18 C 341/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce , advokátem sídlem kanceláře Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 30 492,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dalších , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám , Jméno Zástupce, , advokáta se sídlem kanceláře , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se svým návrhem z , datum, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, .), se sídlem na , Anonymizováno, jako právní předchůdce žalobce uzavřel se žalobcem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které nabyl žalobce od svého právního předchůdce, kromě jiného pohledávku za žalovaným. Žalobce dále uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši , částka, , když tento úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalobce dále uvedl, že jeho právní předchůdce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na základě které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace na webových stránkách právního předchůdce žalobce zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, když po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídající smlouvě, když žalovaný úvěr od právního předchůdce žalobce obdržel. Žalobce dále uvedl, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy se žalovaným zjišťoval úvěry schopnost žalovaného s tím, že posuzoval rozdíl mezi příjmy žalovaného a jeho výdaji s tím, že mu byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi těmito příjmy a výdaji, žalovaný byl rovněž prověřován ve všech dostupných databázích, a to s negativním výsledkem.Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení a důkazů týkající se toho, jak ze strany právního předchůdce žalobce byla zjišťována úvěryschopnost žalovaného, aby rovněž uvedl přehled vyplacené jistiny, sdělil přehled splátek a rovněž tak doložil důkazy.Na výzvu soudu reagoval žalobce podáním z , datum, tak, že uvedl, že jeho právní předchůdce ověřoval úvěry schopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, když žalovaný v rámci podané žádosti rovněž potvrdil, že je v jeho schopnostech a možnostech, aby úvěr řádně splácel. Žalobce rovněž uvedl, že žalobci byla postoupena pohledávka v celkové výši , částka, , která se skládá z jistiny ve výši , částka, , náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, a z úroku za období čerpání úvěru ve výši , částka, .Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, doručení měl vykázáno a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti.Soud v průběhu řízení provedl důkaz standardní informací o spotřebitelském úvěru, smlouvou o úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, fakturou č. , hodnota, , přehledem plateb, dokladem o odeslání, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem o postoupení pohledávek.Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, žeprávní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že se zavazuje právnímu předchůdci žalobce uhradit za dobu jemu poskytnutého úvěru celkem částku , částka, s tím, že roční nominální úroková sazba je ve výši 146, 95 %, tj. ve výši , částka, v kalendářním roce, roční procentní sazba nákladů - RPSN – je ve výši 299,98 %. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že byl seznámen s Všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce (smlouva o úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, standardní informace o spotřebitelském úvěru).dne , datum, vyplatil právní předchůdce žalobce žalovanému celkem částku , částka, , když z jemu poskytnutého úvěru nebylo ve prospěch právního předchůdce žalobce a ani žalovaného ničeho uhrazeno (přehled plateb).právní předchůdce žalobce vystavil v neprospěch žalovaného fakturu č. , hodnota, znějící na celkovou částku , částka, s tím, že tato částka sestává z poskytnutého úvěru ve výši , částka, , dále úroků za období čerpání ve výši , částka, a rovněž tak náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 3× , částka, . Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky , částka, na účet specifikovaný ve faktuře (citovaná faktura).žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , když o této skutečnosti byl žalovaný písemně informován (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, doklad o odeslání).před podáním žaloby byl žalovaný upomenut o úhradu dlužné částky (předžalobní výzva).Po takto provedeném dokazování soud uzavřel, že není možné podané žalobě v celém rozsahu vyhovět tak, jak bude uvedeno dále.Soud se v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně před uzavřením smlouvy zjišťoval úvěry schopnost žalovaného a rovněž tak tím, zda uzavřená smlouva o úvěru není neplatná z jiných důvodů než proto, že by právní předchůdce žalobce řádně úvěry schopnost žalovaného nezjišťoval.Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci další důkazní návrhy ve věci nečinili a dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.Dle ust. § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle ust. § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnému právnímu jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Dle ust. § 2291 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru (ust. § 2395 o.z.), na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a tyto uhradit do , datum, .Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr dle sjednaných smluvních podmínek.Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušením rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby jíž dříve (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr má pak být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele plyne, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky či úvěr ve sjednaném termínu. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele. Toto nepochybně právní předchůdce žalobce v dané věci řádně a s odbornou péčí nesplnil, neboť posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, pokud vůbec proběhlo, bylo natolik formální, že bylo bez náležitých a dostatečných podkladů.Ačkoli žalobce v žalobě a doplnění žaloby uvedl, jakým způsobem žalobce, resp. jeho právní předchůdce provedl ověření úvěruschopnosti žalovaného, jednalo se spíše o vyjádření žalobce k posouzení úvěruschopnosti dlužníka v obecné rovině a nikoli konkrétně ve vztahu k osobě žalovaného. Žalobce ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že jeho právní předchůdce úvěryschopnost žalovaného ověřoval z veřejně dostupných lustrací a databází, a to ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, když na základě těchto zjištění neměl právní předchůdce žalobce důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splácet. Rovněž tak uvedl, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěryschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, když se musí jednat minimálně o částku , částka, . Z provedeného dokazování však nikterak nevyplynulo, že by právní předchůdce žalobce k osobě žalovaného zjistil jakékoli relevantní informace, kupříkladu výši jeho příjmu, výdajů, výši případných dalších závazků a že by údaje o příjmech a výdajích a způsobu plnění dosavadních dluhů nějakým způsobem ověřil, a to vyhodnotil, kupříkladu vyžádáním dokladů od žalovaného (výplatní pásky, výpisy z účtu, doložení nákladů na bydlení apod.). Ani v doplnění žaloby, a to na základě výzvy soudu (usnesení ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ) žalobce neuvedl žádné relevantní skutečnosti týkající se toho, jakým způsobem jeho právní předchůdce řádně prověřoval úvěryschopnoste žalovaného, pouze odkázal na obsah žaloby a na sdělení jeho právního předchůdce s tím, že tento v procesu poskytování pohledávky dostatečným způsobem prověřoval úvěryschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu, prostým nahlédnutím do přístupových rejstříků a databází. Dle názoru soudu však pouhá lustrace žalovaného ve výše uvedených databázích (navíc žalobcem nedoložená) k řádnému posouzení schopností žalovaného splácet úvěr nestačí. Je třeba zdůraznit, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, vychází-li pouze z prohlášení samotného dlužníka, event. pouze formálně provádí lustraci ve veřejně dostupných databázích. S poukazem na shora uvedené je tak nutné uzavřít, že právní předchůdce žalobce skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalovaného dostatečným způsobem neprověřoval, neboť se příjmy ani výdaji žalovaného řádně nezabýval. S poukazem na shora uvedené je tak nutné uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedostatečně zjistil poměry žalovaného a nesprávně tak dovodil, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr ve stanovené lhůtě splatit. Právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Povinnost k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemůže být relativizována ani výší poskytnutého úvěru, když povinnost k řádnému posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí se vztahuje na spotřebitelské úvěry bez ohledu na výši závazku, navíc závazek z posuzované smlouvy o úvěru činil částku , částka, (bez poplatku za poskytnutí úvěru a dalšího příslušenství) a nedá se tak ani hovořit o nízké nominální hodnotě úvěru.S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál povinnosti odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, když odporuje ust. § 86 odst. 1 zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 zákona).Nad rámec výše uvedeného soud dále poznamenává, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i s na ohledem na výši sjednaného poplatku (ve smlouvě uvedeného úroku) za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , což představuje více jak jednu polovinu z poskytnuté částky na úvěru a rovněž tak s ohledem na RPSN ve výši 299,98 % p.a.. Soudu je pak z jeho úřední činnosti známo, že v roce 2024, kdy byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle databáze ARAD ČNB nepřevyšovaly u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami nejvyšší úrokové sazby 21 %, když sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě dosahuje více jak desetinásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroků lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroků převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Odo 234/2005, 33 Cdo 212/2014). Na tomto místě soud poznamenává, že mu přísluší z úřední povinnosti zkoumat otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si právní předchůdce žalobce a žalovaný sjednali RPSN dosahující téměř 300 % a tato výše úroku z úvěru dosahuje více jak desetinásobně nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že takovéto ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba i z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou dle ust. § 580 o.z. Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech, a to např. rozhodnutí MS Praha sp. zn. 22 Co 197/2019, sp.zn. 30 Co 61/2019, sp.zn. 70 Co 74/2021, sp.zn. 53 Co 92/2022, a to i s ohledem na požadavek jednotného rozhodování dle ust. § 13 o.z.Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. vrátit jako bezdůvodné obohacení, když tyto finanční prostředky jsou ve výši , částka, , když žalovaný ani netvrdil a tím méně prokázal, že by na úhradu jemu poskytnutého úvěru žalobci, event. jeho právnímu předchůdci cokoli uhradil (výrok I. tohoto rozsudku).S ohledem na to, že soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou, ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl nárok žalobce, jímž požadoval úhradu další částky , částka, představující část ve smlouvě sjednaného poplatku (úvěru) za poskytnutí úvěru, a to včetně žalobcem požadovaného příslušenství, neboť žalovaný se v tomto rozsahu nemohl dostat do prodlení s úhradou dlužné částky.Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu poskytnutého úvěru dosud neuhradil, je s její úhradou v prodlení (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil soud rovněž žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 , právnická osoba, počátek běhu prodlení soud vycházel z toho, že se žalovaný zavázal dlužnou částku žalobci uhradit do , datum, a před tímto datem se nemohl dostat do prodlení.Závěrem soud uvádí, že při svém rozhodnutí nemohl zohlednit žádost právního zástupce žalobce, který se k jednání omluvil, aby v případě, pokud nebude možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, aby o této skutečnosti byl soudem informován a byla mu poskytnuta lhůta k doplnění žaloby, neboť právní zástupce žalobce byl před nařízením jednání usnesením ze dne , datum, vyzván k doplnění skutkových tvrzení a důkazů týkajících se toho, jakým způsobem jeho právní předchůdce úvěryschopnost žalovaného zkoumal, tedy žalobce věděl, co soud považuje za sporné a v řízení nedoložené. Žalobce sice prostřednictvím svého právního zástupce na výzvu soudu reagoval, avšak zcela v obecné rovině, bez uvedení a doložení konkrétních údajů, které byly od žalovaného jeho právním předchůdcem vyžadovány ohledně jeho schopnosti úvěr splácet. Pokud tedy žalobce v soudem stanovené lhůtě řádně své podání týkající se nedoložení úvěryschopnosti žalovaného nedoplnil, musí jít tato skutečnost k jeho tíži a není důvodem pro odročení jednání a event. opětovné procesní poučení, a to tím spíše, že žalobce je zastoupen advokátem, který je osobou znalou práva a zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr je soudem standardně zkoumána, což musí být právnímu zástupci žalobce, který žalobce pravidelně a opakovaně zastupuje, známo. Skutečnost, že sám žalovaný ničeho v řízení nenamítal je s ohledem na shora uvedené irelevantní.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch žalobce byl v rozsahu 31 %. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14 ve vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady nezaplaceného úvěru, když pohledávku za žalovaným nabyl na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek se svým právním předchůdcem. V těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem opakovaně, kdy jednotlivé návrhy se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru a řádně nehradil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takovéhoto návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu namístě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, (tři úkony právní služby á , částka, dle ust. § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby). + 21 % DPH a 3× režijní paušál á , částka, + 21 % DPH. Celková výše nákladů řízení pak činí částku , částka, . S ohledem na to, že žalobce byl úspěšný v rozsahu 31 % (úspěšnost žalobce s ohledem na výši požadovaného plnění byla ve výši 65,5 %, neúspěch žalovaného pak v rozsahu 34,5 %) a náklady řízení, které tak žalobci přísluší jsou ve výši , částka, . V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce.Závěrem soud uvádí, že nemohl v řízení částečně úspěšnému žalobci přiznat právo na náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby, neboť sice žalobce byl k doplnění soudem vyzván, avšak řádné odůvodnění posouzení úvěruschopnosti žalovaného mělo být již součástí žaloby a dle názoru soudu se tak nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.