18 C 108/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce adresou pro doručování adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu

I. Konstatuje se, že nesprávním úředním postupem [anonymizována tři slova], který o návrhu vedeném u něj pod [číslo jednací] a [anonymizováno] [číslo] 2016, nerozhodl ve lhůtě stanovené v ustanovení § 129 odstavec 1 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických telekomunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobce.

II. Návrh žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 140 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,25% p.a. z částky 140 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se svým návrhem z [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nesprávným úředním postupem žalovaného ve výši 140 000 Kč spolu s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že podáním ze dne [datum] uplatnil žalobce u žalovaného náhradu újmy, která mu vznikla nesprávným úředním postupem žalovaného, spočívající v průtazích v nečinnosti a v nepřiměřené délce správního řízení vedeného u žalovaného pod sp. zn. [anonymizováno] - [číslo] 2015 [číslo], ve spojení s rozhodnutím [anonymizováno] sp. zn. [číslo] 2016. Uvedl, že správní řízení pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] 2015 [číslo] (dále jen„ správní řízení“ či„ řízení“), bylo u žalovaného zahájeno již [datum]. Žalovaný ve věci rozhodl až po více jak čtyřech letech, když žalobce byl po celou dobu uveden a nadále je udržován ve stavu nejistoty ohledně výsledku správního řízení, což se negativně projevilo do jeho psychické sféry spočívající v dlouhodobých stavech úzkosti a duševních útrap žalobce a jeho psychických potíží, když tak bylo nepřípustně zasaženo do sociálně psychické osobnosti integrity žalobce, která byla vážně narušena. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že petit tak, jak je formulován, není způsobilý projednání, když žalobce odkazuje na nesprávný úřední postup správního úseku Městského soudu v Praze, domáhá se však plnění vůči žalovanému. Rovněž poukázal na skutečnost, že ze strany žalobce nebylo řádně tvrzeno a tím ani prokázáno, z jakých konkrétních důvodů se domáhá nemajetkové újmy ve výši 140 000 Kč, tj. v čem spočívá konkrétně jemu způsobená újma. Rovněž uvedl, že předmětem správního řízení byla částka okolo 4 000 Kč a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 3370/2011 by soud v případě toho, pokud by žalobci skutečně nemajetkovou újmu chtěl přiznat, měl vycházet z částky, která byla předmětem správního řízení s tím, že žalobcem požadovaná částka 140 000 Kč je příliš vysoká. Žalovaný dále poukázal i na skutečnost, že žalobce byl v průběhu celého správního řízení zcela pasivní, reagoval až na správní rozhodnutí, když se sám iniciativně nezajímal o to, jak správní řízení probíhá a v jakém je stádiu. Svůj pasivní postup pak deklaroval i v rámci tohoto řízení, když se k nařízenému jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil, byť měl doručení vykázáno, a to vhozením do domovní schránky, tj. zásilka se nepochybně dostala do sféry jeho dispozice. Žalovaný rovněž uvedl, že je pravdou, že celé správní řízení, včetně rozhodnutí druhého stupně trvalo od ledna 2016 do listopadu 2019, žalovaný se však žalobci za délku řízení omluvil, a to dopisem předsedkyně Rady [anonymizováno] z [datum], když tato omluva byla žalobci doručena. Uvedl, že se domnívá, že tato omluva s poukazem na již uvedené, postačuje a žalobci tak nepřísluší právo na nemajetkovou újmu. Soud v průběhu řízení provedl důkaz uplatněním nároku na náhradu škody doručený žalovanému [datum], podstatným obsahem spisu žalovaného [číslo jednací], z něj zejména návrhem doručeným [datum], vyrozuměním o zahájení správního řízení z [datum] včetně dodejek, rozhodnutím žalovaného z [datum] včetně dodejek, rozkladem podaným žalobcem i [právnická osoba], výzvou k vyjádření se k rozkladu z [datum], podstatným obsahem spisu žalovaného [číslo jednací], z něj zejména rozhodnutím z [datum] včetně dodejek, dopisem žalovaného žalobci z [datum] včetně dodejek, omluvou předsedkyně Rady [anonymizováno] z [datum]. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že -) dnem [datum] je datován návrh [právnická osoba] [právnická osoba], adresovaný žalovanému, na základě kterého se [právnická osoba] domáhala vůči žalobci zaplacení částky 4 008 Kč, a to jednak z titulu neuhrazených plateb za poskytování elektronických komunikací na základě uzavřené smlouvy se žalovaným, jednak ze smluvní pokuty (podaný návrh) -) dnem [datum] je datováno vyrozumění o zahájení správního řízení týkající se podané žaloby [právnická osoba] [právnická osoba] vůči žalobci znějící na částku 4 008 Kč. Zásilka byla zasílána jak [právnická osoba] [právnická osoba], tak i žalobci, když zásilka zasílaná žalobci byla tomuto uložena na poště dne [datum] a následně po uplynutí úložní doby, byla dne [datum] vložena do domovní schránky žalobce (vyrozumění o zahájení řízení vč. dodejek). -) dnem [datum] je datováno rozhodnutí žalovaného týkající se návrhu [právnická osoba] [právnická osoba] ohledně žalované částky 4 008 Kč, když žalovaný [právnická osoba] vyhověl pouze částečně, a to co do dosud neuhrazených služeb za poskytnutí služeb elektronických komunikací, ohledně žalovaným požadované smluvní pokuty ve výši 1 900 Kč, nebylo návrhu vyhověno. Rozhodnutí bylo zasíláno jak [právnická osoba], tak i žalobci, když jak [právnická osoba], tak i žalobce, proti rozhodnutí žalovaného podali rozklad - rozklad [právnická osoba] doručen žalovanému dne [datum], rozklad žalobce doručen žalovanému dne [datum] (rozhodnutí z [datum])). -) o rozkladu obou účastníků tj. jak [právnická osoba], tak i žalobce, rozhodoval [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], když ve svém rozhodnutí rozhodnutí [anonymizováno] z [datum rozhodnutí] [číslo jednací] potvrdil. Rozhodnutí bylo doručováno jak [právnická osoba], tak i žalobci, když zásilka zasílaná žalobci byla uložena na poště dne [datum] a po uplynutí úložní lhůty dne [datum] byla žalobci vhozena do domovní schránky (podstatný obsah spisu žalovaného [číslo jednací] [číslo] 2015 a [číslo jednací] [číslo] 2016). -) dopisem ze dne [datum] sděloval žalovaný žalobci, že dne [datum] obdržel jeho žádost na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 140 000 Kč, která žalobci měla vzniknout v souvislosti se správním řízením vedeným u žalovaného pod [číslo jednací] (sdělení žalovaného žalobci z [datum], včetně dodejky). -) dnem [datum] je datována omluva předsedkyně Rady [anonymizováno] Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] adresovaná žalobci, a to za nepřiměřenou délku řízení vedeného u žalovaného vůči žalobci pod [číslo jednací] a navazujícím řízení o rozkladu [číslo jednací] [číslo] 2016 [číslo]. Z omluvy rovněž vyplývá, že v předmětném správním řízení nebyly dodrženy zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a k nesprávnému úřednímu postupu tak došlo a z tohoto důvodu došlo ze strany žalovaného k omluvě vůči žalobci s tím, že žalovaný považuje jednání o mimosoudním vyrovnání za ukončené (omluva předsedkyně Rady [anonymizováno] z [datum]). Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování uzavřel, že není možné podanému návrhu vyhovět. S ohledem na předmět řízení se soud nejprve zabýval otázkou, zda došlo na straně žalovaného k nesprávnému úřednímu postupu dle zákona č. 82/1998 Sb. či nikoli (dále jen„ zákon“). Dle ust. § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je takové porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Ze shora citovaného ustanovení vyplývá, že za nesprávný úřední postup je považováno kromě jiného i porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. V daném případě žalobce tvrdil, že ve shora uvedeném řízení nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě čtyř měsíců od zahájení správního řízení. Z daného důvodu se soud zabýval nejprve otázkou, zda pro dané správní řízení zákon stanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí a v jaké délce. Dle ust.í § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., lhůta pro vydání rozhodnutí ve sporech mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem (popřípadě uživatelem), pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě, činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců. Vzhledem k tomu, že zákon č. 127/2005 Sb. neupravuje lhůty pro rozhodování o opravných prostředcích, použije se správní řád jako předpis ve vztahu k zákonu č. 127/2005 Sb. v tomto směru obecný. Dle ust. § 71 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „spr. ř.“), je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat nejpozději do 30ti dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jímž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odstavec 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení, lhůty pro vydání rozhodnutí neběží po dobu nezbytnou k opatření údajů dle ustanovení § 6 odstavec 2 spr. ř. (údaje z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede). Ustanovení § 71 spr. ř., o lhůtách k vydání rozhodnutí se v souladu s ustanovením § 1 odstavec 2 spr. ř. použije, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Dle ust. § 88 odst. 1 spr. ř., v případě odvolání proti rozhodnutí správního orgánu činí lhůta k předání spisu odvolacímu správnímu orgánu 30 dnů. Podle ust. § 90 odst. 6 spr. ř., rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v ust. § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí. Při aplikaci shora citovaného ust. § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. lze učinit závěr, že lhůta pro rozhodnutí [anonymizováno] v prvém stupni, je 4 měsíce (ve zvlášť obtížných věcech 6 měsíců) a v případě podání rozkladu proti rozhodnutí [anonymizováno] je třeba k této lhůtě připočíst 30 dnů na předání spisu radě [anonymizováno] a dalších 30 dnů pro rozhodnutí o rozkladu. Z daného tak vyplývá, že i v případě podání opravného prostředku a rozhodování o něm, maximální lhůta pro rozhodnutí je 6 měsíců (ve zvlášť obtížných případech pak 8 měsíců). Shora citovanými správními spisy bylo prokázáno, že tato shora uvedená lhůta nebyla správním orgánem dodržena. Ústní jednání ani místní šetření nebylo nařízení, nebylo prováděno dožádání, nevypracovával se znalecký posudek, ani se nedoručovalo do ciziny. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaný se ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. dopustil nesprávného úředního postupu, kdy nevydal rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (rozhodnutí prvého stupně žalovaného z [datum], rozhodnutí druhého stupně žalovaného z [datum]). Dle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odstavec 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odstavec 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy k řízení, d) postupu orgánu veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Žalobce v daném případě vyzval žalovaného k odškodnění a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ohledně správního řízení, které je předmětem tohoto řízení, a to podáním z [datum], když požadoval finanční zadostiučinění ve výši 140 000 Kč. Žalobce tak uplatnil řádně nárok na náhradu škody nejprve u příslušného úřadu dle ust. § 6 a § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. a byla tak naplněna podmínka pro možnost uplatnění nároku na náhradu škody u soudu, když ze strany žalovaného nebyl nárok žalobce na poskytnutí zadostiučinění v penězích, uspokojen (ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.), neboť na toto uplatnění bylo reagováno pouze vyslovením omluvy a odmítnutím poskytnutí finančního odškodnění. Vzhledem k tomu, že správní řízení, ohledně něhož se žalobce v tomto sporu domáhá přiznání nemajetkové újmy, nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůty, uzavřel soud, že žalobci dle ust. § 31a odst. 1 citovaného zákona, vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a dále řešil otázku, jaká forma náhrady nemajetkové újmy žalobci v daném případě náleží. V tomto směru je třeba zdůraznit, že nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty třetí citovaného zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje konstatování porušení práva, přizná se za ní zadostiučinění v penězích, přičemž dodržení zákonné lhůty k vydání rozhodnutí je třeba zcela jistě považovat za součást práva na spravedlivý proces. Lze tak uzavřít, že důvody pro případné přiznání nemajetkové újmy žalobci žalovaným byly splněny a soud se tak zabýval tím, jaká forma nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., by v daném případě byla adekvátní. Žalobce se vůči žalovanému domáhal přiznání nemajetkové újmy ve výši 140 000 Kč s tím, že v návrhu uvedl, že nepřiměřeně dlouhá délka řízení u něj vyvolala dlouhodobé stavy úzkosti a duševní útrapy včetně psychických potíží a bylo tak nepřípustně zasaženo do jeho sociálně psychické osobnostní integrity. Žalobce tak důvody pro přiznání nemajetkové újmy vymezil zcela obecně. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o sporné řízení, kdy je soud zásadně vázán skutkovými tvrzeními a důkazy uvedenými v žalobě, bylo na žalobci, aby specifikoval, jak konkrétně se nerozhodnutí žalovaného v zákonem stanovené lhůtě promítlo negativně do psychického stavu žalobce a způsobilo mu duševní a psychické potíže tak, aby soud mohl závažnost žalobcem tvrzeného zásahu posoudit, a to v návaznosti na žalobcem požadované odškodnění. Žalobce se však bez řádné a včasné omluvy k nařízenému jednání nedostavil, doručení měl vykázáno, a soud jej tak nemohl ani v tomto směru dle ust. § 118a o.s.ř. poučit. V případě, pokud by soud uzavřel, že nesprávným úředním postupem žalovaného došlo k zásahu do Ústavy a Listiny základních práv a svobod zaručených práv, bylo dále povinností žalobce, aby tvrdil, jaké konkrétní výše nemajetkové újmy se vůči žalovanému domáhá a tuto výši řádně odůvodnil, tj uvedl, z jakých konkrétních částek tato nemajetková újma sestává. Jinak řečeno, bylo povinností žalobce, aby jím požadovanou výši nemajetkové újmy specifikoval, tj. uvedl, z jakých konkrétních důvodů se vůči žalovanému domáhá právě jím požadované nemajetkové újmy. V případě podané žaloby tak bylo povinností žalobce, aby v rámci skutkových tvrzení uvedl a navrženými důkazy prokázal, že mu nejen jednáním žalovaného vznikl nárok na zaplacení nemajetkové újmy ale i to, aby tvrdil a prokázal výši jím požadované nemajetkové újmy tak, aby soud v rámci svého rozhodnutí mohl v případě, pokud by nárok žalobce shledal důvodný, posoudit, zda i jím požadovaná výše nemajetkové újmy, je důvodná. Žalobce však v rámci podaného návrhu pouze obecně odkázal na to, že mu jednáním žalovaného byla způsobena újma, když požadoval částku 140 000 Kč, avšak bez jakékoli bližší specifikace. Vzhledem k tomu, že se žalobce k nařízenému jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil, když doručení měl vykázáno (předvolání k jednání bylo žalobci doručeno na adresu jím uváděnou v návrhu, vhozením do domovní schránky), nemohl jej ani soud dle ust. § 118a o.s.ř. poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy k prokázání jím požadované výše nemateriální újmy. Již jen z výše uvedených důvodů bylo namístě podanou žalobu zamítnout, a to pro neunesení důkazního břemene. Na tomto místě však soud poznamenává, že i v případě, pokud by žalobce doplnil svá skutková tvrzení týkající se specifikace zásahu jednáním žalovaného do jeho psychického stavu a doložil i výši jím požadované nemateriální újmy, nemohl by soud podanému návrhu vyhovět. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, předmětem správního řízení byla žaloba [právnická osoba] ve výši 4 000 Kč, když tato částka sestávala jednak z neuhrazených poplatků za poskytnuté elektronické služby a dále ze smluvní pokuty vyplývající ze všeobecných obchodních podmínek. O skutečnosti, že probíhá správní řízení, byl žalovaný informován v prosinci 2015, a to na základě oznámení žalovaného o zahájení správního řízení z [datum]. Tuto zásilku si žalovaný osobně nevyzvedl, byla mu uložena na poště dne [datum] a následně po uplynutí úložní lhůty mu byla dne [datum] vhozena do domovní schránky. Ve věci bylo žalovaným rozhodnuto dne [datum], kdy rozhodnutí bylo zasíláno jak [právnická osoba], tak i žalobci, když oba účastníci správního řízení podali proti rozhodnutí žalovaného rozklad. O tomto bylo žalovaným rozhodnuto dne [datum], když rozhodnutí bylo opět zasíláno oběma účastníkům správního řízení, tj. jak [právnická osoba], tak i žalobci. Na tomto místě soud musí zdůraznit, že sám žalobce byl po celou dobu správního řízení, vyjma toho, že podal rozklad proti rozhodnutí žalovaného z [datum], zcela nečinný, v průběhu správního řízení se na jeho stav nikterak neinformoval, a to například formou nahlížení do správního spisu, učiněním dotazu na stav řízení a podobně, oznámení či rozhodnutí správního orgánu, které mu byly zasílány na jím sdělenou kontaktní adresu, si žalobce osobně nevyzvedl, tyto mu byly doručovány vhozením do domovní schránky. Žalobce pak v průběhu správního řízení vyvinul jediné dvě iniciativy, a to podání rozkladu proti rozhodnutí žalovaného z roku 2016 a dále výzvu adresovanou žalovanému k úhradě nemateriální újmy z důvodu toho, že žalovaný nerozhodl v zákonem stanovených lhůtách a v důsledku toho měl žalobce dlouhodobé stavy úzkosti, duševní útrapy a psychické potíže. Odhlédnuto od toho, že žalobce v průběhu řízení dostatečně ani netvrdil a tím méně prokázal, že by v důsledku jednání žalovaného na jeho straně došlo k dlouhodobým stavům úzkosti, duševním útrapám a psychickým potížím, je třeba zdůraznit i to, že ze strany žalobce ani nebylo řádně tvrzeno, jaký význam toto řízení pro žalobce jako poškozeného mělo a že právě v důsledku dlouhotrvajícího řízení v kontextu s ostatními zákonem stanoveným předpoklady vznikl žalobci nárok na nemateriální újmu. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce se po dobu více jak tří let sám nezajímal o průběh správního řízení, a to vyjma toho, že proti rozhodnutí v prvém stupni podal rozklad. Následně byl žalobce zcela nečinný a jeho reakce byla až poté, co obdržel rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o podaném rozkladu proti rozhodnutí žalovaného v prvém stupni. Jedinou reakcí žalobce po obdržení rozhodnutí žalovaného pak bylo to, že se vůči žalovanému domáhal nemateriální újmy ve výši 140 000 Kč, a to opět bez jakékoli bližší specifikace jím požadované částky. Za popsané situace nelze pak dle názoru soudu přisvědčit žalobci, že řízení vedené u žalovaného po dobu čtyř let, byť rozhodnutí správního orgánu nebylo vydáno v zákonem stanovených lhůtách, způsobilo žalobci jím tvrzené psychické potíže, stavy úzkosti a duševní útrapy, neboť žalobce po dobu více jak tří let fakticky nevěděl, v jakém stádiu se správní řízení nachází, neboť se ani o jeho průběh a výsledek nezajímal. Lze tedy shrnout, že nemajetková újma, kterou žalobce utrpěl, bude dostatečně napravena samotným konstatováním porušením práva a z daného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl procesní úspěch ve věci v rozsahu jedné poloviny, kdy soud ve výroku I. konstatoval, že nesprávným úředním postupem žalovaného bylo porušeno právo žalobce (procesní úspěch žalobce ve věci) a zároveň zamítl návrh žalobce na přiznání nemajetkové újmy ve výši 140 000 Kč s příslušenstvím (procesní úspěch žalovaného).