17 C 50/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Žitného a přísedících Ladislava Straky a Václavy Tenglerové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 150 553 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky celkem 150 553 Kč s příslušnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 150 553 Kč za období od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 54 015 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se v tomto řízení po částečném zpětvzetí žaloby domáhal po žalované zaplacení částky 150 553 Kč s příslušenstvím představující dlužnou mzdu ve výši 87 408 Kč (6 měsíců * 14 568 Kč) a náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 63 145 Kč (73 dní dovolené * 865 Kč za jeden den dovolené).

2. Žalobce v žalobě uvedl, že pracoval pro žalovanou v období od 6. 6. 2014 do 24. 9. 2018, přičemž žalovaná ani přes výzvy a urgence žalobci neuhradila dlužnou mzdu za období 1/ 2018, 2/ 2018, 3/ 2018, 7/ 2018, 8/ 2018 a 9/ 2018, včetně náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou v délce 73 dnů při skončení pracovního poměru. Kontrolním šetřením inspektorátu práce vykonaného dne [datum] na základě podnětu žalobce bylo zjištěno, že žalovaná mj. v rozporu s § 141 odst. 1 zákoníku práce nevyplatila žalobci mzdu za odpracované směny za výše uvedené měsíce. V oblasti náhrad za dovolenou bylo zjištěno, že žalovaná v rozporu s § 222 odst. 2 zákoníku práce nezúčtovala a nevyplatila náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v délce 73 dnů při skončení pracovního poměru (šetření provedené ve věci sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo], [číslo jednací]). Průměrná mzda žalobce činila 14 568 Kč. Dlužnou částku žalovaná žalobci nevyplatila ani na základě výzev.

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že k ukončení pracovního poměru s žalobcem došlo dne 24. 6. 2018 z její strany okamžitým zrušením pracovního poměru, a to pro hrubé porušení pracovní kázně žalobcem, z čehož vyplývá, že se účastníci nerozešli v dobrém. Žalovaná odmítá, že by jako zaměstnavatel nezaplatila žalobci jako zaměstnanci mzdu za žalobcem tvrzené měsíce a nesouhlasí ani s tvrzeným nárokem žalobce na úhradu náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Žalobce od dubna do června 2018 neoprávněně čerpal dovolenou a nevykonával svou práci pro žalovanou. Žalobcův požadovaný nárok na proplacení dovolené byl vypořádán žalovanou coby plátcem mzdy v exekučním řízení, vedeném [exekutorský úřad] – [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, pod č. j. [spisová značka], coby srážka ze mzdy žalobce coby povinného. Nárok žalobce vůči žalované tedy neexistuje a žaloba není důvodná. <b>4. Sporné a nesporné skutečnosti:</b> 5. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že pracovní poměr žalobce (zaměstnance) a žalované (zaměstnavatele) byl založen pracovní smlouvou ze dne 6. 6. 2014 a tento trval až do dne 24. 9. 2018, kdy zanikl okamžitým zrušením ze strany žalované.

6. Nadále pak mezi účastníky zůstalo sporné zejména to, v jaké výši vznikl žalobci nárok na mzdu za každý z měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018; zda mzda za uvedené měsíce byla žalovanou zaplacena a případně kdy a v jaké výši k tomuto došlo; za jaké konkrétní období a v jakém konkrétním rozsahu vznikl žalobci nárok na dovolenou; zda a v jakém rozsahu byl nárok žalobce na takovou dovolenou žalovanou krácen; zda a v jakém rozsahu žalobce dovolenou vyčerpal; jaká byla výše průměrného výdělku žalobce za období měsíců 04 až 06 roku 2018 a konečně zda náhrada za dovolenou byla žalovanou zaplacena a případně kdy a v jaké výši k tomuto došlo. <b>7. Předběžný právní názor a poučovací povinnost soudu a břemena účastníků</b> 8. Při jednání dne [datum] soud předně sdělil účastníkům předběžný právní názor, v rámci něhož konstatoval, že dosavadní tvrzení žalobce nejsou dostačující a za tímto účelem provedl směrem k oběma účastníkům rozsáhlé výzvy dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kdy současně byli oba účastníci poučeni o tom, že následkem nevyslyšení učiněných výzev může být jejich neúspěch ve věci.

9. Žalobce byl konkrétně vyzván k doplnění následujících tvrzení: a/ Kdy a jakým konkrétním způsobem byla sjednána či stanovena výše mzdy žalobce pro období měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018; b/ Kdy a jakým konkrétním způsobem byla sjednána, stanovena nebo určena splatnost mzdy žalobce za období měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018; c/ Kdy a jakým konkrétním způsobem byla pro období měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018 stanovena týdenní pracovní doba žalobce, jakož i kdy a jakým konkrétním způsobem byla žalobci pro období uvedených měsíců rozvržena pracovní doba; d/ V rozsahu jakých konkrétních pracovních směn žalobce vykonával pro žalovanou práci v období každého z měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018; e/ V jaké konkrétní výši vznikl žalobci nárok na mzdu za každý z měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018 a kdy se mzda za každý z uvedených měsíců stala splatnou; f/ Na základě jakých právně relevantních skutečností žalobci vznikl nárok na 73 dnů nevyčerpané dovolené, který měl žalobci údajně svědčit ke dni zániku pracovního poměru dne 24. 9. 2018, tj. za období jakých konkrétních kalendářních let nebo jejich poměrné části, případně za jaké konkrétní odpracované pracovní dny, žalobci svědčí nárok na každý jeden z nárokovaných 73 dnů nevyčerpané dovolené; g/ Na základě jakých skutečností byla žalobcem stanovena výše jeho průměrného výdělku ve výši 865 Kč jako náhrady za každý ze 73 dnů dovolené, tj. doplnit jednotlivé vstupní údaje za konkrétní rozhodné období, jakož i výpočet vedoucí ke konečnému výsledek, který bude matematicky odpovídat jednotlivým vstupům a provedeným výpočtům. Žalovaná pak byla vyzvána k doplnění těchto tvrzení: a/ Kdy a jakým konkrétním způsobem byla pro období měsíců 04 až 06 roku 2018 stanovena týdenní pracovní doba žalobce, jakož i kdy a jakým konkrétním způsobem byla žalobci pro období uvedených měsíců rozvržena pracovní doba; b/ V rozsahu jakých konkrétních pracovních směn žalobce v období měsíců 04 až 06 roku 2018 bez právně relevantního důvodu nevykonával své pracovní povinnosti; c/ Kdy, jakým konkrétním způsobem a v jaké výši žalovaná vyplatila žalobci mzdu za měsíce 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018; d/ Náhrada za dovolenou žalobce v rozsahu jakých konkrétních dnů byla žalovanou uhrazena prostřednictvím srážky ve výši 44 077 Kč ze dne [datum] ve prospěch exekučního řízení vedeného exekutorem [anonymizováno] [příjmení] z [exekutorský úřad] – venkov pod sp. zn. [spisová značka]; e/ Na základě jakých právně relevantních skutečností žalobci vznikl nárok na nevyčerpané dny dovolené, jejichž počet bude žalovanou doplněn dle výzvy shora, který měl žalobci údajně svědčit ke dni zániku pracovního poměru dne 24. 9. 2018, tj. za období jakých konkrétních kalendářních let nebo jejich poměrné části, případně za jaké konkrétní odpracované pracovní dny, žalobci svědčí nárok na každý jeden z takových nevyčerpaných dnů dovolené. Dané skutečnosti měli účastníci soudu doplnit ve lhůtě 45 dnů ode dne doručení protokolu z jednání s poučením, že k později uvedeným skutečnostem a důkazům smí soud přihlédnout jen za podmínek uvedených v § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř.

10. Zde soud předně konstatuje, že splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a unesení břemene tvrzení a důkazního břemene patří k základním kamenům občanského soudního řízení při zjišťování skutkového stavu. Účastník, který tyto povinnosti nesplní, nemůže mít ve věci úspěch, o čemž však musí být řádně poučen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3977/2009).

11. Protokol o jednání byl do datové schránky zástupkyně žalobce doručen dne [datum] a zástupci žalované dne [datum]. Žalobci tak poslední den lhůty připadl na den [datum] a žalované na den [datum]. V dané lhůtě však žalobce neučinil žádné podání, tedy zejména nereagoval na soudem učiněné výzvy a poučení, pročež lhůta stanovená při jednání dne [datum] tak žalobci dnem [datum] marně uplynula. Teprve dne [datum] bylo soudu doručeno podání, které bylo učiněno zástupkyní žalobce, jímž se žalobce připojil k návrhu žalované ze dne [datum] na přerušení řízení a současně tímto podáním žalobce požádal o prodloužení lhůty stanovené při jednání dne [datum].

12. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo k uvedenému návrhu účastníků řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř. a k návrhu žalobce bylo následně usnesením zdejšího soudu [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodnuto o tom, že v řízení se pokračuje (výrok ad I), že žalované se prodlužuje lhůta k doplnění tvrzení a k označení důkazů do [datum] (výrok ad II) a že návrh žalobce na prodloužení lhůty k doplnění a k označení důkazů se zamítá (výrok ad III). Z odůvodnění daného usnesení vyplývá, že zatímco žalobce o prodloužení lhůty nepožádal řádně a včas, když lhůta k doplnění tvrzení a k označení důkazů mu uplynula dnem [datum] a žalobce o její prodloužení požádal teprve v podání ze dne [datum], tak naopak žalovaná o prodloužení dané lhůty požádala již podáním ze dne [datum], tedy před uplynutím lhůty stanovené při jednání dne [datum]. Vzhledem pak k tomu, že žádná ze stran, proti uvedenému usnesení ¨v části týkající se pokračování v řízení, nabylo dané usnesení v části výroku ad I. právní moci dne [datum] a v řízení tak bylo pokračováno.

13. Při jednání dne [datum] pak soud konstatoval, že žalobce neunesl břemeno tvrdit z hlediska řízení zásadní skutečnosti, když k nápravě tohoto pro žalobce nepříznivého stavu nedošlo ani k na základě soudem při jednání dne [datum] učiněných výzev a poučení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007) a žalobu, aniž by zahájil dokazování, zamítl (výrok ad I), jak je vysvětleno dále.

14. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce byl velmi podrobně (až návodně) při jednání dne [datum] vyzván k tomu, aby doplnil skutková tvrzení přinejmenším v následujícím rozsahu, tj. a/ Kdy a jakým konkrétním způsobem byla sjednána či stanovena výše mzdy žalobce pro období měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018; b/ Kdy a jakým konkrétním způsobem byla sjednána, stanovena nebo určena splatnost mzdy žalobce za období měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018; c/ Kdy a jakým konkrétním způsobem byla pro období měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018 stanovena týdenní pracovní doba žalobce, jakož i kdy a jakým konkrétním způsobem byla žalobci pro období uvedených měsíců rozvržena pracovní doba; d/ V rozsahu jakých konkrétních pracovních směn žalobce vykonával pro žalovanou práci v období každého z měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018; e/ V jaké konkrétní výši vznikl žalobci nárok na mzdu za každý z měsíců 01, 02, 03, 07, 08 a 09 roku 2018 a kdy se mzda za každý z uvedených měsíců stala splatnou; f/ Na základě jakých právně relevantních skutečností žalobci vznikl nárok na 73 dnů nevyčerpané dovolené, který měl žalobci údajně svědčit ke dni zániku pracovního poměru dne 24. 9. 2018, tj. za období jakých konkrétních kalendářních let nebo jejich poměrné části, případně za jaké konkrétní odpracované pracovní dny, žalobci svědčí nárok na každý jeden z nárokovaných 73 dnů nevyčerpané dovolené; g/ Na základě jakých skutečností byla žalobcem stanovena výše jeho průměrného výdělku ve výši 865 Kč jako náhrady za každý ze 73 dnů dovolené, tj. doplnit jednotlivé vstupní údaje za konkrétní rozhodné období, jakož i výpočet vedoucí ke konečnému výsledek, který bude matematicky odpovídat jednotlivým vstupům a provedeným výpočtům. Žalobce byl současně vyzván, aby za účelem prokázání tvrzení, která jím budou dle výzvy soudu doplněna, označil nezbytné důkazy.

15. Z této výzvy je zřejmé, že žalobce mohl na uvedenou výzvu reagovat a doplnit alespoň rámcová tvrzení, avšak žalobce neuvedl zcela ničeho a na výzvu zcela rezignoval, když z jeho strany bylo soudu učiněno podání teprve až [datum]. Žalobce přitom současně nikterak neodůvodnil, z jakého důvodu učinil své podání opožděně, tj. po uplynutí stanovené lhůty, když navíc ani v podání ze dne [datum] nejsou žádná relevantní tvrzení obsažena, naopak tímto podáním zaslala zástupkyně žalobce toliko souhlas s přerušením řízení a žádost o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení. Jak však již soud konstatoval, tuto žádost soud zástupkyni žalobce pro opožděnost a nedůvodnost zamítl a vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce proti danému usnesení nepodala odvolání, nabylo dané usnesení právní moci. Další podání bylo ze strany žalobce soudu učiněno až dne [datum], v němž žalobce soudu sdělil, že není schopen dostát výzvám soudu s ohledem na informační deficit zapříčiněný žalovanou. Z tohoto důvodu byl až tímto podáním navržen k důkazu spis Úřadu práce České republiky. Žalobce však měl minimálně tento důkaz označit soudu již na samém počátku řízení a sama skutečnost, že se žalobce nachází v informačním deficitu není důvodem pro absolutní rezignaci na učiněné výzvy soudu. Za žalobcem tvrzeného stavu informačního deficitu se totiž žalobce ve stanovené lhůtě mohl a měl obrátit na žalovanou, jakožto na zaměstnavatele evidující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti, přičemž pokud by žalovaná součinnost neposkytla dobrovolně, měl se žalobce s návrhem na zajištění součinnosti od žalované obrátit na soud, který by pak žalované uložil adekvátní povinnosti (§ 128 a § 129 o. s. ř.).

16. Žalobce je přitom od počátku řízení zastoupen advokátkou, tedy osobou, která měla být schopna dle příslušné zákonné úpravy snadno stanovit poslední den předmětné lhůty, pročež se návrh na prodloužení lhůty soudu nadále jeví být toliko zoufalou snahou k zabránění z hlediska řízení zcela jednoznačně neblahých procesních dopadů zmeškání lhůty stanovené při jednání dne [datum]. Zde soud navíc připomíná, že nejen, že na uvedené skutečnosti soud žalobce při jednání dne [datum] upozornil a řádně žalobce v tomto směru poučil, ale současně vzhledem k tomu, že je žalobce odborně zastoupen profesionálkou – advokátkou, které tak jsou zajisté dané postupy soudu v občanském soudním řízení známy, je zřejmé, že na výzvy a poučení soudu nebylo ze strany reagováno zcela bezdůvodně.

17. Soud přitom při jednání dne [datum] žalobce upozornil, že doplnění tvrzení je pro řízení jednoznačně stěžejní, přičemž bez jejich následného prokázání nemůže žalobce v řízení obstát. Toto bylo žalobci sdělováno v průběhu jednání opakovaně jak v průběhu jednotlivých výzev, tak závěrem i v podrobném poučení o následcích neunesení jeho břemen (§ 118a odst. 1, 3 o. s. ř.).

18. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2809/2007,„ vylíčení rozhodujících skutečností může mít původ i v odkazu na listinu (listinný důkaz), kterou žalobce připojí k žalobě jako její přílohu; jde však o výjimku ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba a je třeba ji aplikovat restriktivně, včetně požadavku, aby z odkazu obsaženého v žalobě, bylo patrno, že připojený listinný důkaz je listinou, která popisuje nárok po skutkové stránce.“ Je pravdou, že v jednoduchých případech si může soud nahradit chybějící tvrzení zjištěním z předloženého důkazního prostředku, avšak takto nelze postupovat za situace, kdy v žalobě a jejích doplněních zcela absentují prakticky veškerá zásadní a stěžejní tvrzení. Je připuštěno nahradit tvrzení zjištěním z důkazu například za situace, kdy není tvrzena nějaká pro skutek toliko doplňující skutečnost či okolnost, avšak není možné takto namísto žalobce prakticky vytvořit celý žalovaný skutek. Rovněž pak takto není možné postupovat ve složitých věcech, které vyžadují řádná a rozsáhlá tvrzení a dokazování, srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006. Žalobce navíc v daném případě nesdělil soudu ani základní tvrzení a řádně neoznačil relevantní důkazy.

19. Z již citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2809/2007 vyplývá, že„ jestliže předmětem občanského soudního řízení sporného je zákonem uplatněné právo na plnění (procesní nárok), které zahrnuje základ (žalobou tvrzené právně významné skutečnosti) a předmět (žalobní petit), potom vylíčením těchto rozhodujících skutečností žalobce určuje, o čem a na jakém skutkovém základě má soud rozhodnout. Žalobce je proto povinen v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě svůj nárok uplatňuje, a to v rozsahu, který umožní jeho jednoznačnou individualizaci. Nestačí tu pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá (např. "z kupní smlouvy", "ze smlouvy o dílo", apod.), nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny, sice stručně, přesto však úplně. Z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), není však třeba, aby žalobce sám tento právní důvod v žalobě výslovně uváděl. Aby bylo lze ze skutkového děje žaloby odvodit též její důvod, musí vylíčené skutkové okolnosti závěr, který z nich žalobce v žalobě vyvozuje, podle hmotného práva alespoň připouštět (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97).“ Aby tak žalobce dostál požadavku na vylíčení rozhodných skutečností, nestačí dle názoru soudu uvést toliko, že žalovaná dluží žalobci mzdu ve výši 87 408 Kč za 6 měsíců a má mu také vyplatit mzdu za nevyčerpanou dovolenou ve výši 63 145 Kč, když veškeré listiny má k dispozici žalovaná a žalobce je tak v informačním deficitu. Bez řádné specifikace a konkretizace skutku a zejména pak řádného doložení vyčísleného nároku totiž pak není souzená věc dostatečně individualizována. Tato individualizace je přitom nezbytná nejen pro vedení procesní obrany žalované, vymezení okruhu sporných a nesporných skutečností, ale též pro posouzení případných překážek věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) a pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.), popř. i pro rozhodování o změně žaloby podle § 95 odst. 1 věty první o. s. ř.

20. S ohledem na tyto skutečnosti tak soud žalobu, jak již uvedeno výše, zamítl. <b>21. Náhrada nákladů řízení:</b> 22. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl (výrok ad II.) za situace, kdy žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud tak žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 54 015 Kč.

23. V daném případě se žalobce po částečném zpětvzetí žaloby domáhal zaplacení částky 150 553 Kč, přičemž podle § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, dále jen„ AT“ činí hodnota jednoho úkonu právní služby částka 7 140 Kč.

24. Advokát žalované v řízení vykonal celkem 6 úkonů právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne [datum], jednání s protistranou a návrh na přerušení řízení, doplnění skutkových tvrzení a účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), h) AT a jeho odměnu tak činí částka 42 840 Kč. Dále je pak náhrada nákladů řízení tvořena v souladu s § 13 odst. 4 AT náhradou hotových výdajů (režijních paušálů) ve výši 1 800 Kč (tj. 6 úkonů * 300 Kč jako náhrada hotového výdaje za jeden právní úkon). Advokát žalované je plátcem DPH, a proto mu z částky 44 640 Kč byla přiznána 21 % DPH ve výši 9 374,40 Kč. Souhrnem tak činí náhrada nákladů řízení částku 54 014,40 Kč, kterou soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci žalované nahradit (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 292/07).

25. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).