17 C 275/2018

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Žitného a přísedících Ladislava Straky a Václavy Tenglerové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem země , anonymizována čtyři slova zastoupena advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení částky 808 693,23 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení 808 639,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 513 829,60 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 295 863,61 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] ve znění jejích následných změn a doplnění domáhal na žalované z titulu pracovního úrazu, ke kterému mělo dojít dne [datum], zaplacení částky ve výši celkem 808 693,23 Kč s příslušenstvím. Částka 808 693,23 Kč je složena z částky 25 000 Kč za bolestné; z částky 300 000 Kč za náhradu na ztížení společenského uplatnění (dále jen„ ZSU“) a z částky 483 693,23 Kč za náhradu ztráty na výdělku.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] vykonával u žalované práci na pozici elektromechanika. Dne [datum] během kontroly hlavního stykače na tramvaji žalobce utrpěl pracovní úraz, když došlo k jeho pádu v montážní jámě pod tramvají. V důsledku pracovního úrazu pak byl žalobce celkem 557 dní v pracovní neschopnosti a vznikl mu tak nárok na náhradu za ztrátu výdělku v celkové výši 483 693,23 Kč (tj. celková hrubá mzda žalobce za období dočasné pracovní neschopnosti ve výši 680 409,23 Kč – náhrada mzdy ve výši 6 906 Kč – vyplacené nemocenské dávky ve výši 189 810 Kč). Žalobce uvedl, že bezprostředně po předmětném pádu došlo ke ztrátě vědomí a před tím, než byl odvezen do nemocnice, tak v šatně zvracel. Předmětným pádem žalobce utrpěl těžký otřes mozku a plynutím času se u něj vyvinul depresivní syndrom a další zdravotní problémy. V důsledku tohoto mu tak dále vznikl nárok na částku 25 000 Kč za bolestné a nárok na náhradu za ZSU ve výši 300 000 Kč, což podložil lékařskými zprávami a znaleckým posudkem.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že k pracovnímu úrazu žalobce nedošlo. Dne [datum] byl s žalobcem sepsán záznam o úrazu, který se mu měl přihodit dne [datum], přičemž tento postup je v souladu se směrnicí [číslo] bod 4.4. písm. b). Sepsáním záznamu nedochází automaticky k uznání pracovního úrazu, neboť příčiny úrazu podléhají dalšímu šetření. Šetření úrazu však nebylo ukončeno, neboť žalobce odmítal spolupracovat a nedostavil se na jednání komise pro pracovní úrazy. Dne [datum] byl sepsán svědecký protokol s [celé jméno svědka], který uvedl, že k pracovnímu úrazu žalobce vůbec nedošlo, neboť žalobce v klidu sestoupil ze židle, poté náhled vykřikl, vyšel z montážní jámy a odešel pryč. Ve vztahu k rozšíření žaloby, která byla připuštěna usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 9. 2021, č. j. 17 C 275/2018-98 na návrh žalobce ze dne [datum] pak žalovaná při jednání dne [datum] vznesla námitku promlčení.

4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce byl ke dni [datum] zaměstnancem žalované, a tohoto dne kolem 8:30 hodin měl plnit pracovní úkoly. Pracovní poměr žalobce a žalované skončil ke dni [datum] dohodou o jeho rozvázání.

5. Nadále pak mezi účastníky zůstalo sporným zejména to, zda dne [datum] kolem 8:30 hodin došlo při plnění pracovních povinností žalobce k jeho pracovnímu úrazu, tj. zejména zda skutečně došlo k pádu žalobce v montážní jámě či nikoliv. Dále pak zůstala spornou otázka, jaký byl konkrétní rozsah poškození zdraví žalobce, který měl v příčinné souvislosti s pádem žalobce nastat, jakož i otázka výše škody v penězích, která měla v důsledku takového pracovního úrazu poranění vzniknout, tj. výše nároku na náhradu ztráty na výdělku za období pracovní neschopnosti, výše náhrady bolestného, jakož i výše náhrady za ZSU.

6. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění: Ve vztahu k tvrzenému úrazu žalobce 7. Z listiny označené jako„ pracovní smlouva ze dne [datum] (1)“ soud zjistil, že dne [datum] mezi sebou účastníci uzavřeli pracovní smlouvu, na základě které byl žalobce u žalované zaměstnán na pozici elektromechanik. Den nástupu do práce byl sjednán na den [datum] s tím, že místo výkonu práce bylo území hl. m. [obec]. V pracovní smlouvě byla sjednána 3 měsíční zkušební doba a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.

8. Z listiny označené jako„ směrnice [číslo] ze dne [datum] (a)“ soud zjistil způsob šetření pracovních úrazů, způsob jejich evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. Dle čl. 4 bod 4.1 této směrnice je příslušný vedoucí zaměstnanec povinen vyšetřit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti úrazem postiženého zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje. V případě potřeby vedoucí zaměstnanec přizve přímého svědka (svědky) pracovního úrazu, pokud byl při jeho vzniku přítomen. Dále je vedoucí zaměstnanec povinen informovat odborové pracoviště a přizvat jej k vyšetřování příčin a zdrojů úrazu. Dle bodu 4.4 písm. b) této směrnice má být o úrazu sepsán záznam a dle téhož bodu písm. d) má být postiženému poskytnuto jedno vyhotovení tohoto záznamu o úrazu.

9. Z listiny označené jako„ kolektivní smlouva (32)“ soud zjistil způsob upravených vztahů mezi žalovanou a jejími zaměstnanci. V kapitole 6 jsou upraveny informace o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pracovním prostředí.

10. Z listiny označené jako„ záznam o evidenci pracovního úrazu ze dne [datum] (25)“ soud zjistil, že dne [datum] byl sepsán záznam o evidenci úrazu, dle kterého žalobci podjela židle, o kterou se zapřel při zavírání linkového stykače.

11. Z listiny označené jako„ záznam o úrazu ze dne [datum] (2)“ soud zjistil, že dne [datum] byl s žalobcem sepsán záznam o úrazu, podle kterého dne [datum] mělo okolo 8:30 hodin dojít k pracovnímu úrazu naražením a pádem, v důsledku čehož měl žalobce mít poraněnou hlavu, záda a pravou nohu. Tento záznam je podepsán zástupcem odborové organizace svědkem [celé jméno svědka] a za žalovanou svědkem [celé jméno svědka]. Z popisu úrazového děje vyplynulo, že žalobce chtěl po kontrole linkového stykače uzavřít kryt stykače, a proto si stoupl na kovovou židli. Když zatlačil na kryt, židle mu podjela, došlo k pádu a úderu do hlavy a zad. K úrazu mělo dojít pro nepředvídatelné riziko práce nebo selhání lidského činitele s tím, že nebyly porušeny žádné předpisy ze strany zaměstnance ani zaměstnavatele. Dle otisku razítka byl záznam dne [datum] doručen Pražské správě sociálního zabezpečení.

12. Z listiny označené jako„ svědecký protokol ze dne [datum] o přímém svědectví [celé jméno svědka] (b)“ soud zjistil, že svědkyně [příjmení] sepsala se svědkem [celé jméno svědka] svědecký protokol, ve kterém svědek [celé jméno svědka] uvedl, že dne [datum] kolem půl deváté hodiny ranní stál na 3. koleji u ponku, kde měl rozdělanou práci. Dole v montážní jámě viděl žalobce, který stál na kovové pracovní židli, následně z ní v klidu sestoupil, sejmul kryt linkového stykače a vysunul jej na ochoz. Poté žalobce náhle vykřikl, leč k tomu ale zjevně neměl žádný důvod, vyšel z montážní jámy a odešel pryč. Později se svědek dozvěděl, že žalobce nahlásil pracovní úraz. Svědek celou jeho činnost na 3. koleji zřetelně viděl a rozhodně k žádnému pádu nedošlo.

13. Z listiny označené jako„ kniha docházky svědka [celé jméno svědka] (8)“ a„ kniha práce svědka [celé jméno svědka] (9)“ soud zjistil, že dne [datum] byl svědek [celé jméno svědka] přítomen v zaměstnání, a to od 7:00 hodin do 19:00 hodin s tím, že přestávky měl od 11:30 – 12:00 hodin a od 16:30 – 17:00 hodin. Tento den svědek [celé jméno svědka] pracoval na závadách na vozech [číslo].

14. Z listiny označené jako„ vyjádření k neuznanému pracovnímu úrazu ze dne [datum] (c)“ soud zjistil, že dne [datum] byl žalobci se strany vedoucí oddělení BOZP, tj. svědkyně [příjmení] zaslán dopis, v němž žalobce vyrozuměla, že jeho úraz nebyl uznán jako pracovní, a to z toho důvodu, že dle svědeckého protokolu ze dne [datum] k žádnému pádu nedošlo, a žalobce k dalšímu šetření neposkytl žalované součinnost, když byl opakovaně vedoucím provozu vyzýván k podání vysvětlení a ke spolupráci s objasněním úrazu.

15. Z listin označených jako„ lékařské zprávy ze dnů [datum] a [datum] (15a a 15b)“ soud zjistil, že žalobce se dne [datum] v 10:50 hodin dostavil na ambulantní vyšetření, a to z důvodu pádu ze židle na pracovišti. Žalobce při tomto vyšetření uvedl, že nebyl v bezvědomí, neměl amnézii a nezvracel, toliko udával mírné bolesti hlavy a zad. Vyšetřením byl zjištěn podkožní hematom a otok. Rentgenem hlavy a páteře nebyla zjištěna žádná čerstvá poranění. Při ambulantním vyšetření dne [datum] v 5:54 hodin ráno žalobce uvedl, že bezprostředně po úrazu byl v krátkém bezvědomí, cítil se zmatený a v práci trochu zvracel. Uvedl, že má kruté bolesti hlavy a v noci si vzal 5 paralenů, avšak nemělo to žádný efekt. Stěžoval si také na další bolesti. Vyšetřením byl zjištěn otřes mozku; neotevřená rána.

16. Z listiny označené jako„ odpověď na dotaz ze dne [datum] (28)“ soud zjistil, že pracovní úraz ze dne [datum], k němuž mělo dojít na pracovišti žalované, nebyl na inspektorát práce nahlášen. Nahlášeny byly pracovní úrazy ze dne [datum] a [datum], k nimž rovněž došlo na pracovišti žalované.

17. Z videozáznamu z místa údajného úrazu žalobce soud zjistil informace o hale, ve které mělo dojít k úrazu žalobce. Hala je na tomto záznamu natočena z přední i zadní strany, kdy v hale se nachází celkem 8 kolejí, na nichž jsou zpravidla vždy ob jednu kolej za sebou umístěné tramvaje. Na videozáznamu jsou konkrétně k vidění tramvaje [číslo] (ze zadního pohledu do haly) a tramvaje [číslo]. Na videu je označeno místo, kde mělo dojít k úrazu, kdy jsou zde vidět také montážní jámy, v nichž dochází k práci. Na videu je také zobrazen ponk, u něhož se měl nacházet svědek [celé jméno svědka] v době údajného úrazu žalobce.

18. Z listiny označené jako„ fotografie montážní jámy a ponku (7a – c)“ soud zjistil informace o areálu, ve kterém mělo k úrazu dojít, tj. o areálu [anonymizováno] [část obce]. Z fotografie 7b je patrno, že na třetí koleji není umístěna žádná tramvaj. Při jednání dne [datum] žalobce i svědek [celé jméno svědka] do těchto fotografií zakreslili, kde se dle svého přesvědčení ten den v době předmětného úrazu oba nacházeli. Žalobce na fotografii 7a vyznačil, že se nacházel za kolejí přibližně uprostřed posledního vozu tramvaje u dveří. Svědek [celé jméno svědka] na fotografii 7a vyznačil, že žalobce se nacházel u konce tramvaje. Svědek [celé jméno svědka] se pak nacházel na místě, které na této fotografii není zobrazeno. Na fotografii 7c žalobce vyznačil místo, kde se měl nacházet svědek [celé jméno svědka] v době tvrzeného úrazu, kdy označil místo na konci ponku. Svědek [celé jméno svědka] pak vyznačil místo v přední části ponku.

19. Svědek [celé jméno svědka] při jednání dne [datum] předně uvedl, že jeho vztah k žalobci je neutrální. Dále pak vypověděl, že předmětný den žalobce klasicky pracoval, pak práci přerušil a normálně odešel. Při odchodu svědek žalobce sledoval ze vzdálenosti asi 10 metrů, kdy neviděl žádné stopy jakéhokoliv poranění. Svědek neviděl, že by došlo k pádu žalobce, tedy že by dopadl na zem, či se jakkoliv jinak poranil. Svědek rovněž neslyšel výkřik žalobce či jakýkoliv neobvyklý zvuk svědčící o možném úrazu. K dotazu, proč při sepsání svědeckého protokolu uvedl, že žalobce vykřikl, svědek uvedl, že je to již skutečně dávno a nepamatuje si to. Žalobce při práci stál na svařované židličce, která je však určena toliko k sezení, neboť je nestabilní. Pro případnou potřebu jsou k dispozici schůdky. Z místa, kde svědek stál, viděl do jámy pod tramvají, přičemž žalobce byl schopen vidět zhruba od pasu dolů. Žalobce pracoval na stykačovém rámu ze spodu tramvaje a svědek se nacházel mezi druhými a třetími dveřmi tramvaje, od žalobce byl tedy ve vzdálenosti do 10 metrů. Svědek neví, že by v tu dobu byl na místě ještě někdo jiný. Svědek má za to, že k události došlo okolo 11 hodin. O úrazu se dozvěděl asi po hodině od mzdové účetní, s níž také sepsal svědecký protokol.

20. Svědek [celé jméno svědka] při jednání dne [datum] uvedl, že jeho vztah k žalobci je neutrální a že mezi žalobcem a svědkem [celé jméno svědka] nebyl jiný, než kolegiální vztah. Svědek dále vypověděl, že předmětný den byl k práci na kontrolní prohlídce (dále jen„ KP“) přidělen žalobce. KP se vždy prováděla na třetí nebo čtvrté koleji. Svědek žalobce toho dne viděl možná před obědem, kdy si vybavuje, že šel po ochoze, který spojoval tři pracovní haly, přičemž z něj jej zahlédl. Nevybavuje si, že by spolu hovořili, ale nevšiml si, že by žalobce byl viditelně poraněn, nemotal se, chodil normálně a ani nevypadal, že by se pozvracel. Svědek neví, že by se žalobce stal cílem fyzického útoku.

21. Svědek [celé jméno svědka] při jednání dne [datum] nejprve uvedl, že s žalobcem lidsky problém nemá, po pracovní stránce spolu však nevycházeli. Dále pak svědek vypověděl, že předmětný den působil jako směnový mistr, přičemž někdy po poledni za ním přišel žalobce s poraněním, které mu svědek ošetřil u něj v kanceláři. Jednalo se o tržnou ránu na temeni hlavy (cca 1 cm dlouhá, řezného charakteru), kdy svědek měl pocit, že toto si musel způsobit škrtnutím o ostřejší předmět. Rána ani moc nekrvácela a jiná zranění žalobce neměl. Svědek nepozoroval, že by se žalobce motal, neviděl stopy zvratků, ani je necítil a ani neviděl, že by u žalobce byl nenormální stav jeho zornic. Žalobce mu nesdělil, jakým způsobem se poranil. Dohodli se, že žalobce bude odvezen na ošetření do nemocnice, kam jej následně odvezl svědek [celé jméno svědka]. Žalobce ten den pracoval na KP, což většinou probíhalo na třetí koleji. Záznam o úrazu s žalobcem svědek bezprostředně sepsal. Při práci v jámě má být zaměstnanec vybaven ochrannou helmou, rukavicemi a botami a nemá stát na žádné židličce, od toho tam mají schůdky. K předloženým fotografiím (7a a 7c) svědek uvedl, že má za to, že na místo označené žalobcem by od ponku asi vidět nebylo, zato na místo označené svědkem [celé jméno svědka] by vidět být mohlo.

22. Svědek [celé jméno svědka] při jednání dne [datum] rovněž nejprve předně uvedl, že jeho vztah k žalobci je neutrální. Dále svědek vypověděl, že předmětný den jej kontaktoval svědek [celé jméno svědka] s tím, že došlo k úrazu žalobce a že je potřeba jej odvést do nemocnice. Žalobce měl ovázanou hlavu, jinak na něm žádné stopy úrazu nebyly. Svědek se žalobce ptal, zda mu není blbě, aby nepozvracel auto, načež žalobce řekl, že je v pořádku. Svědek neví o tom, že by žalobce při převlékání zvracel. Během cesty se spolu bavili a žalobce nejevil žádné známky úrazu. K úrazu žalobce toliko uvedl, že se praštil do hlavy. Svědek žalobce vysadil u [příjmení] nemocnice a vrátil se do zaměstnání. K předloženým fotografiím (7a a 7c) svědek uvedl, že osoba stojící u ponku mohla vidět osobu pracující pod tramvají v jámě na třetí koleji, ale jen její nohy a boky. Od ponku do kanálu vidět je a zorný úhel může být větší či menší podle umístění tramvajového vozu.

23. Svědek [celé jméno svědka] při jednání dne [datum] před započetím výslechu uvedl, že jeho vztah k účastníkům je dobrý. Dále pak svědek vypověděl, že toho dne mu v kanceláři svědek [celé jméno svědka] oznámil, že došlo k úrazu žalobce, ke kterému mělo dojít na třetí koleji, když se žalobci měla smeknout stolička při práci na linkovém stykači. V pondělí došlo k sepsání záznamu o úrazu s tím, že později se svědek dozvěděl, že celou situaci pozoroval svědek [celé jméno svědka], dle kterého si žalobce úraz způsobil sám. Konkrétně mu svědek [celé jméno svědka] sdělil, že žalobce sestoupil ze stoličky a pak sám záměrně udeřil hlavou o tramvaj, čímž si způsobil poranění. S dalším šetřením úrazu však žalobce nespolupracoval. Svědek má za to, že došlo k porušení bezpečnostních předpisů, neboť žalobce neměl helmu. Dále svědek uvedl, že od ponku u třetí koleje je vidět na místo údajného úrazu, a je tak přesvědčen, že svědek [celé jméno svědka] mohl vidět přinejmenším nohy žalobce a případně to, že došlo, resp. nedošlo ke smeknutí stoličky a pádu.

24. Svědkyně [jméno] [příjmení] při jednání dne [datum] ohledně vztahu k žalobci uvedla, že jejich vztah je neutrální. Dále svědkyně vypověděla, že úrazu žalobce nebyla přítomna, toliko se o něm dozvěděla od svědka [celé jméno svědka], kdy jí bylo toliko sděleno, že žalobce spadl. Svědkyně má za to, že k tvrzenému úrazu došlo v pátek a že v pondělí žalobce přišel sepsat záznam o úrazu, kdy jí nepřišlo, že by žalobce neříkal pravdu. Svědkyni žalobce předložil lékařské zprávy s tím, že se mu něco stalo v šachtě pod tramvají. Matně si svědkyně vybavila, že měl žalobce ranku na hlavě či náplast. Jiné známky úrazu si u žalobce nepamatuje. O tom, co jí žalobce uvedl, sepsala záznam a poté jej zaslala na BOZP. Za pár dní za ní přišel svědek [celé jméno svědka] s tím, že událost viděl a bylo to jinak. Svědek [celé jméno svědka] jí sdělil, že viděl žalobce projít pod tramvají, a pokud se poranil, tak leda snad při tomto průchodu. Také snad měl svědek uvést, že žalobce vykřikl, ale svědkyně si to již moc nepamatuje. Svědkyně se svědkem sepsala protokol, kdy má za to, že tento si svědek před podepsáním přečetl. Svědek se jí zdál rozzlobený, neboť žalobce tvrdil něco, co tak nebylo. Nenapadá ji důvod, proč by svědek [celé jméno svědka] lhal. S šetřením úrazu pak však žalobce neposkytl součinnost, když se odmítl dostavit na rekonstrukce.

25. Svědkyně [jméno] [příjmení] při jednání dne [datum] rovněž předně uvedla, že její vztah k žalobci je neutrální. K věci pak svědkyně uvedla, že ohledně úrazu žalobce si ničeho nepamatuje. Svědkyně neví, zda v daném případě byl jejich oddělení zaslán záznam o úrazu. Ve věci měl být svědek, jehož výpověď neměla prokazovat příčinnou souvislost úrazu žalobce. Měla být provedena rekonstrukce, avšak žalobce nekomunikoval. Úraz žalobce nebyl posouzen jako pracovní, a tudíž nebyl záznam o tomto nikam zasílán.

26. Zde soud dále konstatuje, že při jednání dne [datum] byl soudu ze strany žalobce předložen znalecký posudek ze dne [datum], [číslo] zpracovaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] (36), kdy ze závěrů znaleckého posudku vyplynulo, že„ svědek celou dobu žalobce nesledoval; není známo, na základě čeho byl úraz prohlášen za nepracovní, neboť svědectví je poměrně chatrné, když k úrazu mohlo dojít i dříve během práce. Dále je zde uvedeno, že zaměstnavatel (žalovaná) postupoval ze začátku správně, když uznal úraz jako pracovní, avšak po svědectví svědka [celé jméno svědka] jej nesprávně překvalifikoval jako nepracovní. Úraz se stal při práci (asi se nestal v jídelně). I tak například při uhození se do hlavy o zeď, když by se mu udělalo špatně a jídelna byla v budově, se jedná o pracovní úraz. Žalobce nespecifikoval, v jakou dobu se při práci zranil, mohl ještě klidně 20 minut pracovat.“ Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 570/2010, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 1 Co 64/2011 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze 4. 5. 2015, č. j. 3 Cmo 112/2014-446 však tento znalecký posudek soud shledal za zcela nepřípustný a vadný (jak vysvětleno dále). Další listiny:

27. Z listiny označené jako„ posudek o ztížení společenského uplatnění ze dne [datum] (5)“ soud zjistil, že žalobci měla v důsledku zranění dne [datum] vzniknout újma na zdraví ohodnocena celkem na 1 550 bodů. Ke stabilizaci zdravotního stavu žalobce došlo v červnu 2017.

28. Z listin označených jako„ výplatnice za 5/ 2017 (17)“,„ výplatnice za 7 – 9/ 2015 (18a – c)“ a„ výplatnice za 12/ 2015 (19)“ soud zjistil, že hrubá mzda žalobce v červenci 2015 činila za 139 odpracovaných hodin 34 576 Kč; za srpen 2015 činila za 106 odpracovaných hodin hrubá mzda žalobce 30 175 Kč; v září 2015 za 139 odpracovaných hodin hrubá mzda žalobce činila 29 561 Kč a za prosinec 2015 hrubá mzda žalobce činila hrubá mzda žalobce 255 Kč a dále mu byla přiznána náhrada při pracovním úrazu ve výši 6 906 Kč. V květnu 2017 byl příjem žalobce 0 Kč.

29. Z listiny označené jako„ potvrzení o pracovní neschopnosti ze dne [datum] (3)“ soud zjistil, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum].

30. Z listiny označené jako„ potvrzení o vyplacení nemocenské ze dne [datum] (20), (33)“ soud zjistil, že žalobci v lednu 2016 bylo žalobci vyplaceno 7 616 Kč a 1 638 Kč; v únoru 2016 mu bylo vyplaceno 15 288 Kč; v březnu 2016 mu bylo vyplaceno 15 834 Kč; v dubnu 2016 bylo vyplaceno 16 926 Kč; v květnu 2016 bylo vyplaceno 10 920 Kč a 5 460 Kč; v červnu 2016 bylo vyplaceno 13 650 Kč; v červenci 2016 bylo vyplaceno 3 822 Kč; v srpnu 2016 bylo vyplaceno 15 834, 15 288 a 1 638 Kč; v září 2016 bylo vyplaceno 16 926 Kč; v říjnu 2016 bylo vyplaceno 16 380 Kč; v listopadu 2016 bylo vyplaceno 15 834 Kč; v listopadu 2016 bylo vyplaceno 17 472 Kč a v lednu 2017 bylo vyplaceno 9 282 Kč. Výplata nemocenských dávek byla ukončena ke dni [datum] včetně, kdy byla vyčerpána podpůrčí doba pro čerpání nemocenského v délce 380 kalendářních dní. Žalobce byl v České republice v dočasné pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] a následně na Slovensku od [datum] do [datum]. Dále pak žalobci navazovala dočasná pracovní neschopnost od [datum].

31. Z listiny označené jako„ e-mailová komunikace žalobce a svědka [celé jméno svědka] (f)“ soud zjistil, že e-mailem ze dne [datum] vyzval svědek [celé jméno svědka] žalobce, nechť mu sdělí, jak to s ním vypadá – tedy jestli i po skončení podpůrčí doby vyplácení pracovní neschopnosti ([datum]) pokračuje v pracovní neschopnosti či zda nastoupí do práce. Informoval také žalobce, že bude potřebovat výpis ze zdravotní dokumentace žalobce. Na e-mail reagoval téhož dne žalobce s tím, že se stále léčí a že si žalovaná může dokumentaci vyžádat. Rovněž žalobce požádal o vyřízení a vyplacení vyrovnávací mzdy po dobu jeho pracovní neschopnosti.

32. Po takto provedeném dokazování soud zamítl další návrhy na doplnění dokazování, a to důkazy spočívající v zajištění součinnosti žalované za účelem podání informací ohledně jiných obdobných pracovišť žalované, jakož i za účelem předložení odborné stavební dokumentace ohledně takových pracovišť, jakož i návrh na provedení znaleckého posudku z oblasti biometrie, neboť tyto návrhy shledal za obstrukční, když znalecký posudek již v mezidobí jednotlivých jednání mohl být z této oblasti zpracován a předložen, stejně tak již mohl být označen obdobný prostor pro provedení rekonstrukce. Skutečnost, že toto žalobce navrhl až při jednání dne [datum] soud vyhodnotil toliko jako marný pokus žalobce o prodloužení řízení, tedy o oddálení rozhodnutí pro něj nepříznivého. Rovněž pak soud zamítl návrh na výslech znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], když její znalecký posudek shledal za zcela nepřípustný a její výslech by tak v řízení byl zcela nadbytečný. Pro nadbytečnost pak soud rovněž dále zamítl listiny dokládající ztrátu na výdělku (4), lékařské zprávy (15c – 15s), doklady od ČSSZ (34), dále pak také návrh na výslech hlavního pracovníka BOZP MHMP (22), výslech svědkyně [příjmení] [jméno] (31), dále ohledání místa úrazu, resp. rekonstrukce úrazu (6, 29), znalecký posudek z oblasti stavebnictví či optiky (35), neboť z dosavadních výsledků dokazování má zjištěný skutkový stav za dostatečný.

33. Soud zdůrazňuje, že návrhu žalobce na ohledání místa údajného úrazu, resp. na rekonstrukci úrazového děje, by soud za běžných okolností přisvědčil, avšak až při jednání dne [datum] bylo žalovaným sděleno, že objekt hloubětínské vozovny byl zdemolován na přelomu let 2019 a 2020. Tato skutečnost sama o sobě zabránila možnosti ohledání místa úrazu, což jde jednoznačně k tíži žalobce. Žalobce, který byl po celé řízení odborně zastoupen, měl dostatečnou možnost zajistit provedení ohledání místa údajného úrazu, a to ať již před zahájením řízení (§ 78 o. s.ř.), tak i v jeho průběhu (§ 130 o. s. ř.). K tomuto by však žalobce musel soudu sdělit, že provedení důkazu je chystanou demolicí ohroženo, potažmo navrhnout, aby soud učinil kroky nezbytné k tomu, aby provedení důkazu bylo realizováno, k čemuž měl žalobce příležitost zejména při jednání dne [datum], jehož se účastnil jak žalobce, tak i jeho zástupce.

34. Na základě shora uvedených nesporných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených důkazních prostředků včetně výpovědí svědků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti plně v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3318/2013), soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

35. Na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] byl žalobce u žalované zaměstnán na pozici elektromechanik a v pátek dne [datum] byl přidělen k práci na KP v depu [část obce]. Okolo deváté hodiny dopolední žalobce práce zanechal a šel za svědkem [celé jméno svědka] s tím, že došlo k jeho poranění. Svědek [celé jméno svědka] žalobci ošetřil tržnou rámu na temeni hlavy a na žádost žalobce jej nechal svědkem [celé jméno svědka] odvézt na ošetření do nemocnice. V pondělí [datum] pak došlo ze strany svědkyně [příjmení] k sepsání záznamu o úrazu, přičemž však po několika dnech za svědkyní přišel svědek [celé jméno svědka] s tím, že k úrazu nedošlo a že žalobce neříká pravdu. Na základě této informace tak svědkyně [příjmení] sepsala se svědkem [celé jméno svědka] svědecký protokol. Následně bylo ze strany žalované naplánováno šetření úrazu, k čemuž však byla vyžadována součinnost žalobce. Žalobce však s žalovanou nekomunikoval, na naplánovanou rekonstrukci se nedostavil a ani jakkoliv jinak neposkytl součinnost. Na základě tohoto pak žalovaná úraz žalobce neuznala jako pracovní a vyrozuměla jej o tomto dopisem ze dne [datum].

36. Pro provedeném dokazování má soud za zcela prokázané, že žalobce dne [datum] dopoledne nejevil žádné viditelné známky vážnějšího poranění., to vyjma tržné rány na temeni hlavy (cca 1 cm dlouhá, řezného charakteru). Svědci nevěděli o tom, že by žalobce zvracel či že by byl v bezvědomí a soud neshledal žádné skutečnosti, na základě kterých by výpovědi svědků shledal nepravdivé či nevěrohodné. Všichni svědci byli před započetím výslechu řádně poučeni podle § 126 o. s. ř., kdy následně svědci uvedli, že jejich vztah k žalobci je neutrální, v případě svědka [celé jméno svědka] dokonce dobrý. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že po pracovní stránce s žalobcem nevycházel, ale lidsky s ním problém nemá, kdy tak lze konstatovat, že svědek [celé jméno svědka] se nesnažil jakkoli skrýt skutečnost, že po pracovní stránce s žalobcem nevycházel, když naopak tuto skutečnost soudu ihned na dotaz sdělil a jeho výpověď dále byla zcela věrohodná. Všechny v řízení provedené svědecké výpovědi soud shledal za zcela věrohodné, když svědci vypovídali zcela spontánně, kdy v rozhodných skutečnostech se jejich výpovědi vždy potkávaly. Skutečnost, že se výpovědi svědků v nepodstatných detailech lišily, soud nepovažuje za jakkoliv významnou, když je zřejmé, že od tvrzené události uplynula již dlouhá doba, jakož i to, že se nejednalo o událost, která by se bezprostředně těchto svědků bezprostředně dotýkala. Je totiž zřejmé, že událost, která s určitou osobou nikterak nesouvisí, a tato osoba ji nepovažuje v daný moment za nikterak významnou, si tato osoba nebude pamatovat se všemi detaily a přesnostmi. Je tomu tak proto, že v životě průměrného člověka se během dne může odehrát několikero událostí, kterým však není vždy nutno věnovat bližší pozornost. Naopak lze konstatovat, že právě určité drobné rozpory, skulinky a nejasnosti ve výpovědích těchto svědků dokládají jejich věrohodnost, kdy naopak jejich absolutní konstantnost a jednomyslnost by zavdávala pochyby soudu o jejich věrohodnosti a pochyby o tom, zda svědci své výpovědi záměrně nesjednotili a nedomluvili se na způsobu vypovídání u soudu. Soud tak s ohledem na výše uvedené neshledal důvody, pro které by kterýkoliv ze svědků měl důvod před soudem lhát a mít jakoukoliv snahu žalobci uškodit. Rovněž pak nebyly shledány ani důvody, na základě kterých by bylo možno konstatovat, že tito svědci záměrně vypovídali ve prospěch žalované.

37. Z dokazování tak vyplynulo, že svědci [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a svědkyně [příjmení] shodně uvedli, že žalobce nebyl jakkoliv viditelně zraněn, nemotal se, chodil normálně a ani nevypadal, že by se pozvracel. Při převozu žalobce na ošetření do nemocnice se jej navíc svědek [celé jméno svědka] přímo dotazoval, zda mu není blbě, aby nepozvracel auto, načež mu žalobce odvětil, že je v pořádku. Jak dále pak uvedl svědek [celé jméno svědka], během cesty se spolu bavili a žalobce nejevil žádné známky úrazu. Jak pak vypověděla svědkyně [příjmení], v pondělí při sepisování záznamu o úrazu měl žalobce ranku či náplast na hlavě, jiné známky úrazu si nevybavila.

38. Skutečnost, že k úrazu žalobce nedošlo tak, jak uvedl v žalobě, byla nad výpovědi svědků také potvrzena lékařskou zprávou ze dne [datum], dle které se žalobce v 10:50 hodin dostavil na ambulantní vyšetření, při němž on sám ošetřujícímu lékaři uvedl, že„ že nebyl v bezvědomí, neměl amnézii a nezvracel, toliko udával mírné bolesti hlavy a zad“. Rovněž pak ani vyšetřením nebyla zjištěna žádná čerstvá poranění, byl zjištěn toliko podkožní hematom a otok. Teprve při ambulantním vyšetření dne [datum] v [údaj o čase] hodin žalobce ošetřujícímu lékaři uvedl, že„ bezprostředně po úrazu byl v krátkém bezvědomí, cítil se zmatený a v práci trochu zvracel“. Dále uvedl, že„ má kruté bolesti hlavy a v noci si vzal 5 paralenů, avšak nemělo to žádný efekt.“ Vyšetřením pak byl u žalobce zjištěn otřes mozku. Lze tak konstatovat, že již tyto dvě předmětné lékařské zprávy v sobě ohledně tvrzení žalobce obsahují rozpory, když dne [datum] žalobce uvedl, že v bezvědomí nebyl, neměl amnézii a nezvracel a následně dne [datum] v ranních hodinách již uváděl, že bezprostředně po úrazu byl v bezvědomí, cítil se zmatený a v práci zvracel.

39. Soud má tak v řízení za prokázané, že otřes mozku, který byl u žalobce zjištěn při vyšetření dne [datum] nevznikl dne [datum] v dopoledních hodinách na pracovišti žalované. Z veřejně dostupných zdrojů ohledně otřesu mozku opakovaně vyplývá, okamžité příznaky tohoto úrazu jsou ztráta vědomí, po probrání se může být přítomna retrográdní či anterográdní amnézie, zmatenost a dochází k opakovanému zvracení. Z tohoto důvodu se také ošetřující lékař žalobce hned při vyšetření dne [datum] na tyto příznaky dotazoval. Nelze tak předpokládat, že by již předmětný den žalobce utrpěl otřes mozku, který by se například projevil až druhý den, když k těmto příznakům dochází ihned. Současně při vyšetření dne [datum] ošetřující lékař rentgenem hlavy a páteře nezjistil žádná čerstvá poranění.

40. S ohledem na vše výše uvedené tak lze uzavřít, že skutek tak, jak byl popsán v žalobě se nestal a k pracovnímu úrazu žalobce tak nedošlo. K úrazu žalobce zjevně došlo jindy a jiným způsobem, než jak uvedl v žalobě, přičemž i tento jiný způsob by za určitých okolností mohl být hodnocen jako pracovní úraz, avšak tyto skutky nelze jen tak měnit a ze skutku„ pád ze židličky při opravě tramvaje“ nelze udělat skutek„ bouchnutí se do hlavy v jídelně“, jak naznačovala znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku (viz dále). Nutno připomenout, že soud při svém rozhodování vycházel z toho, že civilní řízení je ovládáno zásadou dispoziční. Žalobce svým návrhem určuje předmět sporu, resp. předmět řízení vylíčením rozhodujících skutečností a ozřejměním, čeho se navrhovatel domáhá, čemuž odpovídá povinnost soudu právě o tomto předmětu řízení rozhodnout, nedojde-li v důsledku dalších dispozičních úkonů účastníků k jeho změně, rozšíření, omezení či odpadnutí Soud je tzv. vázán návrhem (nemůže jej samovolně měnit nebo opravovat) a současně musí svým rozhodnutím žalobní petit tzv. vyčerpat (Komentář autora [příjmení] k § 153 o. s. ř. dostupný z Beck-online). Soud je vázán tím, jak žalobce vymezil předmět řízení, když nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním návrhem. Dále je soud vázán tím, jak byl skutkový stav zjištěn (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001). Je nutné zachovat totožnost skutku v poměru žaloby a rozhodnutí o ní, když tato je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání a totožnost následku (přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97). V případě, že by v žalobě byl tvrzen skutkový stav A, a soud by zjistil skutkový stav odlišný od skutkového stavu A, a na základě tohoto jiného zjištěného skutkového stavu by žalobě soud vyhověl, došlo by k překročení návrhu a porušení dispoziční zásady (Komentář autora [příjmení] k § 153 o. s. ř. dostupný z Beck-online). Lze se již jen pouze domnívat, že žalobce si například průchodem pod tramvají (což by korespondovalo s výpovědí svědka [celé jméno svědka] a svědkyně [příjmení]) nebo jiným způsobem při práci způsobil tržnou ránu na hlavě, na základě čehož byl ošetřen a převezen do nemocnice, kdy tímto škrábnutím však ničeho vážného neutrpěl. V následujících hodinách pak lze předpokládat, že mohlo dojít k dalšímu úrazu, v důsledku kterého žalobce utrpěl otřes mozku a byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Žalobce mohl být například napaden, či k úrazu mohlo dojít i jiným způsobem, a skutečně to mohlo být i na pracovišti žalované, jak již uvedeno výše, avšak toto jsou jen domněnky soudu, které nejsou nikterak podloženy a naopak skutek, pro který byla žaloba podána, byl provedeným dokazováním zcela vyvrácen.

41. V daném případě bylo toliko zjištěno, že žalobci skutečně byla způsobena újma na zdraví tím, že utrpěl otřes mozku, avšak nebylo prokázáno, jak k tomu došlo. Za dané situace, s ohledem na vše výše uvedené, nelze žalobě vyhovět, neboť skutek tak, jak byl popsán, se nestal. Soud jen podotýká, že v žádném případě není možné učinit závěr, že by žalobce byl neúspěšný toliko z důvodu neunesení důkazního břemene, neboť soud má ze všeho výše uvedeno za zcela jednoznačně prokázané, že tvrzení žalobce v žalobě byla nepravdivá (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001).

42. Konečně pak pro úplnost soud dodává, že co se týče části znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] zpracovaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] (36), ve které znalkyně hodnotí pravdivost, resp. věrohodnost výpovědi svědka [celé jméno svědka], tak k tomuto nelze jakkoli přihlížet. Úkolem znalce a cílem znaleckého posudku je sloužit jako pramen skutkových zjištění, tj. znalecký posudek má vést k objasnění skutkového stavu v situaci, kdy jsou vyžadovány odborné znalosti, kterými soud, resp. soudce, nedisponuje (Komentář autora [příjmení] k § 127 o. s. ř. dostupný v systému ASPI). Hodnotit důkazy znalci nepřísluší (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 570/2010). Je to právě soud, který činí závěr o věrohodnosti výpovědí svědků, kdy navíc závěr o věrohodnosti může učinit jen poté, kdy tohoto svědka sám vyslechne a posoudí, jaký má vztah k účastníkům, k věci, zda vypovídá přesvědčivě, s jistotou, nebo naopak zmateně, váhavě apod. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2795/2009 nebo také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2111/2007). Pokud by soud převzal tvrzení a závěry znalkyně, jednalo by se ve své podstatě o popření účelu zásady volného hodnocení důkazů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014). I když např. znalecký posudek obsahuje ve svých závěrech hodnocení o tom, co jím má být objasněno, jde tu přece jen vždy o hodnocení skutkové, jehož podkladem je důkladná, všestranná a objektivní analýza znalcem zkoumaných skutečností, nikoliv však i právní posouzení (srovnej rozbor a zhodnocení úrovně soudních rozhodnutí v občanském soudním řízení u soudu prvního stupně ze dne [datum], sp. zn. Prz 36, uveřejněné ve [příjmení] Nejvyššího soudu o občanském soudním řízení a řízení před státním notářstvím I, SEVT [obec a číslo], s. 100). Pokud by soud převzal hodnocení svědků znalkyní, jednalo by se o porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ LZPS“), kdy by se pak nejednalo o rozhodnutí nezávislého soudu, ale rozhodnutí znalkyně (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2630/07). Znalkyně tak zcela překročila své kompetence, když věrohodnost výpovědí svědků hodnotila. Ohledně části znaleckého posudku, kde znalkyně provádí právní hodnocení věci, tak zde soud rovněž poznamenává, že ani toto znalkyni nepřísluší. Zde tak lze odkázat například na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 1 Co 64/2011, dle kterého není přípustné, aby byl znalci formulován znalecký úkol tak, aby jeho řešením byla otázka právní. Znalecký posudek je důkaz, který slouží výlučně k vyřešení sporné skutkové otázky, k jejímuž posouzení je třeba odborných znalostí. Stejné závěry pak vyplývají také z usnesení Vrchního soudu v Praze ze 4. 5. 2015, č. j. 3 Cmo 112/2014-446. Nehledě na to, že znalkyně ani není nadána potřebnou odborností k tomu, aby mohla jakkoli provádět právní hodnocení, když se jedná o znalkyni z oboru bezpečnost práce, strojní zařízení a pracovní podmínky a lze navíc konstatovat, že má vzdělání technického směru, když je oprávněna užívat akademický titul„ Ing.“ před jménem. Znalkyně navíc předkročila svou odbornost nejen v tom, že prováděla právní hodnocení, ale také v tom, že ve znaleckém posudku zodpovídala na otázku, k jejímž zodpovězení jsou nezbytné znalosti z oboru biometrie.

43. S ohledem na výše uvedené tak soud vyhodnotil znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum] za zcela nepřípustný a vadný, když tento znalecký posudek zcela odporuje účelu znaleckých posudků a pro dané řízení je absolutně nepoužitelný. Ve vztahu ke znalkyni tak soud dále postupoval dle § 36 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, v platném znění, dále jen„ zákon o znalcích“, neboť soud má za to, že takováto práce odporuje dobrým mravům, když znalkyně je schopna za úplatu zpracovat téměř jakýkoliv znalecký posudek plně dle požadavků a přání klienta, ačkoliv ji dle jejích zkušeností, odbornosti a postavení znalkyně musí být velmi dobře známo, co jako znalkyně je oprávněna posuzovat a co nikoliv.

44. Po právní stránce soud věc posuzoval jako pracovněprávní vztah, pročež ve věci aplikoval speciální úpravu zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, dále jen„ ZP“), když na jím neupravené otázky aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ OZ“), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

45. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl pracovní poměr (§ 33 odst. 1 ZP), který byl založen na základě platně uzavřené pracovní smlouvy (§ 34 a násl. ZP). Od vzniku tohoto pracovního poměru byl zaměstnavatel (žalovaná) povinen přidělovat zaměstnanci (žalobci) práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, jakož i zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 písm. a), b) ZP).

46. Dle § 269 odst. 1 ZP platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 269 odst. 4 ZP pak platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprost.

47. V daném případě však bylo provedeným dokazováním spolehlivě prokázáno, že k úrazu tak, jak byl žalobcem tvrzen v žalobě, nedošlo a popsaným jednáním tak pracovní úraz nevznikl. Za takto shledaného skutkového stavu nevyvstala dále v řízení potřeba zkoumání, zda žalobce dodržel všechny podmínky BOZP, jakož ani tím, jaká je jeho výše nároku a žalobu ve smyslu všeho shora uvedeného v celém rozsahu zamítl (výrok ad I).

48. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl (výrok ad II.) za situace, kdy žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud tak žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 100 Kč. Výše náhrady hotových výdajů zcela úspěšného účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, je paušálně stanovena dle zvláštního právního předpisu (vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, dále jen„ vyhláška MS“), přičemž tato paušální náhrada nezahrnuje náhradu soudního poplatku (§ 151 odst. 3 o. s. ř.). V dané věci paušální náhrada úspěšného účastníka za 7 úkonů v řízení (tj. vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], sdělení ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) činí celkem 2 100 Kč (7 * 300 Kč, § 2 odst. 3 vyhlášky MS).

49. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).