17 C 375/2021
č. j. 17 C 375/2021-30
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 9 zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 4 250 Kč za odtah a parkování vozidla, protože žalovaný byl ve výkonu trestu odnětí svobody v době odtahu a nemohl proto požádat o odstranění technického prostředku. Soud se opřel o § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., podle něhož je provozovatel vozidla zproštěn úhrady nákladů, pokud prokáže závažné důvody znemožňující žádost o odstranění. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věznici, nebylo možné mu připsat povinnost úhrady. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., což nebylo znevýhodnění, protože žalobkyně souhlasila s tímto postupem.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa t. č. ve anonymizována dvě slova stát. instituce, ulice a číslo, obec o zaplacení částky 4 250 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 4 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 250 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne datum tvrdila, že jako příspěvková organizace zřízená územní celek je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, a to včetně jejich n následného umísťování na střeženém parkovišti. Žalobkyně dále tvrdila, že dne datum provedla odtah motorového vozidla registrační značka, které bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní (protokol o odtahu číslo). Nařízením územní celek je stanovena jak cena nuceného odtahu, tak i cena parkovného na parkovišti provozovaném žalobkyní. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné ceny odtahu ve výši 1 900 Kč, jakož i ceny parkovného ve výši 250 Kč za první až třetí den a parkovného ve výši 400 Kč za čtvrtý až sto osmdesátý den, avšak bezvýsledně. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhala zaplacení celkem 4 250 Kč (za období od datum do datum), jakož i příslušných úroků z prodlení za období od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.
3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).
4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalobkyně je příspěvkovou organizací územní celek, jejímž předmětem činnosti je zajištění materiálně-technického zázemí pro činnost územní celek, tj. mimo jiné zajišťování přemisťování nalezených a opuštěných vozidel předaných hlavnímu městu obec, včetně jejich následného hlídání, jakož i odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich následného hlídání (zřizovací listina žalobkyně). Výše ceny odtahu realizovaného žalobkyní činí 1 900 Kč, jakož i výše ceny parkovného na parkovišti provozovaném žalobkyní činí 250 Kč za první až třetí parkování, 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den parkování a 50 Kč za každý den následující po sto osmdesátém dni parkování (nařízení Rady územní celek ze dne datum). Žalobkyně dne datum v údaj o čase hodin provedla odtah vozidla značka automobilu, registrační značka, neboť toto vozidlo činilo překážku v provozu na pozemní komunikaci (protokol o odtahu vozidla číslo). Toto vozidlo bylo odtaženo na odstavné parkoviště žalobkyně. Za žalovaného si pak vozidlo dne datum převal pan jméno příjmení. Za dobu od datum do datum pak žalovanému vznikl dluh ve výši 4 250 Kč, přičemž tato částka nebyla na místě uhrazena (protokol o odtahu číslo). Dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (dopis ze dne datum, dodejka). Dopisem ze dne datum byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (dopis ze dne datum, dodejka).
5. Z výpisu z centrální evidence vězněných osob ve vztahu k žalovanému pak soud zjistil, že žalovaný se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž vězněn byl mj. také v období od datum do datum, tedy v době odtahu předmětného vozidla (výpis z centrální evidence vězněných osob).
6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, když ve věci aplikoval jak speciální úpravu zákona o provozu na pozemních komunikacích (zákona č. 361/2000 Sb., dále jen„ z. p. p. k.“), tak i obecnou úpravu zákoníku občanského (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ OZ“). Pro posouzení dané věci platí, že kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace (§ 45 odst. 1 z. p. p. k.). Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, když se toto odstraní na náklad jeho provozovatele (§ 45 odst. 4 z. p. p. k.) Dále platí a bylo prokázáno, že žalobkyně, jako příspěvková organizace zřízená hlavním městem Prahou, je zřizovací listinou oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání (§ 59 odst. 2 písm. i/ zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, jakož i § 23 odst. 1 písm. b/ a § 27 zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů).
7. Žalobkyně v žalobě uvedla, že odtah vozidla registrační značka byl proveden na základě žádosti Městské policie hl. m. obec dle § 17a odst. 6 zákona České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění, dále jen„ zákon č. 553/1991 Sb.“. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2022, č. j. 17 C 375/2021-20 byla žalobkyně vyzvána k tomu, aby uvedla a doložila, kdy, kým a z jakého konkrétního důvodu byl na uvedené vozidlo použit technický prostředek k zabránění k odjezdu vozidla, kdy současně byla žalobkyně upozorněna na možnost postupu dle § 17a odst. 6 věta druhá zákona č. 553/1991 Sb., když bylo zjištěno, že v předmětné době se žalovaný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. K žádosti žalobkyně pak byla lhůta k doplnění tvrzení žalobkyni usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 4. 2022, č. j. 17 C 375/2021-25 prodloužena do 22. 5. 2022, přičemž však ani v takto prodloužené lhůtě žalobkyně ničeho nedoplnila a nejasné skutečnosti soudu neosvětlila. V řízení tak nebylo prokázáno, z jakého konkrétního důvodu byl odtah vozidla a jeho umístění na parkovišti žalobkyně uskutečněn a již toto by bylo důvodem pro zamítnutí žaloby.
8. Podle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., pak navíc platí, že nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.
9. Jak bylo v řízení prokázáno, žalovaný se od datum nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, zejména tedy byl vězněn přesně v období od datum do datum, kdy bylo vozidlo žalovaného převzato osobou jméno příjmení. Z této skutečnosti má soud za to, že v daném případě tak nastaly důvody zproštění povinnosti k úhradě nákladů na odstranění vozidla, neboť žalovanému pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody znemožnil, aby před odstranění vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Vzhledem pak k tomu, že vozidlo dne datum převzala osoba odlišná od žalovaného, nelze ani toto jednání vyhodnotit jako uznání dluhu (§ 2053 OZ), které by mělo účinku vůči žalovanému. Soud tak ze všech těchto skutečností dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
10. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2022, č. j. 17 C 375/2021-20 na možný postup dle § 17a odst. 6 věta druhá zákona č. 553/1991 Sb., upozorněna, a nelze tak namítat, že tím, že ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), byla v řízení znevýhodněna. Předně je nutno konstatovat, že žalobkyně již v žalobě a následně také v podání ze dne datum vyslovila souhlas s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Vzhledem pak k tomu, že soud dospěl k závěru, že na základě spisového materiálu lze ve věci bez nařízeného jednání rozhodnout, neshledal soud za nutné ve věci nařizovat jednání.
11. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok ad I.).
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když jinak plně procesně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.
13. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.