17 C 6/2025

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen(a) dne 31.3.1989 bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 22.7.2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 975 Kč od 22.7.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 19.8.2024 tvrdila, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, .) s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 5 000 Kč, přičemž úvěr v uvedené výši byl žalovanému poskytnut dne 21.6.2023. Takto sjednaný úvěr se žalovaný zavázal vrátit, jakož i zaplatit poplatek ve výši 900 Kč a úrok z prodlení ve výši 75 Kč, a to vše do 30 dnů do dne poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení žalovaného v délce přesahující 14 dnů byl sjednán administrativní poplatek ve výši 700 Kč, jakož i byly sjednány poplatky za zaslání upomínek, tj. 50 Kč za zaslání upomínky prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za zaslání upomínky prostřednictvím emailu a 500 Kč za zaslání písemné upomínky. Dále byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení s uhrazením nesplacené jistiny úvěr, to však s limitem pokuty ve výši součinu čísla , hodnota, a celkové výše poskytnutého úvěru. Žalovaný v sjednané lhůta (a ani později) nezaplatil ničeho a to ani na základě dvou zaslaných upomínek. Pohledávka za žalovaným sestávající z jistiny úvěru 5 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 75 Kč, poplatku ve výši 900 Kč, poplatků za upomínky zaslané prostřednictvím SMS a emailu ve výši 800 Kč, poplatků za upomínky zaslané písemně ve výši 1 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 700 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 975 Kč, jakož i z příslušenství spočívajícího v úrocích z prodlení, byla původním věřitelem postoupena společnosti , právnická osoba, , když tato ji postoupila společnosti , právnická osoba, , kterážto ji postoupila na žalobkyni. Žalobkyně pak před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení, avšak bezvýsledně. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhá zaplacení celkem 10 450 Kč (tj. 5 000 Kč + 75 Kč + 900 Kč + 800 Kč + 1 000 Kč + 700 Kč + 1 975 Kč), jakož i příslušných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 975 Kč (5 000 Kč + 75 Kč + 900 Kč) za období od 22.7.2023 do zaplacení.

2. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Žalobkyně a její zástupce se pak nedostavili po včasné omluvě. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

3. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z listin označených jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21.6.2023, předsmluvní formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecné obchodní podmínky“ bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným došlo k právně relevantnímu jednání, jehož výsledkem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr 5 000 Kč, čemuž odpovídal závazek žalovaného úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 75 Kč a poplatek ve výši 900 Kč, a to vše ve lhůtě do 21.7.2023. Zdůrazňuje se, že z uvedených listin nikterak nevyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoliv způsobem ověřila schopnost žalovaného úvěr splatit.

5. Z listin označených jako „potvrzení o provedení platby ze dne 11.3.2024“ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na účet č. , č. účtu, učinila dne 21.6.2023 platbu ve výši 5 000 Kč.

6. Z listin označených jako „výpis SMS a emailových upomínek, jakož i písemné upomínky ze dne 6.8.2023 a 24.8.2023“ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné jistiny, když první z upomínek byla realizována již dne 18.7.2023.

7. Z listin označených jako „smlouvy o postoupení pohledávek ze dnů 16.10.2023, 17.10.2023 a 8.3.2024“ bylo zjištěno, že původní věřitel společnost , právnická osoba, . pohledávky za žalovaným dne 16.10.2023 postoupila společnosti , právnická osoba, (nyní , právnická osoba, ), kterážto ji dne 17.10.2023 postoupila společnosti , právnická osoba, , kterážto ji konečně dne 8.3.2024 postoupila žalobkyni8. Z listiny označené jako „předžalobní výzva ze dne 26.4.2024 a podací arch“ bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému výzva k zaplacení, když tato byla odeslána dne 26.4.2024.

9. Ze shora uvedený listinných důkazů nevyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy byť třeba jen pokusila jakýmkoliv způsobem posoudit schopnost žalovaného daný úvěr splácet. Další učiněná zjištění pak nejsou z hlediska řízení relevantní.

10. Na základě shora uvedených nesporných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených důkazních prostředků, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, dne 21.6.2023 poskytla částku 5 000 Kč. Této transakci předcházelo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 21.6.2023“. Obsahem uvedené listiny bylo ujednání o úvěru ve výši 5 000 Kč, který měl byl žalovaným vrácen do nejprve do 21.7.2023. Součástí listiny bylo i ujednání úroku, poplatcích a o smluvní pokutě.

12. Dále pak byl v řízení učiněn závěr, že sepsání a podepsání uvedené listiny ze dne 21.6.2023 a poskytnutí částky 5 000 Kč žalovanému nepředcházelo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem by byl relevantní závěr právní předchůdkyně žalobkyně o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když ve skutečnosti bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21.6.2023 částku 5 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , přičemž následně žalovaného opakovaně (prvně již dne 18.7.2023) vyzývala k vrácení tohoto plnění.

14. Žalovaný nezaplatil ničeho a pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smluv ze dnů 16.10.2023, 17.10.2023 a 8.3.2024.

15. Uzavírá se proto, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného (k tomu viz dále). Účastníci se pak svou nepřítomností u jednání vzdali dobrodiní poučení soudu (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), tudíž soud dále vyšel z takto učiněného závěru o skutkovém stavu.16. majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 1.7.2017, dále jen „z.s.ú.“).

17. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ).

18. Současně soud z úřední povinnosti zkoumal (§ 87 odst. 1 věta druhá z.s.ú.), zda spotřebitelský úvěr byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut za splnění podmínky, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá z.ú.s.).

19. V řízení však vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně na tuto svou povinnosti zela rezignovala, což vede k jedinému možnému závěru, tedy že úvěrová smlouva je od počátku neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá z.s.ú.).

20. K tomuto soud jen dodává, že uvedený závěr mohl být žalobkyní zvrácen učiněným k tomuto nezbytných tvrzení, jakož i označením a následným provedením relevantních důkazů, žalobkyně se však nedostavila k jednání soudu, čímž se vzdala dobrodiní veškerých výzev a poučení, které by jí jinak byla ze strany soudu poskytnuty (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.).

21. Na tomto základě soud nárok žalobkyně dále posuzoval dle úpravy dopadající na bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. OZ). Bylo pak shledáno, že žalovaný bez právního důvodu (z neplatné smlouvy) získal na úkor právní předchůdkyně žalobkyně majetkový prospěch (jistinu 5 000 Kč), pročež je povinen toto obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, 2 OZ). Jelikož účastníky nebylo platně ujednáno, kdy má být plněno (smlouva o úvěru je od počátku neplatná), měl žalovaný plnil na základě výzev učiněných právní předchůdkyní žalobkyně či žalobkyní samotou (§ 1958 odst. 1, 2 OZ). Se splněním této povinnosti se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 OZ“), pročež právní předchůdkyni žalobkyně za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Aktivní legitimaci žalobkyně pak soud posoudil a shledal na základě platných smluv o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. OZ).

22. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě částečně (tj. ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč, jakož i ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 22.7.2023 do zaplacení) vyhověno (výrok ad I.), když ohledně dalších uplatněných nároku (tj. ohledně nároků na úroky ve výši 75 Kč, na poplatek 900 Kč, na administrativní poplatek 700 Kč, na poplatky za upomínky ve výši 800 Kč a 1 000 Kč a na smluvní pokutu ve výši 1 975 Kč, jakož i ohledně nároku na příslušné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 975 Kč za období od 22.7.2023 do zaplacení) byla žaloba zamítnuta (výrok ad II.).

23. Lhůta k plnění uvedená ve výroku soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy ve věci úspěšnějšímu žalovanému (tj. z 52,4 %) nevznikly žádné s řízením související náklady (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).