18 C 228/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce , advokátem sídlem kanceláře Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 753 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám , Jméno Zástupce, , advokáta se sídlem kanceláře , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svým návrhem z , datum, domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na základě které si žalovaná zvolila dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti, když vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formuláře s odkazem na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního sms kódu do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobci fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobci částku ve výši , částka, prostřednictvím bankovního převodu, jež je označena jako ověřovací platba. Na základě těchto údajů poskytl žalobce žalované dne , datum, úvěr ve výši úvěrového rámce , částka, , když finanční prostředky ve výši , částka, byly zaslány žalované na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, když úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou (čl. II bod 2.1.5 smlouvy). Žalovaná měla dle smlouvy splácet úvěr každý měsíc, a to nejpozději k 5. dni v měsíci, a to včetně úroku přirostlému za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru a byla žalobcem opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a byla vyzvána k úhradě celkové částky , částka, . Předmětem řízení je tak dosud nesplacená jistina ve výši , částka, , dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši , částka, a dále rovněž tak kapitalizovaná smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky dle čl. IV. bod 4.2 písm.c) smlouvy ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, .

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, doručení měla vykázáno a soud proto v souladu s ust. § 101 odst.3 o.s.ř. věc projednal v její nepřítomnosti.

3. Soud v průběhu řízení provedl důkaz předžalobní upomínkou z , datum, , výpisem z účtu vedeného u , Anonymizováno, a.s. pro žalobce, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzením o platbě, zesplatněním spotřebitelského úvěru z , datum, .

4. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, žežalovaná na webových stránkách žalobce prostřednictvím kterých poskytuje žalobce úvěr, a to , Anonymizováno, , požádala žalobce o poskytnutí úvěru s tím, že vyplnila žádost, ve které uvedla své jméno, příjmení, kontaktní údaje, osobní stav, trvalé bydliště, zároveň uvedla, že na ní není vedeno ani exekuce, ani že není v insolvenci (žádost o spotřebitelský úvěr).dnem , datum, je datována smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřená mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, na základě které poskytl žalobce žalované úvěr s limitem až , částka, a s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splatit každý měsíc, a to vždy nejpozději k 5. dni v měsíci, a to úrok přirostlý za uplynulé období. Smlouva pak obsahuje další práva a povinnosti obou smluvních stran včetně možnosti žalobce úvěr zesplatnit a rovněž tak právo na odstoupení od smlouvy (smlouva o úvěru).žalobce zaslal žalované na účet uvedený ve smlouvě, tedy č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, (potvrzení o provedené transakci).dnem , datum, je datováno zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, zasílaný žalobcem žalované na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě, tj. Podvinný , adresa, . Žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkové částky ve výši , částka, na účet specifikovaný v zesplatnění, a to do tří dnů od doručení tohoto dopisu (oznámení o zesplatnění).dnem , datum, je datována předžalobní výzva, v rámci které byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě částky , částka, na účet žalobce specifikovaný ve výzvě (předžalobní výzva).

5. Po takto provedeném dokazování soud uzavřel, že není možné podané žalobě v celém rozsahu vyhovět tak, jak bude uvedeno dále.

6. Soud s v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda žalobce řádně před uzavřením smlouvy zjišťoval úvěryschopnost žalované a rovněž tak tím, zda uzavřená smlouva o úvěru není neplatná z jiných důvodů než proto, že by žalobce řádně úvěryschopnost žalované nezjišťoval.

7. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci další důkazní návrhy ve věci nečinili a dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.

8. Dle ust. § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle ust. § 86 odst.2 věta práv zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ust. § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Dle ust. § 2291 odst.1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl o.z.,, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednanými úroky.

16. Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti a s odbornou péčí náležitě zjistil schopnost žalované splácet předmětný úvěr dle sjednaných smluvních podmínek.

17. Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušením rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/18). Úvěr má pak být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele plyne, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele. Tuto povinnost však nepochybně žalobce v dané věci řádně a s odbornou péčí nesplnil, neboť posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, pokud vůbec proběhlo, bylo toliko formální bez náležitých a dostatečných podkladů.

18. Ačkoli žalobce v žalobě uvedl, jakým způsobem provedl ověření úvěryschopnosti žalované, jednalo se spíše o vyjádření žalobce k posouzení úvěryschopnosti dlužníka v obecné rovině a nikoli konkrétně ve vztahu k osobě žalované. Žalobce ve vztahu k posouzení úvěryschopnosti žalované uvedl, že její úvěryschopnost ověřoval z veřejně dostupných lustrací a databází, a to ISIR, CEE, CRKI a BRKI, když na základě těchto zjištění neměl žalobce důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splácet. Z provedeného dokazování však nikterak nevyplynulo, že by žalobce k osobě žalované zjistil jakékoli relevantní informace, kupříkladu výši jejího příjmu, výdajů, výši případných dalších závazků a že by tyto údaje nějakým způsobem ověřil a vyhodnotil, kupříkladu vyžádáním dokladů od žalované (výplatní pásky, výpisy z účtu, doložení nákladů na bydlení apod). žalobce pak nereagoval ani na výzvu soudu, když soudu nesdělil, jakým způsobem prověřoval úvěryschopnost žalované (usnesení ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ). Dle názoru soudu však pouhá lustrace žalované ve výš uvedených databázích (navíc žalobcem nedoložená) k řádnému posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nestačí. Je třeba zdůraznit, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet, vychází-li z pouhého prohlášení samotného dlužníka, event. pouze formálně provádí lustraci ve veřejně dostupných databázích. S poukazem na shora uvedené je tak nutné uzavřít, že žalobce skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalované dostatečným způsobem neprověřoval, neboť se příjmy ani výdaji žalované řádně nezabýval. Je tak nutné uzavřít, že žalobce nedostatečně zjistil poměry žalované a nesprávně tak dovodil, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splatit. Povinnost k řádnému posouzení úvěryschopnosti žalované nemůže být relativizována ani výší poskytovaného úvěru, když povinnost k řádnému posouzení úvěryschopnosti s odbornou péčí se vztahuje na spotřebitelské úvěry bez ohledu na výši závazku.

19. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál povinnosti odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, když odporuje ust. § 86 odst.1 zákona, když k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (ust. § 87 odst.1 zákona).

20. Soud se kromě posuzování úvěryschopnosti žalovaného zabýval i vlastním zněním smlouvy, konkrétně smluvním ujednáním týkajícím se sjednaných úroků za poskytnutí úvěru. V čl. II. bod 2.1.6 je uvedena úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, což je 480 % ročně. Soud je z jeho úřední činnosti známo, že v roce 2022, kdy byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, tak dle databáze ARAD České národní banky nepřevyšovaly u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami úroky nejvyšší úrokové sazby 21 %. Sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 40 % měsíčně tak výrazně přesahuje výši úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroků lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroků převyšuje hranici obvyklé výše úroků několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Odo 234/2005, 33 Cdo 212/2014). Soudu pak náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy žalobce a žalovaný si ujednali měsíční úrokovou sazbu 40 % a tato výše úroku z úvěru podstatnou měrou přesahuje úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že takovéto ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (ust. § 580 o.z.). Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech (v nichž žalobcem byla rovněž nebankovní společnost a spor se týkal úvěrových smluv, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké roční úrokové sazby) uvedené naoř, v rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 22 Co 197/2019, 35 Co 345/2022, 53 Co 92/2022, a to i s ohledem na požadavek jednotného rozhodování dle uat. § 13 o.z.

21. Soud tak uzavírá, že převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku žalobci dle ust. § 2991 odst.2 o.z. vrátit jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil částkou , částka, , která představuje finanční prostředky, které žalobce žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl, když v řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno a tím méně prokázáno, že by na úhradu těchto poskytnutých finančních prostředků žalovaná něčeho zaplatila.

22. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl co do částky , částka, (výrok I. rozsudku) představující bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst.1,2 o.z., když vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (ust. § 1968 a § 1970 o.z.) byla žalované rovněž žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci z dlužné částky úroky z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k výzvě k plnění ze dne , datum, , kdy byla žalovaná vyzvána k úhradě ve lhůtě tří dnů. Zároveň soud s poukazem na shora uvedené odůvodnění ve výroku II. a III. zamítl částečně návrh žalobce týkající se povinnosti žalované uhradit žalobci úrok za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu ve výši , částka, , a to včetně žalobcem požadovaného příslušenství.

23. Závěrem soud uvádí, že k jednání soudu dne , datum, se žalobce nedostavil, když svoji účast omluvil. Žalobci tak nemohlo být dáno příslušné procesní poučení dle ust. § 118a o.s.ř. k případnému doplnění tvrzení ve vztahu k platnosti úvěrové smlouvy, ani poučení, že nárok žalobce bude posuzován jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 118a odst.2 o.s.ř. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 4314/2008, 26 Cdo 3208/2022). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takovéto chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu ust. § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Neúčast žalobce, resp. jeho právního zástupce, na jednání tak musí jít k jeho tíži.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady dlužné jistiny ze smlouvy o úvěru, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se data uzavření smlouvy a výše poskytnutých finančních prostředků. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem řádově v desítkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takovéhoto návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení v celkové výši , částka, sestávají ze žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši , částka, , dále ze tří úkonů právní služby á , částka, (ust. § 14vb vyhl.č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) + 21 % DPH a 3 x režijní paušál á , částka, + 21 % DPH. Vzhledem k tomu, že procesní úspěch žalobce byl v rozsahu 60 % a jeho procesní neúspěch ve výši 40 %, přiznal soud v řízení částečně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % z částky , částka, , tj. částku , částka, . V souladu s ust. § 149 odsat.1 o.s.ř. pak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 oidst.1 věta před středníkem o.s.ř.