18 C 81/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce , advokátem sídlem kanceláře Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20 791,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % p.a. od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dalších , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se svým návrhem ze , datum, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dle jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splatný nejpozději dne , datum, . Žalovaný se spolu s poskytnutým úvěrem zavázal právnímu předchůdci žalobce uhradit rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr na základě uzavřené smlouvy prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu ze smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. K ověření totožnosti poskytl žalovaný právnímu předchůdci žalobce uvedení svého jména, příjmení, data narození, rodného čísla a adresu svého bydliště a také číslo občanského průkazu, datum platnosti a další ve smlouvě uvedené povinné údaje. Žalobce dále uvedl, že jeho právní předchůdce provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích jako je ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a to s negativním výsledkem. Žalobce dále uvedl, že finanční prostředky byly žalovanému zaslány na jeho účet uvedený v žádosti o uzavření smlouvy, a to , právnická osoba, . číslo účtu , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Finanční prostředky měly být žalovaným vráceny nejpozději do , datum, .Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.Vhledem k tomu, že účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115 a o.s.ř.Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, žeprávní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který byl zaslán právním předchůdcem žalobce žalovanému na jeho účet specifikovaný ve smlouvě, sjednaná zápůjční úrokové sazba činila 12 % p.a. a žalovaný se zavázal jemu poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobce uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 9 měsíců s tím, že se žalovaný zavázal úvěr splácet formou pravidelných devíti měsíčních splátek á , částka, . Celková částka, kterou měl žalovaný na základě uzavřené smlouvy s právním předchůdcem žalobce tomuto uhradit, činila částku , částka, , RPSN byla ve výši 270,77 %. Smlouva pak obsahuje další práva a povinností obou smluvních stran. Smlouva mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce www., Anonymizováno, .cz, když žalovaný se na tomto portále zaregistroval uvedením osobních údajů a požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru (citovaná smlouva).dne , datum, právní předchůdce žalobce odeslal z jeho účtu vedeného u , právnická osoba, . číslo účtu , č. účtu, částku , částka, na účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě (potvrzení o platbě, výpis z účtu žalovaného)žalobce získal pohledávku za žalovaným na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , když o této skutečnosti byl žalovaný písemně informován (smlouva o postoupení pohledávek, doklad o odeslání, podací arch).před podáním žaloby byl žalovaný upomenut o úhradu dlužné částky (předžalobní výzva, podací arch).Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j., spisová značka, byl žalobce vyzván k doplnění skutkových tvrzení a důkazů týkající se toho, jakým způsobem právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru posuzoval s odbornou péčí úvěryschopnost žalovaného, jak ze strany žalovaného bylo na úvěr placeno a na co byly jednotlivé splátky započteny. Na výzvu soudu reagoval žalobce podáním ze dne , datum, tak, že uvedl, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobce lustrován ve veřejně dostupných databázích CEE, CRKI, ISIR, když na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného.Po takto provedeném dokazování soud uzavřel, že není možné podané žalobě v rozsahu tak, jak byla uplatněna, vyhovět.Dle ust. § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů.Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle ust. § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek.Dle ust. § 2291 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o.z., na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které byly žalovanému zaslány na jeho účet specifikovaný ve smlouvě a které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky dle sjednaných smluvních podmínek.Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti a s odbornou péčí náležitě zjistil schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr dle sjednaných smluvních podmínek.Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří týmž spotřebitelům poskytly úvěry či jiné služby již dříve (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou „důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.V posuzovaném případě soud uzavřel, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce si úvěryschopnost žalovaného dostatečně neověřil. Žalovaný sice v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl své osobní údaje, avšak s ohledem na to, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky, když žalobce pouze uvedl, že jeho právní předchůdce provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, byť s negativním výsledkem, nebylo ze strany žalobce tvrzeno, a tím méně prokázáno, že právní předchůdce žalobce skutečně zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného, tj. zda bylo ze strany žalovaného doloženo i to, zda je v pracovním poměru, podniká jako OSVČ, či zdá má jiné příjmy a v návaznosti na tom ani, jaké jsou faktické příjmy a výdaje žalovaného, tedy zda je ve schopnostech a možnostmi žalovaného, aby jemu poskytnutý úvěr řádně splácel. Jinak řečeno, pokud žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce žalovaného prověřoval i ve veřejně dostupných databázích, jednalo se spíše o obecnou citaci žalovaného standardní žalobcem používanou, nikoliv však o lustraci, která by eventuálně mohla přispět ke zjištění případných dluhů žalovaného.S poukazem na shora uvedené proto soud musel uzavřít, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná dle ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona a žalovaného tak stíhá povinnost k vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2291 odst. 1 o.z. ve výši jemu poskytnutého úvěru.Vzhledem na shora uvedené soud proto zavázal žalovaného k úhradě dosud nesplaceného úvěru ve výši , částka, , a to spolu se zákonným úrokem z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).Dále soud uvádí, že se kromě posouzení úvěruschopnosti žalovaného zabýval i vlastním zněním smlouvy, konkrétně smluvním ujednáním týkajícím se sjednaného poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a dále roční procentní sazby nákladů RPSN ve výši 270,77 % s tím, že celková výše úvěru, který měl žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradit činil částku , částka, . V tomto případě je třeba akcentovat to, že byť úroky sjednané ve smlouvě za poskytnutí zápůjčky jsou ve výši 12 % p.a. RPSN ve smlouvě o úvěru je ve výši 270,77 %, což podstatnou měrou převyšuje standardní úrokovou sazbu sjednávanou u běžných úroků poskytnutých bankovními ústavy. Kromě toho nelze ani odhlédnout od toho, že ve smlouvě je mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednán poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , což představuje více jak 55 % ze žalovanému poskytnuté finanční částky jim na úvěr ve výši , částka, a i za tohoto důvodu je také nutné posoudit smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným jako absolutně neplatnou, a to pro rozpor s dobrými mravy a v rozporu se zákonem. Nikoliv nepodstatnou skutečností pro posouzení absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu výše uvedených je pak i skutečnost, že byť v článku I bod 2 smlouvy je uveden popis poplatku za poskytnutí úvěru, jeho výše ze samotné smlouvy (článek I bod 2 smlouvy) nevyplývá, tj. není zřejmé, jakým způsobem právní předchůdce žalobce ke konkrétní výši poplatku dospěl, když v citovaném článku je pouze uvedeno, že „výše poplatku se odvíjí od výše úvěru“, jakákoliv bližší specifikace výpočtu poplatků chybí. Poplatek, který je v uváděném případě ve smlouvě uvedený pak činí více jak jednu polovinu spotřebitelského úvěru a i z tohoto důvodu je tak nutné dospět k závěru, že se jedná o absolutně neplatnou smlouvu, kdy s ohledem na shora uvedené je možné uvažovat i o tom, že se ve smlouvě uvedeného poplatku jedná o skrytý nepřiměřeně vysoký úrok za poskytnutí úvěru.S poukazem na shora uvedené proto soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou a zavázal žalovaného pouze k úhradě jemu poskytnutých finančních prostředků ve výši , částka, a co do požadované částky , částka, žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu nedošlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného.Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust.§ 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb.Výroku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl úspěch ve věci v rozsahu jedné poloviny a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.