18 C 272/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce, advokátem sídlem kanceláře Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 58 254,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta se sídlem kanceláře adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svým návrhem z datum domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku částka s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností Anonymizováno právnická osoba se sídlem adresa, Anonymizováno (dále jen „právní předchůdce žalobce“) dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši částka. Proces uzavření smlouvy byl takový, že žalovaná podepsala žádost o revolvingový úvěr, která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru. Právní předchůdce žalobce žádost vyhodnotil a v případě její akceptace vydal žalované platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše částka. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu var. symbol se splatností prvé splátky dne datum. Doporučená měsíční splátka úvěru byla ve výši částka, když minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně však částku částka. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutého úvěru ve výši 5,99 % z výše měsíční splátky úvěru. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zjišťoval úvěryschopnost žalované, a to lustrací žalované ve všech veřejně dostupných rejstřících, když při posouzení úvěryschopnosti žalované vycházel i z údajů, které byly poskytnuté právnímu předchůdci žalobce samotnou žalovanou, a to včetně příjmů a výdajů žalované. Žalovaná úvěr řádně nesplácela z tohoto důvodu přistoupil právní předchůdce žalobce k odstoupení od smlouvy a prohlásil ke dni datum úvěr za splatný. Žalobce se vůči žalované domáhá rovněž úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobce získal pohledávku za žalovanou na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek se svým právním předchůdce z datum. O této skutečnosti byla žalovaná písemně informována. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení byla ve výši částka a sestávala z nesplacené jistiny ve výši částka, nesplaceného úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši částka (ve výši 22,68 % ročně z nesplacené jistiny), nesplacených měsíčních poplatků za sjednání pojištění ve výši částka, neuhrazené smluvní pokuty ve výši částka. Žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila, a to ani přes upomínky. Žalobce se vůči žalované domáhá rovněž úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky, když tato za období od datum do datum činí z nesplacené jistiny ve výši částka částku částka. K úhradě smluvní pokuty se žalovaná zavázala ve smlouvě pro případ prodlení s úhradou dlužné částky.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, doručení měla vykázáno a soud proto v souladu s ust. § 101 odst.3 o.s.ř. věc projednal v její nepřítomnosti.

3. Soud v průběhu řízení provedl důkaz žádostí o spotřebitelský úvěr, akceptací žádosti, platební historií úvěrového účtu, formulací pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, rámcovou smlouvou pro poskytování bankovních produktů a služeb, odstoupením od úvěrové smlouvy, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání.

4. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností Anonymizováno právnická osoba se sídlem adresa, Anonymizováno dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši částka. Proces uzavření smlouvy byl takový, že žalovaná podepsala žádost o revolvingový úvěr, která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru. Právní předchůdce žalobce žádost vyhodnotil a v případě její akceptace vydal žalované platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše částka. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu var. symbol se splatností prvé splátky dne datum. Doporučená měsíční splátka úvěru byla ve výši částka, když minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně však částku částka. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutého úvěru ve výši 5,99 % z výše měsíční splátky úvěru. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zjišťoval úvěryschopnost žalované, a to lustrací žalované ve všech veřejně dostupných rejstřících, když při posouzení úvěryschopnosti žalované vycházel i z údajů, které byly poskytnuté právnímu předchůdci žalobce samotnou žalovanou, a to včetně příjmů a výdajů žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala rovněž k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou poskytnutého úvěru (žádost o úvěr, akceptace žádosti, předsmluvní informace, rámcová smlouva). žalovaná úvěr řádně nesplácela z tohoto důvodu přistoupil právní předchůdce žalobce k odstoupení od smlouvy a prohlásil ke dni datum úvěr za splatný (platební historie, odstoupení od smlouvy). žalobce získal pohledávku za žalovanou na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek se svým právním předchůdce z datum. O této skutečnosti byla žalovaná písemně informována (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, podací arch). žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila, a to ani přes upomínky (předžalobní upomínka).

5. Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování uzavřel, že v daném případě byla žaloba podána důvodně.

6. Dle ust. § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle ust. § 86 odst.2 věta práv zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Dle ust. § 2291 odst.1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o.z., na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednanými úroky dle smluvních podmínek uvedených ve smlouvě a k úhradě sjednané smluvní pokuty pro případ prodlení s úhradou poskytnutého úvěru.

14. Soud se v dané věc zabýval nejprve otázkou, zda žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti a s odbornou péčí náležitě zjistil schopnost žalované splácet předmětný úvěr dle sjednaných smluvních podmínek.

15. Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.

16. V daném případě soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěryschopnost žalované jí poskytnutý úvěr splácet řádně, když provedl lustraci žalované ve všech dostupných veřejných rejstřících, od žalované si vyžádal její příjem, který na základě předložených dokladů činil průměrný měsíční příjem domácnosti žalované částku částka a výdaje částku částka. Při porovnání příjmů a výdajů žalované činí výše splátky úvěru cca 1/7 jejích zbylých příjmů, což dle názoru soudu postačuje k tomu, aby bylo ve schopnostech a možnostech žalované tento úvěr splácet. Na tomto místě soud rovněž musí akcentovat rozhodnutí NS ČR ze dne 27.9.2023 č.j. 33 Cdo 1819/2023-133, které uzavřelo, že pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěryschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěryschopnosti pochybil, nemusí nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr řádně splácet. Pokud tedy např. spotřebitel úvěr nesplácí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěryschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vztáhnuto na tento konkrétní případ je třeba uzavřít, že právní předchůdce žalobce úvěryschopnost žalované posoudil řádně v mezích, které jsou mu českými právními předpisy dány, když vycházel z údajů, které mu samotnou žalovanou byly sděleny a rovněž tak si žalovanou prověřoval ve veřejně dostupných rejstřících. Avšak i v případě, pokud by soud uzavřel, že úvěryschopnost žalované nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zjišťována, nemohla by sama tato skutečnost vést k tomu, aby soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná a žalovaného by tak stíhala pouze povinnost k úhradě jistiny poskytnutého úvěru, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná nebyla schopna úvěr řádně splácet, když z výpisu z účtu vyplývá, kdy a v jaké výši žalovaná finanční prostředky čerpala a rovněž to, kdy v jaké výši byly na tento účet připsány žalovanou provedené platby na úhradu úvěru. Skutečnost, že žalovaná následně úvěr řádně nesplácela, nelze tak dle názoru soudu dávat k tíži právního předchůdce žalobce, resp. žalobce a uzavřený smluvně závazkový vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou sankcionovat jeho neplatností s tím, že zde od počátku byla neschopnost žalované tento úvěr splácet. Jak již bylo uvedeno výše, finanční prostředky, které po odpočtu příjmů a výdajů doložených žalovanou této zůstaly k úhradě splátky úvěru byly dostatečné pro to, aby žalovaná tento úvěr splácela. Jinak řečeno, pokud žalovaná po úhradě první splátky úvěru tento přestala splácet, nemůže jít tato skutečnost k tíži právního předchůdce žalobce tak, aby soud mohl uzavřít, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

17. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a podané žalobě vyhověl, a to jak co do dosud nesplacené jistiny ve výši částka, tak co žalobcem kapitalizované smluvní pokuty ve výši částka ust. § 2390 a násl. o.z.).

18. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil jí soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši částka sestávají ze žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši částka, dále ze tří úkonů právní služby á částka (ust. § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) + 21 % DPH a 3 x režijní paušál á částka + 21 % DPH. V souladu s ust. § 149 odst.1 o.s.ř. pak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst.1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.