17 C 26/2021

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr Milošem Žitným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen obecným zmocněncem titul . jméno příjmení bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupena advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o změně vyživovací povinnosti otce na zletilou dceru

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby výživné na žalovanou, které bylo naposledy stanoveno ve výši 3 000 Kč měsíčně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30.11.2000, č.j. 25 Nc 650/2000, bylo s účinností od [datum] stanoveno v částce 1 500 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15 866,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce v žalobě došlé soudu dne [datum], to ve znění podání učiněného dne [datum], tvrdil, že žalobci byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30.11.2000, č.j. 25 Nc 650/2000, stanovena povinnost platit žalované na výživném částku 3 000 Kč měsíčně. Žalobce dále tvrdil, že se mu dne [datum] narodil syn, jakož i to, že tomuto nezletilému byl dne [datum] diagnostikován diabetes 1. stupně, čímž žalobci vyvstaly náklady ve výši 5 000 Kč měsíčně. Na tomto základě se žalobce domáhal rozhodnutí, kterým by povinnost žalobce k placení výživného na žalovanou byla s účinností ode dne [datum] změněna na částku 1 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaná takto uplatněný nárok neuznala a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaná tvrdila, že žalobce výživné ve stanovené výši ve skutečnosti nikdy řádně neplatil a ani se s žalovanou nijak nestýká. Žalovaná studuje a její nárok na výživné proto nadále trvá.

3. Žalobce a jeho zástupce, ač oba řádně předvolání, se k jednání soudu dne [datum] bez jakékoliv omluvy nedostavili. Soud tak ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud nejprve konstatuje, že předpokladem opětovného projednání již jednou rozsouzené věci je zjištění podstatné změny okolností rozhodujících pro výši a další trvání dávek (§ 163 o.s.ř.). V dané věci byla taková změna tvrzena v rozsahu narození dalšího dítěte (syna) žalobce, jakož i v rozsahu vzniku nákladů nezbytných na jeho léčbu.

5. Ke zjištění tohoto soud provedl žalobcem navržené důkazná prostředky (rozsudek zdejšího soudu ze dne 30.11.2000, č.j. 25 Nc 650/2000, rodný list ze dne [datum] a zprávu [nemocnice] [územní celek] ze dne [datum]), na jejichž základě bylo zjištěno, že oproti stavu rozhodnému při vyhlášení rozsudku ze dne [datum], skutečně nastala podstatná změna okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek. Opětovné projednání věci proto je přípustné a soud se tak nadále meritorně zaobíral návrhem žalobce.

6. Dle příslušné právní úpravy platí (zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnosti (§ 910 odst. 1 OZ), přičemž výživné lze přiznat jen, jestliže oprávněný není schopen se sám živit (§ 911 OZ). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby žalované a její majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalobce (§ 913 odst. 1 OZ). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů žalobce soud případně hodlal posuzovat i otázka toho, zda se žalobce nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále soud hodlal přihlédnout k tomu, zda žalobce o žalovanou pečuje, a k míře, v jaké tak činí; jakož i k rozsahu péči o rodinnou domácnost (§ 913 odst. 2 OZ). V dané věci je pak rozhodné, že životní úroveň dítěte (žalované) má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (žalobce), přičemž takové hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 OZ).

7. Dále se konstatuje, že zpětně lze měnit výživné jen ve vztahu k nezletilému dítěti, přičemž ve vztahu k dítěti zletilému zpětná změna výše výživného připuštěna není (§ 923 OZ).

8. Na tomto základě soud nejprve uzavírá, že návrh žalobce na změnu výše výživného k žalované, která plné zletilosti dosáhla dne [datum] (§ 30 odst. 1 OZ), je přípustný toliko ode dne, kdy bylo u zdejšího soudu zahájeno řízení (tj. od [datum]), přičemž za období tomuto dni předcházející (tj. od [datum] do [datum]) žalobce se svým návrhem být úspěšným nemůže. Proto se v této části žaloba zamítá, a to aniž by soud bral na zřetel, zda žalobce řádně splnil svá břemena tvrdit a prokázat pro řízení relevantní skutečnosti, či nikoliv.

9. Při posouzení návrhu žalobce na změnu vyživovací povinnosti k zletilé žalované za období ode dne zahájení řízení (tj. od [datum]) pak bylo k aplikování citované právní úpravy nejprve nezbytné, aby žalobce učinil tvrzení ohledně relevantních skutečností, jakož i k prokázání těchto označil důkazní prostředky. Takové povinnosti však žalobcem splněny nebyly, pročež soud při jednání dne [datum] hodlal žalobci učinil nezbytné výzvy a poučení (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), na jejichž základě by žalobcem byla doplněna jeho tvrzení (to přinejmenším v rozsahu toho, jaké je vzdělání žalobce, v jakých pracovních oblastech žalobce v minulosti působil, jakým způsobem si žalobce zajišťuje obživu, zda je zaměstnán, či zda za účelem obživy vykonával jinou výdělečnou činnost, jaký je původ a výši veškerých příjmů žalobce v období od zahájení řízení až doposud, jaká je aktuální rodinný situace žalobce, jaké jsou veškeré vyživovací povinnosti žalobce, jakým způsobem žalobce zajišťuje své bytové potřeby, zda žije v bytě nebo v domě, ve vlastním či v nájmu, jaká je velikost domu či bytu, jaká je výši nákladů na bydlení, jaké je výše nákladů na služby spojených s bydlením, zda žalobce žije sám či ve společné domácnosti s dalšími osobami, jakým způsobem se takové osoby podílejí na úhradách za chod domácnosti a konečně jakým způsobem žalobce zajištuje své další životní potřeby, tj. jaké běžné měsíční náklady obvykle vynakládá), jakož i označeny relevantní důkazy. Žalobce se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil, jakož se nedostavil ani jeho zástupce, pročež ze strany soudu bylo upuštěno od výzev a poučení, neboť žalobce se jejich dobrodiní svou absencí fakticky vzdal.

10. Za této situace soud uzavřel, že žalobce neunesl břemena tvrdit a prokázat z hlediska posouzení věci (de facto jen z hlediska návrhu na změnu vyživovací povinnosti za období ode dne zahájení řízení, tj. od [datum]) nezbytné skutečnosti, tedy zejména netvrdil a neprokázal skutečnosti, na jejich základě by bylo lze posoudit, zda vyživovací povinnost žalobce k žalované trvá, potažmo jaká je spravedlivá výše takové vyživovací povinnosti.

11. Na tomto základě byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu (výrok ad I.)

12. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalobci zaplatit žalované částku 15 866,10 Kč, neboť žalovaná byla ve věci zcela úspěšnou (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci úspěšné žalované za řízení vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum] a účast při jednáních soudu ve dnech [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a kdy tarifní hodnota pro stanovení náhrady nákladů řízení činí celkem 90 000 Kč (tj. žalované snížení výživného o 1 500 Kč měsíčně * 12 * 5 dle § 8 odst. 2 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu) dána odměnou tohoto advokáta ve výši 14 100 Kč, tj. 3* 4 700 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá, § 6 odst. 1 a § 7 bod 6 advokátního tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 900 Kč, tj. 3* 300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu). Žalované rovněž náleží náhrada za jízdné a amortizaci za jízdu jeho zástupce na trase [obec] [obec] a zpět při vzdálenosti 64 km (celkem 128 km) osobním automobilem s doloženou průměrnou spotřebou 8,73 l /100 km při ceně pohonných hmot 27,20 Kč za 1 l a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., zák. č. 262/2006 Sb. a § 1 písm. b/ a § 4 písm. c/ vyhl. MPSV č. 463/2017 Sb.) v celkové výši 866,10 Kč (563,20 Kč za náhradu za užití vozidla a 302,90 Kč za spotřebované pohonné hmoty) a dále náhradou za promeškaný čas na trase [obec] - [obec] a zpět v rozsahu celkem dvou hodin, kdy náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, činí 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, ve výši 400 Kč (§ 14 vyhl.č. 177/1996 Sb.).

13. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).