17 C 85/2024

Plný text

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupena advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 45 706 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 886 Kč s úrokem z prodlení ve výši ve výši 14,75 % ročně z částky 8 886 Kč od 13.2.2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 47 678,79 Kč, dále zaplacení úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 35 086,81 Kč od 2.6.2023 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 086,81 Kč od 2.6.2023 do , právnická osoba, .2024 a z částky 26 200,81 Kč od 13.2.2024 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 8 886 Kč od 13.2.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 7.11.2023 tvrdila, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, ) s žalovaným dne 1.6.2021 uzavřela smlouvu č. , hodnota, o úvěru ve výši 43 000 Kč. Před uzavřením této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací poskytnutých žalovaným posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž neshledala žádné pochybnosti o schopnost žalovaného dostát smluvním povinnostem. Takto sjednaný úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit příslušenství spočívající v úroku, poplatcích za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru, inkasním poplatků a pojištění ve výši celkem 35 420 Kč. Žalovaný se tedy zavázal uhradit celkem 78 420 Kč, to formou 60 týdenních splátek ve výši 912 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky poskytla žalovanému sjednaným způsobem, avšak žalovaný své povinnosti neplnil řádně, když uhradil jen 34 114 Kč. Právní předchůdkyně smlouvou ze dne 1.6.2023 pohledávky za žalovaným postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení celkem 56 564,79 Kč (tj. jistiny úvěru ve výši 35 086,81 Kč, úhrad za služby ve výši 10 619,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 326,74 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 532,05 Kč) s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 35 086,81 Kč od 2.6.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 086,81 Kč od 2.6.2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.

3. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z listiny označené jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že tato byla sepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když k jejímu podpisu oběma stranami došlo dne 1.6.2021. Předmětem ujednání stran byl úvěr ve výši 43 000 Kč, který se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti. Tomuto ujednání souvztažně odpovídá závazek žalovaného poskytnutý úvěr vrátit, jakož i splnit závazky označené jako úrok za období 60 týdnů ve výši 8 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 8 600 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 17 200 Kč a poplatek za pojištění 1 020 Kč. Ve vztahu k sjednanému úroku se pak dodává, že žalovaný se zavázal k uhrazení úroku ve výši 32,15 % ročně. Uvedené závazky ve výši celkem 78 420 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek ve výši 1 307 Kč. Dále bylo zjištěno ujednání o sankcích, tj. smluvních pokutách a nákladech vzniklých v případě prodlení žalovaného (čl. 2.8). Rovněž bylo zjištěno ujednání o inkasní služby (čl. 2.3), za kterou se žalovaný zavázal zaplatit již shoda uvedený poplatek ve výši 12 000 Kč, dle které byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně (jí zmocněné osobě) splátky v hotovosti, a to vždy v místě , Adresa zainteresované osoby 0/0, ), čemuž souvztažně odpovídala povinnost právní předchůdkyně žalobkyně (jí zmocněné osoby) vystavit potvrzení platby zápisem ve splátkové knížce žalované.

6. Z listiny označené jako „zákaznická karta žalovaného“ bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně sdělil, že zaměstnán u společnost , Anonymizováno, . jako dělník, že jeho měsíční čistý příjem činí 19 990, že jeho náklady na bydlení činí 5 500 Kč měsíčně a že jeho další osobní výdaje činí 4 500 Kč.

7. Z listin označených jako „pracovní smlouva ze dne 4. 4. 2003, mzdový výměr ze dne 1.1.2021, výplatnice za měsíce leden až duben roku 2021 a četné prohlášení žalovaného ze dne 1.6.2021“ bylo zjištěno, že žalovaný skutečně byl zaměstnán jako dělník a že jeho čistá měsíční mzda činila v období před uzavřením smlouvy činila 17 316 Kč, 21 174 Kč, 15 417 Kč a 26 051 Kč8. Z listiny označené jako „výpis z databáze ČNB - ARAD sestava , Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci červen roku 2021 činila 6,98 % ročně.

9. Z listin označených jako „smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1.6.2023 včetně příloh“ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni.

10. Z listiny označené jako „oznámení o postoupení pohledávky ze dne23.6.2023 včetně podacího lístku“ bylo zjištěno, že touto právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Dále bylo zjištěno odeslání této listiny žalovanému dne 23.6.2023, již však nebylo prokázáno doručení takové listiny.

11. Z listiny označené jako „předžalobní výzva ze dne 29.9.2023 včetně podacího lístku“ bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení sporných pohledávek, jakož i to, že tato listina byla žalovanému odeslána dne 2.10.2023. Doručení takové listiny žalovanému však nebylo prokázáno.

12. Na základě shora uvedených důkazních prostředků, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako smlouva o úvěru, přičemž tato listina byla oběma stranami podepsána dne 1.6.2021. V této listině bylo obsaženo ujednání smluvních stran o povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 43 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit v souvislosti s poskytnutím úvěru za období 60 týdnů úroky ve výši 34 400 Kč (jednotlivé závazku tomuto odpovídající byly označeny jako úrok za období 60 týdnů ve výši 8 600 Kč, administrativní poplatek 8 600 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 17 200 Kč a poplatek za pojištění 1 020 Kč, obsahově se však jedná o cenu úvěru, bez závazku k jejímu zaplacení by úvěr nebyl poskytnut, tedy fakticky o úroky z jeho poskytnutí), k čemuž mělo dojít formou 60 týdenních splátek ve výši 1 307 Kč. Ve vztahu k úrokům pak bylo ujednáno, že tento bude činit 32,15 % ročně. Žalovaný však měl být fakticky povinen zaplatit za období prvních 60 týdnů úroky ve výši celkem 34 400 Kč, což při přepočtu na období jednoho roku odpovídá částce 29 895 Kč, tj. fakticky úrokům ve výši 69,50 % za rok. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty, avšak ten zaplatil jen 34 114 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným z uvedeného právní důvodu postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 1.6.2023. Žalobkyně pak dne 2.10.2023 odeslala předžalobní výzvu na uhrazení sporných pohledávek.

14. Až doposud zjištěný skutkový stav zdánlivě svědčí nároku žalobkyně, dále však bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci červnu roku 2021 činila 6,98% ročně. Zjištění učiněný v tomto rozsahu pak jsou dostačující k posouzení a rozhodní věci.

15. K tomuto soud dodává, že se rovněž zaobíral otázkou toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, když však ohledně tohoto učiněná zjištění nepostačovala k tomu, aby soud mohl bezpečně uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti plynoucí ze zákona o spotřebitelském úvěru řádně splnila. Rovněž pak soud posuzoval otázku toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně, poskytla sjednanou součinnost (tzv. inkasní službu), tedy zda bylo umožněno žalovanému plnit sjednaným způsobem, což rovněž nebylo bezpečně uzavřeno. Na místě pak bylo k tomuto žalobkyni poskytnou adekvátní poučení (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), s ohledem na závěr soudu ohledně neplatnosti smlouvy jako celku z jiného důvodu (viz. dále), bylo od tohoto s ohledem na princip hospodárnosti řízení upuštěno.

16. Konečně soud dodává, že žalobkyně neprokázal doručení jakékoliv výzvy k rukám žalovaného, když byly prokázáno toliko odeslání takových listin. Žalobkyně pak k tomuto neoznačila žádný důkaz ani v reakci na příslušné výzvy a poučení soudu (§ 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), pročež má soud za to, že výzvy k zaplacení byla fakticky žalovanému učiněna až společně s doručením žaloby, k čemuž došlo dne 12.2.2024.

17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., dále jen „z.s.ú.“).

18. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ).

19. V dané věci však bylo zjištěno, že ve smlouvě ze dne 1.6.2021 byly úroky z úvěru sjednány ve výši 32,15 %, byť bylo současně ujednáno, že za období 60 týdnů bude na úrocích uhrazeno celkem 34 114 Kč, tj. fakticky měl být zaplacen úrok ve výši 69,50 % za rok.

20. Současně bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu činil 6,98 % ročně. Účastníky sjednaná výše úroku pro období prvních 60 týdnů tedy dosahuje více než osminásobně (ve skutečnosti 9,96 násobek) a pro následující období více než třínásobně (ve skutečnosti 4,61 násobek) průměrné úrokové sazby.

21. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že: „V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

22. Ve světle citované judikatury soud z úřední povinnosti zkoumal otázku kolize smlouvy účastníků s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu ve výši více než desetinásobně přesahující průměrnou obvyklou výši úroku v době uzavření smlouvy, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné (§ 580 OZ). S ohledem na skutečnost, že dané ujednání je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, přičemž toto ani nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry vyjádřenými Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 24.9.2019, č.j. 22 Co 197/2019 - 99, tedy že s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou.

23. Uzavírá se tak, že smlouva účastníků je v celém rozsahu absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 OZ ve spojení s § 576 a 577 OZ).

24. Na základě takto učiněných závěrů soud nárok žalobkyně dále posuzoval dle úpravy dopadající na bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. OZ). Bylo pak shledáno, že žalovaný bez právního důvodu (z neplatné smlouvy) získal na úkor právní předchůdkyně žalobkyně majetkový prospěch (jistinu 43 000 Kč), pročež je povinen toto obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, 2 OZ), což doposud bylo učiněno jen částečně (plněním ve výši 34 114 Kč). Tuto svou povinnost žalovaný ve zbývající části nesplnil ani k výzvě žalobkyně, kterážto byla učiněna s doručením žaloby dne 12.2.2024 (§ 1958 OZ), pročež se ocitl s povinností v uvedeném rozsahu v prodlení (§ 1968 OZ“). Žalobkyně proto za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

25. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě částečně (tj. pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení celkem 8 886 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 886 Kč od 13.2.2024 do zaplacení) vyhověl (výrok ad I.).

26. Ve zbývající části pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná (výrok ad II.)

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto (výrok ad III.) za situace, kdy žalovanému, který ve věci byl úspěšnější v rozsahu bezpečně přesahujícím 50 % žalobkyní uplatněných nároků (k tomuto se zdůrazňuje, že pro tento účel se vychází jak z výše uplatněné jistiny, tak i z kapitalizovaného příslušenství - srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), nevznikly žádné s řízením související náklady (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

28. Lhůta ke splnění výrokem tohoto rozhodnutí uložené povinnosti byla stanovena s ohledem na charakter uložené povinnosti (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).