18 C 157/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 IČ Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupen Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 55 354 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dalších , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se svým návrhem domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti právnímu předchůdci žalobce tento neuhradil. Žalovaný se spolu s poskytnutým úvěrem ve výši , částka, zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tím žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru , částka, a splatností do , datum, . Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byla zaslány finanční prostředky na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , který žalovaný ve své žádosti uvedl. K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména, příjmení, data narození či rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. Žalovaný byl rovněž lustrován z veřejně dostupných databází, když na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným obavám ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo vyhověno jeho žádosti o úvěr. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaný návrh smlouvy akceptoval, když k uživatelskému účtu měl žalovaný přístup toliko on sám, a to pomocí vlastního hesla. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným od svého právního předchůdce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu dlužné částky upomenut, avšak bezvýsledně.Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, doručení měl vykázáno a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal bez jeho přítomnosti.Soud v průběhu řízení provedl důkaz předžalobní upomínkou z , datum, , oznámením o postoupení pohledávky z , datum, , formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. S , Anonymizováno, , potvrzením o platbě z , datum, .Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, žeprávní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti právnímu předchůdci žalobce tento neuhradil. Žalovaný se spolu s poskytnutým úvěrem ve výši , částka, zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Právní předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tím žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru , částka, a splatností do , datum, . Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byla zaslány finanční prostředky na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , který žalovaný ve své žádosti uvedl. K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména, příjmení, data narození či rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. Žalovaný uhradil za dobu trvání smluvně závazkového vztahu celkem částku , částka, (smlouva o úvěru, předsmluvní informace, potvrzení o platbě).žalobce nabyl pohledávku za žalovaným od svého právního předchůdce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , když o této skutečnosti byl žalovaný písemně informován (smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky z , datum, ).žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu dlužné částky upomenut (předžalobní upomínka z , datum, ).Po takto provedeném dokazování soud uzavřel, že není možné podané žalobě v celém rozsahu vyhovět tak, jak bude uvedeno dále.Soud se v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně před uzavřením smlouvy zjišťoval úvěryschopnost žalovaného a rovněž tak tím, zda uzavřená smlouva o úvěru není neplatná z jiných důvodů než proto, že by právní předchůdce žalobce řádně úvěryschopnost žalovaného nezjišťoval.Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci další důkazní návrhy ve věci nečinili a dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.Dle ust. § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ust. § 86 odst.2 věta prvá zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ust. § 87 odst.1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle ust. § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Dle ust. § 2291 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Dle ust. § 2991 odst.2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru (ust. § 2395 o.z.), na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, do , datum, .Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr ve sjednaných splátkách.Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativnímu důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušením rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr má pak být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele plyne, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele. Tuto nepochybně právní předchůdce žalobce v dané věci řádně a s odbornou péčí nesplnil, neboť posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, pokud vůbec proběhlo, pak toliko formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů.Ačkoli žalobce v žalobě a doplnění žaloby uvedl, jakým způsobem žalobce, resp. jeho právní předchůdce, provedl ověření úvěryschopnosti žalovaného, jednalo se spíše o vyjádření žalobce k posouzení úvěryschopnosti dlužníka v obecné rovině a nikoli konkrétně ve vztahu k osobě žalovaného. Žalobce ve vztahu k posouzení úvěryschopnosti žalovaného uvedl, že jeho právní předchůdce úvěryschopnost žalovaného ověřoval z veřejně dostupných lustrací a databází, a to ISIR, CEE, CRKI, EUCB, když na základě těchto zjištění neměl právní předchůdce žalobce důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splácet. Z provedeného dokazování však nikterak nevyplynulo, že by právní předchůdce žalobce k osobě žalovaného zjistil jakékoli relevantní informace, kupříkladu výši jeho příjmů, výdajů, výši případných dalších závazků a že by údaje o příjmech, výdajích a způsobu plnění dosavadních dluhů nějakým způsobem ověřil a vyhodnotil, kupříkladu vyžádáním dokladů od žalovaného (výplatní pásky, výpisy z účtů, doložení nákladů na bydlení apod.). Ani v doplnění žaloby, a to na základě výzvy soudu (usnesení ze dne , datum, č.j., , spisová značka, ), žalobce neuvedl žádné relevantní skutečnosti týkající se toho, jakým způsobem jeho právní předchůdce řádně prověřoval úvěryschopnost žalovaného. Pouze odkázal na obsah žaloby a na sdělení jeho právního předchůdce s tím, že tento v procesu poskytování pohledávky dostatečným způsobem prověřoval úvěryschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupových rejstříků a databází s tím, že žalobce je v dobré víře, že jeho právní předchůdce dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěryschopnost žalovaného. Dle názoru soudu však pouhá lustrace žalovaného ve výše uvedených databázích (navíc žalobcem nedoložená) k řádnému posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nestačí. Je třeba zdůraznit, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, vychází-li z pouhého prohlášení samotného dlužníka, event. pouze formálně provádí lustraci ve veřejně dostupných databázích. S poukazem na shora uvedené je tak nutné uzavřít, že právní předchůdce žalobce skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalovaného dostatečným způsobem neprověřoval, neboť se příjmy ani výdaji žalovaného řádně nezabýval. Je tak nutné uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedostatečně zjistil poměry žalovaného a nesprávně tak dovodil, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splatit. Právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti řádně s odbornou péčí posoudit úvěryschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Povinnost k řádnému posouzení úvěryschopnosti žalovaného nemůže být relativizována ani výší poskytovaného úvěru, když povinnost k řádnému posouzení úvěryschopnosti s odbornou péčí se vztahuje na spotřebitelské úvěry bez ohledu na výši závazku, navíc závazek z posuzované smlouvy o úvěru činil , částka, (bez poplatků za poskytnutí úvěru a dalšího příslušenství) a nedá se tak ani hovořit o nízké nominální hodnotě úvěru.S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál povinnosti odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, když odporuje ust. § 86 odst.1 zákona k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (ust. § 87 odst.1 zákona).Nad to soud dále uvádí, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i s ohledem na výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , což představuje více jak jednu polovinu z poskytnuté částky na úvěru a rovněž tak částky RPSN ve výši 205,50 % p.a. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že v roce 2021, kdy byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle databáze ARAD ČNB nepřevyšovaly u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami úroku nejvyšší úrokové sazby 21 %, když sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě dosahuje více jak desetinásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy u kontokorentních úvěrů. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Odo 234/2005, 33 Cdo 212/2014). Na tomto místě soud poznamenává, že mu přísluší zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si právní předchůdce žalobce a žalovaný ujednali RPSN ve výši přesahující 200 % a tato výše úroku z úvěru dosahuje více jak desetinásobně nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že takovéto ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba i z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (ust. § 580 o.z.). Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech, a to např. na rozhodnutí MS Praha sp.zn. 22 Co 197/2019, sp.zn. 30 Co 61/2019, sp.zn. 70 Co 74/2021, sp.zn. 53 Co 92/2022, a to i s ohledem na požadavek jednotného rozhodování dle ust. § 13 o.z.Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku dle ust. § 2991 odst.2 o.z. vrátit jako bezdůvodné obohacení, když tyto finanční prostředky jsou ve výši , částka, (poskytnutý úvěr ve výši , částka, , dle skutkových tvrzení uvedených v žalobě žalovaný do rozhodnutí soudu uhradil částku , částka, , kterou je nutno započíst na úhradu jistiny), když ze strany žalovaného nebylo tvrzené a tím méně prokázáno, že by nad rámec výše uvedené částky žalobci, event. jeho právnímu předchůdci, cokoli uhradil (výrok I. rozsudku). S ohledem na to, že soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou, ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl nárok žalobce, jíž požadoval úhradu částky , částka, představující ve smlouvě sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, a to včetně žalobcem požadovaného příslušenství, neboť žalovaný se v tomto rozsahu nemohl dostat do prodlení s úhradou dlužné částky.Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu poskytnutého úvěru ve výši , částka, dosud neuhradil, je s její úhradou v prodlení (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 , právnická osoba, počátek běhu prodlení soud vycházel z toho, že se žalovaný zavázal dlužnou částku žalobci uhradit do , datum, a před tímto datem se nemohl dostat do prodlení.Závěrem soud uvádí, že při svém rozhodnutí nemohl zohlednit žádost právního zástupce žalobce, který se k jednání omluvil, aby v případě, pokud nebude možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, aby o této skutečnosti byl soudem informován a byla mu poskytnuta lhůta k doplnění žaloby, neboť právní zástupce žalobce byl před nařízeným jednáním usnesením ze dne , datum, vyzván k doplnění skutkových tvrzení a důkazů týkajících se toho, jakým způsobem jeho právní předchůdce úvěryschopnost žalovaného zkoumal, tedy žalobce věděl, co soud považuje za sporné a v řízení nedoložené. Žalobce sice prostřednictvím svého právního zástupce na výzvu soudu reagoval, avšak zcela v obecné rovině, bez uvedení a doložení konkrétních údajů, které byly od žalovaného jeho právním předchůdcem vyžadovány ohledně jeho schopnosti úvěr splácet. Pokud tedy žalobce v soudem stanovené lhůtě řádně své podání týkající se doložení úvěryschopnosti žalovaného nedoplnil, musí jít tato skutečnost k jeho tíži a není důvodem pro odročení jednání a event. opětovné procesní poučení, a to tím spíše, že žalobce je zastoupen advokátem, tj. osobou znalou práva a zkoumání úvěryschopnosti žadatele o úvěr je soudem standardně zkoumána, což musí být právnímu zástupci žalobce, který žalobce pravidelně a opakovaně zastupuje, známo. Skutečnost, že sám žalovaný ničeho v řízení nenamítal, je s ohledem na shora uvedené, irelevantní.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř., kdy úspěch, resp. neúspěch obou účastníků je de facto v rozsahu 50 % pro každého z nich a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.O lhůtě splatnosti bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst.1 věta před středníkem o.s.ř.