17 C 61/2021

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Žitného a přísedících Lubomíra Paveleka a Mgr. Jaroslava Růžičky ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa . příjmení číslo proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované za účasti vedlejší účastnice na straně pojišťovna žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 4 404 546,10 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky celkem 4 404 596,10 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 43 269,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal odškodnění tvrzeného pracovního úrazu, k němuž mělo dojít v noci ze dne [anonymizováno] na [datum], kdy po následném částečném odmítnutí žaloby a připuštění její změny se žalobce domáhal náhrady bolestného ve výši 1 341 250 Kč; náhrady nemajetkové újmy ve výši 3 000 000 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 63 346,10 Kč, tedy celkové částky 4 404 596,10 Kč.

2. Žalobce v žalobě a jejích následných doplnění uvedl, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] je u žalované zaměstnán jako řidič. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů žalobce v noci ze dne [anonymizováno] na [datum] utrpěl pracovní úraz, kdy při čerpání denní doby odpočinku na odpočívadle [anonymizováno] u dálnice [anonymizováno] v Německu byl zasažen požárem, vzniklým v kabině tahače [příjmení], [registrační značka], který mu byl svěřen pro výkon práce řidiče. K úrazu došlo poté, co žalobce při uléhání ke spánku zaslechl v kabině vozidla nezvyklý zvuk. Žalobce vystoupil do prostoru odpočívadla, kde chvíli vyčkával. Zvenčí nebylo patrné, že v kabině mezitím vzniknul požár. Následně žalobce otevřel dveře kabiny a byl zasažen plameny, v důsledku čehož mu vznikly popáleniny na 70 % povrchu těla. Tento pracovní úraz však žalovaná odmítla považovat za pracovní a k sepsání záznamu o úrazu došlo až dne [datum], přičemž tento záznam byl předán vedlejší účastnici na straně žalované až dne [datum] s konstatováním žalované, že se o pracovní úraz nejedná. Předmětná událost pro žalobce znamená nejen dlouhodobé zdravotní komplikace, ale také velkou psychickou zátěž, kdy toto všechno je ještě více zvyšováno odmítavým postojem žalované. Žalobce se tak domáhal nákladů vyložených ve spojitosti s úrazem a jeho léčbou ve výši 63 346,10 Kč, náhrady bolestného ve výši 1 341 250 Kč a náhrady nemajetkové újmy za prožité trauma a psychických následků ve výši 3 000 000 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žaloba je nedůvodná. Žalovaná má za to, že ať již příčinou požáru v kabině vozidla bylo cokoliv, nejedná se o pracovní úraz, ke kterému došlo při plnění pracovních povinností žalobcem a žalovaná tak za újmu, která žalobci vznikla, neodpovídá. Rovněž pak samotný výše nároku žalobcem v tomto řízení uplatněná je dle žalované zcela nekonkretizovaná a navíc nepřiměřeně vysoká.

4. Vedlejší účastnice na straně žalované taktéž navrhla zamítnutí žaloby s uvedením, že k úrazu žalobce nedošlo při výkonu práce a nejedná se tak o pracovní úraz. Samotné vyčíslení nároku žalobce je pak nepřiměřeně vysoké a nikterak podložené, když není zřejmé, jak byly tyto částky vypočteny.

5. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce byl u žalované ke dni [datum] zaměstnán jako řidič kamionu, když pracovní poměr účastníků vznikl nástupem žalobce do práce dne [datum]. Dne [datum] zaparkoval žalobce v 18:28 hodin vozidlo s návěsem na odpočívadle [anonymizováno] u dálnice [anonymizováno] v Německu a započal čerpat denní dobu odpočinku v délce 11 hodin. Téhož dne došlo kolem 23:29 hodin při čerpání doby odpočinku na odpočívadle [anonymizováno] k úrazu žalobce, který byl způsoben zahořením v kabině odstaveného vozidla.

6. Nadále pak mezi účastníky zůstalo sporným zejména to, zda k úrazu žalobce došlo při plnění pracovních povinností nebo v souvislosti s nimi. Co bylo důvodem vzniku zahoření v kabině vozidla. Zda zahoření v kabině vozidla zapříčinil žalobce porušením bezpečnostních či jiných předpisů. Jaký byl rozsah poškození zdraví žalobce způsobený úrazem. Oprávněnost a výše žalobcem uplatněných nároků, jakož i to, zda jsou dány důvody pro částečné či úplné zproštění žalované povinnosti zaplatit škodu žalobce.

7. Při jednání dne [datum] soud předně sdělil účastníkům předběžný právní názor, dle kterého bude věc posuzována jako pracovněprávní spor toliko v případě, že bude prokázáno, že k úrazu žalobce došlo při plnění pracovních povinností nebo v souvislosti s nimi, a že se tedy jedná o pracovní úraz (viz R 5/1962). V opačném případě by pak soud posuzoval nárok žalobce dle obecné úpravy občanského zákoníku (§ 2894 a násl. OZ a zejména § 2958 OZ). Současně však soud dodal, že dosavadní tvrzení žalobce jsou zcela nedostatečná a neúplná, k čemuž soud učinil rozsáhlá poučení dle § 118a o. s. ř. (i vůči žalované) a účastníkům stanovil pro doplnění tvrzení dle takto učiněné výzvy lhůtu 2 měsíců ode dne doručení protokolu o jednání.

8. Zde soud předně konstatuje, že splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a unesení břemene tvrzení a důkazního břemene patří k základním kamenům občanského soudního řízení při zjišťování skutkového stavu. Účastník, který tyto povinnosti nesplní, nemůže mít ve věci úspěch, o čemž však musí být řádně poučen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3977/2009).

9. Protokol o jednání byl zástupkyni žalobce doručen dne [datum] (čl. 52 p. v. spisu) a dvouměsíční lhůta k doplnění tvrzení tak uplynula dne [datum] (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Dne [datum] soudu došlo podání, které bylo zástupkyní žalobce učiněno elektronicky bez připojeného ověřeného podpisu (tj. prostým emailem). Tímto podáním bylo sděleno, že žalobci mělo při jednání dne [datum] být uloženo pořídit překlad zprávy německých záchranných složek, jakož i mu mělo být uloženo vykorespondovat s německou klinikou, která žalobce léčila na utrpěné popáleniny, podrobné úkony učiněné předmětným zdravotnickým zařízením v souvislosti s tvrzeným pracovním úrazem žalobce. Dále bylo sděleno, že žalobce je v této době zcela bez prostředků, závislý na darech od rodiny a že profesionální překlad desítek stránek nemá z čeho zaplatit, jakož i to, že oslovené osoby z širší rodiny překlad přislíbili, ale příslibu nakonec nedostáli. Konečně bylo sděleno, že došlo k oslovení německé kliniky, že však žádná reakce doručena nebyla. Z uvedených důvodů, které byly označeny za objektivní a neovlivnitelné vůlí žalobce, proto nebylo možno splnit povinnosti stanovené při jednání dne [datum], pročež bylo navrženo, aby došlo k prodloužení lhůty stanovené při tomto jednání. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2022, č. j. 17 C 61/2021-60 však bylo rozhodnuto o tom, že návrh žalobce na prodloužení lhůty k doplnění tvrzení se zamítá, neboť žalobce zcela rezignoval na doplnění zcela jakýchkoliv tvrzení, a to i těch, která bezpochyby mohl učinit bez vynaložení jakýchkoliv peněžních prostředků. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

10. Při jednání dne [datum] pak soud konstatoval, že žalobce neunesl břemeno tvrdit z hlediska řízení zásadní skutečnosti, když k nápravě tohoto pro žalobce nepříznivého stavu nedošlo ani k na základě soudem při jednání dne [datum] učiněných výzev a poučení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007) a žalobu, aniž by zahájil dokazování, zamítl (výrok ad I), jak je vysvětleno dále.

11. Žalobce byl velmi podrobně (až návodně) při jednání dne [datum] vyzván k tomu, aby doplnil skutková tvrzení přinejmenším v následujícím rozsahu, tj. (a) kdy a kde začala pracovní cesta žalobce, kam tato směřovala (tj. kam směřoval přepravovaný náklad) a kde tato měla končit, (b) jaké konkrétní pracovní úkoly, či úkony související s nimi, žalobce plnil dne [datum] kolem 23:30 hodin, (c) jaký je konkrétní rozsah poškození zdraví žalobce, ke kterému došlo v příčinné souvislosti s úrazem ze dne [datum], (d) jaké jsou konkrétní okolnosti léčby žalobce a nákladů na ni vynaložených, tj. (1) kdy a jaké konkrétní léčebné procedury byl žalobcem podstoupeny, za jakou cenu a kdy byla tato zaplacena, jakož i okolnosti, na jejich základě je jejich podstoupení v příčinné souvislosti s úrazem ze dne [datum], (2) kdy a jaké konkrétní léčebné prostředky či pomůcky byly žalobcem pořízeny, za jakou cenu a kdy byla tato zaplacena, jakož i okolnosti, na jejich základě je jejich pořízení v příčinné souvislosti s úrazem ze dne [datum], (3) kdy a jaké další náklady byly žalobcem vynaloženy, v jaké výši a kdy byly tyto zaplaceny, jakož i okolnosti, na jejich základě je jejich vynaložení v příčinné souvislosti s úrazem ze dne [datum], jakož i (e) jaké jsou konkrétní okolnosti vzniku nemajetkové újmy žalobce, tj. (1) jaké jsou konkrétní nepříznivé dopady následků úrazu ze dne [datum] na život žalobce, jakož i okolnosti toho, že takové dopady jsou v příčinné souvislosti s úrazem žalobce ze dne [datum], a okolnosti, na jejichž základě žalobce dospěl k výši částky, kterou mají být tyto odškodněny a (2) okolnosti, na jejichž základě takové nepříznivé dopady následků úrazu ze dne [datum] jsou nárokem přesahujícím nároky žalobce na náhradu bolestné a zejména na náhradu ZSÚ, to zejména při zohlednění toho, že náhrada ZSÚ není žalobcem v řízení uplatněna. Žalobce byl současně vyzván, aby za účelem prokázání tvrzení, která jím budou dle výzvy soudu doplněna, označil nezbytné důkazy.

12. Z této výzvy je zřejmé, že žalobce mohl na uvedenou výzvu reagovat a doplnit alespoň nějaká tvrzení, avšak žalobce neuvedl zcela ničeho a na výzvu zcela rezignoval. Žalobce soudu nesdělil například ani to, kdy a kde pracovní cesta začala, kam tato směřovala, jakož ani to, jaké konkrétní pracovní úkoly, či úkony související s nimi, žalobce v předmětnou dobu plnil. Z výše citované výzvy navíc nikterak nevyplývá, že by soud uložil žalobci jakoukoliv povinnost k zajištění překladu německých listin vztahujících se k úrazu žalobce, jak tvrdila zástupkyně žalobce v žádosti o prodloužení lhůty ze dne [datum]. Pokud zástupkyně žalobce v podání ze dne [datum] tvrdila, že se žalobce nachází bez finančních prostředků a nemá tak z čeho zaplatit profesionální překlad desítek stránek, tak k tomuto nutno jen dodat, že zástupkyně žalobce je profesionálka, které musí již být známy možnosti účastníků v případě, že tito nedisponují dostatečným množstvím prostředků pro to, aby se svých práv domohli u soudu. Nebylo úkolem žalobce zajistit předklad jakýchkoliv listin, žalobce měl zejména uvést rozhodné skutečnosti, řádně označit okolnosti úrazu a následky, které utrpěl, a k tomuto označit listinné důkazy. Tyto listinné důkazy pak mohly být například na náklady soudu přeloženy, pokud by soud rozhodl o tom, že žalobce splňuje předpoklady pro jeho osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.).

13. Rovněž pak nejsou jakkoliv tvrzeny okolnosti, při kterých mělo k předmětnému úrazu dojít, když jediné, co k tomuto bylo v žalobě tvrzeno, bylo následující:„ K samotnému úrazu došlo poté, co žalobce při uléhání ke spánku zaslechl v kabině vozidla nezvyklý zvuk. Vystoupil do prostoru odpočívadla, kde chvíli vyčkával. Zvenčí však nebylo patrné, že v kabině mezitím vzniknul požár. K samotnému úrazu – popálení žalobce – došlo po otevření dveří kabiny, kdy byl zasažen plameny a kriticky popálen na 70 % povrchu těla.“ Z takto popsaného skutku však není zřejmé, jaké pracovní úkoly či úkony s pracovními úkoly bezprostředně související žalobce v daný moment vykonával, jakož i samotná událost je popsána velmi stroze. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2809/2007,„ vylíčení rozhodujících skutečností může mít původ i v odkazu na listinu (listinný důkaz), kterou žalobce připojí k žalobě jako její přílohu; jde však o výjimku ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba a je třeba ji aplikovat restriktivně, včetně požadavku, aby z odkazu obsaženého v žalobě, bylo patrno, že připojený listinný důkaz je listinou, která popisuje nárok po skutkové stránce.“ Je pravdou, že v jednoduchých případech si může soud nahradit chybějící tvrzení zjištěním z předloženého důkazního prostředku, avšak takto nelze postupovat za situace, kdy v žalobě a jejích doplněních zcela absentují prakticky veškerá zásadní a stěžejní tvrzení. Je připuštěno nahradit tvrzení zjištěním z důkazu například za situace, kdy není tvrzena nějaká pro skutek toliko doplňující skutečnost či okolnost, avšak není možné takto namísto žalobce prakticky vytvořit celý žalovaný skutek. Rovněž pak takto není možné postupovat ve složitých věcech, které vyžadují řádná a rozsáhlá tvrzení a dokazování, srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006.

14. Z již citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2809/2007 vyplývá, že„ jestliže předmětem občanského soudního řízení sporného je zákonem uplatněné právo na plnění (procesní nárok), které zahrnuje základ (žalobou tvrzené právně významné skutečnosti) a předmět (žalobní petit), potom vylíčením těchto rozhodujících skutečností žalobce určuje, o čem a na jakém skutkovém základě má soud rozhodnout. Žalobce je proto povinen v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě svůj nárok uplatňuje, a to v rozsahu, který umožní jeho jednoznačnou individualizaci. Nestačí tu pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá (např. "z kupní smlouvy", "ze smlouvy o dílo", apod.), nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny, sice stručně, přesto však úplně. Z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá (právní důvod žaloby), není však třeba, aby žalobce sám tento právní důvod v žalobě výslovně uváděl. Aby bylo lze ze skutkového děje žaloby odvodit též její důvod, musí vylíčené skutkové okolnosti závěr, který z nich žalobce v žalobě vyvozuje, podle hmotného práva alespoň připouštět (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97).“ Aby tak žalobce dostál požadavku na vylíčení rozhodných skutečností, nestačí dle názoru soudu uvést toliko, že došlo k pracovnímu úrazu a požaduje částku 4 404 596,10 Kč s odkazem na listinné důkazy, které jsou navíc mnohdy v německém jazyce. Bez řádné specifikace a konkretizace skutku a zejména pak řádného doložení vyčísleného nároku totiž pak není souzená věc dostatečně individualizována. Tato individualizace je přitom nezbytná nejen pro vedení procesní obrany žalované, vymezení okruhu sporných a nesporných skutečností, ale též pro posouzení případných překážek věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) a pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.), popř. i pro rozhodování o změně žaloby podle § 95 odst. 1 věty první o. s. ř.

15. S ohledem na tyto skutečnosti tak soud žalobu, jak již uvedeno výše, zamítl.

16. Na náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou soud uložil (výrok ad II.) žalobci zaplatit žalované částku 37 268 Kč, neboť žalovaná měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka za řízení vykonal celkem 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení; vyjádření ze dne [datum]; jednání ze dne [datum]; doplnění ze dne [datum] a jednání dne [datum] v rozsahu přesahujícím dvě hodin, tj. 2 úkony; podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), h) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, dále jen„ AT“). Žalobce se v dané věci domáhal po žalované zaplacení částky 4 404 546,10 Kč, přičemž v daném případně je tarifní hodnota činěna částkou 50 000 Kč dle § 9 odst. 1 písm. a) AT a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 za bolestné a další nemajetkovou újmu a částkou 63 346,10 Kč dle § 8 odst. 1 AT za náklady na léčení, tedy celkem 113 346,10 Kč dle § 12 odst. 3 AT. Za výše specifikovaných učiněných 6 úkonů právní služby pak tedy zástupci žalované náleží odměna za zastupování ve výši 33 960 Kč (tj. 6 * 5 560 Kč za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 5 AT), dále částka 1 800 Kč představující režijní paušály (čj. 6 * 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT) a částka 7 509,60 Kč představující 21 % DPH z částky 35 760 Kč. Souhrnem tak činí náhrada nákladů řízení částka 43 269,60 Kč, kterou je žalobce žalované povinen uhradit, neboť tyto náklady žalované vznikly v přímé souvislosti s žalobcem započatým soudním řízením.

17. Zde soud jen konstatuje, že v daném případě neshledal důvody pro postup dle § 150 o. s. ř. či pro jinou jejich moderaci, když daný případ není nadán žádnými důvody hodnými zvláštního zřetele, jak toto zákon vyžaduje. Žaloba totiž byla zamítnuta z důvodu jednání na straně žalobce, resp. jeho zástupkyně, když nebyla učiněna dostatečná tvrzení k tomu, aby mohlo být v řízení dále postupováno. Pokud zástupce žalované uvedl, že„ požaduje přiznat náhradu nákladů řízení, ale pokud soud shledá okolnosti moderace nákladů řízení, tak neformálně sděluje, že se proti tomuto odvolávat nebude“, tak zde soud jen dodává, že okolnosti pro moderaci nákladů řízení neshledal, a proto je žalované v plné výši přiznal, nic ovšem nebrání žalované tyto náklady po žalovaném nadále nevymáhat.

18. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi žalobcem a vedlejší účastnicí na straně žalované (výrok ad III.), tak v řízení úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) vedlejší účastnice na straně žalované se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala, a soud tak rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). <b>20. K námitce podjatosti předsedy senátu:</b> 21. Při jednání dne [datum] zástupkyně žalobce uplatnila námitku podjatosti předsedy senátu, kterou spatřovala zejména v následujících bodech: 1/ nedostatek objektivnosti vedení sporu ze strany předsedy senátu, kterou zástupkyně žalobce spatřovala v tom, že: a) věc nebyla rozhodnuta na prvním jednání; b) předseda senátu zcela nečekaným způsobem zamítl žalobu v části náhrady ušlého výdělku s tím, že žalobce vznesl nárok na základě odhadu; c) předseda senátu prováděl toliko kusou protokolaci březnového jednání soudu, kde zcela absentuje právní názor předestřený žalobci, dle kterého soud nejprve vnímal věc jako jednoznačný pracovní úraz, následně bylo žalobci sděleno, že žaloba bude vedena jako běžný civilní spor a konečně pak bylo žalobci sděleno, že žaloba bude zamítnuta; v protokolu není ani zachyceno, že žalobci byla uložena povinnost nechat přeložit do českého jazyka zprávu německé dálniční policie, resp. znalecký posudek, který je její součástí a rovněž povinnost získat od německé kliniky podrobný přehled zdravotních úkonů s překladem do českého jazyka; d) předseda senátu nepřistupuje ke sporu tak, že žalobce je slabší stranou – zaměstnancem, s těžkým a trvalým poškozením zdraví, když připustil pojišťovnu jako vedlejšího účastníka na straně zaměstnavatele, přičemž tato pojišťovna má mít neutrální postavení; 2/ osobní averze předsedy senátu vůči právní zástupkyni žalobce, kterou zástupkyně žalobce spatřovala v afektovaném závěru v bodě 12 usnesení zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2022, č. j. 17 C 61/2021-60, konkrétně ve větě„ … se návrh na prodloužení lhůty jeví být toliko zoufalou snahou k zabránění z hlediska řízení zcela jednoznačně neblahých procesních dopadů“, když jednak povinnost zajistit překlad relevantních listin nebyla uvedena v písemném vyhotovení usnesení, ale byla žalobci uložena toliko ústně při jednání, navíc si soud mohl relevantní tvrzení doplnit z obsahu spisu – resp. z předložených listinných důkazů.

22. S takto uplatněnou námitkou podjatosti předsedy senátu soud naložil dle § 15b odst. 1, 2 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobce tuto námitku uplatnila při jednání, na kterém soud rozhodl ve věci samé, přičemž takto uplatněnou námitku soud shledal za nedůvodnou.

23. Včasnost:

24. Předně je nutno konstatovat, že dle § 15a odst. 2 o. s. ř. platí, že„ Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).“ Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce důvody podjatosti spatřovala v tom, že a) věc nebyla rozhodnuta na prvním jednání; b) část žaloby byla co do náhrady ušlého výdělku zamítnuta; c) při březnovém jednání ve věci byla prováděna toliko kusá a neúplná protokolace; d) k žalobci není přistupováno jako je slabší straně, když na straně žalované byla jako vedlejší účastník připuštěna pojišťovna a konečně e) afektovaná věta v bodě 12 usnesení zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2022, č. j. 17 C 61/2022-60, lze učinit závěr o tom, že námitka podjatosti není ani v jednom z těchto důvodů učiněna včas. Zástupkyně žalobce je totiž advokátkou – profesionálkou, která tak má být osobou znalou právní úpravy, přičemž navíc při jednání dne [datum] byli účastníci o možnosti uplatnění námitky podjatosti poučeni.

25. Skutečnost, že věc není a nebude skončena na prvním jednání, se zástupkyně žalobce dozvěděla ve chvíli, kdy soud při jednání dne [datum] učinil poučení dle § 118a o. s. ř. a stanovil účastníkům k doplnění tvrzení a označení důkazů lhůtu 2 měsíce ode dne doručení protokolu o jednání. Toto soud učinil za účelem umožnění účastníkům řádnému vyhovění učiněné výzvy dle § 118a o. s. ř., neboť vzhledem ke složitosti sporu by v případě neposkytnutí této lhůty a vyžadování učinění tvrzení a označení důkazu ihned v rámci jednání dne [datum] účastníci neměli dostatečný prostor pro tato doplnění a mohlo by to vést k jejich následnému neúspěchu ve věci. Rovněž pak námitka kusé a neúplné protokolace z jednání ze dne [datum] je uplatněna opožděně, když protokol z jednání byl zástupkyni žalobce doručen dne [datum].

26. Pokud zástupkyně žalobce namítala, že část žaloby byla v části ušlého výdělku zamítnuta, tak nutno předně dodat, že toto není pravdou. Ve věci došlo usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 17 C 61/2021-17 toliko k odmítnutí (nikoli zamítnutí) části nároku, neboť tento nárok nebyl ani na výzvu dostatečně specifikován a konkretizován. Zástupkyně žalobce se pak dokonce podáním ze dne [datum] vzdala práva odvolání proti tomuto usnesení. I tato námitka je tak uplatněna opožděně, když k doručení citovaného usnesení zástupkyni žalobce došlo dne [datum].

27. Ke vstupu vedlejší účastnice do řízení došlo podáním ze dne [datum], přičemž nejpozději při jednání dne [datum] se tak zástupkyně žalobce dozvěděla o její účasti v řízení na straně žalované. I tato námitka je tak uplatněna opožděně.

28. Pokud pak jde o usnesení zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2022, č. j. 17 C 61/2022-60, tak toto bylo zástupkyni žalobce doručeno dne [datum] a je tak zřejmé, že i tato námitka byla uplatněna opožděně.

29. Dle názoru soudu tak již z těchto skutečností je zřejmé, že zástupkyně žalobce se uplatněnou námitkou podjatosti toliko snažila odvrátit pro žalobce nepříznivé rozhodnutí, tedy zejména se pokoušela o to, aby ve věci nebylo dne [datum] vydáno rozhodnutí, ale aby došlo opět k odročení jednání. V tomto postupu lze přitom spatřovat určitou rozporuplnost, když nejprve zástupkyně žalobce brojila proti tomu, že věc nebyla skončena na prvním jednání, když následně se snažila mařit jednání dne [datum], při kterém bylo vyhlášeno rozhodnutí ve věci samé.

30. Obsah námitek a jejich důvodnost:

31. I přesto, že jsou námitky zástupkyně žalobce uplatněny opožděně, jak konstatováno výše, tak je nutno dodat, že dle § 14 odst. 1 o. s. ř. platí, že:„ Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti“. Dle § 14 odst. 4 o. s. ř. pak ovšem dále platí, že:„ Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ 32. Z uplatněných námitek je přitom zřejmé, že zástupkyně žalobce brojila toliko proti způsobu vedení řízení (tj. nerozhodnutí věci na prvním jednání; zamítnutí, resp. správně odmítnutí části žaloby; kusá protokolace a připuštění vedlejšího účastníka na straně žalované), přičemž toto ovšem není možné uplatňovat v rámci námitky podjatosti. K přezkumu a nápravě postupu soudce a jeho rozhodovací činnosti totiž zákon zakotvuje opravné prostředky (HROMADA, Miroslav § 14 (Důvody vyloučení). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 48, marg. č. 11) Jak pak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 29 NSČR 81/2018,„ námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jako nezpůsobilé vyloučení soudce označuje přímo zákon, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto vznesena, lze ji hodnotit jako obstrukční postup, který nepožívá právní ochrany“.

33. Na druhé straně postup, který je excesem soudce při vedení řízení, může být způsobilý vyvolat pochybnosti o jeho nepodjatosti (například pokud by soudce telefonoval jedné straně a informoval ji, jak řízení dopadne, nebo pokud by jedné straně poradil, jak v řízení postupovat, aby byla úspěšná); pak by měl vést k jeho vyloučení (HROMADA, Miroslav § 14 (Důvody vyloučení). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 48, marg. č. 11) V daném případě však k ničemu takovému nedošlo. Naopak je zřejmé, že při jednání dne 9. 3. 2022 soud žalobce velmi podrobně, a skutečně až návodně, poučil o tom, co je potřeba dotvrdit a doložit k tomu, aby mohlo být ve věci dále postupováno. Takto podrobné poučení soud činil mj. právě s ohledem na to, že žalobce je ve sporu slabší stranou, tj. zaměstnancem žalované, a domáhá se nároku z tvrzeného pracovního úrazu.

34. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2189/2019,„ soud není omezen v maximální délce lhůty podle § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. a ve vztahu ke lhůtě může předseda senátu reagovat na specifické okolnosti věci a na vývoj prvního jednání. Stanovení lhůty delší než 30 dnů by však mělo být spíše výjimečné a řádně odůvodněné okolnosti konkrétního případu.“ V daném případě soud účastníkům stanovil lhůtu dokonce 2 měsíce ode dne doručení protokolu a jednalo se tak o lhůtu dle názoru soudu více než štědrou. Zástupkyně žalobce pak žádala o prodloužení lhůty s uvedením, že žalobce je zcela bez prostředků a nemůže zajistit překlady listin, což mu bylo při jednání dne [datum] uloženo. Soud však k tomuto dodává, že z takto učiněné žádosti není zřejmá jakákoliv snaha zástupkyně žalobce vyhovět učiněné výzvě alespoň částečně, když nebylo doplněno například ani tvrzení, kdy a kde pracovní cesta žalobce začala a kam směřovala apod. Nemluvě o tom, že žalobci nebyla žádná povinnost k zajištění překladu stěžejních listin uložena, jak již uváděno výše v odůvodnění rozsudku. Za těchto podmínek, tedy za situace, kdy na velmi podrobně učiněnou výzvu dle § 118a nebyl žalobce, resp. jeho právní zástupkyně schopen soudu doložit zcela ničeho, a teprve den po uplynutí lhůty požádal o její prodloužení, a to bez doložení jakékoliv alespoň minimální snahy o doplnění alespoň nějakých skutečností, postupoval soud dle jeho názoru plně v souladu se svými kompetencemi a zákonem, když návrh na prodloužení lhůty usnesením ze dne 13. 5. 2022, č. j. 17 C 61/2022-60 zamítl. Zástupkyní žalobce pak napadaný bod 12 citovaného usnesení je toliko zhodnocením dané situace a postupu zástupkyně žalobce, a nejedná se o jakýkoliv osobní postoj předsedy senátu vůči zástupkyni žalobce či žalobci samotnému. Pokud zástupce účastníka svému klientovi daný spor svým neobezřetným postupem a liknavostí„ prohraje“, není povinností soudu toto účastníkovi nesdělit nebo svůj názor nevyjádřit. Naopak, pokud je účastník řízení zastoupen advokátem – profesionálem, je zřejmé, že tento účastník očekává určitou odbornost a znalost postupů soudu, pročež také vynakládá na toto zastoupení nemalé peněžní prostředky. Je potom jen a pouze na odpovědnosti tohoto zástupce, pokud svým povinnostem spojených se zastupováním klienta nedostojí a daný spor klientovi„ zkazí“. Pokud toto pak soud zmíní v odůvodnění svého rozhodnutí (v daném případě v bodě 12 usnesení ze dne 13. 5. 2022, č. j. 17 C 61/2022-60), není toto jakýmkoliv vybočením z jeho nestrannosti či nepodjatosti.

35. Nade vše již uvedené je nutno pozdvihnout také způsob, jakým zástupkyně žalobce předmětnou námitku podjatosti uplatnila, když při jednání dne [datum] toto neměla nikterak blíže připraveno a nejprve toto na výzvu soudu ani nebyla schopna blíže specifikovat. Svým jednáním si následně vydobyla půlhodinový časový prostor pro diktování této námitky do protokolu doufajíc, že toto přiměje soud jednání odročit a věc předložit nadřízenému soudu. V souhrnu lze jednání zástupkyně žalobce shrnout rčením„ tonoucí se stébla chytá“, když zástupkyni žalobce muselo být již předem známo, že žaloba bude, v důsledku nevyslyšení výzvy dle § 118a zamítnuta, a tak se při jednání dne [datum] snažila brojit zcela proti celému způsobu vedení řízení a svým arogantním jednáním rovněž vykolejit celý senát soudu danou věc rozhodující.

36. Pro komplexnost a úplnost pak soud jen ve stručnosti uvádí, že dle § 40 odst. 1 o. s. ř. platí, že jednání se zaznamenává ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu. Dle § 40 odst. 2 věta druhá o. s. ř. pak platí, že soud může rozhodnout o tom, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Při protokolaci projevů účastníků a jejich zástupců nebo při protokolaci výslechů svědků či účastníků se zapisuje pouze podstatný obsah výpovědí. Doslovný obsah výpovědi (projevu) či znění kladených otázek se zapíše, může-li to být pro posouzení dané věci důležité. Předseda senátu může dotyčné osobě (zejména znalci) rovněž dovolit, aby svou výpověď (přednes) do protokolu nadiktovala – tato okolnost se v protokolu poznamená. Některé projevy účastníků mohou být velmi dlouhé a je pak na předsedovi senátu, aby tyto korigoval v rámci svých oprávnění při řízení jednání dle § 117. To se pak odráží na protokolaci takového delšího projevu, která obsahuje opravdu jen podstatné a důležité údaje pro věc samu, popřípadě též může odkázat na předchozí písemná podání účastníka (PŘIDAL, Ondřej. § 40 (Záznam a protokol). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 175, marg. č. 21). Z uvedeného je tak zřejmé, že není povinností soudu protokolovat tzv. každé slovo účastníka či jeho zástupce, ale v protokolu vystihnout toliko podstatný obsah. Pokud pak nebyla zástupkyně žalobce spokojená s vyhotoveným protokolem z jednání ze dne [datum], měla dle § 40 odst. 8 o. s. ř. možnost domáhat se jeho opravy, čehož ovšem nevyužila.