17 C 266/2025

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Anonymizováno . sídlem Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 45 706 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši ve výši 11,50 % ročně z částky 11 000 Kč od 25.10.2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 24 002,79 Kč, dále zaplacení úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 21.5.2025 do 24.10.2025 a z částky 2 509,25 Kč od 25.10.2025 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 11 000 Kč od 25.10.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 26.8.2025 tvrdila, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, .) s žalovaným dne 1.6.2021 uzavřela smlouvu č. , hodnota, o úvěru ve výši 15 000 Kč. Takto sjednaný úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit příslušenství spočívající v úroku, poplatcích za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru, inkasním poplatků a pojištění ve výši celkem 12 888 Kč. Žalovaný se tedy zavázal uhradit celkem 27 888 Kč, to formou 14 měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky poskytla žalovanému sjednaným způsobem, avšak žalovaný své povinnosti neplnil řádně, když uhradil jen 4 000 Kč (poslední splátka ve výši 2 000 Kč byla učiněna dne 16.5.2023). Právní předchůdkyně smlouvou ze dne 12.3.2025 pohledávky za žalovaným postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení celkem 35 002,79 Kč (tj. jistiny úvěru ve výši 12 941,62 Kč, úhrad za služby ve výši 6 284 Kč, úhrad za administrativní činnost ve výši 1 780,46 Kč, úhrad za umožnění hotovostních splátek v místě bydliště ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úroku za sjednanou dobu úvěru ve výši 567,63 Kč, Úroku kapitalizovaného ke dni 20.2.2025 ve výši 1 222,08 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 20.2.2025 ve výši 2 392,71 Kč) s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21.2.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21.2.2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.

3. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z listiny označené jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že tato byla sepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když k jejímu podpisu oběma stranami došlo dne 30.3.2023. Předmětem ujednání stran byl úvěr ve výši 15 000 Kč, který se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti. Tomuto ujednání souvztažně odpovídá závazek žalovaného poskytnutý úvěr vrátit, jakož i splnit závazky označené jako úrok za období 14 měsíců ve výši 761 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, dále náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a dále poplatek za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště žalovaného ve výši 2 700 Kč. Žalovaný tedy měl uhradit 14 splátek ve výši 1 992 Kč, tj. celkem 27 888 Kč. Dále bylo zjištěno ujednání o sankcích, tj. smluvních pokutách a nákladech vzniklých v případě prodlení žalovaného, když zejména bylo učiněno ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z každý den prodlení s plněním, to však vždy nejvíce 500 Kč za prodlení s uhrazením každé jedné splátky.

6. Z listiny označené jako „zákaznická karta žalovaného“ bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně sdělil, že zaměstnán u společnost , Anonymizováno, . jako , Anonymizováno, , že jeho měsíční čistý příjem činí 19 990, že jeho náklady na bydlení činí 5 500 Kč měsíčně a že jeho další osobní výdaje činí 4 500 Kč.

7. Z listiny označené jako „výpis z databáze ČNB - ARAD sestava 1144“ bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci březen roku 2023 činila 9,73 % ročně.

8. Z listiny označené jako „výpis plateb žalovaného“ bylo zjištěno, že ten uhradil jen 4 000 Kč, to v platbách ze dnů 31.3.2023 a 16.5.2023.

9. Z listin označených jako „smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025, její přílohy, prohlášení o pravosti podpisu a dokladu o zaplacení kupní ceny pohledávky“ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni.

10. Z listiny označené jako „oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2.4.2025“ bylo zjištěno, že touto právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Nebylo však prokázáno to, jakým způsobem a kdy, resp. zda vůbec, byla tato listina doručena žalovanému.

11. Z listiny označené jako „předžalobní výzva ze dne 17.7.2025 včetně podacího lístku“ bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení sporných pohledávek, jakož i to, že tato listina byla žalovanému odeslána dne 17.7.

202. Avšak ani doručení této listiny žalovanému nebylo prokázáno.

12. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako smlouva o úvěru, přičemž tato listina byla oběma stranami podepsána dne 30.3.2023. V této listině bylo obsaženo ujednání smluvních stran o povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit v souvislosti s poskytnutím úvěru za období 14 měsíců úplatu ve výši celkem 12 888 Kč (jednotlivé závazku tomuto odpovídající byly označeny jako úrok za období 14 měsíců ve výši 761 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, dále náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a dále poplatek za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště žalovaného ve výši 2 700 Kč), k čemuž mělo dojít formou 14 měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. Žalovaný však měl být fakticky povinen zaplatit za období 14 měsíců úplatu ve výši 12 888 Kč, což při přepočtu na období jednoho roku odpovídá částce 11 047 Kč, tj. fakticky úrokům ve výši 73,64 % za rok. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty, avšak ten zaplatil jen 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným z uvedeného právní důvodu postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 12.3.2025. Žalobkyně pak dne 17.7.2025 odeslala předžalobní výzvu na uhrazení sporných pohledávek.

14. Až doposud zjištěný skutkový stav zdánlivě svědčí nároku žalobkyně, dále však bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci březen roku 2023 činila 9,73 % ročně. Zjištění učiněný v tomto rozsahu pak jsou dostačující k posouzení a rozhodní věci.

15. K tomuto soud dodává, že se rovněž zaobíral otázkou toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, když však ohledně tohoto učiněná zjištění nepostačovala k tomu, aby soud mohl bezpečně uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti plynoucí ze zákona o spotřebitelském úvěru řádně splnila. Rovněž pak soud posuzoval otázku toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně, poskytla sjednanou součinnost (tzv. inkasní službu), tedy zda bylo umožněno žalovanému plnit sjednaným způsobem, což rovněž nebylo bezpečně uzavřeno. Na místě pak bylo k tomuto žalobkyni poskytnou adekvátní poučení (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), s ohledem na závěr soudu ohledně neplatnosti smlouvy jako celku z jiného důvodu (viz. dále), bylo od tohoto s ohledem na princip hospodárnosti řízení upuštěno.

16. Konečně soud dodává, že žalobkyně neprokázal doručení jakékoliv výzvy k rukám žalovaného, když byly prokázáno toliko odeslání takových listin. Žalobkyně pak k tomuto neoznačila žádný důkaz ani v reakci na příslušné výzvy a poučení soudu (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), pročež má soud za to, že výzvy k zaplacení byla fakticky žalovanému učiněna až společně s doručením žaloby, k čemuž došlo dne 24.10.2025.

17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., dále jen „z.s.ú.“).

18. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ).

19. V dané věci však bylo zjištěno, že ve smlouvě ze dne 30.3.2023 byly úroky z úvěru sjednány ve faktické výši 12 888 Kč za 14 měsíců, tj. 11 047 Kč za rok, tj. fakticky úrokům ve výši 73,64 % rok.

20. Současně bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu činil 9,73 % ročně. Účastníky sjednaná výše úroku pro období 14 měsíců tedy dosahuje více než sedminásobku (ve skutečnosti 7,57 násobně) průměrné úrokové sazby.

21. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že: „V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

22. Ve světle citované judikatury soud z úřední povinnosti zkoumal otázku kolize smlouvy účastníků s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu ve výši více než desetinásobně přesahující průměrnou obvyklou výši úroku v době uzavření smlouvy, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné (§ 580 OZ). S ohledem na skutečnost, že dané ujednání je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, přičemž toto ani nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry vyjádřenými Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 24.9.2019, č.j. 22 Co 197/2019 - 99, tedy že s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou.

23. Uzavírá se tak, že smlouva účastníků je v celém rozsahu absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 OZ ve spojení s § 576 a 577 OZ).

24. Na základě takto učiněných závěrů soud nárok žalobkyně dále posuzoval dle úpravy dopadající na bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. OZ). Bylo pak shledáno, že žalovaný bez právního důvodu (z neplatné smlouvy) získal na úkor právní předchůdkyně žalobkyně majetkový prospěch (jistinu 15 000 Kč), pročež je povinen toto obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, 2 OZ), což doposud bylo učiněno jen částečně (plněním ve výši 4 000 Kč). Tuto svou povinnost žalovaný ve zbývající části nesplnil ani k výzvě žalobkyně, kterážto byla učiněna s doručením žaloby dne 24.10.2025 (§ 1958 OZ), pročež se ocitl s povinností v uvedeném rozsahu v prodlení (§ 1968 OZ“). Žalobkyně proto za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

25. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě částečně (tj. pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení celkem 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 000 Kč od 25.10.202 do zaplacení) vyhověl (výrok ad I.).

26. Ve zbývající části pak byla žaloba zamítnuta (výrok ad II.)

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto (výrok ad III.) za situace, kdy žalovanému, který ve věci byl úspěšnější v rozsahu bezpečně přesahujícím 50 % žalobkyní uplatněných nároků (k tomuto se zdůrazňuje, že pro tento účel se vychází jak z výše uplatněné jistiny, tak i z kapitalizovaného příslušenství - srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), nevznikly žádné s řízením související náklady (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

28. Lhůta ke splnění výrokem tohoto rozhodnutí uložené povinnosti byla stanovena s ohledem na charakter uložené povinnosti (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).