18 C 259/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , narozena datum bytem adresa svědkyně, svědkyně, žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , narozen datum bytem adresa svědkyně, svědkyně, žalobce a žalobkyně oba zastoupeni JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupen Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o přezkoumání výpovědi z nájmu bytu

I. Návrh žalobců, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytu [číslo] o velikosti 1+1 s příslušenstvím nacházející se v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce], sepsaná žalovaným dne [datum] a doručena oběma žalobcům není oprávněná a je tedy neplatná, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 37 268 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem kanceláře [ulice a číslo], [obec a číslo], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Původní žalobkyně, paní [celé jméno žalobkyně], se svým návrhem z [datum], který byl zdejšímu soudu doručen dne [datum], domáhala, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytu [číslo] o velikosti 1+1 s příslušenstvím nacházející se v ulici [adresa svědkyně, svědkyně, žalobce a žalobkyně] – [část obce] (dále jen„ byt“), která jí byla doručena dne [datum], není oprávněná a je neplatná. Svůj návrh žalobkyně a) odůvodnila tím, že žalovaný je vlastníkem předmětného bytu, který přenechal žalobkyni a) nájemní smlouvou z [datum] do nájmu. Dne [datum] obdržela žalobkyně a) od žalovaného výpověď z nájmu předmětného bytu, a to s odkazem na ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o.z. s tím, že žalobkyně a) měla hrubě porušit své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, a to tím, že přenechala byt k užívání jiné osobě. Tato skutečnost však není pravdivá, když muž, kterého ostatní nájemníci domu mohou vídat, je rodinným příslušníkem žalobkyně, jedná se o jejího synovce a není tak nutný souhlas žalovaného s jeho bydlením v byte. Z daných důvodů je proto výpověď neoprávněná. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že na straně žalobkyně a) není dána aktivní legitimace v řízení, neboť předmětný byt má v nájmu žalobkyně společně se svým manželem, [celé jméno žalobce] a v souladu s ustálenou judikaturou v případě podání žaloby na neoprávněnost výpovědi je třeba, aby účastníkem řízení byl i druhý z manželů. Manžel žalobkyně však není účastníkem tohoto řízení tak, jak vyplývá z podané žaloby, když není uveden ani na straně žalobkyně, ani na straně žalovaného. Žalovaný rovněž poukázal na to, že i v případě, pokud by byla dána na straně žalobkyně aktivní legitimace pro řízení, nebylo by možné podané žalobě vyhovět, neboť výpověď z nájmu předmětného bytu byla žalobkyni dána důvodně, o čemž svědčí jednak protokol o místním šetření ze dne [datum] a rovněž i protokoly sepsané a podepsané jinými nájemci domu, ve kterém se předmětný byt nachází s tím, že z jejich obsahu vyplývá, že žalobkyně a) přenechala byt do užívání bez souhlasu pronajímatele třetí osobě. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým soud návrh žalobkyně na určení, že výpověď z nájmu předmětného bytu není oprávněná a je tedy neplatná, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, když důvodem pro zamítnutí žaloby byla skutečnost, že na straně žalobkyně není dána aktivní legitimace pro podání žaloby, neboť v řízení bylo prokázáno, že předmětný byt je ve společném nájmu bytu manžely [příjmení] a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. rozhodnutí 26 Cdo 5939/2016, 26 Cdo 174/2018) je třeba, aby v případě, pokud se jedná o společný nájem bytu manžely účastníkem řízení byli tito společní nájemci, když je možné, aby žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi nájmu bytu podal jen jeden ze společných nájemců, zbylí nájemci však musí být uvedeni na straně žalované (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 26 Cdo 1704/2008). Rozsudek soudu prvého stupně byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud připustil, aby do řízení na straně žalobkyně a) jako žalobce b) přistoupil jako další účastník pan [celé jméno žalobce], narozen [datum], bytem [adresa svědkyně, svědkyně, žalobce a žalobkyně], a to v souladu s ust. § 92 odst. 1 o.s.ř. Usnesení soudu prvého stupně bylo potvrzeno usnesením Městského soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a nabylo právní moci dne [datum]. Soud v průběhu řízení provedl důkaz změnou smlouvy dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] výpovědí z nájmu z [datum] zasílanou panu [celé jméno žalobce] včetně doručenky, výpovědí z nájmu bytu z [datum] zasílanou žalobkyni včetně dodejky, protokolem sepsaným s paní [celé jméno svědkyně] dne [datum], protokolem sepsaným paní [jméno] [příjmení] dne [datum], protokolem sepsaným s panem [jméno] [příjmení] dne [datum], protokolem z místního šetření z [datum], výpisem z katastru nemovitostí pro obec Praha k.ú. [část obce], vyjádřením zájmu o koupi bytové jednotky vyhotovené žalobkyní a panem [celé jméno žalobce], usnesením rady Městské části [obec a číslo] z [datum], výslechem svědkyně paní [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení]. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že - dne [datum] byla mezi žalovaným jako pronajímatelem a žalobkyní a panem [celé jméno žalobce], narozeným [datum] – manžely, uzavřena změna smlouvy – dodatek [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] s tím, že se účastníci v rámci tohoto dodatku [číslo] dohodli na změně smlouvy o nájmu uzavřené dne [datum] tak, že tato smlouva o nájmu se nahrazuje smlouvou o nájmu ve znění, které je uvedeno v dodatku [číslo]. Dodatek [číslo] pak upravuje práva a povinnosti žalovaného jako pronajímatele a žalobkyně a jejího manžela, jako nájemců předmětného bytu s tím, že žalobkyni a jejímu manželovi byl přenechán do nájmu byt [číslo] o velikosti 1+1 nacházející se ve čtvrtém podlaží domu [adresa], ulice [příjmení] [příjmení]

23. Dodatek je podepsán jak zástupcem žalovaného, tak i žalobkyní a jejím manželem (dodatek [číslo] k nájemní smlouvě z [datum]). - dnem [datum] je datována výpověď z nájmu předmětného bytu, která byla doporučeně zasílána žalobkyni i jejímu manželovi [celé jméno žalobce] s tím, že výpovědním důvodem dle ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., je hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu, a to tím, že žalobkyně a její manžel přenechali byt do podnájmu třetí osobě bez souhlasu pronajímatele. Výpověď dále obsahuje uvedení doby výpovědní lhůty, která je tříměsíční s tím, že běží od prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po měsíci, v němž byla doručena, rovněž tak poučení nájemců o tom, že mají právo vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, a to do dvou měsíců ode dne, kdy jim výpověď byla doručena. Výpověď rovněž obsahuje výzvu žalovaného jako pronajímatele, aby žalobkyně a její manžel předmětný byt vyklidili a vyklizený žalovanému předali do 15ti dnů od skončení výpovědní lhůty s tím, že v opačném případě bude podána žaloba na vyklizení. Výpověď byla žalobkyni doručena dne [datum], když si žalobkyně zásilku osobně převzala, výpověď zasílaná jejímu manželovi [celé jméno žalobce] byla uložena na poště a po uplynutí úložní lhůty byla vrácena žalovanému zpět nevyzvednuta (výpověď z nájmu z [datum], dodejky zasílané žalobcům). - dnem [datum] je datován protokol z místního šetření na adrese [adresa svědkyně, svědkyně, žalobce a žalobkyně], když místní šetření proběhlo téhož dne v 17:30 hodin a předmětem místního šetření bylo prověření užívání bytu [číslo] jehož nájemci jsou žalobci. Z protokolu vyplývá, že po zaklepání na bytové dveře otevřel mladší muž, asi 30ti letý s brýlemi, který na dotaz, zda přítomní mohou zkontrolovat vodoměry, řekl, zda se nemohou zastavit později. V protokole je dále uvedeno, že v bytě se v té době nenacházel ani pan [celé jméno žalobce], ani žalobkyně a na dotaz, kdy tam manželé [celé jméno žalobce] bývají, muž řekl, že je možné to domluvit na příští týden a poté zavřel dveře bytu (protokol z místního šetření z [datum]). - nájemníci domu na adrese [adresa], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se vyjadřovali k užívání bytu [číslo] žalobkyní. Tito shodně do protokolu vypověděli, že v bytě bydlí štíhlý mladý muž s brýlemi kolem 30ti let s tím, že žalobkyni paní [celé jméno svědkyně] viděla celkem dvakrát, poprvé před šesti lety, pan [příjmení] vypověděl, že žalobkyni zná, v bytě ji nevídá přes 10 let (protokoly sepsané s nájemci domu). - na 13. radě Městské části [obec a číslo] ze dne [datum] bylo kromě jiného přijato usnesení č. ÚS RMČ [číslo], ve kterém [jméno] městské části odsouhlasila podání výpovědí z nájmu bytu žalobkyni a jejímu manželovi [celé jméno žalobce], a to z důvodů uvedených v ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o.z. (usnesení rady žalovaného). - jak žalobkyně, tak i její manžel v roce 2018 vyjádřili zájem o koupi předmětné bytové jednotky, a to za zvýhodněnou cenu (vyjádření zájmu o koupi bytové jednotky). - žalobkyně a její manžel [celé jméno žalobce] jsou v katastru nemovitostí pro obec Praha, k.ú. [část obce] zapsáni jako vlastníci bytové jednotky [číslo] včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu s tím, že byt mají ve společnému jmění manželů (výpis z katastru nemovitostí – [list vlastnictví]). - žalobci předmětný byt fakticky neužívají (nesporná tvrzení účastníků) Soud v průběhu řízení provedl důkaz výslechem svědků, a to paní [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když jejich výpovědi budou hodnoceny níže. Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování uzavřel, že v daném případě není možné podané žalobě vyhovět. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žaloba na určení neoprávněnosti výpovědi soudem byla podána žalobci včas, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení výpovědi (ust. § [číslo] ve spojení s ust. § 2290 o.z.), neboť žalobkyně a) osobně převzala výpověď z nájmu předmětného bytu dne [datum], když tato jí byla zasílaná prostřednictvím České pošty a žalobkyně a) její převzetí potvrdila na dodejce svým podpisem. Výpověď z nájmu předmětného bytu byla žalobci b) zasílána na adresu bytu, který má žalobce ve společném jmění manželů s žalobkyní a) a která je uvedena ve výpisu z katastru nemovitostí, tj. na adresu [adresa]. Tato zásilka se vrátila žalovanému nedoručená po uplynutí úložní doby, když na poště byla uložena od [datum] do [datum]. Vzhledem k tomu, že lhůta dvou měsíců pro podání žaloby na určení neoprávněnosti výpovědi nájmu bytu je lhůtou hmotněprávní, bylo třeba, aby nejpozději v poslední den této lhůty byla žaloba doručena ke zdejšímu soudu, nepostačuje pouze její předání poštovní přepravě. Tato lhůta pak u obou žalobců byla zachována, neboť výpověď žalobkyni a) byla prokazatelně doručena dne [datum], což bylo jednak doloženo listinnými důkazy (dodejka podepsaná žalobkyní a)), jednak tuto skutečnost sama žalobkyně potvrdila v rámci skutkových tvrzení, výpověď z nájmu předmětného bytu byla žalobci b) doručena dne [datum], tj. desátý den od uložení zásilky na poště. Vzhledem k tomu, že žaloba byla ke zdejšímu soudu doručena dne [datum], byla zachována dvouměsíční lhůta pro podání žaloby dle shora citovaných zákonných ustanovení. Poté, co soud uzavřel, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční hmotněprávní lhůtě, zabýval se tím, zda výpověď obsahuje formální náležitosti dle ust. § 2286 odst. 2 o.z., tj. zda nejsou dány pochybnosti o tom, z jakých důvodů je výpověď dávána a rovněž tak, zda výpověď obsahuje poučení pronajímatele ve vztahu k nájemci o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Z obsahu výpovědi je možné uzavřít, že se jedná o platné právní jednání žalovaného jako pronajímatele vůči žalobcům jako nájemcům předmětného bytu. V listině označené jako„ výpověď z nájmu bytu“ je specifikováno, jaký byt byl žalobcům do nájmu žalovaným přenechán, že žalovaný jako pronajímatel vypovídá tento nájem žalobcům a rovněž tak výpověď obsahuje odkaz na zákonné ustanovení z důvodu kterého je nájem vypovídán (ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o.z)., když ve výpovědi je rovněž uvedeno, že žalobci jako nájemci bez souhlasu pronajímatele předmětný byt dali do podnájmu třetí osobě (výpovědní důvod), a to včetně odkazu na důkazy, ze kterých pronajímatel k výpovědi přistoupil, ve výpovědi je rovněž uvedeno, že nájemci mají právo vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi (ust. § 226 o.z.), ve výpovědi je uvedena i lhůta, ve které žalobci jako nájemci mohou námitky proti výpovědi vznést a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Po formální stránce tak lze uzavřít, že výpověď z nájmu předmětného bytu je platná a splňuje náležitosti platného právního jednání v souladu s občanským zákoníkem. Poté, co soud uzavřel, že výpověď z nájmu předmětného bytu je platná, a to po formální stránce a rovněž tak, že tato byla žalobcům jako nájemcům předmětného bytu doručena a dále, že tito v zákonné dvouměsíční lhůtě podali žalobu na přezkoumání výpovědi z nájmu bytu, zabýval se tím, zda důvod, který žalovaný ve výpovědi z nájmu předmětného bytu uváděl, je dán. Po provedeném dokazování však soud musel uzavřít, že důvod, pro který žalobci neplatnost výpovědi z nájmu bytu namítali, nebyl v řízení prokázán. Žalovaný jako pronajímatel odůvodňoval dání výpovědi žalobcům z nájmu předmětného bytu tím, že tito přenechali předmětný byt do podnájmu třetí osobě, a to bez souhlasu žalovaného, když tento souhlas je v nájemní smlouvě požadován. Žalobci v rámci své procesní obrany namítali, že předmětný byt do podnájmu třetí osobě nedali, když tento jednak nebyl způsobilý řádnému užívání, a to pro vady, které se v něm vyskytovaly, kdy žalovaný jako pronajímatel tyto neodstranil, z důvodu nezpůsobilého předmětu nájmu pak žalobci bydleli na jiném místě. Poukázali dále na skutečnost, že pokud v předmětném bytě sousedé eventuálně vídali muže okolo 30 let, jednalo se o příbuzného žalobců, a to synovce žalobkyně, když s ohledem na rodinně právní vztah se žalobkyní nebylo nutné, aby žalobci žádali žalovaného jako pronajímatele o souhlas s bydlením této osoby v předmětném bytě, nejednalo se o podnájem. Žalobci pak v průběhu řízení zpochybňovali i výpovědi soudem slyšených svědků včetně obsahu protokolů, které u žalovaného tito svědci po svém výslechu podepsali. Žalobkyně a) pak v rámci procesní obrany poukazovala i na skutečnost, že až v průběhu řízení se dozvěděla o tom, že do předmětného bytu mohl docházet i žalobce b), když jejich manželství není již po určitou dobu souladné, předpokládala však, že v případě, pokud by žalobce b) do předmětného bytu šel, tak by ji o tomto informoval. Po provedeném dokazování však soud musel uzavřít, že skutková tvrzení žalobců týkající se toho, že předmětný byt nebyl podnajímán třetí osobě a že tak nebyl naplněn výpovědní důvod uváděný žalovaným ve výpovědi z nájmu předmětného bytu, prokázán nebyl, respektive byl vyvrácen v řízení provedenými důkazy. Žalobci svá skutková tvrzení týkající se důvodnosti podané žaloby postavili na tom, že jednak předmětný byt do podnájmu třetí osobě nedali, jednak tento nebyl způsobilý řádnému užívání a z tohoto důvodu také zajišťovali svoji bytovou potřebu v jiném bytě. Pokud se týká tvrzení žalobců, že předmětný byt nebyl způsobilý řádnému užívání a z tohoto důvodu tak byli nuceni zajišťovat si bytovou potřebu jiným způsobem, pak k tomuto soud uvádí, že tato tvrzení žalobců jsou ryze účelová. Byť si je soud vědom toho, že je třeba posuzovat otázku naplnění výpovědního důvodu ke dni doručení výpovědi, tj. v daném případě k roku 2019, nemůže soud při svém rozhodnutí odhlédnout od toho, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalovaným jako pronajímatelem a žalobci jako nájemci změna smlouvy – dodatek [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] v rámci které byl sjednán nájem předmětného bytu na dobu neurčitou, žalobci jako nájemci se zavázali žalovanému jako pronajímateli hradit nájemné ve výši 127,44 Kč za metr čtvereční a měsíc a rovněž tak v článku V. dodatku nájemní smlouvy potvrdili, že byt je způsobilý k nastěhování a obývání, zároveň však v roce 2015 uzavřeli kupní smlouvu, na základě které nabyli do společného jmění manželů bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa], když právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni [datum]. S ohledem na dobu uzavření dodatku k nájemní smlouvě, v rámci které žalobci potvrdili, že předmětný byt je způsobilý užívání (konec dubna roku 2015), nabytí vlastnického práva k bytu na [obec a číslo] (srpen roku 2015) a tvrzením žalobkyně a), že předmětný byt byl od roku 2016 neobyvatelný a z tohoto důvodu se tak musela přestěhovat do jiného bytu, se soudu jeví jako zcela nevěrohodná a účelová. Lze si jen stěží představit, že by žalobci v dubnu 2015 potvrdili, že předmětný byt je způsobilý řádnému užívání, do tohoto bytu by se nastěhovali, respektive by v něm nadále na základě původní nájemní smlouvy bydleli a po necelém roce by byl předmětný byt tak neobyvatelný, že by žalobci museli využít jiné možnosti bydlení než v předmětném bytě. Na tomto místě je třeba zdůraznit i to, že sami žalobci od uzavření dodatku k nájemní smlouvě v roce 2015 žalovaného jako pronajímatele neinformovali o jimi tvrzeném velmi špatném stavu bytu, pro který jej nemohou užívat a rovněž tak neuváděli, že by žalovaného žádali o nápravu jimi tvrzeného špatného stavu bytu, a to například formou provedení rekonstrukce bytu, slevy z nájemného a podobně. Naopak na špatný stav bytu, z důvodu kterého jej nemohli údajně užívat, začali žalobci poukazovat až poté, co jim ze strany žalovaného jako pronajímatele byla doručena výpověď nájmu předmětného bytu. Byť je nutné uzavřít, že faktický stav bytu nikterak nesouvisí s tím, zda žalobcům byla dána výpověď z nájmu předmětného bytu pro to, že tento podnajali třetí osobě, je nutné uvést, že žalobci primárně svoji procesní obranu postavili na tom, že předmětný byt nebyl způsobilý užívání, a to pro vady, které vykazoval. Odhlédnuto od toho, že žalobci vady předmětného bytu u žalovaného jako pronajímatele nikterak neuplatnili (tato skutečnost nebyla žalobci ani tvrzena a tím méně prokázána), lze si jen stěží představit, že by fakticky v bytě, který není dle tvrzení žalobců způsobilý řádnému užívání, bydlel kdokoli z příbuzných žalobců. Jinak řečeno, pokud žalobci na jedné straně tvrdí, že předmětný byt nebyl způsobilý k řádnému užívání z důvodů závažných vad, tyto však žalovanému jako pronajímateli nikterak nevytkli a nežádali o jejich odstranění, eventuálně o slevu z ceny nájmu a zároveň tvrdí, že v předmětném bytě po určitou dobu mohl bydlet příbuzný žalované a), tj. její synovec, kterého v předmětném bytě ostatní sousedé z domu mohli vídat, jsou tato skutková tvrzení uváděná žalobci minimálně v rozporu. Pokud totiž nebyl předmětný byt způsobilý řádnému užívání, měli žalobci tuto skutečnost s pronajímatelem řešit a pokud tak neučinili, a to po dobu téměř čtyř let od doby, kdy byl uzavřen dodatek k nájemní smlouvě (duben 2015) do dne dání výpovědi z nájmu předmětného bytu (červenec 2019), není možné skutková tvrzení uváděná žalobci považovat za věrohodná, a to i s přihlédnutím k tomu, že za de facto neobyvatelný byt hradili žalovanému nájemné a zálohy na služby, když dluh na nájemném, pro který by žalovaný rovněž mohl dát žalobcům výpověď z nájmu bytu, tímto tvrzen nebyl a lze předpokládat, že pokud by zde dluh na nájemném či zálohách na služby skutečně byl, žalovaný by situaci řešil již dříve. Soud se dále v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda ze strany žalobce byla prokázána důvodnost výpovědi z nájmu předmětného bytu a to, že tento je bez souhlasu žalovaného jako pronajímatele přenechán žalobci do podnájmu třetí osobě. V tomto směru bylo provedeno dokazování jak listinnými důkazy, a to protokoly sepsanými u žalovaného, soudem následně v průběhu slyšenými svědky a po takto provedeném dokazování musel soud uzavřít, že důvod pro výpověď z nájmu předmětného bytu byl naplněn. Žalovaný důvod pro výpověď z nájmu předmětného bytu specifikoval tak, že žalobci bez jeho souhlasu přenechali předmětný byt do podnájmu třetí osobě. K prokázání důvodnosti podané výpovědi soud odkázal jednak na protokoly sepsané se sousedy žalobců z předmětného domu, kteří měli potvrdit to, že v předmětném bytě nebydlí žalobci, ale bydlí zde muž okolo 30 let, když tato skutečnost měla být prokázána i na základě místního šetření provedeného pracovníky žalovaného. Žalobci pak v průběhu řízení zpochybňovali jak výpovědi soudem slyšených svědků, tak i jejich zápisy o výpovědi zaznamenané v protokolu sepsaném u žalovaného. Na tomto místě soud musí uvést, že pokud žalobci zpochybňovali to, že u žalovaného byl s jednotlivými svědky, sousedy žalobců, sepsán protokol o jejich výpovědi s tím, že se jedná o nestandardní postup, pak s tímto závěrem nemůže soud souhlasit. Žalovaný je veřejnoprávní korporací, která v rámci svých interních předpisů je podřízena jak správnímu řádu, tak i občanskému soudnímu řádu a pokud pak vykonává své funkce ve veřejnoprávním sektoru, je sepis záznamu (protokolu) o určité skutečnosti, o které osoba, která se k žalovanému dostavila na základě jeho předvolání a vypovídala formou sepisu protokolu zcela legitimní, neboť tento záznam (protokol) zachycuje výpověď té které osoby, která se k žalovanému dostavila, o určité skutečnosti vypovídala, kdy tento protokol je také založen do správního spisu vedeného žalovaným. Přirovnání žalobců k případnému záznamu určité konkrétní osoby v rámci soukromoprávního jednání pak není přiléhavé, neboť je nutné striktně odlišovat záznamy o jednání učiněné veřejnoprávní korporací v rámci plnění jejích úkolů a záznamy učiněné v rámci soukromoprávního jednání. Zároveň soud uvádí, že tvrzení žalobců týkající se toho, že event. výpověď svědků v sídle žalovaného mohla být ovlivněna probíhající privatizací jednotlivých bytů v domě, zůstala toliko v rovině tvrzení, k tomuto nebyl předložen žádný důkaz zpochybňující správnost a věrohodnost žalovaným předložených protokolů. Žalovaný pak v průběhu řízení osvětlil způsob nabývání bytů v rámci jím prováděné privatizace včetně toho, jak při případných pochybnostech ohledně žádosti o privatizaci toho kterého bytu postupuje, kdy provádí šetření ohledně faktického užívání bytu jeho nájemci. Postup žalovaného při provádění privatizace – zjišťovaní faktického užívání bytu jeho nájemci – je pak dle názoru soudu zcela legitimní, neboť jednak je upraven vnitřními předpisy žalovaného, jednak je třeba zohlednit i to, že byty, při splnění předepsaných kritérií, jsou prodávány za zvýhodněnou, nikoli tržní cenu, a je tak zcela logické, že žalovaný před převodem bytu se chce, a i musí ubezpečit, že byt je prodáván osobě, která jej fakticky na základě nájemní smlouvy užívá. Žalovaný v průběhu řízení rovněž věrohodně vysvětlil, z jakých důvodů považoval za vhodné vyslechnout ve věci právě jím uváděné svědky (kteří podepsali u žalovaného protokol), neboť tito svědci jsou přímými sousedy předmětného bytu (jejich byty jsou na stejném patře jako je byt předmětný) a je tak zcela logické, že tyto osoby mají nejlepší přehled o tom, kdo v předmětném bytě fakticky bydlí, vidí, kdy osoby do bytu vcházející a vycházející, mohou s nimi hovořit, slyší např. hluk v bytě apod., kdy je třeba zohlednit to, že předmětný byt se nachází ve vícepodlažním domě („ paneláku“) a sousedé v domě (vyjma těch nejbližších) se většinou ani neznají. Rovněž je třeba uvést i to, že osoby, které u žalovaného ohledně užívání předmětného bytu podepsaly žalobci sporované protokoly, byly jako svědci soudem vyslechnuty, a to po řádném poučení dle ust. § 126 o.s.ř. o důsledcích křivé výpovědi. Tito svědci pak správnost obsahu písemného protokolu potvrdili, uvedli shodné skutečnosti jako v písemném protokolu, když je zcela logické, že s odstupem času (protokoly sepsané v létě 2019, výslech svědků proveden po více jak 2 a ½ letech) si již na podrobnosti užívání bytu nemuseli pamatovat (obsah písemného protokolu sepsaného u žalovaného je pochopitelně kratší, než je samotná výpověď svědků u soudu), nicméně podstatné skutečnosti jak v písemném protokole, tak i v jejich výpovědích jsou shodné, všichni shodně vypovídají o tom, že do předmětného bytu viděli vcházet a z něj vycházet muže okolo 30 let štíhlé postavy, četnost setkání s tímto mužem se pochopitelně lišila, a to podle denní doby, kdy jej viděli, podle jejich odchodu z bytu např. do práce apod., žalobce v domě v rozhodné době nevídali (svědkyně p. [příjmení]„ …..bydlím v ulici [ulice] ve stejném domě jako žalobci, byt mám na stejném patře, a to naproti. Pokud jsem dotazována k tomu, zda žalobci v bytě bydlí, tak uvádím, že nebydlí, nevím jak dlouho, ale dlouho to je. Pokud jsem dotazována k tomu, kdo předmětný byt užívá, tak uvádím, že se jedná o mladého muže, jeho jméno nevím, tipla bych si věk kolem 30 let ….“„ ….pokud jsem dotazována k tomu, jak často jsem tohoto pána vídala v roce 2019, tedy k četnosti, tak uvádím, že toto nemohu říci, pouze mohu uvést, že v roce 2019 jsem jej vídala častěji než nyní……“, svědkyně p. [celé jméno svědkyně]„ ………………pokud jsem dotazována k tomu, zda znám žalobkyni, tak uvádím, že žalobkyni jsem nikdy neviděla, do bytu vedle mne nikdo nechodí, zda je někým užívaný či nikoli, toto nevím……“,„ …………….pokud jsem dotazována k tomu, abych popsala pána s kapucí…..“, svědek p. [příjmení]„ ……………žalobkyni znám spíše z dětství, žalovaného neznám…………….“„ ………….pokud jsem dotazován k tomu, kdo v předmětném bytě bydlí, tak uvádím, že nějaký mladý kluk, neznám jeho jméno……………“,„ ………….. v bytě bydlím 47 let, a to od narození. Pokud jsem dotazován k tomu, zda jsem viděl žalobkyni, tak uvádím, že jsme se vídali jako děti, od té doby jsem ji neviděl………..“). Naproti tomu skutková tvrzení žalobců konzistentní nejsou, neboť žalobci nejprve uváděli, že v předmětném bytě bydlí synovec žalobkyně a), když s ohledem na příbuzenský vztah se žalobkyní a) nepotřebují žalobci k jeho bydlení v předmětném bytě souhlas žalovaného jako pronajímatele, následně po provedeném dokazování žalobci tvrdili, že do bytu mohl docházet za účelem jeho kontroly (z důvodu jeho neobyvatelnosti) švagr žalobkyně a) a nakonec i sám žalobce b). Jinak řečeno, žalobci svá skutková tvrzení přizpůsobovali provedenému dokazování, kdy nejprve tvrdili, to, že v bytě bydlí synovec žalobkyně a), až následně uváděli, že byt je neobyvatelný. K tomu, že obě tvrzení žalobců jsou v příkrém rozporu, se soud vyjadřoval již výše. Ze všech shora uvedených důkazů soud uzavřel, že žalovaným daná výpověď z nájmu předmětného bytu žalobcům z důvodu, že tito bez souhlasu žalovaného jako pronajímatele, tj. v rozporu s nájemní smlouvou a zákonem podnajímali předmětný byt třetí osobě, byla dána po právu, kdy podnájem bytu byl prokázán provedenými důkazy tak, jak je shora uvedeno a žalobu jako nedůvodnou zamítl Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalovaný má vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 37 268 Kč sestávají z 11 úkonů právní služby á 2 500 Kč (ust. § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], vyjádření k odvolání žalobkyně, vyjádření ze dne [datum] k návrhu na přistoupení žalobce do řízení, účast u jednání soudu dne [datum], odvolání proti usnesení o připuštění přistoupení žalobce do řízení, účast u jednání soudu dne [datum], vyjádření ve věci ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum] a [datum]) + 21% DPH a 11x režijní paušál á 300 Kč + 21% DPH. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.