18 C 105/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr.Evou Němečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce , advokátkou sídlem kanceláře Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 322 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dalších , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky , částka, , se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám , Jméno Zástupce, , advokátky se sídlem kanceláře , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se svým návrhem z , datum, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce nejpozději do , datum, . Pohledávka právního předchůdce žalobce byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, Kč postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobce dále uvedl, že předmětem žaloby je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, . Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalobce dále uvedl, že žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru, když po prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy se zněním obsaženém v příloze návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikační kódem ve formě SMS, kdy v tomto případě je kód , Anonymizováno, . Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon, když SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, , a to na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě, a to č. , č. účtu, , VS , var. symbol, . Finanční prostředky tak byly právním předchůdcem žalobce žalovanému fakticky poskytnuty, žalovaný však tyto žalobci a ani jeho právnímu předchůdci dosud nevrátil. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce zjišťoval uvěryschopnost žalovaného, a to lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích, jako jsou ISIR, CEE, CRKI, EUCB, když uzavřel, že je ve schopnostech a možnostech žalovaného, aby jemu poskytnutý úvěr řádně splácel.Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, doručení měl vykázáno a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti.Žalobce se k nařízenému jednání rovněž omluvil, když souhlasil s tím, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto bez jeho přítomnosti. Zároveň uvedl, že pokud se týká posuzování úvěryschopnosti žalovaného, pak právní předchůdce žalobce úvěryschopnost žalovaného zjišťoval, když z čl. X smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný jako úvěrovaný zmocnil úvěrujícího k přístupu do veřejných registrů a zároveň dal žalovaný souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěryschopnosti, bonity a důvěry schopnosti a zjišťování údajů vztahujících se k jeho osobě v nebankovním registru. Rovněž žalobce uvedl, že úvěryschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, když 10 % rozdíl se musí rovnat minimální životnímu minimu. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaný doložil své měsíční příjmy ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, .Soud v průběhu řízení provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, formulářem spotřebitelského úvěru, potvrzením o provedení transakce, potvrzením o platbě, předžalobní upomínkou.Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, žeprávní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce nejpozději do , datum, . Pohledávka právního předchůdce žalobce byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Právní předchůdce poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru, když po prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy se zněním obsaženém v příloze návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikační kódem ve formě SMS, kdy v tomto případě je kód , Anonymizováno, . Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon, když SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, , a to na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě, a to č. , č. účtu, , VS. , Anonymizováno, . Finanční prostředky tak byly právním předchůdcem žalobce žalovanému fakticky poskytnuty, žalovaný však tyto žalobci a ani jeho právnímu předchůdci dosud nevrátil (potvrzení o provedení transakce, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , formulář ke spotřebitelskému úvěru).Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování uzavřel, že v daném případě je možné podané žalobě vyhovět pouze částečně.Mezi účastníky bylo nesporným, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce uhradit dle sjednaných smluvních podmínek. Nesporným bylo rovněž i to, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce a ani žalobci, který pohledávku za žalovaným získal na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , na úhradu jemu poskytnutého úvěru ničeho nezaplatil, když žalovaný v průběhu řízení ani netvrdil a tím méně prokázal, že by byť částečně na jemu poskytnutý úvěr cokoli zaplatil.Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce došlo platně k uzavření smluvně závazkového vztahu a zda tak žalovaného stíhá povinnost k úhradě dlužné částky.Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch finanční prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ust. § 2399 odst. 1,2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku za prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků za prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku za prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle ust. § 86 odst. 1,2 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud ve výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohlední jen tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ust. § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele, a to v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k naplnění od počátku nemožnému.Po provedeném dokazování soud uzavřel, že není možné žalobě vyhovět v plném rozsahu. Na tomto místě soud uvádí, že žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností právního předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat dle ust. § 86 odst. 1,2 zákona úvěryschopnost žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdce žalobce řádně neprověřil úvěryschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tuto povinnost stanoví zákon, neboť neměl dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, tyto věrohodným způsobem ani neověřil. Na tomto místě soud uvádí, že před nařízením jednání usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, žalobce vyzval, aby doplnil tvrzení a důkazy týkající se toho, že před poskytnutím uzavření smlouvy o úvěru byla řádně zjišťována úvěryschopnost žalovaného tak, aby soud mohl uzavřít, zda se mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným jednalo o platně uzavřený smluvně závazkový vztah. Žalobce sice na tuto výzvu reagoval, ale až po nařízení jednání podáním ze dne , datum, s tím, že odkázal na podanou žalobu a na to, že jeho právní předchůdce prověřoval žalovaného ve veřejně dostupných registrech dlužníků s tím, že jeho právní předchůdce vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným a na základě této lustrace a prohlášení žalovaného právní předchůdce žalobce nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr nesplatit. Z uvedeného je tak nutné uzavřít, že ze strany právního předchůdce žalobce nedošlo k řádnému zjišťování úvěryschopnosti žalovaného, když tento si nevyžádal ani doklady o tom, zda žalovaný je zaměstnán v řádném pracovním poměru, pracuje na dohodu o provedení práce či jako osoba samostatně výdělečně činná, nepožadoval po něm ani doložení dokladů o jeho příjmu, aby tak mohl porovnat, zda příjmy žalovaného v porovnání s jeho výdaji postačují na úhradu sjednaných splátek úvěru. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je tak dle ust. § 81 odst. 1,2 a o ust. § 87 odst. 1 zákona ve spojení s ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, když k této skutečnosti soud přihlíží dle ust. § 588 o.z. z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat i na nález Ústavního soudu III ÚS 4129/2018, dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Právní předchůdce žalobce a žalobce tak pouze v obecné rovině tvrdil, že úvěryschopnost žalovaného prověřil, což však není ve smyslu shora uvedeného dostatečné, a to i s přihlédnutím k tomu, že na základě žalobcem předložených důkazů žalovaný požádal o poskytnutí úvěru právního předchůdce žalobce dne , datum, a téhož dne mu rovněž byl úvěr ve výši , částka, poskytnout.Nad rámec výše uvedeného soud poukazuje i na to, že uzavřená smlouva je neplatná i s ohledem na sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Byť v daném případě se nejedná o sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, když částka , částka, je specifikována ve smlouvě jako „poplatek za poskytnutí úvěru“, je třeba uzavřít, že takovýto poplatek tvoří téměř 50 % z poskytnutého úvěru a s ohledem na to, že výše úvěru činí částku , částka, , pak sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, je v rozporu s dobrými mravy a i z tohoto důvodu je tak nutné na smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pohlížet jako na absolutně neplatnou. Soud pak při svém rozhodnutí nemohl odhlédnout ani od toho, že výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) je ve smlouvě uvedena částkou 4 331,72 %, kdy tato částka je rovněž nepřiměřeně vysoká.S ohledem na to, že soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným jako absolutně neplatnou tak, jak je uvedeno výše, stíhá žalovaného povinnost k vrácení jemu poskytnutého úvěru – jistiny ve výši , částka, , když ze strany žalobce, resp. žalovaného nebylo ani tvrzeno a tím méně prokázáno, že by žalovaný jakoukoliv částku na úhradu jistiny ve výši , částka, žalobci či jeho právnímu předchůdci uhradil. S poukazem na shora uvedené proto soud zavázal žalovaného k úhradě jemu poskytnutého úvěru ve výši , částka, včetně zákonného úroku z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. běžícího ode dne následujícího s prodlením dlužné částky, a co do částky , částka, představující sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrok ve výši , částka, uvedeného v čl. II bod 2b smlouvy zamítl, a to včetně žalobcem požadovaného příslušenství, neboť v tomto rozsahu se žalovaný nemohl dostat do prodlení s úhradou dlužné částky.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je namístě aplikace ust. § 14b vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V uvedené věci se žalobce domáhá úhrady dosud neuhrazeného úvěru, když pohledávku za žalovaným nabyl na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky se svým právním předchůdcem, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem opakovaně, kdy jednotlivé návrhy se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívající v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru a jemu poskytnuté finanční prostředky neuhradil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku), tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takovéhoto návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu namístě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, (3 úkony právní služby á , částka, – ust. § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) + 21 % DPH a 3× režijní paušál á , částka, + 21 % DPH. S ohledem na to, že soud návrhu vyhověl pouze co do částky , částka, , ohledně částky , částka, žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz. odůvodnění shora), byl žalobce úspěšný co do 69 % uplatněného nároku a neúspěšný v rozsahu 31 % uplatněného nároku. V souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak soud přiznal částečně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %, což představuje částku , částka, . V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právní zástupkyně.Závěrem soud uvádí, že pro přiznání náhrady nákladů řízení nemohl soud zohlednit žalobcem učiněné podání ze dne , datum, , v rámci kterého žalobce doplňoval svá skutková tvrzení týkající se posouzení úvěryschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, neboť skutková tvrzení týkající se řádného posouzení úvěryschopnosti žalovaného, ať již žalobcem či právním předchůdcem žalobce, měla být již součástí žaloby a v případě, pokud by žalobce řádně výše uvedená skutková tvrzení již v podaném návrhu uváděl, nebylo by třeba, aby byl soudem k jejich doplnění vyzván. Žalobce však pouze v podané žalobě obecně odkázal na to, že jeho právní předchůdce prováděl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích s negativním výsledkem, v žalobě však nikterak nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně prověřoval, úvěryschopnost žalovaného, a to porovnáním jeho příjmů a výdajů, a tím posouzení toho, zda je ve schopnostech a možnostech žalovaného, aby jemu poskytnutý úvěr řádně splácel.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.