18 C 55/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , narozena datum bytem adresa b) celé jméno žalobce , narozen datum bytem adresa oba zastoupeni Mgr. Ing. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , narozen datum bytem adresa žalovaného 2) celé jméno žalovaného , narozen datum bytem obec a číslo , oba zastoupeni JUDr. jméno příjmení , advokátkou sídlem anonymizována dvě slova číslo , obec a číslo o zaplacení 190 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 96 000 Kč zastavuje.

II. Řízení se co do částky 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [číslo]. [rok] do [datum] zastavuje.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci částku 59 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a., z částky 1 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 27 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 27 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 127 390 Kč k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem kanceláře [anonymizováno] [číslo], [obec a číslo], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobci se svým návrhem z [datum] domáhali, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům částku 190 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnili tím, že jsou většinovými spoluvlastníky pozemku parcelní č. [rok] o výměře 219 m², jehož součástí je budova s [adresa] bytový dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy], k.ú. [část obce] (dále jen„ nemovitost“). Žalobci mají ve společném jmění manželů (dále jen„ SJM“) spoluvlastnický podíl na nemovitosti o velikosti ¾ vzhledem k celku. V předmětné nemovitosti se nachází byt [číslo] – půdní prostor o výměře 160 m² (dále jen„ byt“), který žalobci jako jeho většinoví spoluvlastníci pronajímají. Žalovaní užívali předmětný byt v období od června 2019 do konce července 2020, kdy mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy. Mezi účastníky bylo sjednáno nájemné ve výši 35 000 Kč měsíčně s tím, že žalobci souhlasili s tím, že žalovaní vzhledem ke Covidové situaci v roce 2020 budou hradit na nájemném za měsíc duben a květen 2020 pouze částku 27 000 Kč za každý měsíc. Dlužná částka ve výši 190 000 Kč sestává z neuhrazeného nebo částečně neuhrazeného nájemného za období od září 2019 do července 2020, když za září 2019 dluží žalovaní žalobcům částku 1 000 Kč (dosud uhrazené nájemné ve výši 34 000 Kč dne [datum]), dále z částky 175 000 Kč představující neuhrazené nájemné za měsíc říjen a prosince 2019, březen, červen a červenec 2020 á 35 000 Kč a z částky 14 000 Kč sestávající z dosud částečně neuhrazeného sníženého nájemného na částku 27 000 Kč za měsíc duben a květen 2020. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Poukázali na skutečnost, že předmět nájmu nebyl způsobilý užívání, když požadovali rovněž slevu na nájmu, poukázali rovněž i na to, že se žalobci nikdy neměli uzavřenu písemnou nájemní smlouvu, kdy předmětný byt užívali na základě podnájemní smlouvy uzavřené s paní [jméno] [příjmení], když této za podnájem hradili částku 30 000 Kč měsíčně včetně úhrady záloh na služby. Rovněž uvedli, že nesouhlasili při jednání se žalobci o uzavření nájemní smlouvy s výší nájemného a záloh na služby v celkové výši 38 150 Kč tak, jak navrhovali žalobci. Žalovaní v průběhu řízení uhradili žalobcům částku 96 000 Kč s tím, že poukázali na to, že další platby již hradit nebudou, neboť s ohledem na stav bytu je jimi uhrazená platba za užívání předmětného bytu za shora uvedené období adekvátní. Podáním došlým zdejšímu soudu dne [datum] vzali žalobci žalobu částečně zpět, a to co do částky 96 000 Kč, která byla žalovanými žalobci uhrazena, když tuto platbu si započetli na nejstarší dluhy žalovaných, neboť platba nebyla žalovanými specifikována, tj. tito neuvedli, na jaké konkrétní měsíce žalobcům za užívání bytu hradí (tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná – viz. protokol z [datum] čl. 44 p.v.) .Následně podáním došlým zdejšímu soudu dne [datum] vzali žalobci žalobu částečně zpět co do částky 35 000 Kč s tím, že tuto platbu žalovaní ve prospěch žalobců uhradili, žalobci ji však s ohledem na to, že nebyla nijak specifikována, přiřadili k jiné platbě, nikoli ve prospěch žalovaných, teprve následně pak tato platba byla žalobci dohledána a přiřazena jako úhrada ze strany žalovaných. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení co do částky 96 000 Kč s přísl. a 35 000 Kč s přísl. zastavil, když žalovaní s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili (ust. § 96 odst. 1,2,4 o.s.ř.) – výrok I. a II. rozsudku. Soud v průběhu řízení provedl důkaz emailovou komunikací ze [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], přehledem plateb za červenec 2020, únor 2020, listopadu 2019, září 2019, srpen 2019, červenec 2019, červen 2019, květen 2020, leden 2020, pronájmem bytu – průměrnou cenou za metr čtvereční, cenovou mapou pozemku [anonymizováno] [obec], návrhem ke smlouvě, výpisem plateb z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], fotografiemi stavu bytu a domu, emailovou komunikací z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], vyúčtováním plateb za období od června 2019 do července 2020, emailovou komunikací mezi účastníky z [datum], [datum], [datum], [datum], dokladem o platbě částky 35 000 Kč. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že -) žalobci jsou většinovými vlastníky pozemku parcelní č. [rok], jehož součástí je budova [adresa], a to v rozsahu ideálních ¾, když žalobci s ohledem na spoluvlastnictví k nemovitosti pronajímají předmětný byt, který nejprve na základě podnájemní smlouvy uzavřené s paní [jméno] [příjmení] a následně po jejím ukončení užívali až do července 2020 žalovaní. Poté co došlo k ukončení nájemní smlouvy s paní [příjmení] a tím i podnájemní smlouvy se žalovanými, nebyla mezi žalobci a žalovanými uzavřena písemná nájemní smlouva k předmětnému bytu (shodná tvrzení účastníků). -) mezi účastníky probíhal emailová komunikace týkající se uzavření nájemní smlouvy s tím, že paní [příjmení], která podnajímala předmětný byt žalovaným, skončila nájemní smlouva k [datum]. I přes obsáhlou emailovou komunikaci mezi účastníky nedošlo fakticky k uzavření písemné nájemní smlouvy k předmětnému bytu (emailová komunikace mezi účastníky z prosince 2018 do dubna 2019, nesporná tvrzení účastníků – viz. protokol ze dne [datum] – čl. 33). -) žalovaní předmětný byt i po ukončení podnájemní smlouvy fakticky užívali, když za jeho užívání hradili žalobcům částku 35 000 Kč měsíčně (vyjma měsíce dubna a května 2020, kdy měli uhradit 27 000 Kč měsíčně z důvodu Covidové situace), a to až do července 2020, kdy byt opustili (výpisy z účtu žalobců, shodná tvrzení účastníků). -) žalovaní po podání žaloby uhradili žalobcům za užívání předmětného bytu částku 96 000 Kč (shodná tvrzení účastníků, výpisy z účtu). -) v dubnu 2020 probíhala mezi účastníky emailová komunikace týkající se případné slevy na nájmu za užívání předmětného bytu, a to v návaznosti na Covidovou pandemii a vládní opatření. Žalovaní navrhovali slevu na úhradu nájemného částku 25 000 Kč měsíčně s tím, že následně věci budou řešit. Žalobci reagovali e-mailem ze dne [datum], kdy uvedli,, že jejich představa je 27 000 na 2 měsíců s tím, že pak je možné vést jednání s ohledem na situaci na trhu. V e-mailu ze dne [datum] žalovaní uvedli, že děkují žalobcům za návrh s tím, že situace je pro ně složitá, neboť pracují v oblastech, které jsou stavem nouze úplně paralyzované a čekají na rozvolnění opatření. Dále uvedli, že jsou závislí na podpoře státu, tedy 25 000 + navrhovaných 15 000 v dalších měsících. Žalovaní dále žalobcům sdělili, že tento týden pošlo 20 000 Kč a budou se snažit poslat zbytek, jakmile to bude možné (emailová komunikace mezi účastníky). Z dalších v řízení provedených důkazů soud pro rozhodnutí ve věci nezjistil relevantní skutečnosti. Mezi účastníky bylo nesporným, že tito předmětný byt užívali až do července 2020 (vyjma měsíce června 2019, který byl mezi účastníky sporný) když žalobcům za jeho užívání měli hradit částku 35 000 Kč měsíčně (kromě měsíce dubna a května 2020, kdy mělo dojít ke snížení nájmu z důvodu Covidu). Nesporným bylo rovněž i to, že mezi účastníky nebyla uzavřena písemná nájemní smlouva, na základě které by žalobci žalovaným přenechali do nájmu předmětný byt a která by upravovala práva a povinnosti obou smluvních stran. Spornou skutečností naopak zůstalo to, jakou výši plateb za užívání předmětného bytu by žalovaní žalobcům měli hradit, a to v návaznosti na to, že mezi účastníky nebyla uzavřena písemná smlouva o nájmu na užívání předmětného bytu. Dle ust. § 582 odst. 1 o.z., není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, leda že strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních. Dle ust. § 582 odst. 2 o.z., není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona. V daném případě se soud nejprve s ohledem na námitku žalovaných týkající se toho, že mezi účastníky nebyla dle ust. § 2237 o.z. obligatorně uzavřena písemná nájemní smlouva, zabýval tím, zda žalované stíhá povinnost k úhradě plateb za užívání předmětného bytu a pokud ano, v jaké výši. Po provedeném dokazování pak soud uzavřel, že nájemní smlouva mezi účastníky uzavřena byla, byť v ústní podobě, nikoli v obligatorní písemné podobě, neboť vzhledem k tomu, že nájem bytu je upraven v části čtvrté o.z., tak při aplikaci shora citovaného ust. § 582 odst. 2 o.z,. s ohledem na skutečnost, že dle dohody bylo plněno, když žalovaní fakticky předmětný byt užívali a žalobcům za jeho užívání hradili pravidelné měsíční platby, došlo ke konvalidaci nedostatku zákonné i smluvní formy dohody o uzavření nájemního vztahu. S ohledem na shora uvedené tak soud uzavřel, že v daném případě došlo k řádnému uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky, když tito se dohodli na podstatných náležitostech nájmu, tj. mezi účastníky bylo nesporným, jaký byt je jim žalobci přenecháván do nájmu a rovněž tak byla sjednána i výše nájemného v částce 35 000 Kč měsíčně, kterou žalovaní žalobcům rovněž, vyjma měsíce dubna a května 2020 tak, jak bylo uvedeno shora, hradili. Tato skutečnost pak mezi účastníky nebyla ani sporná a vyplývá i z výpisu z účtu předložených k důkazu. Poté, co soud uzavřel, že mezi účastníky došlo k uzavření smluvně závazkového vztahu, na základě kterého žalobci žalovaným pronajali předmětný byt, zabýval se tím, zda žalovaným za užívání předmětného bytu vznikl skutečně nedoplatek na nájmu (případný nedoplatek či přeplatek na službách nebyl předmětem řízení) a rovněž tak procesní obranou žalovaných týkající se toho, že předmětný byt nebyl způsobilý řádného užívání (zatékání do bytu, praskliny, nefunkční osvětlení ve společných prostorách domu a podobně) a z tohoto důvodu tak žalovaní požadovali po žalobcích slevu z nájmu. Na tomto místě soud musí opět akcentovat to, že žalovaní poté, co došlo k ukončení podnájemního vztahu s paní [příjmení] na základě dohody se žalobci, předmětný byt fakticky užívali a těmto na nájemném hradili částku 35 000 Kč měsíčně, když tato skutečnost byla prokázána i na základě předložených výpisů z účtu, ze kterých plyne, jakou částku a kdy žalovaní na nájemném ve prospěch žalobců hradili. V daném případě tak soud při svém rozhodnutí nemohl zohlednit procesní obranu žalovaných týkající se toho, že v červnu 2019 v předmětném bytě nebydleli a nestíhá je tak povinnost k úhradě nájemného za jeho užívání. Jak již bylo uvedeno výše, soud uzavřel, že existence smluvně závazkového vztahu týkající se uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky byla v řízení prokázána a i v případě, pokud by žalovaní skutečně v měsíci červnu 2019 předmětný byt fakticky využívali, nezbavovala by je tato skutečnost povinnosti nájemné žalobcům řádně hradit, a to s ohledem na existenci nájemního vztahu. Nad rámec výše uvedeného pak soud poznamenává, že ani z emailové komunikace, na kterou žalovaní odkazovali, nebylo v řízení prokázáno, že by tito předmětný byt v měsíci červnu 2019 fakticky neužívali a že by je tak nestíhala povinnost k úhradě plateb souvisejících s jeho užíváním, neboť k faktickému„ neužívání“ předmětného bytu by soud mohl při svém rozhodnutí přihlédnout pouze v případě, pokud by nebyla v řízení prokázána existence nájemního vztahu mezi účastníky a žalovaní by předmětný byt užívali bez právního důvodu tj. žalobci by se vůči nim domáhali plnění z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o.z.). Taktomu však v daném případě není, neboť existence nájemního vztahu byla mezi účastníky prokázána tak, jak je uvedeno výše a žalovaní tak byli povinni hradit žalobců nájemné i za měsíc červen 2019. Žalovaní dále v rámci své procesní obrany poukazovali na to, že s ohledem na špatný stav bytu a domu (zatékání do bytu, špatný stav celé nemovitosti, ve které se předmětný byt nachází), požadovali po žalobcích slevu z nájmu, když za měsíc duben až červenec 2020 byla mezi účastníky sjednána sleva z nájmu na částku 25 000 Kč měsíčně. Tuto procesní obranu po provedeném dokazování však soud neshledal důvodnou. Je pravdou, že žalovaní žalobce v dubnu 2020 žádali o slevu z nájemného, avšak s poukazem na nepříznivou epidemiologickou situaci související s pandemií Covid 19 s tím, že oba pracují v oblastech, které jsou stavem nouze úplně paralyzované a čekají na jejich rozvolnění. Zároveň žalovaní v rámci emailové komunikace a žádosti o slevu z nájemného uvedli, že by bylo ideální snížení nájemného na částku 25 000 Kč měsíčně (email žalovaných z 14.. 4. 2020). Na tento email žalobci reagovali emailem z [datum] s tím, že souhlasí se slevou na nájemném ve výši 27 000 Kč měsíčně na dva měsíce s tím, že mezi účastníky mohou dále vést jednání s ohledem na situaci na trhu. Následně žalovaní zasílali žalobcům dne [datum] email, ve kterém děkovali za návrh s tím, že žalobcům mohou zasílat částku 25 000 Kč měsíčně + navrhovaných 15 000 Kč v dalších měsících. Na tento email zasílaný žalovanými žalobcům pak ze strany žalobců nebyla již žádná reakce. S poukazem na shora uvedené pak soud uzavřel, že mezi účastníky byla sjednána sleva z nájemného na dva měsíce, tj. na měsíc květen a červen 2020 na částku 27 000 Kč měsíčně tak, jak plyne ze shora citovaných emailů. S ohledem na emailovou komunikaci mezi účastníky nelze akceptovat procesní obranu žalovaných týkající se toho, že žalobci souhlasili se snížením nájemného na částku 25 000 Kč měsíčně, a to za měsíce květen, červen a červenec 2020. Jak totiž plyne z emailu z [datum], který byl zasílaný žalovanými žalobcům, pak z jeho obsahu vyplývá pouze to, že žalovaní děkují žalobcům za návrh řešení vzniklé situace s tím, že v současné době jsou závislí na podpoře státu, tj. 25 000 + navrhovaných 15 000 v dalších měsících. Z obsahu citovaného emailu nikterak neplyne, že by sami žalovaní navrhovali v rámci emailové komunikace se žalobci další snížení nájemného na částku 25 000 Kč měsíčně oproti žalobci navrhované částce 27 000 Kč měsíčně po dobu dvou měsíců, z obsahu emailu pouze vyplývá, že žalovaní jsou závislí na podpoře státu v souvislosti s pandemickou situací. S poukazem na uvedené je tak nutné přijmout ten závěr, že žalobci k žádosti žalovaných akceptovali jejich žádost o snížení nájemného s ohledem na pandemickou situaci v roce 2020, a to snížení nájemného na částku 27 000 Kč měsíčně. Snížení nájemného se pak vztahovalo pouze na měsíc květen a červen 2020, tj. na dobu dvou měsíců tak, jak plyne z emailu žalobců z [datum]. Skutečnost, že by se snížení nájemného na částku 27 000 Kč měsíčně mělo vztahovat i na měsíc červenec 2020, pak z emailové komunikace nikterak neplyne a tato skutečnost pak nevyplývá ani z dalších v řízení provedených důkazů. Soud při svém rozhodnutí nemohl zohlednit ani procesní obranu žalovaných týkající se toho, že u žalobců uplatnili slevu z nájmu, a to z důvodu vad předmětu nájmu spočívající ve špatném stavu domu, zatékání do bytu a špatné péče žalobců o celý dům. Byť je možné připustit, že si žalovaní na stav bytu v rámci emailové komunikace mezi účastníky stěžovali, nelze z této emailové komunikace dovodit, že by žalovaní požadovali po žalobcích slevu z nájemného, a to právě z důvodů vad na předmětu nájmu. Jak již bylo uvedený výše, žalovaní po žalobcích žádali slevu z nájmu v souvislosti s pandemickou situací v roce 2020, když jejich žádost o slevu z nájmu nikterak nesouvisela s jimi tvrzenými vadami předmětu nájmu. Pokud se pak týká žalovanými vznášené procesní obrany týkající se toho, že žalobci žalovaným nevyúčtovali služby za užívání předmětného bytu, pak k tomuto soud poznamenává, že případný nedoplatek či přeplatek vyúčtování služeb nebyl předmětem tohoto řízení a soud se tak jím v rámci svého rozhodnutí nemohl zabývat, když vycházel pouze ze žalobci specifikovaného předmětu řízení, a to dlužného nájemného za shora uvedené období. S poukazem na shora uvedené tak soud uzavřel, že existence smluvně závazkového vztahu týkající se uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu za sjednané nájemné ve výši 35 000 Kč měsíčně byla v řízení prokázána, v řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaní po podání žaloby uhradili žalobcům částku 96 000 Kč a rovněž i to, že žalobci na úhradu nájemného uhrazeného žalobci započetli částku 35 000 Kč a předmětem řízení tak zůstala částka 59 000 Kč, když tato žalovanými žalobci dosud za užívání předmětného bytu do doby jeho vyklizení nebyla uhrazena. S poukazem na shora uvedené proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaní dostali do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil jim soud rovněž povinnost zaplatit žalobcům úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 96 odst. 2 věta druhá o.s.ř., kdy žalovaní částečnou úhradou dluhu po podání žaloby procesně zavinili, že řízení bylo co do částky 96 000 Kč zastaveno. Pokud se pak týká částečného zpětvzetí žaloby co do částky 35 000 Kč, pak dle názoru soudu to byli žalovaní, kteří procesně zavinili toto částečné zpětvzetí, neboť uváděná platba nebyla žalovanými nikterak specifikována a žalobci ji dokázali správně přiřadit ve prospěch žalovaných až poté, co žalovaní na tuto platbu po podání žaloby poukázali. Skutečnost, že žalobci vzali ohledně této částky žalobu částečně zpět až před rozhodnutím ve věci, nemůže mít na jejich procesní úspěch žádný vliv, neboť tato platba byla ztotožněna až po podání žaloby. Ohledně zbytku dlužné částky byli žalovaní procesně úspěšní. Náklady řízení v celkové výši 127 390 Kč sestávají ze žalobci uhrazeného soudního poplatku ve výši 7 600 Kč, dále z 11 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. á 8 700 Kč – právní zástupce žalobců účtoval plnou výši odměny za jeden úkon právní služby a ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. se nepoužije (ust. § 7 bod 5 vyhlášky – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], vyjádření ve věci ze dne [datum] a [datum], částečné zpětvzetí žaloby a písemný závěrečný návrh) + 21% DPH a 11 x režijní paušál á 300 Kč + 21% DPH. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům náklady řízení, k rukám jejich právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.