18 C 36/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce, advokátem sídlem kanceláře Jméno advokáta Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 32 138,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 15,99 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 18,99 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 21,9 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, advokáta se sídlem kanceláře Jméno advokáta Anonymizováno, adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svým návrhem z datum domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba. se sídlem adresa, IČ IČO (dále jen „právní předchůdce žalobce“), uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho účet úvěr do výše částka. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že byl seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce čerpaný úvěr uhradit formou 18ti pravidelných měsíčních splátek á částka, které měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo sjednáno roční úročení ve výši 15,99 % p.a. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a z tohoto důvodu přistoupil právní předchůdce žalobce k zesplatnění úvěru, a to ke dni datum. Dlužná částka na úvěru byla ve výši částka, když tato sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši částka, poplatků ve výši částka, kapitalizovaného smluvního úroku ke dni datum ve výši částka a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni datum ve výši částka. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne datum zřízení a vedené běžného účtu č. č. účtu. Žalovaný se dostal do nepovoleného záporného debetu na tomto účtu ve výši částka. Žalovaný byl o úhradu této částky upomenut, avšak bezvýsledně. Žalobce rovněž uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. Anonymizováno, a to s úvěrovým rámcem do částka. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím běžného účtu, na němž byl povinen dodržovat objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Úvěr byl úročen 21,9 % ročně. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že byl seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem právního předchůdce žalobce. Celková dlužná částka ve výši částka sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka splatného ke dni datum a úroku z prodlení platného ke dni datum ve výši částka.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř.

4. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba. se sídlem adresa, IČ IČO uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho účet úvěr do výše částka. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že byl seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce čerpaný úvěr uhradit formou 18ti pravidelných měsíčních splátek á částka, které měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo sjednáno roční úročení ve výši 15,99 % p.a. (smlouva o úvěru, obchodní podmínky, ceník). žalovaný úvěr řádně nesplácel a z tohoto důvodu přistoupil právní předchůdce žalobce k zesplatnění úvěru, a to ke dni datum. Dlužná částka na úvěru byla ve výši částka, když tato sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši částka, poplatků ve výši částka, kapitalizovaného smluvního úroku ke dni datum ve výši částka a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni datum ve výši částka. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne datum zřízení a vedené běžného účtu č. č. účtu. Žalovaný se dostal do nepovoleného záporného debetu na tomto účtu ve výši částka. Žalovaný byl o úhradu této částky upomenut, avšak bezvýsledně. Žalobce rovněž uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. Anonymizováno, a to s úvěrovým rámcem do částka. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím běžného účtu, na němž byl povinen dodržovat objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Úvěr byl úročen 21,9 % ročně. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že byl seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem právního předchůdce žalobce. Celková dlužná částka ve výši částka sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka 5. Po takto provedeném dokazování soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně.

6. Soud se v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně před uzavřením smlouvy/smluv zjišťoval úvěryschopnost žalovaného a rovněž tak tím, zda uzavření smlouvy o úvěru nejsou neplatné z jiných důvodů než proto, že by právní předchůdce žalobce řádně úvěryschopnost žalovaného nezjišťoval.

7. Dle ust. § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle ust. § 86 odst.2 věta práv zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ust. § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Dle ust. § 2291 odst.1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 11.5.202 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o.z., na základě níž byla žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky.

15. Soud se v dané věc zabýval nejprve otázkou, zda žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti a s odbornou péčí náležitě zjistil schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr dle sjednaných smluvních podmínek.

16. Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.

17. V posuzovaném případě soud uzavřel, že žalobce úvěryschopnost žalovaného dostatečně ověřil, s to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů tak, jak je uvedeno v protokole o ověřování úvěryschopnosti klienta. Na tomto místě soud musí připomenout, že právní předchůdce žalobce je jednou z bank podnikajících na území ČR, která podléhá dozoru ČNB. Při posouzení úvěryschopnosti klienta pak banka vychází vyjma záznamů uvedených ve veřejně dostupných rejstřících (insolvenční rejstřík, přehledy o exekucích, výpis z katastru nemovitostí, vnitřní databáze té, které banky) zejména z informací poskytnutých jí klientem/žadatelem o úvěr. Jinak řečeno, i v případě, pokud jsou lustrace ve veřejně přístupných databázích týkající se žadatele o úvěr negativní, žadatel o úvěr doloží bance potřebné doklady, není sama tato skutečnost zárukou toho, že žadatel o úvěr bude tento řádně splácet. V daném případě právní předchůdce žalobce řádně úvěryschopnost žalovaného zjišťoval a tomuto v průběhu jednoho a půl let zřídil jak běžný účet, tak mu poskytl úvěr a rovněž tak úvěr prostřednictvím kontokorentu na běžném účtu. Jak vyplývá z přeložených výpisů z účtu, žalovaný jemu poskytnutý úvěr řádně po určitou dobu splácel, resp. na jeho účet, ke kterému mu byl zřízen i kontokorent, zasílal finanční prostředky k úhradě jemu poskytnutého úvěru. Na tomto místě tak soud musí akcentovat rovněž rozhodnutí NS ČR ze dne 27.9.2023 č.j. 33 Cdo 1819/2023-133, ze kterého vyplývá, že pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvu neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěryschopnost spotřebitele, neboť samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěryschopnosti pochybil, nemusí nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr řádně splácet. Pokud tedy např. spotřebitel úvěr řádně nesplácí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěryschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vztáhnuto na tento konkrétní případ, je třeba uzavřít, že právní předchůdce žalobce úvěryschopnost žalovaného posoudil řádně v mezích, které jsou mu českými právními předpisy dány, když vycházel z údajů, které mu samotným žalovaným byly sděleny a rovněž tak si žalovaného prověřoval ve veřejně dostupných rejstřících. Avšak i v případě, pokud by soud uzavřel, že úvěryschopnost žalovaného nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zjišťována, nemohla by sama tato skutečnost vést k tomu, že by soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná a žalovaného by tak stíhala pouze povinnost k úhradě jistiny poskytnutého úvěru, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nebyl schopen úvěr řádně splácet, když po poskytnutí úvěru na účet žalovaného přicházely finanční prostředky, ze kterých následně úvěr byl i hrazen tak, jak vyplývá ze žalobcem předložených výpisů z účtu. Skutečnost, že žalovaný následně úvěr řádně nesplácel, nelze tak dle názoru soudu dávat k tíži právního předchůdce žalobce, resp. žalobce a uzavřený smluvně závazkový vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sankcionovat jeho neplatností s tím, že zde od počátku byla neschopnost žalovaného tento úvěr splácet.

18. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a podané žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dosud nesplacené jistiny v celkové výši částka (částka částka na základě uzavřené smlouvy o úvěru s právním předchůdcem žalobce ze dne datum + částka částka představující nepovolený debet na běžném účtu žalovaného vedeného u právního předchůdce žalobce + částka částka představující neuhrazenou jistinu na povoleném debetu na běžném účtu žalovaného), a to včetně žalobcem požadovaného úroku sjednaného mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za poskytnutí úvěru, když výše sjednaného úroku nepřekračuje běžnou výši, kterou banky účtují svým klientům za poskytnutí úvěru, když tato skutečnost je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa (ust. § 121 o.s.ř.).

19. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši částka sestávají ze žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši částka, dále ze tří úkonů právní služby á částka (ust. § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) + 21 % DPH a 3 x režijní paušál á částka + 21 % DPH. V daném případě soud při svém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nemohl zohlednit jako účelně vynaložená úkon právní služby doplnění žaloby ze dne datum týkající se doložení toho, že právní předchůdce žalobce řádně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťoval úvěryschopnost žalovaného, neboť v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je již povinností žalobce, aby již v podané žalobě řádně tvrdil a rovněž doložil to, že on sám, event. jeho právní předchůdce úvěryschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně zjišťoval. V souladu s ust. § 149 odst.1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst.1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.