17 C 217/2023

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Žitného a přísedících PhDr. Evou Maximovičovou a Jiřím Jančičkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 98 478,09 Kč

I. Žalovaná je povinna na úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 496 797 Kč, a to kapitalizovaného za období od dne 12. 11. 2022 do dne 28. 9. 2023, zaplatit částku 65 332,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 249 714 Kč, a to za období od dne 12. 11. 2022 do dne 28. 9. 2023, kapitalizovaného ve výši 33 145,88 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna žalované na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 42 743,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 28. 9. 2023 zprvu domáhal na žalované zaplacení částky 746 511 Kč s příslušným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za období od dne 12. 11. 2022 do zaplacení. Žalobcem bylo v řízení od jeho počátku tvrzeno, že byl zaměstnán u žalované na pozici vedoucího zaměstnance (vedoucí odboru technické správy objektů), že však byl z pozice vedoucího zaměstnance dne 11. 7. 2022 odvolán, jakož i že jeho pracovní poměr byl ze strany žalované pro nadbytečnost (§ 52 písm. c) ZP – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění) ukončen výpovědí ke dni 31. 10. 2022. Na tomto základě žalobci měl vzniknout nárok na odstupné odpovídající šestinásobku jeho průměrného měsíčního výdělku ve výši celkem 746 511 Kč (tj. 6* , částka, ), když toto mělo být žalovanou uhrazeno k rukám žalobce nejpozději ke dni 11. 11. 2022. Uvedená povinnost nebyla žalovanou splněna, a to ani na základě žalobcem učiněné předžalobní výzvy, pročež jejího splnění se žalobce domáhal podanou žalobou.

2. Žalobce dříve, než došlo k přípravnému či k prvnímu jednání v dané věci, ba dokonce dříve, než došlo k vyjádření žalované k dané věci, vzal žalobu co o nárok na zaplacení odstupného ve výši 746 511 Kč zpět s tvrzením, že žalovaná k jeho rukám dne 29. 9. 2023 zaplatila část odstupného ve výši 496 797 Kč, tedy že mu žalovaná zaplatila odstupné v částce ponížené o zákonné odvody. Ve vztahu k částce 249 714 Kč, tedy k částce, která má odpovídat zákonným odvodům, bylo zpětvzetí žaloby učiněno bez jakýchkoliv tvrzení ohledně způsoby a data úhrady takové částky. Žalobce pak výslovně setrval na nároku na zaplacení příslušných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 746 511 Kč za období od dne 12. 11. 2022 do dne 28. 9. 2023, to v kapitalizované částce 98 478,09 Kč.

3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby bylo řízení ohledně nároku žalobce na zaplacení odstupného ve výši 746 511 Kč zastaveno usnesením ze dne 22. 11. 2023, č. j. 17 C 217/2023–30, kteréžto nabylo právní moci dne 15. 12. 2023. Po právní moci tohoto usnesení bylo v řízení pokračováno výlučně a jen ohledně nároku žalobce na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 746 511 Kč za období od dne 12. 11. 2022 do dne 28. 9. 2023, to v kapitalizované částce 98 478,09 Kč, jehož zaplacení se žalobce v řízení domáhal., právnická osoba, úplnost soud dodává, že žalobce v podáním ze dne 3. 7. 2024 navrhl, aby byla připuštěna změna žaloby tak, že se nad rámec doposud uplatněného nároku na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 746 511 Kč za období od dne 12. 11. 2022 do dne 28. 9. 2023, to v kapitalizované částce 98 478,09 Kč, nově domáhal i zaplacení odstupného v částce 17 686 Kč, jakož i se nově domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 686 Kč za období od dne 12. 11. 2022 do zaplacení. Usnesením ze dne 2. 12. 2024, č. j. 17 C 217/2023-97, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2025, však byl tento návrh žalobce na změnu žaloby zamítnut.

5. Žalovaná žalobou uplatňovaný nárok neuznala s tvrzením, že žalobci vyplatila peněžní prostředky ve výši 496 797 Kč, a to ihned poté, co jí byly tyto peněžité prostředky navráceny ze soudní úschovy, kam tyto peněžité prostředky složila z důvodu tzv. jiných závažných příčin na straně věřitele (žalobce). Žalovaná pak dále tvrdila, že částka, vyplacená jako tzv. odchodné žalobci, byla vyplacena již ponížena o zákonné pojistné, tedy v čisté výši, přičemž o tom, že žalovaná odvody na zdravotním a sociálním pojištění za žalobce uvedla, musel žalobce vědět. K opožděnému vyplacení odchodného došlo pouze s ohledem na složení peněžitých prostředků do soudní zálohy, k čemuž došlo ze strany žalované na základě trestního stíhání, zahájeného proti žalobci a nejistoty ohledně vzniku nároku žalobce na výplatu odchodného. Úhrada úroků z prodlení by pak byla zjevně nespravedlivá a v rozporu s principem poctivosti, a to tím spíše, že žalovaný peněžité prostředky žalobci poté, co tyto ze soudní úschovy obdržel, bez zbytečného odkladu žalobci vyplatil. Žalovaná pak navrhla zamítnutí žaloby, či alespoň zamítnutí žaloby co do rozdílu mezi úrokem z prodlení z odchodného v hrubé a čisté výši, neboť žalobce si byl vědom toho, že žalovaná za něj tyto odvody uhradila.

6. Mezi účastníky jsou nesporné následující skutečnosti, které proto soud převzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 2 OSŘ): Pracovní poměr účastníků byl založen smlouvou ze dne 14. 1. 2021 s tím, že účastníky bylo ujednáno, že při odvolání nebo vzdání se pracovního místa a následném ukončení pracovního poměru bude žalobci vyplaceno peněžité plnění označené jako „finanční částka“ ve výši šestinásobku průměrného výdělku, to za současného splnění podmínky, že žalobce řádně předá zastávané pracovní místo. Pracovní poměr účastníků trval od dne 18. 1. 2021 a po odvolání žalobce skončil výpovědí danou žalovanou z důvodu nadbytečnosti žalobce s tím, že výpovědní doba uplynula s dnem 31. 10. 2022. Dne 29. 9. 2023 pak žalovaná žalobci vyplatila částku 496 797 Kč, představující žalobcův nárok na odchodné v čisté výši, ponížené o odvody na zdravotní a sociální pojištění.

7. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

8. Z listiny označené jako „pracovní smlouva (1)“ bylo zjištěno, že mezi účastníky byl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, se zkušební dobou v délce trvání šesti měsíců, s datem nástupu do zaměstnání dne , datum, , přičemž žalobce nastoupil na pozici vedoucího odboru. Součástí této pracovní smlouvy bylo ujednání tzv. odchodného, a to tak, že žalobci bude při odvolání nebo vzdání se pracovního místa a následném ukončení pracovního poměru vyplacena finanční částka ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku za splnění podmínky, že dojde k řádnému předání zastávaného pracovního místa, kdy toto plnění je splatné nejpozději v řádném výplatním termínu v měsíci po ukončení pracovního poměru. Právo na toto odchodné zaměstnanci dle smlouvy nevzniká v případě vzdání se či odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance z důvodu, pro nějž lze dát zaměstnanci výpověď podle ust. § 52 píms. f) – h) ZP, tedy v případě výpovědi pro nesplnění předpokladů, stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li zaměstnanec bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce, pro důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a ZP – v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění. Dále bylo ujednáno, že vznikne-li zaměstnanci při ukončení pracovního poměru právo na odstupné ve smyslu platné Kolektivní smlouvy, bude zaměstnanci vyplaceno buďto tzv. odchodné (viz výše), nebo odstupné, dle toho, které z těchto plnění bude pro zaměstnavatele příznivější.

9. Z listiny označené jako „smlouva o mzdě ze dne 14. 1. 2021 včetně dodatků ze dnů 25. 3. 2021 a 14. 3. 2022 (23)“ bylo zjištěno, že splatnost mzdy byla ujednána na 12. den v následujícím měsíci s tím, že v případě pracovního volna byla splatnost v poslední pracovní den před tímto termínem. Dále bylo zjištěno, že mzda žalobce od 18. 1. 2021 činila 80 000 Kč a od 1. 4. 2022 činila 81 800 Kč. Smlouva také obsahovala ujednání ohledně pobídkové položky až do výše 50 % základní mzdy, tj. 10 % za splnění hospodářského výsledku a 40 % za hodnocení zaměstnavatele.

10. Z listiny označené jako „kolektivní smlouva žalované pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2026 (5)“ bylo zejména zjištěno, že zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ust. § 52 písm. a) – c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, náleží při skončení pracovního poměru odstupné, které je poskytováno v závislosti na době nepřetržitého trvání pracovního poměru zaměstnance u žalované. Pro dobu trvání pracovního poměru žalované v délce do osmi let je základní výše odstupného trojnásobek průměrného měsíčního výdělku. Dále bylo zjištěno, že mzda nebo odměna z dohod je splatná do 12. dne po skončení měsíčního období, za něž se poskytuje – pokud je 12. dnem sobota, neděle nebo svátek, je výplatním termínem poslední pracovní den před tímto dnem.

11. Z listiny označení jako „odvolání z pozice vedoucího zaměstnance ze dne 28. 6. 2022 (2)“ bylo zjištěno, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 28. 6. 2022 odvolalo žalovaného z pracovního místa , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, .

12. Z listiny označené jako „oznámení o odvolání z pracovního místa ze dne , datum, (13)“ bylo zjištěno, že dne , datum, bylo žalobci předáno odvolání z pracovního místa , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, objektů, o kterém rozhodlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, svým usnesením ze dne , datum, (viz bod 16.). Zároveň bylo žalobci sděleno, že jeho pracovní poměr tímto dnem neskončil, žalovaná žalobci nabídla další pracovní zařazení.

13. Z listiny označené jako „nabídka nového pracovního zařazení ze dne , datum, (14)“ bylo zjištěno, že žalovaná žalobci v souladu s ust. § 73a odst. 2 ZP předložila nabídku dalšího pracovního zařazení, a to ve funkci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

14. Z listiny označené jako „reakce žalobce na návrh nového pracovního zařazení ze dne , datum, (15)“ bylo zjištěno, že žalobce obě tyto nabídky odmítl a to proto, že neodpovídaly kvalifikaci žalobce, kdy žalobce pro místo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, nesplňoval požadavky na středoškolské vzdělání s maturitou v oborou požární ochrana a průmyslová bezpečnost nebo strojírenství a dopravě, a také nesplňoval požadavky odborné způsobilosti dle ust. § 11 zákona o požární ochraně, dále také proto, že nabídka na funkci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalovaná omezila dobu trvání pracovního poměru předmětného pracovního místa na dobu určitou, což bylo v rozporu s pracovní smlouvou ze dne 14. 1. 2021, která byla výslovně uzavřena na dobu neurčitou.

15. Z listiny označené jako „nabídka nového pracovního zařazení ze dne , datum, (16)“ bylo zjištěno, že žalovaná žalobci předložila novou nabídku dalšího pracovního zařazení, a to ve funkci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tedy funkci, navrhovanou již v nabídce ze dne 11. 7. 2022 (viz bod 20.).

16. Z listiny označené jako „reakce žalobce na návrh nového pracovního zařazení ze dne , datum, (17)“ bylo zjištěno, že žalobce opětovně nabídku žalované na další pracovní zařazení odmítl, kdy nabídku zařazení na místo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, odmítl pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, k nabízenému pracovnímu místu a jeho nedobré uživatelské znalosti „databázových systémů“, a místo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, odmítl ze stejných důvodů, jako dne , datum, (viz bod 21.).

17. Z listiny označení jako „výpověď z pracovního poměru, učiněné žalovanou dne , datum, (3)“ bylo zjištěno, že žalobci bylo dne 11. 7. 2022 předáno odvolání z pracovního místa (viz bod 19.), přičemž žalobci byla v souladu s ust. § 73a odst. 2 ZP dne , datum, předložena nabídka dalšího pracovního zařazení na pracovním místě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a na pracovním místě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kterou žalobce dne , datum, nepřijal. Tímto odmítnutím dalšího pracovního umístění je dán výpovědní důvod dle ust. § 52 písm. c) ZP, tedy výpověď z důvodu nadbytečnosti. Do skončení pracovního poměru došlo k jiné překážce na straně zaměstnavatele.

18. Z listiny označené jako „oznámení o skončení pracovního poměru (4)“, převzaté žalobcem dne , datum, bylo zjištěno, že pracovní poměr, založený smlouvou ze dne , datum, (viz bod 15.) skončil ke dni , datum, , přičemž žalovaná určila žalobci ve dnech 3. 10–, datum, dovolenou.

19. Z listiny označené jako „výplatnice pořad. č. , hodnota, (6)“ bylo zjištěno, že uvedené odchodné ve výši , částka, hrubého bylo uvedeno v složce mzdy žalobce za měsíc říjen 2022, jakož i že částka , částka, , představující výši odchodného v čistém, byla uvedena v položkách srážek jako deponace – srážka.

20. Z listiny označené jako „potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne , datum, (i)“ bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční výdělek žalobce činil , částka, .

21. Z listin označených jako „e-mailová komunikace z listopadu 2022 a poštovní obálka k výplatnici za říjen 2022 (29, 30)“ bylo zjištěno, že výplatní páska žalobce za měsíc říjen 2022 byla žalovanou odeslána dne , datum, , přičemž žalobce si ji na poště dne , datum, vyzvedl.

22. Z listiny označené jako „vyjádření příjemce plnění – žalobce v řízení o soudní úschově ze dne , datum, (17)“ bylo zjištěno, že žalobce měl za to, že pro vyhovění návrhu žalované o přijetí předmětu úschovy – částky ve výši , částka, , představující výši tzv. odchodného poníženou o zákonné odvody na daně a pojištění, nebyly splněny zákonné podmínky a že tento návrh je zjevně nedůvodným. Žalobce sdělil, že má za to, že žalovaná svým návrhem na přijetí peněz do úschovy sledovala pouze poškození žalobce a jeho návrh je zjevně šikanující.

23. Z listiny označené jako „výzva k zaplacení odstupného spolu s elektronickou doručenkou ze dne , datum, (7, 8)“ bylo zjištěno, že žalobce tohoto dne vyzval žalovanou k zaplacení částky , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, , s odůvodněním, že žalobci vznikl v souladu s pracovní smlouvou nárok na odstupné ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku, které je splatné nejpozději ke dni , datum, , přičemž žalobci byla ke dni , datum, zaplacena pouze částka , částka, , představující běžnou mzdu a související náhrady. Tato výzva byla žalované doručena dne , datum, .

24. Z listiny označené jako „reakce žalované na předžalobní výzvu ze dne , datum, (28)“ bylo zjištěno, že žalovaná neměla za prokázané, že nárok žaloby na vyplacení odchodného ve výši , částka, vůbec vznikl či je soudně vymahatelný, a to s ohledem na zavrženíhodné jednání, kterého se měl žalobce při výkonu funkce dopustit. Žalovaná tedy podala návrh na přijetí částky ve výši údajného odchodného do soudní úschovy, a to do doby, než bude nade vší pochybnost zřejmé, zda údajný nárok žalobce vůbec vznikl.

25. Z listiny označené jako „evidenční list důchodového pojištění za rok 2022 (g)“ bylo zjištěno, že žalovaná odvedla za žalobce, jakožto svého zaměstnance, zálohy na důchodovém pojištění za rok 2022, konkrétně za období od , datum, do , datum, , a to z vyměřovacího základu , částka, .

26. Z listiny označené jako „potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za rok 2022 (ch)“ bylo zjištěno, že žalovaná za žalobce, jakožto svého zaměstnance, uhradila daně za období od , datum, do , datum, , ze základu daně ve výši , částka, .

27. Z listiny označené jako „mzdový listu žalobce za rok 2022 (n)“ bylo zjištěno, že žalovaná za žalobce odvedla z odchodného zálohu na daň z příjmu ve výši , částka, k rukám příslušného správce daně.

28. Z listiny označené jako „doplnění vyjádření žalobce v řízení o soudní úschově ze dne , datum, (18)“ bylo zjištěno, že žalovaná ve své reakci na vyjádření žalobce (viz bod 29.) uvedla, že nárok žalobce nepovažuje za vzniklý či soudně vymahatelný z důvodu údajného zavrženíhodné jednání žalobce při výkonu pracovní funkce a probíhajícího trestního řízení vedeného s žalobcem. Žalobce zopakoval, že k ukončení jeho pracovního poměru došlo z důvodu nadbytečnosti zaměstnance, nikoli pro porušení pracovněprávních povinností, a žalovaná tak naprosto ignoruje úpravu pracovního práva, když její postup po učiněné výpovědi, kdy odmítá odstupné žalobci vyplatit, je v rozporu s pracovní smlouvou i zásadami občanského práva.

29. Z listiny označené jako „potvrzení o odeslání potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2022 ze dne , datum, (h)“ bylo zjištěno, že dne , datum, bylo toto potvrzení zasláno žalobci, který si jej , datum, převzal.

30. Z usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (d) bylo zjištěno, že soud potvrdil usnesení, vydané VSÚ dne , datum, , kterým soud rozhodl o přijetí částky , částka, do soudní úschovy. Proti usnesení, vydaném VSÚ , jméno FO, podal možný příjemce – žalobce námitky s odůvodněním, že z výroku nikterak nevyplývá důvod rozhodnutí, dále že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, neboť žalovaná neuvedla žádný relevantní důvod pro plnění do soudní úschovy, neboť důvodem je nejistota na straně žalované, že dluh, který má být splněn, skutečně vznikl. Soudce senátu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly před jménem, , jméno FO, , dospěl k závěru, že námitky žalobce nejsou důvodné, neboť VSÚ správně posoudila návrh jako řádný, kdy důvodem pro přijetí úschovy byly ve smyslu ust. § 1953 OZ jiné závažné důvody na straně věřitele, kdy soud za tyto důvody shledal právní nejistotu právního postavení žalobce jako věřitele, neboť tvrzený nárok žalobce nemusel z důvodu trestné činnosti žalobce vůbec vzniknout.

31. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 6. 2023, č. j. 13 Sd 38/2022-58 (9) bylo zjištěno, že usnesením ze dne 5. 1. 2023, č. j. 13 Sd 38/2021-38 soud přijal od žalované do úschovy částku ve výši 496 797 Kč pro možného příjemce – žalobce, kdy plnění bylo do úschovy přijato s odůvodněním, že není jisté, zda vznikl nárok na odchodné, když možný příjemce – žalobce byl z pozice odvolán pro důvodné podezření ze spáchání úmyslných trestných činů při plnění pracovních úkolů. Žalobce poté soud svými podáními ze dnů 22. 2. 2023 a 22. 5. 2023 požádal o vydání úschovy, přičemž soud jeho žádost zamítl s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by nárok byl nesporný. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2023, č. j. 15 Co 203/2023-71 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, zároveň však odvolací soud konstatoval, že i přes přijetí předmětu úschovy do úschovy nenastaly soluční účinky úschovy a povinnost žalované poskytnou odchodné přímo žalobci trvá, a to proto, že titul, pro který žalovaná předmět úschovy složila do soudní úschovy – pochybnost o existenci samotného závazku vůči žalobci – nepředstavuje žádný z důvodů soudní úschovy, vyjmenovaných v ust. § 1953 odst. 1 OZ, kdy je patrné, že žalovaná svým návrhem sledovala zajištění závazku do okamžiku skončení trestního stíhání žalobce, tj. do vyjasnění samotné existence nároku žalobce. Právní úprava soudních úschov však zná pouze úpravu soluční (za účelem splnění dluhu), nikoliv zajišťovací úschovy. Z tohoto důvodu nemá žalobce právo na vydání předmětu úschovy a soud prvního stupně byl povinen vrátit předmět úschovy žalované.

32. Z listiny označené jako „opakovaná výzva k zaplacení odstupného spolu s elektronickou doručenkou ze dne 14. 8. 2023 (11, 12)“ bylo zjištěno, že žalobce tohoto dne vyzval žalovanou k zaplacení částky 746 511 Kč (brutto), spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 11. 2022, a náhrady nákladů právního zastoupení v souhrnné výši 106 238 Kč. Tato výzva byla žalované doručena dne 14. 8. 2023.

33. Z listin označených jako „e-mailová komunikace advokátů účastníků (21)“ bylo zjištěno, že advokát žalobce dne , datum, oslovil protistranu za účelem zjištění, zda bude žalovaná na předžalobní výzvu žalobce reagovat, přičemž advokát žalované v e-mailu ze dne , datum, sdělil, že žalovaná o dalším postupu rozhodne ve lhůtě dvou týdnů.

34. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 8. 2023, č. j. 13 Sd 38/2022-75 (20) bylo zjištěno, že soud rozhodl o vrácení předmětu úschovy žalované, a to na základě usnesení Městského soudu ze dne 31. 7. 2023, kdy soud druhého stupně konstatoval, že pro přijetí úschovy nebyly splněny podmínky a soud je tak povinen předmět úschovy žalované vrátit.

35. Z listiny označené jako „výpis z účtu žalobce, vedeném u , právnická osoba, ., č. ú. , č. účtu, (22)“ ze dne , datum, bylo zjištěno, že téhož dne žalovaná uhradila na účet žalobce částku 496 797 Kč.

36. Z listin označených jako „výplatnice žalobce za rok 2021, měsíce leden-září 2022 a za měsíc únor 2023 (24, 25, 26)“ bylo zjištěno, že průměrná mzda žalobce v roce 2021 činila , částka, brutto, tedy průměrně cca , částka, brutto měsíčně. V měsíci lednu 2022 činila mzda a odměny , částka, za 157,5 odpracovaných hodin, v měsíci únoru činila mzda a odměny , částka, za 150 odpracovaných hodin, v měsíci březnu činila mzda a odměny , částka, za 135 odpracovaných hodin, v měsíci dubnu činila mzda a odměny , částka, za 142,5 odpracované hodiny, v měsíci květnu činila mzda a odměny , částka, za 165 odpracovaných hodin, v měsíci červnu činila mzda a odměny , částka, za 75 odpracovaných hodin, v měsíci červenci činila odměna , částka, za 0 odpracovaných hodin, v měsíci srpnu činila mzda a odměny , částka, za 0 odpracovaných hodin a v měsíci září roku 2022 činily odměny , částka, za 0 odpracovaných hodin. V období od července do září 2022 žalobce tedy neodpracoval alespoň 21 dnů. V měsíci únoru 2023 pak činily odměny žalobce , částka, .

37. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 3. 2024, č. j. 59 Sd 72/2022-103 (f) bylo zjištěno, že Obvodní soud pro , adresa, vydal ze soudní úschovy, kam žalovaná složila, z důvodu prodlení příjemce, pana , tituly před jménem, , jméno FO, , částku , částka, , částku , částka, příjemci, jelikož byly splněny procesní podmínky pro vydání úschovy.

38. Z listiny označené jako „potvrzení o úhradě pojistného ze dne , datum, (k)“ bylo zjištěno, že žalovaná dne , datum, uhradila pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za své zaměstnance.

39. Z listiny označené jako „odpověď Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne , datum, (l)“ bylo zjištěno, že pojišťovna není schopná zjistit, zda a v jaké výši bylo za měsíc říjen 2022 odvedeno pojistné z vyplaceného smluvního plnění při odvolání z funkce, resp. tyto informace lze zjistit pouze uskutečněným kontroly plateb pojistného podle ust. § 22 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, přičemž VZP neměla k dispozici účetní ani jiné doklady, které by vystavení takového potvrzení umožnily.

40. Z listiny označené jako „sdělení k žádosti o potvrzení o odvedení daně Specializovaného finančního úřadu ze dne , datum, (m)“ bylo zjištěno, že základ daně žalobce za měsíc říjen 2022 činil , částka, , a z tohoto základu byla vypočtena záloha na daň v částce , částka, . Jelikož žalovaná, jakožto daňový subjekt ve smyslu plátce daně, odvádí sražené zálohy na daň za všechny zaměstnance v úhrnné částce, správce daně nemá informace o výši daně za jednotlivé zaměstnance.

41. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

42. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne , datum, pracovní smlouvu, kterou byl sjednán pracovní poměr žalobce u žalované na dobu neurčitou na pozici vedoucího odboru. Součástí této pracovní smlouvy bylo ujednání tzv. odchodného, a to tak, že žalobci bude při odvolání nebo vzdání se pracovního místa a následném ukončení pracovního poměru vyplacena finanční částka ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku za splnění podmínky, že dojde k řádnému předání zastávaného pracovního místa, kdy toto plnění je splatné nejpozději v řádném výplatním termínu v měsíci po ukončení pracovního poměru. Právo na toto odchodné zaměstnanci dle smlouvy nevzniká v případě vzdání se či odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance z důvodu výpovědi pro nesplnění předpokladů, stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li zaměstnanec bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce, pro důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a ZP – v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění. Dále bylo ujednáno, že vznikne-li zaměstnanci při ukončení pracovního poměru právo na odstupné ve smyslu platné Kolektivní smlouvy, bude zaměstnanci vyplaceno buďto tzv. odchodné, nebo odstupné, dle toho, které z těchto plnění bude pro zaměstnavatele příznivější. Výše mzdy žalobce od , datum, činila , částka, a od , datum, činila , částka, . Smlouva také obsahovala ujednání ohledně pobídkové položky až do výše 50 % základní mzdy, tj. 10 % za splnění hospodářského výsledku a 40 % za hodnocení zaměstnavatele s tím, že splatnost mzdy byla ujednána na 12. den v následujícím měsíci v případě pracovního volna byla splatnost v poslední pracovní den před tímto termínem.

43. Představenstvo žalované dne , datum, žalovaného odvolalo z , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, objektů, kdy toto bylo žalobci předáno dne , datum, . Žalovaná týž den žalobci předložila nabídku dalšího pracovního zařazení, a to ve funkci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, a funkci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , přičemž žalobce obě tyto nabídky dne 18. 7. 2022 odmítl. Žalovaná pak žalobci dne 18. 8. 2022 předložila další nabídku dalšího pracovního zařazení, kdy i tyto byly žalobcem dne 24. 8. 2022 odmítnuty. Po těchto odmítnutí dalšího pracovního umístění přistoupila žalovaná k výpovědi pracovního poměru pro fikci nadbytečnosti, což žalobci oznámila dne 31. 8. 2022 s tím, že pracovní poměr žalobce skončí ke dni 31. 10. 2022.

44. Žalobce v období od ledna do října 2022 odpracoval celkem 825 hodin, za což mu náležela odměna ve výši 665 558 Kč. V období od července do září 2022 žalobce nedopracoval alespoň 21 dní, jeho průměrný výdělek byl tak určen pravděpodobným měsíčním výdělkem, který soud určil na základě mezd a odměn žalobce za období celého roku 2022 a února 2023, přičemž pravděpodobný průměrný hodinový výdělek žalobce na základě těchto zjištění tak mohl činit 806,37 Kč a průměrná měsíční mzda v tomto období pak , částka, (tj. 806,37 Kč * 37,5 h * 4,348). Její šestinásobek proto činí 788 871,78 Kč.

45. Žalovaná následně přiznala žalobci tzv. odchodné, a to ve výši 746 511 Kč brutto, kdy z tohoto odchodného řádně a včas odvedla srážky jak na daň z příjmu, tak na sociální a zdravotní pojištění. Hodnotu čistého odchodného ve výši 496 797 Kč poté žalovaná složila do tzv. soudní úschovy s odůvodněním, že žalovaná neměla za prokázané, že nárok žaloby na vyplacení odchodného ve výši 496 797 Kč vůbec vznikl či je soudně vymahatelný, a to s ohledem na zavrženíhodné jednání, kterého se měl žalobce při výkonu funkce dopustit.

46. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 1. 2023, č. j. 13 Sd 38/2021-31 soud přijal do úschovy od žalované částku , částka, pro možného příjemce – žalobce. Proti tomuto usnesení podal žalobce námitky, na základě kterých soud svým usnesením ze dne 8. 3. 2023, č. j. 13 Sd 38/2022-50 potvrdil své dřívější usnesení o přijetí částky 496 797 Kč do soudní úschovy. Žalobce poté soud svými podáními ze dnů 22. 2. 2023 a 22. 5. 2023 požádal o vydání úschovy, přičemž soud jeho žádost usnesením ze dne 2. 6. 2023, č. j. 13 Sd 38/2022-58 zamítl s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by nárok byl nesporný. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2023, č. j. 15 Co 203/2023-71 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, zároveň však odvolací soud konstatoval, že i přes přijetí předmětu úschovy do úschovy nenastaly soluční účinky úschovy a povinnost žalované poskytnou odchodné přímo žalobci trvá, a to proto, že titul, pro který žalovaná předmět úschovy složila do soudní úschovy – pochybnost o existenci samotného závazku vůči žalobci – nepředstavuje žádný z důvodů soudní úschovy, vyjmenovaných v ust. § 1953 odst. 1 OZ, kdy je patrné, že žalovaná svým návrhem sledovala zajištění závazku do okamžiku skončení trestního stíhání žalobce, tj. do vyjasnění samotné existence nároku žalobce. Právní úprava soudních úschov však zná pouze úpravu soluční (za účelem splnění dluhu), nikoliv zajišťovací úschovy. Z tohoto důvodu nemá žalobce právo na vydání předmětu úschovy a soud prvního stupně byl povinen vrátit předmět úschovy žalované. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 8. 2023, č. j. 13 Sd 38/2022-75 pak zdejší soud rozhodl o vrácení předmětu úschovy žalované.

47. Žalovaná pak dne 29. 9. 2023 částku 496 797 Kč vyplatila na bankovní účet žalobce.

48. Žalobce následně žalovanou předžalobní výzvou k plnění vyzval k úhradě dlužného úroku z prodlení za období od 12. 11. 2022 do 28. 9. 2023, neboť měl za to, že odchodné mu mělo být vyplaceno ke dni , datum, , v souladu s pracovní smlouvou, přičemž toto mu bylo z vůle žalované vyplacené až dne 29. 9. 2023. Žalovaná nezaplatila ničeho.

49. Po právní stránce soud věc posuzoval dle úpravy občanského zákoníku („OZ“), jakož i úpravy zákoníku práce („ZP“), když se především konstatuje, že mezi účastníky byla platně uzavřená pracovní smlouva (§ 33, 34 ZP), na jejímž základě žalobce počal pro žalovanou vykonávat práci ve funkci vedoucího zaměstnance. Součástí smlouvy bylo ujednání, že zaměstnanci bude při odvolání nebo vzdání se pracovního místa a následném ukončení pracovního poměru vyplacena finanční částka ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku za splnění podmínky, že dojde k řádnému předání zastávaného pracovního místa, kdy toto splnění je splatné nejpozději v řádném výplatním termínu v měsíci po ukončení pracovního poměru. Pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou skončil na základě fikce nadbytečnosti ke dni 31. 10. 2022, jelikož žalobce po odvolání z vedoucí funkce (kdy toto bylo učiněno v souladu s ust. § 73 odst. 1 ZP), odmítl další pracovní zařazení u žalované na jinou odpovídající práci, přičemž toto bylo žalobci písemně oznámeno dne 31. 8. 2022. Při skončení pracovního poměru z důvodu fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) má zaměstnanec právo na odstupné poskytované podle § 67 odst. 1 ZP, jen jestliže byl z vedoucího místa odvolán a jestliže důvodem odvolání bylo zrušení jím zastávaného vedoucího pracovního místa v důsledku organizační změny, a to ve výši trojnásobku průměrného výdělku, nebylo-li v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu nebo v pracovní nebo jiné smlouvě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem stanoveno vyšší částkou (73a odst. 2 ZP).

50. Právo na odstupné dle ust. § 67 odst. 1 ZP tedy žalobci nevzniklo, neboť jím zastávané vedoucí místo nebylo žalovanou zrušeno v důsledku organizační změny, nýbrž v důsledku nadbytečnosti žalobce (k tomuto viz bod 55.). V souladu s pracovní smlouvou a kolektivní smlouvou žalované tedy žalobci vznikl nárok na tzv. odchodné ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku. Žalobce již v žalobě vymezil tvrzení, že šestinásobek jeho průměrného výdělku činila částka 746 511 Kč (tj. fakticky částka 124 418,50 Kč měsíčně). Soudem pak byla vypočítána pravděpodobná průměrná měsíční mzda na částku 131 478,63 Kč, kdy šestinásobek této částky činí 788 871,78 Kč, přičemž nárok žalobce přesahuje žalovanou částku, a to o 42 360,78 Kč. Nic však žalobci nebrání v tom, aby tento nárok ve výši rozdílu těchto dvou částek uplatnil samostatnou žalobou.

51. Soud má dále za prokázané, že žalovaná za žalobce, to z jeho nároku na odchodné v žalovanou přiznané výši 746 511 Kč, v měsíci listopadu 2022 řádně odvedla příslušné odvody ve výši celkem 249 174 Kč, tj. na zdravotním pojištění 4,5 % z vyměřovacího základu ve výši 33 593 Kč (splatnost do , datum, ), na sociální pojištění 6,5 % z vyměřovacího základu ve výši 46 829 Kč (splatnost do 20. 11. 2022) a na dani z příjmu fyzických osob částku 169 292 Kč (splatnost do , datum, ). Čistou část tzv. odchodného ve výši 496 797 Kč žalovaná žalobci dne 29. 9. 2023 vyplatila, byť se s touto povinností vlastním přičiněním dostala do prodlení (k tomuto viz dále).

52. Nárok žalobce na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně za období od 12. 11. 2022 do 28. 9. 2023 je tedy důvodný co do základu ve výši 496 797 Kč, tedy kapitalizovaný ve výši 65 332,21 Kč, neboť žalovaná se se splněním této povinnosti dnem následujícím po dni splatnosti ocitla prodlení (§ 1968 OZ), když žalobci přiznané odchodné z důvodů na straně dlužníka poskytla až dne 29. 9. 2023, ačkoli dle platně uzavřené pracovní smlouvy měla toto plnění žalobci poskytnout nejpozději ke 12. 11. 2022. Žalovaná však toto plnění v dané lhůtě žalobci neposkytla, kdy odchodné složila do soudní úschovy, ačkoli k tomuto neměla právní důvod. Žalobci tak za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

53. Nárok na úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 249 714 Kč (746 511 – 496 797) za stejné období, kapitalizovaný ve výši 33 145,88 Kč však není uplatněn po právu, kdy žalovaná z částky odchodného tyto odvody řádně odvedla, pročež se žalovaná se splněním této povinnosti neocitla v prodlení.

54. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl (výrok ad I.) a částečně ji zamítl (výrok ad II.). Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad III.) ve věci z 33,48 % úspěšné žalované, aby z 66,52 % úspěšnému žalobci zaplatila 42 743,25 Kč (§ 142 odst. 2 OSŘ a § 146 odst. 2 OSŘ). Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení byla částka celkem 844 989,09 Kč, tj. jistina 746 511 Kč a kapitalizovaný úrok 98 478,09 Kč (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. odst. 20). Žalobkyně byla úspěšnou co do částky 65 332,21 Kč, přičemž co do částky 496 797 Kč bylo zastavení řízení zaviněno jednáním žalované, které po zahájení řízení v dané částce žalobci plnil. Oproti tomu žalovaná byla neúspěšnou co do částky 33 145,88 Kč, přičemž co do částky 249 714 Kč bylo zastavení řízení zaviněno jednáním žalobce. Výše náhrady hotových výdajů je za situace, kdy advokát ve věci úspěšnějšího účastníka během fáze řízení, kdy jeho předmětem byla částka 746 511 Kč, vykonal čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem, podání návrhu na zahájení řízení, podání ve věci samé ze dne 30. 10. 2023), jakož i během fáze řízení, kdy jeho předmětem byla částka 98 478,09, vykonal deset úkonů právní služby (další porada s klientem přesahující jednu hodinu ve dnech 20. 12. 2023 a 8. 3. 2024, podání ze dnů 29. 12. 2023, 13. 3. 2024, 3. 7. 2024 a 10. 3. 2025, účast na jednání před soudem ve dnech 7. 2. 2024, 15. 4. 2024 a 10. 9. 2025 a jednání s protistranou o smíru dne 17. 1. 2024), když všechny tyto úkony soud hodnotí jakožto účelné (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) a i) vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou ve výši celkem 95 800 Kč, tj. 4 * 11 300 Kč a 10 * 5 060 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), náhradou hotových výdajů advokáta úspěšnějšího účastníka ve výši celkem 4 500 Kč, tj. 12 * 300 a 2 * 450 Kč za každý z uvedených úkonů úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 21 603 Kč (§ 137 odst. 3 OSŘ). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem ve výši 7 465,20 Kč, když na poplatku za zahájení řízení bylo zaplaceno celkem 37 326 Kč, přičemž na tomto bude vráceno 29 860,80 Kč (§ 4 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 1 odst. 1 písm. b/ Sazebníku a § 10 odst. 3 o soudních poplatcích).

55. Celkově tedy výše nákladů řízení činí 129 368,20 Kč, přičemž z takto vzniklých nákladů žalobci náleží celkem 33,04 % (úspěch žalobce 66,52 % - úspěch žalovaného 33,48 %), tedy výše uvedených 42 743,25 Kč.

56. Lhůta ke splnění výrokem tohoto rozhodnutí uložené povinnosti byla stanovena s ohledem na charakter uložené povinnosti (§ 160 odst. 1 OSŘ) místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 OSŘ).