18 C 39/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce , advokátkou sídlem kanceláře Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 23 004 Kč s příslušenstvím,

I. Návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , se zamítá.

III. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok ve výši 59,23 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úrok ve výši 12 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se svým návrhem ze , datum, domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná žalobci zavázala vrátit formou 36 měsíčních splátek á , částka, . Úrok ve smlouvě byl sjednán ve výši 59,23 %. Žalobce dále uvedl, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru a z tohoto důvodu přistoupil žalobce k zesplatnění úvěru a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalobci rovněž z důvodu prodlení žalované vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši , částka, (právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, vzniká za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dní). Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou 31. a 32. splátky. Žalobce se vůči žalované rovněž domáhá účelně vynaložených nákladů v souvislosti s vymáháním pohledávky vůči žalované v celkové výši , částka, . K zesplatnění úvěru došlo ke dni , datum, a v souladu se smlouvou – bod 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila částku , částka, . Žalobce se vůči žalované rovněž domáhá úhrady smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, a to počínaje dnem , datum, , když ke dni vyhotovení žaloby požaduje žalobce smluvní pokutu v celkové výši , částka, . Žalobce se vůči žalované rovněž domáhá úroku ve výši 59,23 % p.a.Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, doručení měla vykázáno a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v její nepřítomnosti.Soud v průběhu řízení provedl důkaz kartou klienta, hodnocením klienta, prohlášením klienta – informace poskytované zprostředkovatelem úvěru, předsmluvním formulářem, výpisem záznamu z registru SOLUS, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , rozpisem splátek, oznámením o provedení příkazu k úhradě, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, žádostí o úpravu splátkového kalendáře z , datum, , výzvou k zaplacení z , datum, , , datum, , dodatkem č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru, úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, základní informací o klientovi.Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, žežalobce uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaná zavázala žalobci uhradit formou 36 měsíčních splátek á , částka, splatných vždy k 12. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2022 v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaná svým podpisem na smlouvě rovněž stvrdila, že byla seznámena se Všeobecnými obchodními podmínkami žalobce a rovněž tak stvrdila, že v případě prodlení s úhradou poskytnutých finančních prostředků ji dle bodu 6.1 smlouvy stíhá povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši , částka, za každou splátku, se kterou se ocitne v prodlení o délce 30 dnů a rovněž tak dle bodu 6.5 smlouvy je žalobce oprávněn požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny v případě, že dojde k zesplatnění úvěru. Ve smlouvě je uvedena roční zápůjční úroková sazba ve výši 59,23 % p.a. a předpokládaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr ve výši 78,28 %. Úvěr byl žalované schválen, o čemž byla informována dopisem z , datum, s tím, že v oznámení je uvedeno, že celková výše úvěru je , částka, a celková částka, kterou má žalovaná uhradit formou pravidelných 36 měsíčních splátek á , částka, , je , částka, (smlouva o úvěru, dodatek ke smlouvě oznámení žalobce o schválení úvěru, doklad o proplacení úvěru, splátkový kalendář).dopisem ze dne , datum, a , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení 31., 32. a 33. splátky splatné dne , datum, , , datum, a , datum, . Zároveň byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru v případě, že k úhradě řádně nedojde. Výzvy byly zasílány žalované na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě, tj. , adresa, . Žalovaná dopisem ze dne , datum, požádala žalobce o odložení splátek o 3 měsíce z důvodu ztráty zaměstnání (citované výzvy, žádost žalované).dnem , datum, je datováno oznámení žalobce zasílané žalované na její kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě, tj. , adresa, , s tím, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši , částka, , a to po zesplatnění úvěru s tím, že zbývající dlužná původní jistina je ve výši , částka, , úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění je ve výši , částka, a neuhrazené smluvní pokuty jsou ve výši , částka, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením jsou ve výši , částka, (citované oznámení).dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva).Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování uzavřel, že není možné podané žalobě v rozsahu, který byl žalobcem žalobou uplatněn vyhovět tak, jak bude uvedeno dále.Dle ust. § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů.Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle ust. § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek.Dle ust. § 2291 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o.z., na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které byly žalované zaslány na její účet specifikovaný ve smlouvě a které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednanými úroky dle sjednaných smluvních podmínek.Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti a s odbornou péčí náležitě zjistil schopnost žalované splácet předmětný úvěr dle sjednaných smluvních podmínek.Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří týmž spotřebitelům poskytly úvěry či jiné služby již dříve (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou „důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.V posuzovaném případě soud uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalované dostatečně neověřil. Ze žalobcem předložených listinných důkazů nikterak nevyplývá, zda se žalobce před poskytnutím úvěru zabýval příjmy a výdeji žalované, tedy není z jeho strany doloženo, že by požadoval po žalované doklad o příjmu, ať již formou doložení pracovní smlouvy, výplatní pásky, daňového přiznání, apod., a rovněž tak, že by se konkrétně zabýval výdaji žalované. Pouze v příloze označené jako „hodnocení klienta“ je uvedeno, že žalovaná má příjmy , částka, a výdaje ve výši , částka, a rezerva je ve výši , částka, . K výše uvedeným příjmům a výdajům však nejsou žádné relevantní podklady, které by výši příjmů a výdajů tvrzenou žalovanou, prokazovaly. Nadto je třeba uvést i to, že byť žalobce uvedl, že žalovaná má rezervu , částka, , nepřihlédl k tomu, že jednak sama žalovaná uvedla, že má splátky u žalobce ve výši , částka, a ani k tomu, že žalobcem uvedená měsíční splátka na úhradu úvěru je ve výši , částka, a po odpočtu této částky od žalobcem uváděné „rezervy“ žalované nezbydou téměř žádné finanční prostředky. Pokud pak žalobce uvedl, že žalovanou prověřoval i ve veřejně dostupných databázích, a to kupříkladu společností SOLUS a NRKI, jednalo se spíše o obecnou lustraci žalované standardní žalobcem používanou, nikoliv však o lustraci, která by eventuálně mohla přispět ke zjištění případných dluhů žalované. S poukazem na shora uvedené proto soud musel uzavřít, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná dle ust. § 86 odst. 1, ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zák. a žalovanou by tak stíhala povinnost k vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2291 odst. 1 o.z. ve výši jí poskytnutého úvěru, a to po zohlednění žalovanou uhrazených splátek. S ohledem na to, že sám žalobce v žalobě ve svých skutkových tvrzeních uvedl, a s tímto korespondují i jím předložené listiny, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou 31. z 36 splátek sjednaných ve smlouvě, tj. že žalobci uhradila do zesplatnění úvěru celkem částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , žalovaná žalobci uhradila již , částka, , zamítl soud návrh žalobce, aby jí byla uložena povinnost zaplatit dalších , částka, spolu s úrokem z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (výrok I.).Dále soud uvádí, že kromě posouzení úvěruschopnosti žalované se zabýval i vlastním zněním smlouvy, konkrétně smluvním ujednáním týkajícím se sjednaných úroků na poskytnutí úvěru, když ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 59,23 % p.a. a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) je ve výši 82,27 % a celková částka, kterou měla žalovaná žalobci uhradit je pak ve výši , částka, . Sjednaný úrok v předmětné úvěrové sazbě výrazně převyšuje výši úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroků převyšuje hranici obvyklé úrokové sazby, nikoliv několikanásobně, zejména však trojnásobně až čtyřnásobně (např. rozhodnutí NS ČR 33 Odo 234/2005, 33 Cdo 212/2014). Soudu pak náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Ze situace, kdy žalovaný a žalobce si ujednali úrokovou sazbu ve výši 59,23 % p.a. a tato výše úroků z úvěru podstatnou měrou přesahuje úrokové sazby uplatněné bankami v době uzavření smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že takovéto ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba i z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (ust. § 580 o.z.).Závěrem je třeba zdůraznit i to, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , dle úvěrové smlouvy by pak žalovaná v případě úhrady celého jí poskytnutého úvěru formou sjednaných měsíčních splátek á , částka, měla žalobci uhradit celkem , částka, , což je více jak dvojnásobek částky, která byla žalované poskytnuta.Soud tak uzavírá, že převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, by povinna tuto částku žalobci dle ust. § 2991 na odst. 2 o.z. vrátit jako bezdůvodné obohacení. S poukazem na výše uvedené, kdy žalovaná již uhradila žalobci částku vyšší, než jí byla žalobcem poskytnuta, zamítl soud návrh žalobce jak co do jím požadované jistiny, tak i co do smluvní pokuty a požadovaného úroku sjednaného ve smlouvě, tak ii zákonného úroku z prodlení.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná měla sice úplný úspěch ve věci, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly.