17 C 229/2023

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 7 896 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 896 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení, úrokem ve výši 39 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 778 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlé zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 7 896 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne datum poskytla žalovanému na základě jeho žádosti spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, který byl splatný dne datum. Žalovaný využil smluvní možnosti prodloužit splatnost úvěru, která tak byla posunuta až na den datum. Žalovaný však ve sjednané lhůtě úvěr nevrátil a dostal se do prodlení. Na jistinu úvěru žalovaný neuhradil zcela ničeho. Vedle částky 6 000 Kč (jistiny) se žalobkyně domáhala částky 408 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a částky 1 488 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

4. Na základě předložených listinných důkazů (výpis z účtu vedeného u příjmení příjmení ze dne datum, potvrzení o platbě, centrální evidence exekucí – výpis, formulář posouzení úvěruschopnosti žadatele, předsmluvní informace, rozpis účelně vynaložených nákladů, smlouva o spotřebitelském úvěru, sken OP žalovaného, výpis z OR žalobkyně, upomínka ze dne datum, upomínka ze dne datum, výzva ze dne datum, podací lístek – 2x) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal do 30 dnů vrátit. Ve smlouvě byla ujednána možnost odložení splatnosti a pro případ prodlení zde byla ujednána smluvní pokuta a úroky z prodlení. Žalovaný měl úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 488 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut, avšak žalovaný podmínky smlouvy nedodržel a dostal se do prodlení, když na dlužnou částku neuhradil zcela ničeho, a to ani na základě výzev žalobkyně. V řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na žalovanou částku něčeho uhradil.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Žalobkyně dostatečným způsobem posoudila schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr, kdy získala dostatečné informace získaných jak od spotřebitele samotné, tak i na základě získaných informací od databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě této smlouvy poskytla úvěrující (žalobkyně) na požádání úvěrovaného (žalovanému) v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a úvěrovaný (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek. Žalobkyně svoji povinnost splnila řádně a včas, žalovaný však nikoliv a dostal se do prodlení (§ 1968 OZ), pročež žalobkyni za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve smlouvě byla rovněž platným způsobem sjednána smluvní pokuta (§ 2048 OZ), na kterou žalobkyni v souladu se smlouvou v důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok.

7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I).

8. Na náhradě nákladů (výrok ad II) řízení soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 400 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výše této náhrady nákladů řízení je dána soudním poplatkem 400 Kč (§ 4 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku), když žalobkyně není zastoupená a náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou zahrnuty ve výroku ad I rozsudku.

9. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.