17 C 209/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Žitného a přísedících Anonymizováno a Anonymizováno ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované .. IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 90 080 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 90 080 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 54 437,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 27.7.2020 domáhala (I.) určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jeho zrušením ve zkušební době žalovanou, dále se domáhala (II.) zaplacení ušlé mzdy za období od dne 7.6.2020 do dne 27.7.2020 ve výši 42 000 Kč s příslušenstvím, jakož i se konečně domáhala (III.) zaplacení bonusu ke mzdě za měsíc leden roku 2020 ve výši 5 250 Kč s příslušenstvím. Řízení o této žalobě bylo zdejším soudem vedeno pod sp. zn. 17 C 138/2020.

2. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o žalobě na zaplacení náhrady ušlé mzdy žalobkyně (shora popsaný žalobní návrh ad II.) bylo přímo závislé na předchozím pravomocném rozhodnutí o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru (shora popsaný žalobní návrh ad I.), bylo soudem uzavřeno, že se řízení o uvedených věcech nehodí ke společnému řízení. Na tomto základě proto bylo usnesením ze dne 14.9.2020, č.j. 17 C 138/2020 – 13 rozhodnuto, že se řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala shora popsaného žalobního nároku ad II., vylučuje k samostatnému projednání (výrok ad I. uvedeného usnesení). Toto usnesení nabylo právní moci dne 22.9.2020.

3. V dané věci, která byla po vyloučení zdejším soudem vedena pod sp. zn. 17 C 209/2020, pak byl žalobkyní nejprve uplatněn nárok na zaplacení ušlé mzdy za období od dne 7.6.2020 do dne 27.7.2020 ve výši 42 000 Kč s příslušným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 000 Kč za období od 28.5.2020 do zaplacení.

4. Následně však řízení bylo s ohledem na zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní částečně zastaveno ohledně nároku žalobkyně na zaplacení náhrady mzdy za období dne 7.6.2022 ve výši 4 204,78 Kč, jakož i ohledně nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 000 Kč za období od 28.5.2020 do zaplacení, k čemuž došlo usnesením ze dne 31.10.2022, č.j. 17 C 209/2020 – 47 (jeho výrok ad I.).

5. Dále však byla připuštěna i změna žaloby, k čemuž došlo usnesením ze dne 31.10.2022, č.j. 17 C 209/2020 – 47 (jeho výrok ad II.), pročež se žalobkyně na náhradě mzdy za období od dne 8.6.2020 do dne 27.7.2020 nadále domáhala zaplacení částky 151 371,94 Kč.

6. Konečně bylo řízení s ohledem na zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní částečně zastaveno ohledně nároku žalobkyně na zaplacení náhrady mzdy za období od dne 8.6.2020 do dne 27.7.2020 ve výši 61 291,94 Kč, k čemuž došlo usnesením ze dne 9.3.2023, č.j. 17 C 209/2020 – 71.

7. Soud tak uzavírá, že předmětem daného řízení po pravomocném připuštění shora uvedené změny žaloby, jakož i po právní moci všech shora popsaných částečných zastavení řízení, činí nárok žalobkyně na zaplacení náhrady mzdy za období od dne 8.6.2020 do dne 27.7.2020 ve výši 90 0870 Kč, přičemž o tomto nároku bylo v konečném důsledku po jeho projednání rozhodnuto tímto rozsudkem.

8. Žalobkyně pak v průběhu řízení tvrdila, že že na základě pracovní smlouvy ze dne 22.1.2020 byla u žalované zaměstnána jako Deputy F&B Manager s místem výkonu práce v , právnická osoba, (adr. , adresa, ), jakož i tvrdila, že tento pracovní poměru nebyl ze strany žalované rozvázán platně. Na tomto základě se pak žalobkyně domáhala shora uvedené náhrady ušlé mzdy (odst. 7) ve výši, která měla odpovídat průměrnému výdělku žalobkyně.

9. Žalovaná takto uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout s tím, že pracovní poměr účastnic ve skutečnosti byl žalovanou platně rozvázán jeho zrušením ve zkušení.

10. Mezi účastnicemi byly nesporné následující skutečnosti, které pak soud vzal za svá skutková zjištění:

11. Pracovní poměr žalobkyně (zaměstnance) a žalované (zaměstnavatele) byl založen smlouvou ze dne 22.1.2020. Žalovaná se s žalobkyní pokusila rozvázat pracovní poměr ve zkušební době, když rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18.10..2021, č. j. 17 C 138/2020 – 85, to ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13.4.2022, č.j. 23 Co 47/2022 – 124, bylo pravomocně určeno, že takové rozvázání pracovního poměru bylo neplatné. Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalovanou podáno dovolání.

12. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

13. Z listiny označené jako „pracovní smlouva ze dne 22.1.2020“ byly zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byl založen pracovní poměr, tedy skutečnost, která již byla zjištěna z nesporných tvrzení účastníků řízení. Dále bylo zjištěno, že pracovní poměru účastnic byl založen ode dne nástupu žalobkyně do práce, tj. od dne 22.1.2020. Současně bylo zjištěno ujednání ohledně zkušební doby v délce tří měsíců ode dne vzniku pracovního poměru.

14. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2023, č.j. 21 Cdo 2615/2022 – 145 bylo zjištěno, že rozsudek zdejšího soudu ze dne 18.10.2021, č. j. 17 C 138/2020 – 85, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13.4.2022, č.j. 23 Co 47/2022 – 124, kterými bylo pravomocně určeno, že rozvázání pracovního poměru účastnic jeho zrušením ve zkušební době žalovanou, byly zrušeny, přičemž věc byla k dalšímu řízení vrácena soudu zdejšímu. Z rozsudku dále zjištěno, že listina žalované s datem 25.5.2020, která obsahovala jednání žalované směřující k rozvázání pracovního poměru s žalobkyní jeho zrušením ve zkušební době, ve skutečnosti byla žalobkyni doručena dne 26.5.2020 odmítnutím jeho převzetí od žalované.

15. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 20.9.2023, č.j. 17 C 138/2020 – 161 bylo zjištěno, že řízení o žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru účastnic jeho zrušením žalovanou ve zkušební době bylo na základě společného návrhu účastnic řízení přerušeno (§ 110 o.s.ř.).

16. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 14.10.2024, č.j. 17 C 138/2020 – 168 bylo zjištěno, že řízení o žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru účastnic jeho zrušením žalovanou ve zkušební době bylo zastaveno, neboť žádná z účastnic ve lhůtě jednoho roku od přerušení řízení nenavrhla, aby v tomto bylo pokračováno (§ 111 odst. 4 o.s.ř.). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1.11.2024.

17. Další za řízení provedené důkazní prostředky, respektive z těchto učiněná skutková zjištění, jsou s ohledem na shora popsaná zjištění zcela bezpředmětné, pročež se těmto soud nebude dále zaobírat.

18. Na základě shora uvedených nesporných tvrzení účastnic, jakož i na základě provedených důkazů prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

19. Žalobkyně a žalovaná dne 22.1.2020 uzavřely pracovní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně pro žalovanou od dne 22.1.2020 pracovala jako Deputy F&B Manager zodpovědný za Banqueting. Mezi účastnicemi byla ujednána zkušební doba v délce tří měsíců ode dne vzniku pracovního poměru.

20. Pracovní poměr žalobkyně a žalované byl žalovanou rozvázán jeho zrušením ve zkušební době listinou ze dne 25.5.2020, která byla žalobkyni doručena dne 26.5.2020.

21. Pokud se žalobkyně žalobou domáhala určení neplatnosti takového rozvázání pracovního poměru (toto řízení bylo před zdejším soudem vedeno pod sp. zn. 17 C 138/2020), tak byť se její žaloba nejprve jevila být jako důvodná (pravomocný rozsudek zdejšího soudu ze dne 18.10..2021, č. j. 17 C 138/2020 – 85, to ve spojení s ponejprve pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13.4.2022, č.j. 23 Co 47/2022 – 124), bylo následně shledáno, že uvedená pravomocná soudní rozhodnutí ve skutečnosti nejsou po právu a tato byla zrušena (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2023, č.j. 21 Cdo 2615/2022 – 145). V dalším řízení vedeném před zdejším soudem pak nebylo další meritorní rozhodnutí soudu dosaženo, neboť řízení bylo s ohledem na procesní postup účastnic řízení pravomocně zastaveno (usnesení zdejšího soudu ze dne 14.10.2024, č.j. 17 C 138/2020 – 168).

22. Po právní stránce soud věc posuzoval jako pracovněprávní vztah, pročež ve věci aplikoval speciální úpravu zákoníku práce (zák.č. 262/2006 Sb., dále jen „ZP“), když na jím neupravené otázky aplikoval obecnou úpravu zákoníku občanského (zák.č. 89/2012 Sb., dále jen „OZ“).

23. Na základě učiněných zjištění soud nejprve uzavřel, že mezi účastnicemi byla platně uzavřena pracovní smlouva (§ 34 ZP), na jejímž základě ke dni nástupu žalobkyně do práce vznikl pracovní poměr účastnic (§ 36 ZP). Tento pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou (§ 39 ZP) a jako druh práce bylo ujednáno působení žalobkyně na pozici Deputy F&B Managera zodpovědného za Banqueting (§ 34 odst. 1 písm. a/ ZP). Účastnice řízení si dále platně ujednaly zkušební dobu v délce tří měsíců od dne vzniku pracovního poměru (§ 36 odst. 6 ZP).

24. Ohledně rozvázání pracovního poměru obecně platí, že tento může být rozvázán jen zákonem předepsaným způsobem (§ 48 ZP), tedy dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením či zrušením ve zkušební době (§ 48 odst. 1 písm. a/ až d/ ZP).

25. V dané věci pak bylo zjištěno, že ze strany žalované došlo dne 26.5.2020 k jednání (doručení listiny žalované opatřené datem 25.5.2020), kterým byl pracovní poměr účastnic platně rozvázán ve zkušení době (§ 48 odst. 1 písm. d/ ZP). Soud pak zdůrazňuje, že v tomto řízení není oprávněn jakkoliv, a to ani jako předběžnou právní otázku, přezkoumávat, zda rozvázání pracovního poměru účastnic snad bylo učiněno neplatně, neboť pravomoc k tomuto je soudu svěřena výlučně v rámci řízení o žalobě, kterou se žalobkyně mohla určení neplatnosti takového rozvázání pracovního poměru domáhat ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy byl pracovní poměr rozvázán (§ 72 ZP). V průběhu daného řízení však vyplynulo, že takové řízení o přezkumu platnosti rozvázání pracovního poměru účastnic u zdejšího soudu ve skutečnosti proběhlo, to však v konečném důsledku nevedlo k meritornímu rozhodnutí, neboť toto bylo v důsledku procesního postupu účastnic řízení zastaveno.

26. Na tomto základě se uzavírá, že žalobní nárok není uplatněn po právu, neboť nárok žalobkyně na náhradu ušlé mzdy může být důvodný výlučně a jen, pokud by pracovní poměr účastnic byl rozvázán neplatně (§ 69 odst. 1 ZP). S ohledem na vše shora uvedené je však patrno, že ve skutečnosti jejich pracovní poměru byl žalovanou platně rozvázán jeho zrušením ve zkušební době žalobkyně, jak již bylo soudem konstatováno shora, pročež nárok žalobkyně není po právu.

27. Na náhradě nákladů řízení soud žalované uložil (výrok ad II.) zaplatit žalobkyni 54 437,90 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka za řízení účelně vykonal deset úkonů právní služby [při tarifní hodnotě předmětu sporu ve výši 42 000 Kč převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dnů 26.9.2022 a 3.10.2022 a účast při jednání soudu dne 22.8.2022, dále při tarifní hodnotě předmětu sporu ve výši 151 371,94 Kč písemné podání ve věci samé ze dne 22.12.2022 a účast při jednáních soudu ve dnech 28.11.2022, 15.2.2023 a 8.3.20223, jakož i při tarifní hodnotě předmětu sporu ve výši 90 080 Kč písemné podání ve věci samé ze dne 17.5.2023 a účast při jednání soudu dne 24.2.2025 dle § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 42 140 Kč, tj. 4* 2 780 Kč, 3* 7 180 Kč a 2* 4 740 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu a čl. II vyhl.č. 258/2024 Sb.), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 2 850 Kč, tj. 8* 300 Kč a 1* 450 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu, čl. II vyhl.č. 258/2024 Sb.), jakož 21 % DPH z náhrady jeho odměn a náhrad ve výši 9 447,90 (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

28. Pokud jde o účast právní služby spočívající v účasti při soudním jednání dne 15.2.2023, tak za tento odměna a náhrada přiznány nebyly, neboť byť se tohoto zástupce žalované fakticky zúčastnil, tak při tomto nebylo jednáno, neboť toto bylo zmařena z důvodu nepředvídatelné nepřítomnosti soudního přísedícího. Vzhledem k tomu soud neshledal jako spravedlivé, aby náklady za toto zmařené jednání bylo k úhradě uloženo žalobkyni, neboť má za to, že za uvedené situace si každý z účastníků a jejich zástupců náklady tohoto změřeného jednání nesl sám.

29. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na charakter uložené povinnosti (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).