18 C 336/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČ Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 naposledy Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupen Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátkou sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0 jako opatrovníkem o zaplacení částky 48 194,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem ve výši 18,9 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , spolu s úrokem ve výši 18,9 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , spolu s úrokem ve výši 8,25 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 8,25 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , a to za období od , datum, do , datum, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svým návrhem z , datum, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s obchodními podmínkami žalobce, kdy na základě rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobcem dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši , částka, k rámcové smlouvě, když poskytnutí kontokorentu bylo žalovanému dne , datum, schváleno a bylo mu umožněno jeho čerpání na shora uvedeném účtu. Žalobce dále uvedl, že před poskytnutím úvěru žalovanému žalobce zjišťoval úvěryschopnost žalovaného, a to v souladu s ust. § 86 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Žalobce dále uvedl, že nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou podmínky pro jeho poskytnutí. Žalovaný řádně jemu poskytnutý kontokorent nesplácel a z tohoto důvodu žalobce přistoupil k jeho zesplatnění, a to ke dni , datum, , když o této skutečnosti byl žalovaný písemně informován. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši , částka, a nesplaceným smluvním úrokem kapitalizovaným do zesplatnění ve výši , částka, . Po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne , datum, částku , částka, , kterou si žalobce započetl na úhradu dlužné pohledávky, a to na jistinu. Po tomto datu žalovaný na úhradu kontokorentu ničeho nezaplatil.

2. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k jednání a rozhodnutí ve věci s ohledem na to, že žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny je dána ust. čl. 48 odst. 1,2,5 smlouvy mezi ČR a , adresa, /2002 Sb.m.s v platném znění ve spojení s ust. § 85 odst.1 o.s.ř.

3. Opatrovnice žalovaného navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na skutečnost, že žalobce jednak řádně nezjišťoval úvěryschopnost žalovaného, jednak ze strany žalobce nebylo řádně doloženo, že by fakticky žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, jako kontokorent poskytl.

4. Žalobce ve svém podání z , datum, uvedl, že řádně provedl vyhodnocení úvěryschopnosti žalovaného jako spotřebitele, kdy žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, , když žalobce při posouzení příjmu žalovaného vycházel z tvrzení žalovaného, a to vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Rovněž uvedl, že prověřoval úvěryschopnost žalovaného ve všech dostupných bankovních i nebankovních registrech klientských informací. Dále uvedl, že vzhledem k tomu, že žalovaný v žádosti o kontokorent neuvedl žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dalších úvěrů, využil žalobce sofistikovaného statistického modulu pro důsledné vyhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když při posuzování výdajů žalovaného k poskytovanému úvěru stanovil částku , částka, , kterou interně vyhodnotil dle expertní analýzy jako potřebnou pro výdaje žalovaného. Rovněž poukázal na to, že kontokorent je v rámci široké škály poskytovaných bankovních produktů chápán jako úvěr sloužící k překlenutí momentální nepříznivé finanční situace žadatele, když kontokorent je produktem většiny českých bankovních institucí, přičemž všechny jej poskytují za obdobných podmínek jako žalobce, kdy s tímto je spojen také požadavek na rychlost sjednání a poskytnutí tohoto bankovního produktu. V tomto směru žalobce rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu ve Švédsku, kdy tento rozsudek mimo jiné vykládá směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Žalobce rovněž uvedl, že podstata kontokorentu spočívá v možnosti přečerpání běžného účtu, tedy věřitel na účet žalovaného nepřevádí žádnou jistotu, ale umožní dlužníkovi z účtu čerpat prostředky do sjednané výše za sjednanou úplatu s tím, že dlužník takto vyčerpané prostředky a úplatu věřiteli řádně a včas vrátí, přičemž v rámci běžného používání kontokorentu nejsou sjednány konkrétní splátky. Uvedl, že žalobce dne , datum, skutečně nepřevedl na účet žalovaného částku , částka, , ale jak vyplývá z běžného účtu žalovaného, umožnil žalovanému takto částku z účtu čerpat, ačkoli žalovaný na účet tyto finanční prostředky dosud nevložil, kdy tato skutečnost vyplývá z toho, že stav účtu žalovaného byl nula, přesto žalovaný dne , datum, odeslal dvě platby po , částka, a dále dne , datum, platbu , částka, a další následné platby tak, jak je zřejmé z výpisu z účtu.

5. Soud v průběhu řízení provedl důkaz úvěrovou zprávou z , datum, , přehledem žádosti o úvěr – aplikační data, dokladem o návštěvách klienta na pobočkách, změnou adresy žalovaného, výpisem z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného č. účtu : , č. účtu, , předžalobní výzvou z , datum, , rámcovou smlouvu č. , hodnota, , podmínkami pro používání kontokorentu, dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě z , datum, , podacím archem z , datum, , přehledem čerpání a splácení kontokorentu, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami.

6. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, žežalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , kdy jejím předmětem bylo to, že žalobce umožnil žalovanému využívat jeho služby včetně platebních, a to konkrétně specifikovaných v bodě 2 smlouvy, tj. vedení běžného účtu č. , č. účtu, , vedení spořícího účtu č. , č. účtu, a používání debetní karty na jméno žalovaného. Smlouva pak upravuje další práva a povinnosti obou smluvních stran, kdy žalovaný svým podpisem na smlouvě rovněž stvrdil, že byl seznámen s obchodními podmínkami žalobce (rámcová smlouva z , datum, , obchodní podmínky).dne , datum, uzavřel žalobce se žalovaným úvěrovou smlouvu – dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, , jehož předmětem bylo poskytnutí úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorent s tím, že se jednalo o neúčelový a nezajištěný úvěr do výše , částka, . Způsob čerpání byl mezi účastníky sjednán jako přečerpání běžného účtu č. , č. účtu, , doba trvání úvěru byla sjednána na neurčito a splácení bylo sjednáno jako průběžné, a to se sjednanou roční úrokovou sazbou 18,90 % p.a. Dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě pak upravuje další práva a povinnosti obou smluvních stran včetně toho, že se žalovaný seznámil s podmínkami pro používání kontokorentu (dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, podmínky pro používání kontokorentu).žalovaný provedl dne , datum, z bankomatu žalobce na adrese , adresa, výběr v hotovosti ve výši , částka, , následujícího dne, tj. , datum, z bankomatu žalobce na adrese , adresa, výběr v hotovosti ve výši , částka, a konečně dne , datum, výběr v hotovosti z bankomatu , právnická osoba, . ve výši , částka, . Následně ze strany žalovaného byly prostřednictvím karty prováděny v období od , datum, do , datum, platby v řádech sto korun (výpis z běžného účtu za období od , datum, do , datum, ).dnem , datum, je datována výzva žalobce žalovanému k zaplacení dluhu ve výši , částka, , a to do , datum, . Výzva byla zasílána žalovanému na jeho kontaktní adresu uvedenou v žádosti o úvěr, tj. , adresa, (výzva z , datum, ).

7. Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování uzavřel, že v daném případě byla žaloba podána důvodně.

8. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal, že uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu na vedení účtu a rovněž téhož dne, tj. , datum, i smlouvu o poskytnutí kontokorentu do výše , částka, za sjednaných smluvních podmínek. Listinnými důkazy bylo rovněž prokázáno, že žalovaný jemu poskytnutý kontokorent rovněž čerpal, a to dne 17.3. a , datum, dvěma hotovostními výběry á , částka, a jedním hotovostním výběrem ve výši , částka, , když další platby byly žalovaným čerpány prostřednictvím kreditní karty drobnými platby ve výši , částka, . Listinnými důkazy, a to na základě předloženého výpisu z účtu, bylo rovněž doloženo, že byť žalovaný jemu poskytnutý kontokorent čerpal, a to ve výši uvedené ve výpisu z účtu, tak na jeho úhradu žalobci ničeho nezaplatil. Žalovaný tak dosud nesplnil svoji povinnost vyplývající pro něj z uzavřené smlouvy o kontokorentu se žalobcem a ust. § 2395 a násl. o.z. a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci nedoplatek jemu poskytnutého kontokorentu v celkové výši , částka, na neuhrazené jistině.

9. Soud se v rámci svého rozhodnutí, a to nejen k námitce opatrovnice žalovaného zabýval tím, zda žalobce řádně před poskytnutím úvěru zjišťoval úvěryschopnost žalovaného a zda případně není na místě posoudit smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným jako absolutně neplatnou a z tohoto důvodu tak přiznat žalobci pouze jistinu úvěru jako bezdůvodné obohacení a zároveň zákonné úroky z prodlení. Po provedeném dokazování však soud musel uzavřít, že smlouva mezi účastníky není absolutně neplatná pro to, že by žalobce před jejím uzavřením řádně nezjišťoval úvěryschopnost žalovaného tak, jak bude uvedeno níže.

10. Žalobce k výzvě soudu doložil, z jakých skutečností při poskytnutí kontokorentu žalovanému vycházel, tj. jaké doklady si od žalovaného vyžadoval a v jakých veřejně dostupných rejstřících zjišťoval solventnost žalovaného, když rovněž zdůvodnil, a to s odkazem na judikaturu Evropského soudu to, že v případě poskytnutí úvěru žalovanému ve výši , částka, se jedná o standartní úvěr, který je žadatelům poskytován zejména pro překlenutí dočasné nepříznivé životní situace. I z tohoto důvodu se tak jedná o neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalobce rovněž doložil, že žalovaný na úhradu úvěru žalobci hradil určité finanční prostředky, a nelze tak uzavřít, že by od samého počátku bylo úmyslem žalovaného tento jemu poskytnutý kontokorent nesplácet. V tomto směru soud musí odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí z 27.9.2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého vyplývá, že pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvu neplatnou nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěryschopnost spotřebitele, a to z toho důvodu, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěryschopnosti pochybil nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Jinak řečeno, smlouvu o úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěryschopnost spotřebitele, musí být postaveno na jisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. že mu úvěr neměl být poskytnut. Vztáhnuto na tento konkrétní případ, ze strany žalovaného byly doloženy jeho příjmy ve výši , částka, . Byť žalovaný své výdaje v rámci žádosti o úvěr ani netvrdil a tím méně prokázal, vyšel žalobce při posouzení jeho úvěryschopnosti ze sofistikovaných statistických modelů pro důsledné vyhodnocení schopnosti splácet úvěr, kdy při posouzení výdajů žalovaného při poskytovaném úvěru stanovil částku , částka, . Na tomto místě soud musí rovněž akcentovat to, že byť se jedná o spotřebitelský vztah, tj. smlouvu uzavřenou mezi žalobcem jako poskytovatelem bankovního produktu a žalovaným jako spotřebitelem žádajícím o poskytnutí úvěru, jsou možnosti banky týkající se konkrétního prověřování úvěryschopnosti toho kterého klienta omezené s tím, že tento vychází jak z informací z veřejně dostupných informačních systémů, tak z údajů, které mu poskytne žadatel o úvěr. Byť lze jistě po poskytovateli úvěru jako bankovní instituci s ohledem na to, že se jedná o podnikatele s výše citovaným předmětem podnikání – poskytování a vedení účtů a poskytování a vedení úvěrů či jiných zápůjček – požadovat vyšší míru obezřetnosti při poskytování jednotlivých bankovních produktů a s tím související zjišťování skutečností týkajících se prověřování úvěryschopnosti toho kterého klienta, je třeba zdůraznit, že i banka má určité limity při zjišťování úvěryschopnosti toho kterého klienta a pokud např. klient určité skutečnosti, ať již úmyslně či nevědomky, zamlčí a tyto skutečnosti není možné ověřit na základě veřejně dostupných rejstříků, musí banka z takto zjištěných resp. sdělených údajů vycházet a zhodnotit, nakolik event. je ten, který klient rizikový pro poskytnutí úvěru, event. úvěru v konkrétní výši. Dle názoru soudu je pak třeba zohlednit i to, že sám žadatel o úvěr má také svoji odpovědnost týkající se toho, jaké konkrétní skutečnosti týkající se jeho osobních a majetkových a výdělkových poměrů v žádosti uvede a zda tak sám posoudí, zda je v jeho schopnostech a možnostech, aby jemu poskytnutý úvěr řádně splácel. Jinak řečeno, byť bankovní ústav či osoba poskytující žadateli úvěr vyvine veškerou po ní možnou a předpokládanou péči pro to, aby zjistila úvěryschopnost žadatele o úvěr, nelze dle názoru soudu na ní přenášet absolutní odpovědnost v tom směru, že v případě, pokud žadatel o úvěr nebude tento řádně splácet, že tato skutečnost musí jít automaticky k tíži poskytovatele úvěru v podobě toho, že řádně před poskytnutím úvěru úvěryschopnost žadatele nezkoumal, kdy je třeba pochopitelně vycházet vždy z individuálních poměrů poskytovaného úvěru a toho, jakým způsobem poskytovatel úvěru úvěryschopnost zjišťoval a jaké pro posouzení úvěryschopnosti žadatele tento uvedl relevantní informace.

11. S poukazem na shora uvedené je tak třeba uzavřít, že žalobce v daném případě postupoval zcela standartně, kdy zjišťoval úvěryschopnost žalovaného ve všech veřejně dostupných rejstřících, vyzval žalovaného, aby doložil své osobní majetkové a výdělkové poměry a v porovnání s oběma těmito kritérii nezjistil žádné skutečnosti, pro které by žalovanému úvěr nemohl být poskytnut, když dle vyjádření samotného žalobce úvěry v takovéto výši, a to jako úvěry bezúčelové, se standartně žadatelům po doložení příslušných dokladů poskytují.

12. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uzavřel, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je platná a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky, a to včetně úroku z úvěru, který ve smlouvě o kontokorentu byl mezi účastníky a sjednán a rovněž tak zákonného úroku z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v daném případě sestávají ze žalobcem uhrazeného soudního poplatku a dále ze čtyř režijních paušálů á , částka, dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. (podání žaloby, 2 x vyjádření ve věci a 1 x účast u jednání soudu dne , datum, ) a dále z cestovného ze sídla žalobce k jednání soudu dne , datum, z , Anonymizováno, do Prahy a zpět (celkem ujetá vzdálenost 202 km při průměrné spotřebě 4,4 l motorové nafty na 100 km a ceně motorové nafty dle vyhl.č. 384/2023 Sb. ve výši , částka, + amortizace ve výši , částka, – 202 km x , částka, na 1 km), tj. celkové náklady cestovného jsou ve výši , částka, .

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst.1 věta před středníkem o.s.ř.

15. O odměně opatrovnice žalovaného bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.