18 C 77/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen Jméno Zástupce , advokátem sídlem kanceláře Jméno advokáta Anonymizováno o určení výživného pro manželku před i po rozvodu manželství

I. Návrh žalobkyně, aby soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni na výživném částku , částka, měsíčně počínaje dnem , datum, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám , Jméno Zástupce, , advokáta se sídlem kanceláře , Jméno advokáta, , Anonymizováno, , , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem z , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost přispívat na její výživu jako nerozvedené a rozvedené manželky částkou , částka, měsíčně a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Svůj návrh odůvodnila tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, , když žalovaný , datum, opustil společnou domácnost. Žalobkyně nemá od , datum, nárok na podporu v nezaměstnanosti, a přestože se snažila najít zaměstnání, tak se jí to nepodařilo. Dle pohovoru se specialistkou z úřadu práce při ročním pohovoru, která se specializuje na dlouhodobě nezaměstnané, je důvodem neúspěchu žalobkyně najít zaměstnání filtr ze strany personalistů, kteří většinou žalobkyni nepozvou ani na pohovor. Žalobkyně pak nemá finanční prostředky k zajišťování jejích osobních a finančních potřeb, když je povinností žalovaného, aby na její výživu jí přispíval. Poukázala na skutečnost, že její životní minimum je ve výši , částka, , když hradí náklady na bydlení, které tuto částku převyšují. Rovněž poukázala na svůj nepříznivý zdravotní stav, pro který ani není schopna si zaměstnání v současné době zajistit, kdy jí s ohledem na nepříznivý zdravotní stav byl přiznán invalidní důchod prvého stupně.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že se žalobkyně již v minulosti domáhala vůči němu stanovení výživného pro nerozvedenou a rozvedenou manželku s tím, že jí částečně ohledně výživného bylo vyhověno, avšak od roku 2016 byl její návrh na přiznání příspěvku na výživu zamítnut s tím, že přiznání tohoto příspěvku by bylo v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na chování žalobkyně vůči žalovanému. Žalovaný rovněž poukázal na to, že byť žalobkyni bylo stanoveno výživné na společného syna účastníků, když toto rozhodnutí je pravomocné, nepřispívá žalobkyně pod dobu více jak dvou let na jeho výživu, kdy veškeré náklady spojené s péčí o syna, který byl žalovanému jako otci svěřen do péče, hradí výlučně žalovaný, žalobkyně se na těchto nákladech nikterak nepodílí. V neposlední řadě žalovaný poukázal i na skutečnost, že žalobkyně vůči němu podala řadu žalob, které jsou řešeny jak u zdejšího soudu, tak i v obvodu působnosti jiných obvodních soudů na území hlavního města Prahy, když se jedná o šikanózní žaloby, kdy v souvislosti s jejich řešením žalovaný vynakládá finanční prostředky za právní zastupování a rovněž tak vynakládá čas na procesní vyjádření ve věci.

3. Žalobkyně opakovaně v průběhu řízení požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, a to s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav a rovněž tak nepříznivé finanční poměry. Poté, co žalobkyni osvobození od soudních poplatků přiznáno nebylo, rovněž tak jí nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů (usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , usnesení nabylo právní moci dne , datum, ), požádala žalobkyně opakovaně o odročení jednání z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu, když následně požádala i o ustanovení opatrovníka dle ust. § 29 o.s.ř., a to právě z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, pro který není schopna se samostatně jednání účastnit. O žádosti žalobkyně bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , kdy žalobkyni opatrovník ustanoven nebyl. Usnesení soudu prvého stupně bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, č.j. , spisová značka, -, Anonymizováno, a nabylo právní moci dne , datum, .

4. Soud v průběhu řízení provedl důkaz přiznáním k dani z příjmu fyzických osob žalobkyně za rok 2021, potvrzením o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání z , datum, , výpisem z účtu vedeného u , právnická osoba, . na jméno , jméno FO, za rok 2022, výzvou k úhradě dlužné částky z , datum, zasílanou , právnická osoba, . žalobkyni, předpisem plateb z , datum, , lékařskými zprávami žalobkyně z , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , druhou upomínkou k úhradě dlužné částky, poslední výzvou k úhradě dlužné částky na hypotečním úvěru z , datum, , dodatkem č. , hodnota, smlouvy o úvěru z , datum, , potvrzením o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání z , datum, , rozsudkem Obvodní soudu pro , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, z , datum, č.j,. , spisová značka, , rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži z , datum, č.j. , spisová značka, , rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, , znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví , podezřelý výraz, vyhotoveným na žádost Policie ČR z , datum, , lékařskou zprávou z Fakultní nemocnice v , Anonymizováno, z , datum, , lékařskou zprávou z Fakultní nemocnice , adresa, z , datum, , lékařskou zprávou Nemocnice , jméno FO, z , datum, , lékařskou zprávou Fakultní nemocnice v , Anonymizováno, z , datum, , lékařskou zprávou Fakultní nemocnice , adresa, z , datum, a , datum, , znaleckým posudkem z , datum, .

5. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, , Anonymizovánomanželství účastníků uzavřené dne , datum, před Městským úřadem , adresa, bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . Rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Z odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně vyplývá, že soud uzavřel, že jsou splněny podmínky ust. § 755 odst.1 o.z. s tím, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželství účastníků neplní žádnou ze svých funkcí, když manželka nemá zájem na setrvání v manželském svazku. Soud prvého stupně uzavřel, že manželské soužití bylo ukončeno na podzim roku 2014 odchodem manžela – žalovaného – ze společné domácnosti, kdy se následně začal prohlubovat komunikační neschopnost manželů, která vyústila ve vzájemné odcizení, kdy ze strany manželky vůči manželovi se jedná o nepřátelské až šikanózní jednání. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, byť před soudem prvého stupně nebyla manželka – žalobkyně – slyšena, a to z důvodu, že se k nařízenému jednání nedostavila. Odvolací soud uzavřel, že rozvodu manželství nebrání zákonná překážka ve smyslu ust. § 755 odst.2 písm. a) o.z., neboť obsahem opatrovnického spisu bylo prokázáno, že poměry nezletilého , Anonymizováno, jsou stabilizovány, když dle obsahu opatrovnického spisu nebylo až do rozhodování odvolacího soudu v roce 2019 zjištěno závadové jednání otce vůči nezletilému, naopak bylo prokázáno, že manželka ukryla syna před otcem v zahraničí, který o něm neměl po značně dlouhou dobu žádné informace (citované rozsudky).rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o návrhu žalobkyně na určení výživného pro její osobu proti žalovanému, a to jako výživného pro manželku. Ve výroku I. citovaného rozsudku soud uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné od , datum, ve výši , částka, měsíčně, ve výroku II. zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost platit žalobkyni od , datum, do , datum, výživné ve výši , částka, měsíčně po období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a od , datum, ve výši , částka, . Rozsudek soudu prvého stupně byl změněn ve výroku ve věci samé – výrok I. a II. rozsudku tak, že žalovanému byla uložena povinnost platit žalobkyni na výživném od , datum, do , datum, částku , částka, měsíčně s tím, že zároveň byla zamítnuta žaloba v té části, kde se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost přispívat na její výživu částkou , částka, od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, ve výši , částka, , od , datum, do , datum, ve výši , částka, a od , datum, ve výši , částka, měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Z odůvodnění rozhodnutí jak soudu prvého stupně, tak i odvolacího soudu vyplývá, že nárok žalobkyně na výživné pro nerozvedenou manželku dle ust. § 697 o.z. je dán, avšak pouze pro dobu od , datum, , kdy bylo zahájeno řízení, do , datum, , neboť přiznání výživného od , datum, by bylo v rozporu s dobrými mravy (ust. § 2 odst.3 o.z.), neboť nestandartní chování žalobkyně vůči žalovanému se stupňovalo a gradovalo v říjnu 2016, kdy došlo jednak k ukončení nájmu bytu č. , hodnota, v domě č.p. , Anonymizováno, v , adresa, , který měl žalovaný v nájmu (citovaná rozhodnutí).rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o úpravě práv a povinností k nezletilému synovi účastníků , Anonymizováno, , nar. , datum, pro dobu před a po rozvodu manželství s tím, že nezletilý syn byl svěřen do péče otce – žalovaného, matce – žalobkyni nebylo výživné stanoveno a matce – žalobkyni se styk s nezletilým neupravuje. Rozsudek soudu prvého stupně v napadených výrocích o péči o nezletilého , Anonymizováno, a o výživném pro nezletilého ze strany matky a ve výroku o uložení napomenutí matce a ve výroku o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce potvrzen a ve výroku o styku nezletilého , Anonymizováno, s matkou byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvého stupně. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, (citované rozsudky).na základě opatření – přibrání znalce , Anonymizováno, ČR , jméno FOžalobkyně v průběhu řízení předkládala soudu řadu lékařských zpráv týkajících se jejího zdravotního stavu s tím, že její zdravotní stav neumožňuje, aby byla zaměstnána, když s ohledem na její nepříznivý zdravotní stav jí byl přiznán invalidní důchod prvého stupně (v průběhu řízení provedené lékařské zprávy).dnem , datum, je datováno potvrzení Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště , adresa, , č.j. , č. účtu, , ve kterém Úřad práce žalobkyni potvrdil, že tato je vedena od , datum, v evidenci uchazečů o zaměstnání s tím, že podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytnuta v době od , datum, do , datum, (potvrzení Úřadu práce).dnem , datum, je datován znalecký posudek z oboru , adresaz dalších, v řízení provedených důkazů, soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci relevantní skutečnosti.

6. Žalobkyně se svým návrhem domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost přispívat na její výživu jako nerozvedené a následně rozvedené manželky částku , částka, měsíčně, když důvody pro přiznání výživného odůvodňovala svým nepříznivým zdravotním stavem, pro který není schopna trvale pracovat, kdy jí byl přiznán invalidní důchod prvého stupně.S ohledem na to, že se žalobkyně již v minulosti, a to v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, domáhala určení výživného pro nerozvedenou manželku, když rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl právní moci dne , datum, , zabýval se soud nejprve tím, zda se v daném případě ohledně návrhu žalobkyně na stanovení výživného pro nerozvedenou manželku nejedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata), neboť rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, bylo rozhodováno o výživném pro nerozvedenou manželku, kdy návrh žalobkyně na přiznání příspěvku na její výživu od , datum, byl zamítnut s tím, že přiznání výživného pro nerozvedenou manželku by bylo v rozporu s dobrými mravy a uzavřel, že se v daném případě nejedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté. Soud při posouzení splnění podmínek řízení vyšel z toho, že rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze nabyl právní moci dne , datum, , žalobkyně se vůči žalovanému podanou žalobou domáhá stanovení výživného od , datum, , tj. po uplynutí dvou let poté, co původní rozsudek nabyl právní moci. Dle názoru soudu tak od původního rozhodnutí mohlo dojít ke změně poměrů, které by odůvodňovaly přiznání výživného pro nerozvedenou manželku a od právní moci rozsudku o rozvodu manželství pro rozvedenou manželku.

7. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že v daném případ není na místě podanému návrhu manželky na přiznání výživného pro její osobu do právní moci rozvodu manželství účastníků vyhovět. Žalobkyně podávala návrh na přiznání výživného pro její osobu – nerozvedenou a rozvedenou manželku – v době, kdy manželství účastníků nebylo pravomocně rozvedeno (právní moc rozvodu manželství nastala dne , datum, , návrh byl žalobkyní doručen zdejšímu soudu dne , datum, ), kdy v návrhu pouze uvedla, že od září roku 2018 nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti a nedaří se jí sehnat práci a je tak na místě, aby soud uložil žalovanému jako jejímu manželovi hradit jí výživné, které specifikovala v částce , částka, , žalobkyně však ani v podané žalobě a ani později netvrdila a tím méně prokazovala svoji finanční situaci, která byla a je v návaznosti na finanční situaci žalovaného, relevantní pro rozhodnutí o důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku. Žalobkyně naproti tomu v průběhu řízení opakovaně žádala o odročení jednání z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu, což dokládala řadou lékařských zpráv, ať již z dřívějšího data či aktuálního. Rovněž tak opakovaně žádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, event. ustanovení opatrovníka dle ust. § 29 o.s.ř. První jednání, které se z důvodu žalobkyní uplatněných procesních návrhů či žádosti o odročení konalo, bylo až dne , datum, , tj. po více jak dvou letech od podání žaloby. Žalobkyně ani k tomuto jednání nedoložila svoji aktuální finanční situaci, nedoložila, že si aktivně hledá zaměstnání, event. že jí její zdravotní problémy fakticky brání v získání zaměstnání, byť ji v rámci sporného řízení stíhá nejen povinnost tvrzení, ale i povinnost důkazní, rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu pak doložila až po výzvě soudu, ve soudem stanovené lhůtě ani neoznačila důkazy, které by z připojených spisů (opatrovnického a rozvodového) měly být provedeny k důkazu a jaká skutková tvrzení jimi chce žalobkyně prokazovat. Žalobkyně ani po procesním poučení soudem dle ust. § 118b odst.1 o.s.ř. při jednání dne , datum, soudu ve stanovené lhůtě nepředložila žádné relevantní důkazy prokazující důvodnost jí uplatněné žaloby. Soud tak při posouzení podaného návrhu vyšel z listin a důkazů, které v průběhu řízení byly založeny a uzavřel, že přiznání výživného pro nerozvedenou manželku pro žalobkyni by bylo v rozporu s dobrými mravy. V tomto směru soud musí i při vědomí toho, že je pro něj závazný pouze výrok rozsudku o rozvodu manželství a nikoli odůvodnění rozsudku akcentovat to, že se žalobkyně dlouhodobě, a to jak v průběhu rozvodového řízení, tak i v průběhu tohoto soudního řízení chová negativně vůči žalovanému (viz. odůvodnění rozvodového rozsudku pod bodem 23, v průběhu tohoto soudního řízení pak opakovaným nedůvodným prodlužováním celého řízení podáváním opakovaných nedůvodných procesních návrhů a žádostí o odročení jednání), kdy ze strany žalobkyně se vůči žalovanému jedná o nepřátelské až šikanózní jednání. Výše uvedený postup žalobkyně v tomto řízení se pak soudu jeví i s ohledem na předmět řízení – požadavek na stanovení výživného na nerozvedenou manželku a příspěvku na výživu na rozvedenou manželku – minimálně překvapující, neboť žalobkyně by sama měla mít zájem na tom, aby řízení bylo co nejdříve pravomocně ukončeno a aby bylo postaveno najisto, zda žalobkyni nárok na přiznání výživného, resp. příspěvku na výživné vznikl či nikoli. Na tomto místě soud uvádí, že v žádném případě nezpochybňuje to, že žalobkyně trpí určitými zdravotními problémy, které jsou specifikovány v posudku, který byl žalovaným předložen, avšak tyto , Anonymizováno, zdravotní problémy žalobkyni neomezují v tom, že by nebyla schopna sama se živit tato jí nebrání samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, rozumět důsledkům uzavření smlouvy a je schopna pracovní činnosti. Rovněž tak ze závěrů tohoto posudku plyne, že žalobkyně má dlouhodobý negativní postoj vůči žalovanému, což bylo prokázáno i v rámci rozvodového řízení, i v průběhu tohoto řízení, kdy žalobkyně celé řízení nedůvodně prodlužovala.

8. S poukazem na shora uvedené proto soud uzavřel, že přiznání výživného pro nerozvedenou manželku, jehož se žalobkyně domáhala, by bylo v rozporu s dobrými mravy (ust. § 2 odst.1 o.z.) a soud proto v této části její návrh zamítl.

9. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyni by event. vznikla povinnost žalovaného přispívat na výživu žalobkyně po rozvodu manželství a uzavřel, že nikoli. Výživné rozvedeného manžela představuje specifické právo v rámci plnění vyživovací povinnosti. Jeho vznik zákon neodvozuje, na rozdíl od ostatních případů vyživovací povinnosti, od existence určitého trvajícího právního pouta, ať již příbuzenského či jiného osobního vztahu, nýbrž je zakládán na právním poměru zaniklém, a to rozvodu manželství. Rozvodem manželství se ruší nejen rodinný, ale také právní svazek bývalých manželů a tím se z bývalých manželů stávají cizí lidé a je proto třeba důsledně respektovat výjimečnou povahu této vyživovací povinnosti, zohledněnou primárně v zákonných předpokladech jejího vzniku dle ust. § 760 o.z. Jinak řečeno, výživné rozvedeného manžela je i nadále chápáno jako samostatné právo, jehož vznik, rozsah a způsob plnění, změna a zánik nijak neodvisí od vyživovací povinnosti dosud sezdaných manželů s tím, že předpoklady pro přiznání výživného rozvedeného manžela je třeba zkoumat vždy až po rozvodu manželství, kdy existence „viny“ jednoho z manželů na manželském rozvratu není pro posouzení případného nároku na výživné rozvedeného manžela relevantní (vyjma podmínek pro přiznání výživného rozvedeného manžela dle ust. § 762 o.z.). Podmínkou pro přiznání výživného rozvedeného manžela dle ust. § 760 odst.1 o.s. je nutnost splnění kumulativně dvou zákonných podmínek, a to, že rozvedený manžel není schopen sám se živit a že tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním s přihlédnutím k dalších v tomto zákonném ustanovení uvedených podmínek. V daném případě však nebylo prokázáno, že by byly splněny shora uvedené podmínky pro přiznání výživného pro rozvedenou manželku, tj. pro žalobkyni. Skutečnost, že žalobkyně není schopna sama se živit nebyla v průběhu řízení prokázána, když s ohledem na to, že se žalobkyně k poslednímu nařízenému jednání nedostavila, nemohl jí soud ani dle ust. § 118a o.s.ř. v tomto směru poučit. I bez ohledu na tuto skutečnost je třeba poukázat na to, že i v případě, pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně není schopna sama se živit, bylo by nutné, aby v řízení bylo prokázáno, že její neschopnost má původ v manželství nebo v souvislosti s ním. Tato druhá podmínka však byla zcela jednoznačně vyvrácena na základě rozvodového rozsudku, a to s odkazem na bod 23 tohoto rozhodnutí z , datum, sp.zn. , spisová značka, , když soud „vinu“ na rozvratu manželství neshledal výlučně na straně žalovaného, tj. bývalého manžela žalobkyně. Na tomto místě soud rovněž poukazuje a skutečnost, že v případě, pokud neshledal důvody pro přiznání výživného na nerozvedenou manželku s tím, že by toto bylo v rozporu s dobrými mravy, tím méně mohl shledat důvody pro přiznání výživného pro rozvedenou manželku.

10. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uzavřel, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

11. Závěrem soud uvádí, že ve věci jednal a rozhodl, a to přes žádost žalobkyně o odročení jednání ze zdravotních důvodů a její žádosti o ustanovení opatrovníka pro řízení dle ust. § 29 o.s.ř. Tento procesní postup žalobkyně soud posoudil jako zneužití procesního práva dle ust. § 2 a ust. § 6 o.s.ř. s tím, že tímto postupem došlo k maření řádného postupu v řízení a soud k takovémuto návrhu dle ust. § 41 odst.3 o.s.ř. jako nepřípustnému nepřihlížel. Na tomto místě soud musí zdůraznit, že to byla sama žalobkyně, která způsobila to, že se z důvodu jejích opakovaných procesních návrhů a žádosti o odročení z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu první jednání ve věci konalo až po více jak dvou letech od podání žaloby. V mezidobí bylo rozhodováno o procesních návrzích žalobkyně týkajících se její žádosti o osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce z řad advokátů a následně rovněž ustanovení opatrovníka pro řízení dle ust. § 29 o.a.ř. s tím, že není schopna se ze zdravotních důvodů jednání účastnit a sama se zastupovat. O všech těchto procesních návrzích bylo soudem rozhodnuto, rozhodnutí soudu prvého stupně bylo potvrzeno odvolacím soudem. Poslední žádost žalobkyně o odročení jednání byla soud opětovně doručena těsně před nařízeným jednáním s tím, že žalobkyně opětovně poukazovala na svůj nepříznivý zdravotní stav, který dokládala zaslanými lékařskými zprávami. Poté, co ji soud informoval prostřednictvím emailu o tom, že jednání se bude konat, z jednání se omluvila s tím, že požádala, aby soud před svým rozhodnutím „stahoval“ veškeré listiny, které jí budou soudu zaslány. Na tomto místě soud musí odkázat na obsah celého spisu a na skutečnost, že byť žalobkyně opakovaně, a to po celou dobu řízení poukazovala na svůj nepříznivý zdravotní stav, kdy není schopna zasílat soudu podání v písemné podobě, opakovaně těsně před nařízeným jednáním posílala soudu více jak stránkové podání zjevně psané na počítači a rovněž tak před rozhodnutím ve věci řadu naskenovaných listin, ke kterým by soud při svém rozhodnutí měl přihlédnout. Z uvedeného je tak zřejmé, že ze strany žalobkyně se jednalo pouze o obstrukční jednání ve snaze celé řízení prodloužit a oddálit tak rozhodnutí ve věci. I tato skutečnost dle názoru soudu svědčí o šikanózním jednání ve vztahu k žalovanému, bývalému manželovi, který v průběhu celého řízení byl zastoupen advokátem a jako účastník řízení – žalovaný – měl nepochybně také právní zájem na tom, aby ve věci bylo rozhodnuto neprodleně bez zbytečných průtahů. Dalším odročením jednání a opětovném rozhodnutí o žádosti žalobkyně o ustanovení opatrovníka v řízení by tak s poukazem na uvedené došlo ke zneužití jejího práva na úkor žalovaného a soud proto aniž by o jejím návrhu na ustanovení opatrovníka procesně rozhodl, posoudil jej jako nedůvodný s tím, že k němu dle ust. § 41 odst.3 o.s.ř. jako nepřípustnému nebude přihlížet (srovnej např. rozhodnutí 22 Nd 159/2016).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšný žalovaný má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení odměny za jeden úkon právní služby soud vycházel z částky , částka, určenou v ust. § 8 odst.2 vyhl.č. 177/1996 Sb., kdy žalobkyně požadovala 38 měsíčních plnění á , částka, – za období od , datum, do , datum, . Jeden úkon právní služby tak je ve výši , částka, s tím, že žalovanému byla přiznána odměna za osm úkonů právní služby – příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z , datum, , porada s klientem přesahující jednu hodinu z , datum, , porada s klientem přesahující jednu hodinu z , datum, , porada s klientem přesahující jednu hodinu z , datum, , účast u jednání soudu dne , datum, , , datum, a , datum, + 21 % DPH a dále ze tří úkonů právní služby v rozsahu jedné poloviny poskytnutého úkonu právní služby, a to za vyjádření k výzvě soudu z , datum, , , datum, a , datum, + 21 % DPH a dále z jedenácti režijních paušálů á , částka, + 21 % DPH. V souladu s ust. § 149 odst.1 o.s.ř. pak soud uložil Žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení k rukám jeho právního zástupce.

13. Závěrem soud uvádí, že při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neaplikoval ust. § 150 o.s.ř., tj. nerozhodl tak, že by v řízení úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalobkyni nebylo přiznáno, a to s poukazem na shora uvedené odůvodnění, v rámci kterého soud uzavřel, že přiznání výživného pro rozvedenou i nerozvedenou manželku by bylo v rozporu s dobrými mravy.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst.1 věta před středníkem o.s.ř.