17 C 319/2015

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr Milošem Žitným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupena advokátem titul. jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 7 454 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 913,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 913,95 Kč od datum do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 486 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 486 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 1 609 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 609 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně (její původní firma zněla právnická osoba) v žalobě došlé soudu dne datum tvrdila, že se žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázal do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/3 dlužné částky, nejméně však ve výši 300 Kč. Strany si dále ujednaly, že je žalovaná povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy částku 400 Kč, jakož i byla ujednána povinnost žalované zaplatit úrok z peněžních prostředků ve výši 20 % měsíčně, přičemž při zesplatnění úvěru byl sjednána výše úroku 15 % ročně. Celková výše úroků žalovaných v dané věci činí částku 1 246 Kč. Pro případ prodlení se splácením se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, nejdéle však za dobu prvních 90 dní prodlení v celkové výši 363 Kč. Žalovaná nezaplatila ničeho a to ani na základě učiněné předžalobní výzvy. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení celkem 4 009 Kč (tj. jistina úvěru 2 000 Kč, poplatek 400 Kč, úroky 1 246 Kč a smluvní pokuta 363 Kč), jakož i příslušných úroků z prodlení od datum do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Žalobkyně podáním došlým soudu dne datum vzala žalobu částečně zpět co o nárok na zaplacení částky 913,95 Kč s příslušným úrokem ve výši 8,05 % ročně za období od datum do zaplacení zpět. Žalobkyně k tomuto uvedla, že žalovaná v rámci již skončeného insolvenčního řízení zaplatila částku 913,95 Kč. Ohledně zaplacení úroků z prodlení nebylo učiněno žádné tvrzení.

4. Na tomto základě soud řízení co do rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok ad I.), neboť žaloba byla vzata částečně zpět dříve, než o ní bylo jednáno (§ 96 odst. 2, 4 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

5. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.).

6. Po skutkové stránce soud zjistil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva číslo o úvěru ve výši 2 000 Kč. V této smlouvě se žalovaná zavázala úvěr uhradit formou měsíčních splátek ve výši 1/3 dlužné částky, nejméně však ve výši 300 Kč měsíčně. Žalovaná se dále zavázala uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy částku 400 Kč, jakož i uhradit úrok z peněžních prostředků ve výši 20 % měsíčně, přičemž po zesplatnění úvěru tento úrok činil 15 % ročně. Pro případ prodlení se splácením byla ujednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, nejdéle však za dobu prvních 90 dní prodlení v celkové výši 363 Kč. Úvěr ve výši 2 000 Kč byl žalované poskytnut dne datum, žalovaná však nezaplatila ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení předžalobní výzvou ze dne datum. Po zahájení řízení, to v rámci insolvenčního řízení žalované, bylo zaplaceno 913,95 Kč.

7. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“) aplikoval speciální úpravu obchodního zákoníku (zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen„ obch.z.“), jakož i obecnou úpravu zákoníku občanského (zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen„ obč.z.“). Vztah účastníků soud posoudil jako obchodní vztah závazkový (§ 261 odst. 3 písm. d/ obch.z.) plynoucí z platně uzavřených úvěrové smlouvy (§ 497 a násl. obch.z.). Z této smlouvy byl věřitel (žalobkyně) povinen poskytnout na požádání dlužníkovi (žalované) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka (žalované) poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úplaty (poplatků) za sjednání závazku (§ 499). Na základě takto sjednané smlouvy bylo žalobkyní řádně plněno, avšak žalovanou nikoliv, neboť nezaplatila ničeho. V důsledku porušení svých povinností se žalovaná ocitla v prodlení (§ 365 obch.z.), pročež je povinna zaplatit úroky z prodlení (§ 369 odst. 1 obch.z.), jejichž výše je stanovena dle předpisů práva občanského (§ 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.).

8. Nárok žalobkyně na zaplacení neuhrazené jistiny úvěru 1 086 Kč (2 000 Kč – 913,95 Kč) a poplatků 400 Kč, jakož i příslušných úroků z prodlení z těchto částek, je proto důvodným. V této části proto žalobě bylo vyhověno (výrok ad II.).

9. Dále pokud jde o ujednání ohledně povinnosti žalované platit úroky (§ 497 obch.z.) ve výši 20 % měsíčně, tj. fakticky ve výši 240 % ročně, tak takové ujednání i s přihlédnutím k tomu, že žalovaná je spotřebitelem, soud posoudil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč.z.). Rovněž ujednání o povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu (§ 300 a násl. obch.z.) ve výši 363 Kč za 90 dní, tj. fakticky ve výši 18,15 % z poskytnutého úvěru, pak bylo shledána jako absolutně neplatné (§ 39 obč.z.).

10. Nárok žalobkyně na zaplacení úroků ve výši 1 246 Kč, smluvní pokuty ve výši 363 Kč, jakož i příslušných úroků z prodlení z těchto částek, proto byl zamítnut (výrok ad III.).

11. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto (výrok ad IV.) za situace, kdy žalobkyně byla úspěšnou v rozsahu 37,07 % (v rozsahu částky 1 486,05 Kč s úroky, které ke dni vyhlášení rozsudku činí 844,93 Kč, tj. v částce 2 330,98 Kč), kdy žalobkyně zavinila zastavení řízení v rozsahu 8,24 % (úrok z prodlení z částky 913,95 Kč, který ke dni vyhlášení rozsudku činí 519,65 Kč), kdy žalovaná byla úspěšnou v rozsahu 40,15 % (v rozsahu částky 1 609 Kč s úroky, které ke dni vyhlášení rozsudku činí 914,83 Kč, tj. v částce 2 523,93 Kč) a kdy žalovaná zavinila zastavení řízení v rozsahu 14,54 % (v rozsahu částky 913,95 Kč). Faktický úspěch na straně žalobkyně tak činí 51,61 %, přičemž faktický úspěch žalované činí 48,39 %. Za této situace bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř.).

12. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.sř..) Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.