18 C 251/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupen Anonymizováno, advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 643 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky se sídlem kanceláře adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se svým návrhem z datum domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce je právnickou osobou zapisovanou do obchodního rejstříku, v souladu s ust. § 48 a § 95 odst. 1 z. č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v platném znění (dále jen „Zákon“) zřízenou jakožto profesní organizace pojistitelů. Dle ust. § 49 písm. a) a § 95 odst. 3 zákona žalobce spravuje garanční fond včetně správy aktiv souvisejících s tímto fondem. Ust. § 6 odst. 1 zákona stanoví, že provozovatel tuzemského vozidla (s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy) zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel; případně po dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Dle § 6 odst. 2 zákona se má za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidla na pozemních komunikacích. Ust. § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích pak stanoví, že provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Dle ust. § 38 odst. 1 a 3 zákona pojistitelé poskytují žalobci údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti. Ministerstvo dopravy pak poskytuje žalobci jím vedené údaje o vozidlech, jejich vlastnících a provozovatelích včetně osobních údajů a o údajů o evidenčních změnách. Žalobce tyto údaje dle ust. § 39 ve spojení s ust. § 45 zákona zpracovává mimo jiné právě za účelem zjištění porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 zákona. V případě, že provozovatel tuzemského vozidla poruší povinnost podle ust. § 6 odst. 1 zákona, zaplatí žalobci dle ust. § 45 odst. 2-4 zákona příspěvek za každý den porušení povinnosti a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (dále jen „Příspěvek“). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, po které byla porušena povinnost dle ust. § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby dle druhu vozidla. Pro část nepojištěného období od jeho počátku do datum došlo k porušení povinnosti žalovaného dle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., kdy nárok na příspěvek vznikl na základě ustanovení § 4 odst. 1 a 2 zák. č. 168/1999 Sb. Na základě výše uvedeného postupu dle ust. § 39 zákona žalobce zjistil, že k registrovanému vozidlu: SPZ: SPZ, VIN: VIN kód, č. technického průkazu IBAN, druh vozidla: osobní automobil nad 2 500, (dále jen „Vozidlo“) nebylo v období od datum do datum uzavřeno pojištění odpovědnosti a provozovatelem vozidla v tomto období byl žalovaný. V souladu s ust. § 46 zákona žalobce vyzval dne datum žalovaného k úhradě příspěvku ve výši částka. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle ust. § 6 odst. 1 zákona – těchto bylo celkem hodnota - a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s ust. § 5 vyhlášky ministerstva financí č. 69/2024 Sb., která zákon provádí (dále jen „Vyhláška“). V tomto případě denní sazba pro vozidlo dle vyhlášky činí částku ve výši částka. Příspěvek za část nepojištěného období od jeho počátku do datum byl pak vypočten dle ust. § 4 odst. 3-5 zák. č. 168/1999 Sb. a ust. § 2a vyhl. min. fin. č. 205/1999 Sb., jejíž výše je totožná s výší denní sazby dle vyhl. min. fin. č. 69/2024 Sb. Žalobci dále v souladu s ust. § 45 odst. 2 zákona vzniká nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši částka dle ust. § 6 vyhlášky, jejichž úhradu žalobce též požadoval. Výzva obsahovala též poučení provozovatele tuzemského vozidla o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobci okolnosti vylučující vznik práva na příspěvek. V souladu se zaslanou výzvou měl žalovaný dlužnou částku ve výši částka uhradit nejpozději do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost výzvy nastala dne datum. K datu splatnosti však žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Žalobce žalovaného poté ještě několikrát upomenul, avšak k úhradě dlužné částky ze strany žalovaného nedošlo, a to ani poté, co byl žalovaný obeslán předžalobní výzvou dle § 142a o.s.ř. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že je právnickou osobou zapsanou do obchodního rejstříku, v souladu s ust. § 48 a § 95 odst. 1 z. č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v platném znění zřízenou jakožto profesní organizace pojistitelů. Dle ust. § 49 písm. a) a § 95 odst. 3 zákona žalobce spravuje garanční fond včetně správy aktiv souvisejících s tímto fondem. Ust. § 6 odst. 1 zákona stanoví, že provozovatel tuzemského vozidla (s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy) zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel; případně po dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Dle § 6 odst. 2 zákona se má za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidla na pozemních komunikacích. Ust. § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích pak stanoví, že provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Dle ust. § 38 odst. 1 a 3 zákona pojistitelé poskytují žalobci údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti. Ministerstvo dopravy pak poskytuje žalobci jím vedené údaje o vozidlech, jejich vlastnících a provozovatelích včetně osobních údajů a o údajů o evidenčních změnách. Žalobce tyto údaje dle ust. § 39 ve spojení s ust. § 45 zákona zpracovává mimo jiné právě za účelem zjištění porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 zákona. V případě, že provozovatel tuzemského vozidla poruší povinnost podle ust. § 6 odst. 1 zákona, zaplatí žalobci dle ust. § 45 odst. 2-4 zákona příspěvek za každý den porušení povinnosti a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, po které byla porušena povinnost dle ust. § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby dle druhu vozidla. Pro část nepojištěného období od jeho počátku do datum došlo k porušení povinnosti žalovaného dle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., kdy nárok na příspěvek vznikl na základě ustanovení § 4 odst. 1 a 2 zák. č. 168/1999 Sb. Na základě výše uvedeného postupu dle ust. § 39 zákona žalobce zjistil, že k registrovanému vozidlu: SPZ: SPZ, VIN: VIN kód, č. technického průkazu IBAN, druh vozidla: osobní automobil nad 2 500, nebylo v období od datum do datum uzavřeno pojištění odpovědnosti a provozovatelem vozidla v tomto období byl žalovaný. V souladu s ust. § 46 zákona žalobce vyzval dne datum žalovaného k úhradě příspěvku ve výši částka. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle ust. § 6 odst. 1 zákona – těchto bylo celkem hodnota - a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s ust. § 5 vyhlášky ministerstva financí č. 69/2024 Sb., která zákon provádí. V tomto případě denní sazba pro vozidlo dle vyhlášky činí částku ve výši částka. Příspěvek za část nepojištěného období od jeho počátku do datum byl pak vypočten dle ust. § 4 odst. 3-5 zák. č. 168/1999 Sb. a ust. § 2a vyhl. min. fin. č. 205/1999 Sb., jejíž výše je totožná s výší denní sazby dle vyhl. min. fin. č. 69/2024 Sb. Žalobci dále v souladu s ust. § 45 odst. 2 zákona vzniká nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši částka dle ust. § 6 vyhlášky, jejichž úhradu žalobce též požadoval. Výzva obsahovala též poučení provozovatele tuzemského vozidla o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobci okolnosti vylučující vznik práva na příspěvek. V souladu se zaslanou výzvou měl žalovaný dlužnou částku ve výši částka uhradit nejpozději do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost výzvy nastala dne datum. K datu splatnosti však žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Žalobce žalovaného poté ještě několikrát upomenul, avšak k úhradě dlužné částky ze strany žalovaného nedošlo, a to ani poté, co byl žalovaný obeslán předžalobní výzvou dle § 142a o.s.ř. (výzva k úhradě z datum, 1. a 2. upomínka, předžalobní výzva, podací arch, sdělení Magistrátu hlavního města Prahy ze dne datum). Žalovaný tak tím, že dosud dlužnou částku žalobci neuhradil, nesplnil svoji povinnost vyplývající pro něj z ust. § 45 odst. 2-4 a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když žalovaný ani netvrdil a tím méně prokázal, že by řádně dostál svým závazkům vůči žalobci. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši částka sestávají ze žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši částka, dále ze 3 úkonů právní služby á částka (ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) + 21% DPH, 3 x režijní paušál á částka + 21% DPH. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, k rukám jeho právní zástupkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.