17 C 283/2021
č. j. 17 C 283/2021-31
V PLATNOSTICitované zákony (17)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 96 § 137 § 142 § 149 § 160 § 202
- České národní rady o soudních poplatcích, 549/1991 Sb. — § 4
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 2 § 11
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 9 § 580 § 588 § 1879 § 1968 § 1970 § 2993
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 375,68 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ve snění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, za který se žalovaný zavázal uhradit částku celkem 12 212 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], kdy po úhradě verifikační platby učiněné žalovaným v rozmezí 0,01 – 1 Kč byla na účet žalovaného převedena částka 10 000 Kč. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, nahlížením do veřejných i neveřejných registrů, na základě údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu tak povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinnosti k [datum] O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny v částce 10 000 Kč, smluvní pokuty v částce 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 375,68 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaný úrok ve výši 2 212 Kč, sestávající se z nesplaceného úroku ve výši 2 212 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč Celkem se tedy žalobkyně žalobou domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím.
2. K podání žalobkyně ze dne [datum] bylo řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2021, č. j. 17 C 283/2021 – 25, zastaveno co do smluvní pokuty v částce 5 000 Kč a do kapitalizovaného úroku ve výši 2 362 Kč (§ 96 o. s. ř.). Usnesení nabylo právní moci dne [datum] a předmětem řízení tak zůstala částka 10 000 Kč s příslušenstvím.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.
4. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.).
5. Po skutkové stránce soud zjistil, že dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], byl žalovanému poskytnutý úvěr navýšen na částku 10 000 Kč. Celkovou částku 12 212 Kč se žalovaný zavázal uhradit dne [datum] (smlouvy o úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum], obchodní podmínky právní předchůdkyně). Úvěr byl žalovanému poskytnut poté, co žalovaný zaplatil verifikační poplatek 1 Kč, ve dvou platbách ve výši 8 000 Kč, a 2 000 Kč (výpisy z bankovního právní předchůdkyně žalobkyně). Již dopisem dne [datum] byl žalovaný upomenut o úhradu částky 12 392 Kč. Opětovně byl žalovaný o úhradu upomenut dopisem ze dne [datum] a dopisem ze dne [datum] (výzvy k úhradě ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o úplatě, příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] (dopis ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě (předžalobní upomínka, podací arch ze dne [datum]).
6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“). Soud se nejprve zabýval tím, jak věřitel posuzoval schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ust. § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů.
7. Žalobkyně k doložení toho, jak byla posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru reagovala tak, že uvedla, že nedisponuje žádnými informacemi o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně, ověřovala úvěruschopnost žalované a nemá zároveň k dispozici příslušné podklady.
8. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péči a v daném případě tak nedostála své povinnosti stanovené jí zákonem a při poskytnutí úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost, je smlouva, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr, ze zákona ve smyslu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a ust. § 588 zák. č. 89/2012 Sb. pro zjevný rozpor se zákonem absolutně neplatná (rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené, tedy že smlouva o úvěru je neplatná, jsou si účastníci povinni vrátit plnění z této neplatné smlouvy (§ 2993 zák. č. 89/2012 Sb.), soud tedy rozhodl tak, jak je ve výroku ad. I. tohoto rozsudku uvedeno a uložil žalovanému povinnost žalobkyni zaplatit částku 10 000 Kč představující peněžní prostředky, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného a strana, jež plnila, tedy žalobkyně, která žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč poskytla, má právo na vrácení toho, co plnila. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný dnem následujícím po dni splatnosti ocitl v prodlení (§ 1968 OZ“), pročež žalobkyni tak za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Aktivní legitimace žalobkyně je dána ust. § 1879 a 1880 zák. č. 89/2012 Sb.
9. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalovanému zaplatit žalobkyni 456 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Při stanovení úspěchu a neúspěchu ve věci soud vycházel z toho, že předmětem řízení byla zpočátku částka 15 000 Kč s příslušenstvím, přičemž následně žalobkyně žalobu vzala zpět o částku 5 000 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 66,6 %. Žalobkyni v řízení vznikly celkové náklady ve výši 1 368 Kč, kdy výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a podání návrhu na zahájení řízení dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a odst. 2 písm. h/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 500 Kč, tj. 2* 200 Kč a 1* 100 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 100 Kč za každý z uvedených úkonů úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 14b odst. 5 písm. a/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 168 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 400 Kč (§ 4 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 2 odst. 1 písm. a/ Sazebníku). Náklady žalobkyně tedy dosáhly výše 1 368 Kč, z nichž žalobkyni náleží 33,3 % (pravidlo úspěch 66,6 % – neúspěch 33,3 %), tj. částka 456 Kč.
10. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.