17 C 239/2023

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení . anonymizováno D. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 11 970,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 7 398,92 Kč, dále zaplacení úroku ve výši 22,38 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o půjčce ve výši 7 000 Kč. Před uzavřením této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací poskytnutých žalovanou posoudila schopnost žalované úvěr splácet, přičemž neshledala žádné pochybnosti o schopnost žalované dostát smluvním povinnostem. Takto sjednaný úvěr se žalovaná zavázal vrátit a zaplatit příslušenství spočívající v úroku, poplatcích za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru, inkasním poplatků a pojištění ve výši celkem 5 600 Kč. Žalovaná se tedy zavázala uhradit celkem 12 600 Kč, to formou 60 týdenních splátek ve výši 210 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky poskytla žalované sjednaným způsobem, avšak žalovaná navrátila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení celkem 14 398,92 (tj. jistiny 7 000 Kč, kapitalizovaných úroků a poplatků 4 970 Kč, kapitalizovaného úroku 1 592,71 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 836,21 Kč) s úrokem ve výši 22,38 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ([anonymizováno]) ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že tato byla sepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, když k jejímu podpisu oběma stranami došlo dne [datum]. Předmětem ujednání stran byl úvěr ve výši 7 000 Kč, který se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti. Tomuto ujednání souvztažně odpovídá závazek žalované poskytnutý úvěr vrátit, jakož i splnit závazky označené jako úrok za období 60 týdnů ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek 1 400 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč. Ve vztahu k sjednanému úroku se pak dodává, že žalovaná se zavázala k uhrazení úroku ve výši 32,15 % ročně. Uvedené závazky ve výši celkem 12 600 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek ve výši 210 Kč. Dále bylo zjištěno ujednání o sankcích, tj. smluvních pokutách a nákladech vzniklých v případě prodlení žalovaného. Rovněž bylo zjištěno ujednání o inkasní služby (čl. 2), za kterou se žalovaný zavázal zaplatit již shoda uvedený poplatek ve výši 2 800 Kč, dle které byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně (jí zmocněné osobě) splátky v hotovosti, a to vždy v místě bydliště žalované (tato byla sjednána na adrese [adresa žalované]), čemuž souvztažně odpovídala povinnost právní předchůdkyně žalobkyně (její zmocněné osoby) vystavit potvrzení platby zápisem ve splátkové knížce žalované.

6. Z listiny označené jako„ karta zákazníka ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně sdělila, že je adresátem státní podpory ve výši 11 500 Kč, že má další příjmy (alimenty či z pronájmu apod.), že příjem jejího přítele činí 6 000 Kč a že její odhadované měsíční náklady činí 14 400 Kč měsíčně.

7. Z listiny označené jako„ výpis z databáze [příjmení] sestava 114“ bylo zjištěno, že průměrná výše úroků úvěru na spotřebu s fixací úroku 1 až 5 let v měsíci leden roku 2021 činila 7,46 % ročně.

8. Z listin označených jako„ smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh“ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni.

9. Z listin označených jako„ smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně příloh“ bylo zjištěno, že daná pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

10. Z listiny označené jako„ oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího lístku“ bylo zjištěno, že žalované byly odeslány výzvy k zaplacení, doručení takových listin k rukám žalované však prokázáno nebylo.

11. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako smlouva o úvěru, přičemž tato listina byla oběma stranami podepsána dne [datum]. V této listině bylo obsaženo ujednání smluvních stran o povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Tento úvěr se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit v souvislosti s poskytnutím úvěru úroky ve výši 5 600 Kč (jednotlivé závazku tomuto odpovídající byly označeny jako úrok za období 60 týdnů ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek 1 400 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč, obsahově se však jedná o cenu úvěru, bez závazku k jejímu zaplacení by úvěr nebyl poskytnut, tedy fakticky o úroky z jeho poskytnutí), k čemuž mělo dojít formou 60 týdenních splátek ve výši 210 Kč. Ve vztahu k úrokům pak bylo ujednáno, že tento bude činit 32,15 % ročně. Žalovaný však měl být fakticky povinen zaplatit za období prvních 60 týdnů úroky ve výši celkem 12 600 Kč, což při přepočtu na období jednoho roku odpovídá částce 10 950 Kč, tj. fakticky úrokům ve výši 56,83 % za rok. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty, avšak ta nezaplatila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou z uvedeného právního důvodu postoupila žalobkyni smlouvou ze dne [datum].

13. Žalobkyně sice žalovanou opakovaně obeslala s výzvami k zaplacení, avšak ani u jedné z výzev nebylo prokázáno, že by se tyto skutečně ocitly ve sféře vlivu žalovaného. Taková skutečnost pak nebyla žalobkyní prokázání ani na základě při jednání učiněné výzvy a poučení soudu (§ 118a odst. 1,3 o.s.ř.), když k těmto žalobkyně sdělila jen, k takovým výzvám nesdělí ničeho, neboť k doručení nepochybně došlu druhý den od odeslání výázvy. Žaloba v dané věci pak byla žalovanému doručena dne [datum].

14. Až doposud zjištěný skutkový stav zdánlivě svědčí nároku žalobkyně, dále však bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci lednu roku 2021 činila 7,46 % ročně. Zjištění učiněný v tomto rozsahu pak jsou dostačující k posouzení a rozhodnutí věci.

15. K tomuto soud dodává, že se rovněž zaobíral otázkou toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, když však ohledně tohoto učiněná zjištění nepostačovala k tomu, aby soud mohl bezpečně uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti plynoucí ze zákona o spotřebitelském úvěru řádně splnila. Rovněž pak soud posuzoval otázku toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně, poskytla sjednanou součinnost (tzv. inkasní službu), tedy zda bylo umožněno žalované plnit sjednaným způsobem, což rovněž nebylo bezpečně uzavřeno. Na místě pak bylo k tomuto žalobkyni poskytnou adekvátní poučení (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), s ohledem na závěr soudu ohledně neplatnosti smlouvy jako celku z jiného důvodu (viz. dále), bylo od tohoto s ohledem na princip hospodárnosti řízení upuštěno.

16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., dále jen„ z.s.ú.“).

17. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouvy o úvěre (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžení prostředky vrátit zaplatit úroky § 2395 OZ).

18. V dané věci však bylo zjištěno, že ve smlouvě ze dne [datum] byly úroky z úvěru sjednány ve výši 32,15 %, byť bylo současně ujednáno, že budue zaplacen úrok ve výši 56,83 % za rok.

19. Současně bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu činil 7,62 % ročně. Účastníky sjednaná výše úroku pro období prvních 60 týdnů tedy dosahuje mnohonásobně (ve skutečnosti 7,62 násobek) a pro následující období více než čtyřnásobně (ve skutečnosti 4,22 násobek) průměrné úrokové sazby.

20. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

21. Ve světle citované judikatury soud z úřední povinnosti zkoumal otázku kolize smlouvy účastníků s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu ve výši více než desetinásobně přesahující průměrnou obvyklou výši úroku v době uzavření smlouvy, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné (§ 580 OZ). S ohledem na skutečnost, že dané ujednání je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, přičemž toto ani nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry vyjádřenými Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 24.9.2019, č.j. 22 Co 197/2019 - 99, tedy že s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou.

22. Uzavírá se tak, že smlouva účastníků je v celém rozsahu absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 OZ ve spojení s § 576 a 577 OZ).

23. Na základě takto učiněných závěrů soud nárok žalobkyně dále posuzoval dle úpravy dopadající na bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. OZ). Bylo pak shledáno, že žalovaný bez právního důvodu (z neplatné smlouvy) získal na úkor právní předchůdkyně žalobkyně majetkový prospěch (jistinu 30 000 Kč), pročež je povinen toto obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, 2 OZ). Tuto svou povinnost žalovaný ani k výzvě žalobkyně, která byla doručena s desátým dnem od jejího odeslání (tj. dne [datum]), nesplnil (§ 1958 OZ), pročež se ocitl s povinností v uvedeném rozsahu v prodlení (§ 1968 OZ“). Žalobkyně proto za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

24. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě částečně (tj. pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení) vyhověl (výrok ad I.).

25. Ve zbývající části pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná (výrok ad II.)

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto (výrok ad III.) za situace, kdy žalovanému, který ve věci byl úspěšnější v rozsahu přesahujícím 50 % žalobkyní uplatněných nároků (k tomuto se zdůrazňuje, že pro tento účel se vychází jak z výše uplatněné jistiny, tak i z kapitalizovaného příslušenství - srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08), nevznikly žádné s řízením související náklady (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).