18 C 335/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupena Mgr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupen JUDr. Ing. jméno příjmení příjmení , advokátkou sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Městská část obec a číslo – část obce , IČO sídlem adresa zástupce vedlejšího účastníka: osobní údaje vedlejšího účastníka sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Návrh žalobkyně, aby soud určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitostí pozemku parcelní [číslo] pozemku parcelní [číslo] vše v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] a obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 28 798 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky se sídlem kanceláře [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného, Městské části [obec a číslo], na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem kanceláře náměstí [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se svým návrhem z [datum] domáhala, aby soud určil, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemků parcelní [číslo] pozemku parcelní [číslo] vše v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] a obec Praha u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] (dále jen„ předmětné pozemky“). Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný je v současné době zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí a žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parcelní [číslo] na němž stojí stavba – rodinný dům - pozemku parcelní [číslo] pozemku parcelní [číslo] jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., a to garáž, vše v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], k.ú. [část obce]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalobkyni žalovaným sděleno, že bez spravedlivého důvodu a bez souhlasu Městské části [obec a číslo] – vedlejšího účastníka – zastavěla část pozemku parcelní [číslo] budovou [adresa] a dále, že připlotila pozemek parcelní [číslo] které jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného, když vedlejší účastník vykonává svěřenou správu. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k nemovitostem, a to pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [část obce] na základě darovací smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako obdarovanou a jejími rodiči, panem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dárci. V době uzavření darovací smlouvy ani nikdy předtím nebyla žalobkyni známa skutečnost, že stavba, kterou získala do svého výlučného vlastnictví darem od rodičů, stojí z části na cizím pozemku. I v samotné darovací smlouvě je uvedeno, že manželé [příjmení] převádí vlastnické právo k „ budově [adresa] na parcele [číslo]“. Skutečnost, že stavba by měla být částečně postavena i na cizím pozemku se žalobkyně dozvěděla poprvé až z přípisu vedlejšího účastníka ze dne [datum]. Po celou dobu, po kterou má nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví, tj. po dobu více než 10 let, je žalobkyně přesvědčena o oprávněnosti držby pozemku parcelní [číslo] ve vlastnictví žalovaného. Dále uvedla, že již rodiče žalobkyně užívali po dobu vice jak 30 let tento pozemek v dobré víře a stejně tak jej užívala žalobkyně. Pokud se týká pozemku parcelní [číslo] i tento pozemek je po dobu více než 30 let připlocen a v dobré víře užíván jak žalobkyní, tak jejími předchůdci, rodiči žalobkyně jako vlastní. Žalobkyně dále uvedla, že původními vlastníky nemovitostí byli paní [jméno] [příjmení], narozena [datum] a [jméno] [příjmení], narozen [datum]. V roce 1972 došlo ke kolaudaci přístavby rodinného domu a bylo povoleno její užívání. V roce 1975 bylo vlastnické právo k nemovitostem převedeno na základě darovacích smluv na pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a [jméno] [příjmení], narozeného [datum]. V roce 1981 pan [jméno] [příjmení] převedl svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech do společného jmění manželů [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a [jméno] [příjmení], narozené [datum], tj. rodičů žalobkyně. Na základě darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a jejími rodiči byly nemovitosti převedeny do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně je od nabytí vlastnického práva k nemovitostem prokazatelně v dobré víře, že pozemky jsou v jejím vlastnictví, nikdy neměla důvod o této skutečnosti pochybovat. Uvedla, že pozemky až po plot považovala za své vlastní a tak se také o ně několik desítek let spolu se svými rodiči a posléze se svým manželem starala a užívala je, stejně jako její rodiče, původní vlastníci nemovitostí. Dále poukázala na skutečnost, že naopak žalovaný po celou dobu užívání pozemků, jak samotnou žalobkyní, tak jejími právními předchůdci, tj. přes 40 let nikdy nesporoval a ani neučinil nic k tomu, co by nasvědčovalo tomu, že pozemky považuje za své vlastní a že je žalobkyně nebo její právní předchůdci užívali bez právního důvodu, a to až do května 2019. Rovněž uvedla, že i v případě, pokud by ona sama nesplňovala zákonnou lhůtu pro vydržení předmětných pozemků, je nutné na daný případ aplikovat takzvané mimořádné vydržení dle ust. § 1089 a násl. o.z., neboť uplynula doba delší než 20 let, týkající se užívání předmětných pozemků, když dle ust. § 1096 odst. 2 o.z., nástupci se započte vydržecí doba poctivého předchůdce, což v daném případě byli rodiče žalobkyně, žalobkyně pak splnila i další podmínku pro mimořádné vydržení, a to nepřerušení držby trvající 10 let. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla poctivým držitelem vlastnického práva k předmětným pozemkům, když otázku dobré víry je nutno řešit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska držitele. Žalovaný poukázal na to, že předmětné pozemky spolu se sousedními pozemky mají celkovou výměru 356 čtverečních metrů, když samotné předmětné pozemky pak mají výměru 189 metrů čtverečních, což je téměř 34 procent celkové výměry funkčního celku, takovéto výrazné odchylky si pak může povšimnout i laik bez odborných znalostí. Dále žalovaný poukázal na to, že byl fakticky zapsán jako vlastník předmětných pozemků od [datum] v katastru nemovitostí, když tato skutečnost byla prokázána sdělením Katastrálního úřadu ze dne [datum]. Žalovaný dále poukázal na to, že ve všech nabývacích titulech jsou vždy přesně označeny sousední pozemky včetně jejich výměr a z žádného nabývacího titulu nelze dospět k závěru, že bylo převáděno vlastnické právo také k předmětným pozemkům tak, jak ostatně plyne z vlastní darovací smlouvy. Po žalobkyni tak lze i v případě, kdy dochází k převodu vlastnického práva v rodině spravedlivě požadovat, aby si alespoň povrchně ověřila, k jakým pozemkům vlastnické právo nabývá. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že o tom, že se stavba nachází částečně i na pozemku ve vlastnictví žalovaného se pak žalobkyně jednoznačně dozvěděla ze sdělení vedlejšího účastníka ze dne [datum], když toto jí bylo zasláno doporučeně do vlastních rukou. S ohledem na to, že se jedná o jednostránkové vyjádření, ze kterého je jednoznačně zřejmé, že stavba je postavena na dvou pozemcích, měla a mohla si žalobkyně této skutečnosti, a to předtím, než ji zaslala katastrálnímu úřadu, všimnout. Žalovaný v neposlední řadě poukázal i na geometrický plán [číslo] pro vyznačení budovy, když tento geometrický plán si nechala zpracovat sama žalobkyně a byl přílohou její žádosti o osvědčení od vedlejšího účastníka ze dne [datum]. Z geometrického plánu je pak zřejmé, že se týká nejen pozemků uvedených v darovací smlouvě, ale i pozemku parcelní [číslo] když nad to je u těchto pozemků výslovně uveden jiný spoluvlastnický režim, tj. odlišné číslo vlastnictví [číslo]. Vedlejší účastník na straně žalovaného navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že žalobkyně v průběhu řízení neunáší břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní, když argumentace žalobkyně je vystavena na dobré víře žalobkyně, respektive jejich právních předchůdců. Na dobrou víru ovšem žalobkyně usuzuje toliko negativně, když kostrou její argumentace je tvrzení, že žalobkyně ani její právní předchůdci si nemohli být vědomi, že užívají cizí pozemky. K prokázání uvedeného tvrzení však soudu nepředkládá žádné důkazní návrhy s výjimkou výpisu z příslušného listu vlastnictví a účastnického výslechu žalobkyně. Vedlejší účastník rovněž uvedl, že žalobkyně v průběhu celého řízení ani netvrdila a ani neprokazovala, zda a kdy došlo k realizaci přístavby domu a kdy došlo k připlocení obecního pozemku žalobkyní, případně jejími právními předchůdci. Soud v průběhu řízení provedl důkaz výpisem z Katastru nemovitostí pro obec Praha, k.ú. [část obce], [list vlastnictví], žádostí o přidělení pozemku z [datum rozhodnutí], notářským zápisem [spisová značka], [spisová značka], rozhodnutím Státního notářství pro [část Prahy] [datum rozhodnutí], notářským zápisem [spisová značka], [spisová značka], žádostí žalobkyně adresovanou vedlejšímu účastníku z [datum], notářským zápisem z [datum rozhodnutí] [spisová značka], [spisová značka], notářským zápisem [spisová značka], [spisová značka], notářským zápisem [spisová značka], [spisová značka], osvědčením o existenci stavby z [datum] včetně dodejky, geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba] & [anonymizováno] geodetická kancelář včetně zakreslení do systému souřadnic, geometrickým plánem [číslo jednací], usnesením Okresního soudu civilního v [obec] I, oddělení 59 z [datum], přehledem parcel zasílaným Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy] žalobkyně Katastrálnímu úřadu pro hl. m. Prahu z [datum] včetně osvědčení o existenci stavby z [datum] a ohlášení změny údajů o stavbě k zápisu do katastru nemovitostí, povolením k užívání a obývání přístavby rodinného domu z [datum], výkazem dosavadního a nového stavu údajů v katastru nemovitostí k datu [datum], přípisem Městské části [obec] – [část obce] Katastrálnímu úřadu pro hl. m. Prahu z [datum] včetně seznam parcel k převodu na [list vlastnictví], knihovní vložkou [číslo] výměrem Okresního Národního výboru [okres] z [datum], kopií katastrální mapy, rozhodnutím z [datum] ve věci nástavby domu [adresa] – povolení, žádostí adresovanou radě Místního Národního výboru z [datum], plánem nástavby rodinného domu, výpisem z katastru nemovitostí pro obec Praha, k.ú. [část obce], [list vlastnictví], nabídkou zahájení jednání ohledně bezesmluvního užívání pozemků z [datum], darovací smlouvou z [datum], odpovědí na nabídku zahájení jednání ohledně bezesmluvního užívání pozemků z [datum], žádostí zasílanou radě MNV z [datum], rozhodnutím MNV [část obce] z [datum], žádostí o přidělení stavebních parcel z [datum], sdělením Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] z [datum], plánem nástavby rodinného domu, přístavbou rodinného domu, výslechem žalobkyně. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dnem [datum] je datován výměr Okresního národního výboru [okres] se sídlem [adresa], v rámci kterého ONV rozhodl dle ust. § 1 odst. 4 dekretu prezidenta republiky ze dne 25. 10. 1945 č. 108 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku tak, že zemědělské usedlosti [adresa] v [část obce], zapsané ve vložce [číslo] Pozemkové knihy [část obce], které patřily panu [jméno] [příjmení] a které jsou toho času v národní správě MNV [část obce], se konfiskují, výměr nabyl právní moci dne [datum] (knihovní vložka [číslo] výměr ONV [okres] z [datum]). dnem [datum] je datována žádost p. [jméno] [příjmení] adresovaná [stát. instituce] o přidělení pozemku na stavbu nouzového domku pro jeho čtyřčlennou rodinu. V žádosti je uvedeno, že žadatel má u jeho otce zajištěn potřebný materiál pro stavbu. Žádost byla přijata dne [datum] a pod prezenčním razítkem je rukou připsáno„ žadatel obývá byt sestávající ze 2 místností v domě [adresa]. Byt tento sice vyhovuje zcela k ubytování rodiny, ale žadatel má výpověď“ (žádost z [datum]). dne [datum] vydal Okresní soud civilní v [obec] I. odd. 59 usnesení, ve kterém povolil v pozemkové knize pro k.ú. [část obce] zápisy, a to tak, že od pozemkové parcely [číslo] role, se odděluje nový díl, označený číslicí„ 4“ a hnědou barvou a označuje se jako nová parcela [číslo] která se z této složky odepisuje do nové vložky [číslo] poz. knihy a zároveň v nové vložce [číslo] se zapisuje pozemková parcela [číslo] vkládá se vlastnické právo pro [jméno] a [jméno] [příjmení], pro každého z nich na polovic (usnesení ze dne [datum]) dnem [datum] je datována žádost pana [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], o příděl stavebních parcel na pozemku číslo katastrální [anonymizováno] a [anonymizováno], [katastrální uzemí]. Žádost je odůvodněna tím, že rodiče výše jmenovaných vlastní stavební parcely v [katastrální uzemí], číslo katastru [anonymizováno] o výměře 1 000 sáhů. Na základě rozdělení pozemku číslo katastrální [anonymizováno] a [anonymizováno] na stavební parcely sousedící se zadní částí stavebních parcel číslo katastrální [anonymizováno] mají být z tohoto rozdělení přiděleny pozemky ke stávajícím parcelám ve výši cca 50 sáhů, ze zbytku pozemku sahající do ulice [ulice] mají být utvořeny další stavební parcely, o které žadatelé žádají, když roku 1950 usnesením zemědělské komise bylo povoleno panu [příjmení], panu [příjmení] a panu [příjmení], aby užívali zadní části pozemku s tím příslibem, že jakmile bude sousední sportovní hřiště zrušeno, že mohou tyto býti jim přiděleny, z těchto pozemků platí nájemné za užívání. Z odůvodnění žádosti rovněž plyne, že rodiče [příjmení] obývají rodinný domek o třech místnostech na počet osmi členů rodiny. Vzhledem k tomu, že není naděje, že by byl přidělen byt v místě svého zaměstnání, tj. v [část obce], hodlá si paní [příjmení], rozená [příjmení] vybudovat rodinný domek ve své vlastní svépomoci (žádost o přidělení stavebních parcel z [datum]). dnem [datum] je datována odpověď MNV žadatelům o přidělení pozemku, ve které je uvedeno, že dle usnesení rady MNV v [část obce] nelze žádosti vyhovět do doby, než bude hřiště zrušeno s tím, že po likvidaci hřiště žadatelům bude přidělena část pozemku na rozšíření zahrádky do hloubky asi o 11 metrů. V odpovědi je dále uvedeno, že [jméno] [příjmení] se nyní odprodává část pozemku za jeho domkem ve výměře asi 170 čtverečních metrů (odpověď z [datum]). dne [datum] je zasílána žádost pana [jméno] [příjmení] [jméno] v [část obce], týkající se nástavby domu [adresa] v [část obce], a to v rozsahu tří obytných místností. V žádosti je rovněž uvedeno, že jsou přikládány plánky stavební, kdy přístavba je odůvodněna tím, že dcery žadatele mají samostatné domácnosti a nemohou si opatřit nejnutnější bydlení, když práce budou provedeny svépomocí, včetně prací řemeslných (žádost z [datum] včetně plánků). [jméno] [příjmení] národního výboru v [část obce] dne [datum rozhodnutí] vydala rozhodnutí pod [číslo jednací], týkající se žádosti pana [jméno] [příjmení] k provedení nástavby domu [adresa] v [část obce] s tím, že tato obsahuje dva pokoje, kuchyň, předsíň a schodiště. Komise MNV rozhodla tak, že vzhledem k tomu, že z hlediska veřejného zájmu nemá námitek, povolila uvedenou nástavbu za předpokladu, že stavební práce budou provedeny odborně, přesně podle předložených a schválených stavebních podkladů a že bude dbáno podmínek specifikovaných v citovaném rozhodnutí (rozhodnutí z [datum rozhodnutí] č. j. vyst. [číslo jednací]). dne [datum] byla Katastrálnímu úřadu pro hl. m. [část Prahy] doručena žádost vedlejšího účastníka o zápis nemovitostí do katastru nemovitostí v souladu s ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., kdy přílohou žádosti je specifikace pozemků a staveb, jichž se žádost týká, v této žádosti je kromě jiného uveden i pozemek parcelní [číslo] v k.ú. [část obce]. Další přílohou je i čestné prohlášení vedlejšího účastníka, ve kterém je uvedeno, že v příloze specifikované stavby a pozemky přešly do vlastnictví obce hl. m. [obec] na základě zákona č. 172/1991 Sb. a byly svěřeny do správy vedlejšímu účastníku (žádost z [datum] včetně obou příloh). dnem [datum] je datována žádost paní [jméno] a pana [jméno] [příjmení] adresovaná MNV v [část obce] a týkající se žádosti o povolení přístavby rodinného domu na adrese [ulice a číslo], a to dle připojeného projektu. Z odůvodnění žádosti vyplývá, že přístavbou žadatel získá dvě bytové jednotky pro členy rodiny, syna a dceru, když přístavba bude provedena pomocí členů rodiny (žádost z [datum] včetně projektu). dnem [datum] je datováno rozhodnutí MNV v [část obce], týkající se žádosti manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] k povolení přístavby dvou bytových jednotek u rodinného domu [adresa] v [část obce] s tím, že na základě předložené projektové dokumentace dospěl stavební úřad Městského národního výboru k závěru, že přístavba je z hlediska platných předpisů a obecných zájmů přípustná a proveditelná a vydal rozhodnutí o přípustnosti stavby za předpokladu splnění podmínek uvedených v tomto rozhodnutí (rozhodnutí z [datum]). dne [datum] Městský národní výbor v [část obce] vydal pro Českou státní spořitelnu, se sídlem [adresa], týkající se přístavby domu manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], povolenou stavebním úřadem dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] (potvrzení z [datum rozhodnutí]). žalobkyně je zapsána v Katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] jako vlastník pozemku parcelní [číslo] na kterém stojí stavba rodinného domu a parcelního čísla [číslo] a [číslo] v k.ú. [část obce] (výpis z katastru nemovitostí). žalovaný je zapsán jako vlastník pozemku parcelní [číslo] u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], v k.ú. [část obce] (výpis z katastru nemovitostí). dne [datum] byl na notářství v [obec a číslo] – [část obce], se sídlem [adresa]. [jméno] [příjmení] sepsán pod sp. zn. [spisová značka] notářský zápis týkající se darovací smlouvy, na základě které dárce [jméno] [příjmení], [datum narození] daroval svému synovi [jméno] [příjmení], narozenému [datum] dvě desetiny pozemku dle starého číslování [číslo] zapsané dosud ve vložce [číslo] [příjmení] knihy pod k.ú. [část obce] a evidované na evidenčním listu [číslo], k.ú. [část obce], jako stavební parcela [číslo] s domem [adresa] a parcelu [číslo] – zahrada, obdarovaný syn [jméno] [příjmení] mladší uvedl, že dar přijímá s tím, že nemovitosti jsou převáděny bez dluhu, břemen a závad (notářský zápis z [datum rozhodnutí], [spisová značka]). dne [datum] byl sepsán notářský zápis [spisová značka], který obsahuje darovací smlouvu, na základě které pan [jméno] [příjmení], narozen [datum], bytem [adresa], daruje svému synovi [jméno] [příjmení], narozenému [datum] dvě desetiny nemovitostí, a to pozemkové parcely [anonymizováno] – zahrada – staré číslování [číslo], zapsané ve vložce vlastnictví [číslo] [příjmení] knihy pro k.ú. [část obce] a evidované na čísle evidenčního listu [číslo], k.ú. [část obce], jako stavební parcela [číslo] domem [adresa] a parcelu [číslo] – zahrada. Obdarovaný syn [jméno] [příjmení] uvedl, že dar přijímá (notářský zápis z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). dnem [datum] je datován notářský zápis sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], který byl sepsán na Státním notářství pro [část Prahy] sídlem [adresa], notářem JUDr. [jméno] [příjmení] a který obsahuje darovací smlouvu, na základě které dárkyně [jméno] [příjmení], narozena [datum] darovala svému synu [jméno] [příjmení], narozenému [datum] dvě desetiny nemovitostí, a to parcelní [číslo] – zahrada – staré číslování [číslo], zapsané dosud ve vložce [číslo] [příjmení] knihy pro k.ú. [část obce] a evidované na evidenčním listu [číslo] k.ú. [ulice] [anonymizováno] jako stavební parcela [číslo] s domem [číslo] parcelní [číslo] – zahrada (notářský zápis z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). dnem [datum] je datováno rozhodnutí Stavebního úřadu Městského národního výboru [část obce], v rámci kterého bylo povoleno užívání a obývání přístavby rodinného domu [číslo] jehož majitelé jsou manželé [jméno] a [jméno] [příjmení]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (rozhodnutí stavebního úřadu z [datum]). dne [datum] uzavřela žalobkyně se svými rodiči, a to paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] darovací smlouvu, na základě které její rodiče jako dárci darovali žalobkyni jako obdarované předmětné nemovitosti s tím, že tato je nabývá do svého výlučného vlastnictví. Na základě darovací smlouvy došlo ke vkladu vlastnického práva předmětných nemovitostí ve prospěch žalobkyně (darovací smlouva, výpis z katastru nemovitostí). dnem [datum] je datováno osvědčení vydané vedlejším účastníkem pod [číslo jednací] [číslo] [spisová značka], v rámci kterého vedlejší účastník na straně žalovaného vydal žalobkyni v souladu s ust. § 154 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád osvědčení o umístění přístavby rodinného domu [adresa] na pozemcích parcelní [číslo] v k.ú. [část obce], tak jak je vyznačeno v geometrickém plánu [číslo] který vyhotovilo sdružení [anonymizováno] & [anonymizována dvě slova] kancelář, se sídlem [adresa]. V osvědčení je dále uvedeno, že na předmětnou přístavbu bylo zdejším stavebním úřadem vydáno kolaudační rozhodnutí dne [datum] pod sp. zn. výst [číslo] (osvědčení z [datum] včetně geometrického plánu). žalobkyně se v rámci své účastnické výpovědi vyjadřovala k tomu, jakým způsobem v rámci rodiny byly nabývány předmětné nemovitosti s tím, že ona sama v domě vyrostla, pokud si pamatuje, tak nemovitosti byly ve shodném stavu, jako jsou nyní, nemohla se vyjádřit k tomu, kdo plot, který je mezi pozemky v jejím vlastnictví a sousedními pozemky postavil a kdy, pamatuje si pouze, že takovýto stav byl již od jejího útlého dětství. Zároveň uvedla, že při podpisu darovací smlouvy uzavřené se svými rodiči, na základě které jí tito darovali předmětné nemovitosti, nikterak nekontrolovala stav uváděný v katastru nemovitostí a v darovací smlouvě, a to s ohledem na to, že předmětné nemovitosti byly užívány jejími právními předchůdci a rovněž tak rodiči právních předchůdců dlouhodobě, neměla jakékoli pochybnosti o tom, co užívat může. Žalobkyně dále uvedla, že skutečnosti týkající se toho, že by dům měl být postaven i na pozemku ve vlastnictví žalovaného zjistila až z jeho dopisu v roce 2019, pokud pak žádala vedlejšího účastníka o vydání potvrzení o řádné kolaudaci, bylo to z toho důvodu, že tuto skutečnost po ní požadoval katastr nemovitostí, listinu, která jí vedlejším účastníkem byla zaslána pouze katastrálnímu úřadu přeposlala, obsah této listiny blíže nezkoumala a ani ji neporovnávala s darovací smlouvou, na základě které její rodiče jí darovali předmětné nemovitosti (výpověď žalobkyně). Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování musel uzavřít, že v daném případě není možné podané žalobě vyhovět. Dle ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) se stává oprávněný držitel vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započítá i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Dle ust. § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněný. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dle ust. § 1089 o.z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Dle ust. § 1090 odst. 1 o.z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Dle ust. § 992 odst. 1 o.z., kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Dle ust. § 1095 o.z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle ust. § 1096 o.z., nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (ust. § 1090 odst. 1 o.z.), započítává se mu vydržecí doba jeho právního předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. Dle ust. § 3028 odst. 2 o.z., není-li dále stanoveno jinak, právní poměry týkající se mj. věcných práv se řídí ustanoveními tohoto zákona, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Žalobkyně primárně své vlastnické právo ke sporným nemovitostem odvozovala od darovací smlouvy, na základě které jí její rodiče nemovitosti darovali s tím, že v rozsahu v jakém je nyní užívá, je užívali i její právní předchůdci, tj. její rodiče a i prarodiče a neměla tak žádné pochybnosti o tom, že by se na základě darovací smlouvy nestala vlastníkem těchto nemovitostí. S ohledem na žalobkyní vymezená skutková tvrzení, a to před tím, než se soud zabýval tím, zda žalobkyně sporné nemovitosti mohla vydržet, se zabýval tím, zda právní předchůdci žalobkyně byli skutečně vlastníky sporných nemovitostí, ať již na základě smluvně závazkového vztahu, eventuálně na základě vydržení a zda tak na žalobkyni mohli převést vlastnické právo k těmto nemovitostem, neboť nikdo nemůže převést více práv než sám má. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že právní předchůdci žalobkyně, a to její prarodiče nabyli nemovitosti nově zapsané ve vložce [číslo], a to pozemkovou parcelu [číslo] odepsanou z vložky [číslo] na základě trhové smlouvy ze dne [datum], když Okresní soud civilní v [obec] I odd. 59 dne [datum] povolil zápis této nové pozemkové parcely v [příjmení] knize pro katastrální území Horní Počernice. Byť v žádném z vydaných rozhodnutí není uvedena výměra pozemkové parcely, kterou na základě trhové smlouvy z roku 1949 nabyli prarodiče žalobkyně do svého vlastnictví, je dle názoru soudu s ohledem na další provedené důkazy možné uzavřít, že se jednalo o pozemek o výměře 368 metrů čtverečních, tak jak následně byl zapsán v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu na [list vlastnictví] (parcela [číslo] o výměře 186 čtverečních metrů – zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parcelní [číslo] o výměře 182 čtverečních metrů – ostatní plocha), neboť v roce 1958 požádali kromě jiného prarodiče žalobkyně o odprodej části pozemku za jejich domky, když na jejich žádost bylo MNV dne [datum] prarodičům žalobkyně odpovězeno, že„ [jméno] [příjmení] se nyní odprodává část pozemku za jeho domkem ve výměře asi 170 metrů čtverečních“. Co do výměry uváděného ve sdělení MNV z roku 1959 je tato velmi podobná výměře pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení (pozemek parcelní [číslo] o výměře 98 metrů čtverečních a pozemek parcelní [číslo] o výměře 91 metrů čtverečních). Byť ve sdělení MNV z roku 1959 týkající se toho, že se prarodičům žalobkyni odprodává 170 metrů čtverečních, není tento pozemek nijak specifikován, tak lze s ohledem na obsah tohoto sdělení„ odprodává část pozemku za jeho domkem o výměře asi 170 metrů čtverečních“ a umístěním nemovitosti, která se zde nachází uzavřít, že se jednalo právě o sporné pozemky, které bezprostředně souvisely s nemovitostí, kterou prarodiče žalobkyně nabyli do svého vlastnictví. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno a tím méně prokázáno, že by její prarodiče uzavřeli s tehdejším Československým státem ohledně pozemků o výměře 170 metrů čtverečních kupní smlouvu, eventuálně že by byl prokázán jiný titul, na základě kterého by její prarodiče tento pozemek získali do svého vlastnictví, je nutné se dle názoru soudu zabývat tím, zda prarodiče žalobkyně sporné pozemky vydrželi a zda i tyto na základě následných převodů tak, jak jsou uvedeny v notářských zápisech z roku 1974 mohli převést na rodiče žalobkyně a zda se tak rodiče žalobkyně mohli stát jejich vlastníky a následně i tyto pozemky převést na žalobkyni. S ohledem na to, že počátek běhu doby vydržení je nutné vztahovat nejdříve k únoru 1959, kdy je datováno sdělení MNV, praotci žalobkyně, že se mu odprodává část pozemku za jeho domkem ve výměře 170 metrů čtverečních, když v průběhu řízení nebylo ani tvrzeno a tím méně prokázáno, že by prarodiče žalobkyně sporné pozemky užívali i před tímto datem a tato skutečnost pak neplyne ani ze žádného důkazu založeného do spisu, je třeba pro posouzení vydržecí doby, která u nemovitostí činila 10 let, vycházet ze zákona č. 141/1950 Sb. (ust. § 115 a 116 zákona). S ohledem na to, že občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“) v původním znění vydržení neupravil, bylo třeba vycházet z toho, že po [datum] nebylo možné vlastnické právo nabýt vydržením, a to ani tehdy, jestliže počaly běžet lhůty před 1. dubnem 1964, tj. za účinnosti předcházejícího občanského zákoníku. Jinak řečeno, jestliže k nabytí vlastnického práva vydržením došlo nejpozději [datum], po nabytí účinnosti obč. zák. mohl být již tento fakt pouze deklarován, účinky složené právní skutečnosti (skutkové podstaty vydržení) automaticky nastoupily v době jejich přípustnosti, když po [datum] platilo, že nepřetržitou desetiletou držbou pozemku vydržela fyzická osoba vlastnické právo k pozemku nebo jeho části pro stát, sama nabyla právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku (ust. § 135a) zákona č. 131/1982 Sb.). Z výše uvedeného je tak zřejmé, že právní předchůdci žalobkyně, její prarodiče nemohli na základě toho, pokud by fakticky část pozemku za jejich domem užívali a k nemovitostem v jejich vlastnictví připlotili, tyto nabýt do svého vlastnictví vydržením (viz. Nález Ústavního soudu

II. ÚS 196/2000). S poukazem na shora uvedené, pokud prarodiče žalobkyně nenabyli do svého vlastnictví sporné pozemky, ať již na základě smluvně závazkového vztahu či na základě vydržení, nemohli ani tyto sporné pozemky platně převést na rodiče žalobkyně, a to na základě darovacích smluv uzavřených formou notářského zápisu z roku 1975, neboť jak již bylo uvedeno výše, nikdo nemůže převést na druhého více práv, než sám vlastní. Pokud tedy skutečně sporné pozemky byly v době uzavření notářských zápisů k pozemkům ve vlastnictví prarodičů připloceny, mohli je rodiče žalobkyně nabýt do svého vlastnictví pouze na základě vydržení. Zákon č. 40/ 1964 Sb. – obč. zák. ve svém původním znění vydržení neupravoval a z tohoto důvodu tak počátek doby vydržení pro otce žalobkyně nemohl započít od sepisu notářských zápisů obsahujících darovací smlouvy, na základě kterého se otec žalobkyně stal podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, tj. od roku 1975. Možnost vydržení pozemků by pak bylo možné odvíjet od účinnosti zákona č. 131/1982 Sb., který od [datum] umožnil nabytí vlastnického práva vydržením, a to v souladu s ustanovením § 135a obč. zák., dle kterého vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (ust. § 132a odstavec 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu 10 let. Obdobný, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odstavec 2), když dle ust. § 132a odst 4 obč. zák. do doby podle odstavců 1 a 2 může si občan započítat dobu, po kterou jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě, anebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu. Ohledně počátku běhu vydržecí doby týkající se podílu na sporných nemovitostech, které do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nabyli rodiče žalobkyně na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s p. [jméno] [příjmení], platí, že počátek vydržecí doby je nutné stanovit ke dni zápisu převáděných nemovitostí u příslušného střediska geodézie. Na tomto místě soud uvádí, že pro nabytí vlastnického práva vydržením dle ust. § 130 obč. zák., bylo nezbytné splnit podmínku nepřetržité držby, když vlastnické právo vydržením mohl nabýt pouze držitel, který byl držitelem oprávněným, tj. pouze taková osoba, která vykonávala faktické panství nad věcí nebo taková, která vykonávala právo pro sebe, nakládala s věcí jako s věcí vlastní a byla současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří. V souladu s ustálenou judikaturou (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1398/2000), dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Okolnosti, které svědčily o nabytí vlastnického práva vydržením, pak musí prokazovat vždy osoba, která se takovéhoto původního nabytí vlastnického práva dovolává. Pokud se pak týká titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo, mohlo se jednat i o domnělý (putativní) právní titul, tj. pokud by se nabyvatel nemovitosti chopil držby části parcely, kterou nenabyl (nekoupil, nebyla předmětem darování apod.), mohl být ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1245/2010). Dále soud uvádí, že oprávněným držitelem byla i taková osoba, která věc držela v omluvitelném omylu, že jí věc patří, tj. omluvitelný omyl byl omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Při posouzení omluvitelnosti omylu přitom nestačilo pouhé subjektivní vnitřní přesvědčení konkrétní osoby, že je vlastníkem určité věci, ale bylo třeba posuzovat všechny okolnosti držby (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 2190/2000, 22 Cdo 1245/2010). Ohledně výměry pozemku se judikatura ustálila na tom, že výjimečně lze tolerovat překročení výměty ve výši až do 50% výměry nabytého pozemku, a to např. pokud se jednalo o pozemek nepravidelného tvaru, ve svažitém terénu apod. (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1594/2004). Vztáhnuto na tento případ, rodiče žalobkyně by pouhým během času (ust. § 135a zák. č. 131/1982 ve spojení s ust. § 134 zák. č. 509/1991) nabyli vlastnictví ke sporným nemovitostem vydržením. Pro nabytí vlastnického práva tímto způsobem však musí být zároveň splněna podmínka, že držitel je v dobé víře, že sporný pozemek je oprávněn užívat a je jejím vlastníkem. Na dobrou víru rodičů žalobkyně však nelze v daném případě usuzovat, neboť v kupní smlouvě uzavřené mezi rodiči žalobkyně a strýcem žalobkyně je zcela jednoznačně uvedena výměra obou pozemků, které jsou předmětem převodu (pozemek parc. [číslo] o výměře 186 metů čtverečních a pozemek parc. [číslo] o výměře 182 metů čtverečních, tj. celkem 368 čtverečních metrů), fakticky užívaný pozemek je však o téměř 200 čtverečních metrů (konkrétně o 189) větší, tedy o více jak ½ přesahuje výměru převáděných pozemků. S ohledem na to, že celý oplocený pozemek je pravidelného tvaru, nikoli o značné rozloze, je nutné uzavřít, že rodiče žalobkyně nebyli ohledně držení a užívání sporných pozemků ani v dobré víře, že jej mohou užívat a ani u nich nebyl omluvitelný důvod jejich užívání, neboť de facto užívali o téměř 50% větší rozlohu pozemků, než kterou nabyli na základě kupní smlouvy z listopadu 1981 a takového rozdílu si museli a i měli povšimnout, a to bez ohledu na to, že pozemek byl celý oplocen. V souladu se shora citovanou judikaturu pak nelze pro naplnění dobré víry a omluvitelného důvodu takovýto rozdíl ve výměře tolerovat. Nad rámec uvedeného soud poznamenává, že rodiče žalobkyně nenabyli nemovitosti na základě jednoho nabývacího titulu, ale otec žalobkyně spoluvlastnický podíl na nemovitostech nabyl nejprve na základě darovacích smluv od svých rodičů uzavřených formou notářských zápisů, a zbylý spoluvlastnický podíl spadající do bezpodílového vlastnictví manželů na základě kupní smlouvy uzavřené se svým bratrem, tj. za úplatu a v případě nabytí vlastnického práva takovýmto způsobem je třeba od nabyvatele požadovat vyšší míru opatrnosti, než kdyby se jednalo o bezúplatný převod. S poukazem na shora uvedené tak soud musel uzavřít, že žalobkyní nebyl v průběhu řízení prokázán právní důvod užívání sporných nemovitostí, když z obsahu darovací smlouvy neplyne, že by rodiče žalobkyně této převedli rovněž sporné pozemky, když tyto jí ani převést nemohli, neboť nebyli jejich vlastníky. Soud se dále při svém rozhodnutí zabýval tím, zda žalobkyně sporné pozemky vydržela a nabyla tak k nim na základě tohoto titulu vlastnické právo. Vzhledem k tomu, že darovací smlouva mezi žalobkyní a jejími rodiči byla uzavřena v roce 2009, tj. za účinnosti občanského zákoníku 40/1964 Sb. a od [datum] vstoupil v účinnost zák. č. 82/2012 Sb. (dále jen„ o.z.“), zabýval se soud tím, dle kterého právního předpisu, tj. zda dle ustanovení obč. zák. či ustanovení o.z. má otázku vydržení, tedy splnění zákonných podmínek, posuzovat. V souladu se shora citovanými ustanoveními (zejména ust. § 134 odst. 1 obč. zák. a ust. § 3028 odst. 2 o.z.) je pak třeba uzavřít, že pokud začala žalobkyní tvrzená vydržecí desetiletá doba běžet dle ust. § 134 odst. 1 obč. zák., a to na základě darovací smlouvy z [datum], když tato k [datum] neuplynula, nemohla žalobkyně vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabýt vydržením (srovnej např. rozhodnutí KS [obec] sp. zn. 27 Co 131/2021). Nad rámec uvedeného soud poznamenává, že i v tomto konkrétním případě by po celou dobu držby žalované musela na její straně být dána dobrá víra v to, že je oprávněným držitelem. Tedy i v případě, pokud by soud uzavřel, že žalobkyně byla od okamžiku uzavření darovací smlouvy se svými rodiči v dobré víře v to, že sporné nemovitosti může užívat, její dobrá víra by musela skončit v okamžiku, kdy jí v roce 2014 bylo doručeno rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo], týkající se potvrzení o umístění garáže a její kolaudace, když z tohoto rozhodnutí vyplývá, že stavba [adresa] se nachází na dvou pozemcích, a to pozemcích parcelní [číslo]. Toto osvědčení vydané na základě žádosti žalobkyně týkající se žádosti o existenci stavby bylo žalobkyni zasíláno do vlastních rukou, když tato jej osobně převzala. Byť lze připustit to, že vyjádření Úřadu městské části bylo vyhotoveno pouze na základě žádosti žalobkyně, nelze odhlédnout od toho, že toto potvrzení je pouze v rozsahu jedné strany, když v potvrzení je uvedeno, že dům ve vlastnictví žalobkyně se kromě jiného nachází i na pozemku, který je ve vlastnictví jiného subjektu. Žalobkyně si tak minimálně v době, kdy jí bylo doručeno potvrzení Úřadu městské části týkající se jí požadované žádosti o umístění stavby – garáže, měla a musela všimnout, že rodinný dům se nachází – je postaven i pozemku jiného vlastníka a tuto skutečnost měla řešit. V neposlední řadě se soud zabýval tím, zda žalobkyně mohla nabýt vlastnické právo ke sporným nemovitostem na základě mimořádného vydržení dle ust. § 1096 a násl. oz. Mimořádné vydržení principiálně nestojí na titulu držby, který by dostačoval k nabytí vlastnického práva, ale na poctivé držbě a uplynutí času. Potom i pro započtení vydržecí doby postačí poctivá držba právního předchůdce. Ze znění zákona lze dovodit, že je možné započítat pouze dobu poctivé držby bezprostředního předchůdce. Ze znění § 3066 je možné dovodit, že zápočet před účinností tohoto zákona je zřejmě možný jen u vydržení mimořádného. Započte se doba poctivé držby právního předchůdce. V daném případě však soud musel, s poukazem na shora uvedené odůvodnění uzavřít, že na straně právních předchůdců žalobkyně (jejich prarodičů a rodičů) nebyla naplněna podmínka poctivé držby, bez které k mimořádnému vydržení, bez ohledu na běh času nemůže dojít. Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalovaný má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 28 798 Kč sestávají ze 7 úkonů právní služby á 3 100 Kč (ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení,, podání ve věci ze dne [datum], [datum], závěrečný návrh z [datum], účast u jednání soudu dne [datum], [datum]) + 21% DPH a 7x režijní paušál á 300 Kč + 21% DPH. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení k rukám jeho právní zástupkyně. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný vedlejší účastník má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 24 684 Kč sestávají ze 6 úkonů právní služby á 3 100 Kč (ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, podání ve věci ze dne [datum], závěrečný návrh z [datum], účast u jednání soudu dne [datum], [datum]) + 21% DPH a 7x režijní paušál á 300 Kč + 21% DPH. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.