 24 845,33 Kč.

13. Z výpisu ze systému [příjmení] [příjmení] soud zjistil informace o výši úroku na rozhodné období. Průměrná výše úroku v daném období tak činila 10,74 % ročně.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku k žalobkyni soud zjistil, že žalobkyně vznikla a byla zapsaná do obchodního rejstříku dne [datum].

15. Na základě shora uvedených tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

16. Dne [datum] podepsala žalovaná listinu označenou jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“, na základě které jí byla téhož dne poskytnuta částka 10 000 Kč.

17. Z daného jednání žalobkyně vyvozovala, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaná měla dle této smlouvy vrátit částku celkovou částku 18 592 Kč. Po provedeném dokazování však soud shledal, že smlouva uzavřená mezi účastníky je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, jak vysvětlováno dále.

18. Předně žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) neprokázala, že by řádně ověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném, znění. Žalobkyně v žalobě k této otázce uvedla toliko obecná tvrzení z nichž nikterak nevyplývá schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně zcela rezignovala na další zjišťování majetkových a jiných poměrů žalované, když žalovanou uvedená tvrzení si žalobkyně nenechala nikterak doložit (například výplatními páskami apod.). Žalobkyně se nezabývala například ani otázkou toho, zda má žalovaná již nějaké finanční závazky vůči jiným společnostem.

19. Platí, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů.

20. Z uvedených skutečností je zřejmé, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, s odbornou péčí a soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je neplatná.

21. Vedle již uvedeného soud shledal sjednanou výši úroku 73,65 % ročně v rozporu s dobrými mravy, když v rozhodném období činila průměrná výše úroku 10,74 % ročně a i z tohoto důvodu je tak, nad rámec výše uvedeného, daná smlouva neplatná.

22. Pro úplnost soud dodává, že nelze namítat, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila a nemohla tak po řádném poučení v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. doplnit důkazy a skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, byla v řízení znevýhodněna. Poučovací povinnost podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. totiž soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník (či jeho právní zástupce) nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení (či jeho právního zástupce) znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, [obec], C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se tedy žalovaní k jednání nedostavili, nemohlo jim být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a nesou tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečnosti shora uvedené. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř.

23. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ OZ“). Vzhledem k tomu, že soud shledal, že smlouva podepsána účastníky je pro zjevný rozpor se zákonem absolutně neplatná (rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), posuzoval soud dále nárok žalobkyně dle úpravy dopadající na bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. OZ). Jak potom tvrdila sama žalobkyně v žalobě, žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 4 028 Kč a dosud tak nebylo uhrazeno bezdůvodné obohacení ve výši 5 972 Kč. Soud tedy uložil žalované tuto částku uhradit a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok ad I a ad II), přičemž vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná byla skutečně vyzvána k zaplacení dlužné částky, neboť prokázala toliko odeslání a tedy nikoliv doručení předžalobní výzvy, nastala dle názoru soudu splatnost dané částky až s doručením žaloby soudem, k čemuž došlo dne [datum].

24. O náhradě nákladů řízení (výrok ad III) rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když jinak plně procesně úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly.