18 C 9/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce , advokátkou sídlem kanceláře Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 96 778 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dalších , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, za období od , datum, do , datum, , se zamítá.

IV. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , se zamítá.

V. Návrh žalobce v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok ve výši 71,04 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se svým návrhem z , datum, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut na jeho účet uvedený ve smlouvě úvěru ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal jemu poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 71,04% splácet formou 48mi měsíčních splátek á , částka, splatných vždy k 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy prověřoval úvěryschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěryschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod.). Žalovaný úvěr řádně neplatil, když uhradil žalobci pouze 4 splátky á , částka, , a to dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . V důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky vzniklo žalobci právo na zesplatnění úvěru a rovněž právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši , částka, (podle smlouvy vzniká žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30ti dnů). V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši , částka, byl žalovaný povinen zaplatit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu poskytnuta lhůta v délce 30ti dnů. Žalobce se tak vůči žalovanému domáhá úhrady celkové částky ve výši , částka, sestávající z nové dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , dále úhrady smluvní pokuty ve výši , částka, , náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to počínaje dne , datum, v celkové výši , částka, a úroku za poskytnutí úvěru a zákonného úroku z prodlení a úhrady nákladů řízení.Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, doručení měl vykázáno a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti.Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud vyzval žalobce, aby doplnil svůj návrh a doplnil skutková tvrzení tak, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným byla ze strany žalobce jako věřitele posuzována s odbornou péčí úvěryschopnost žalovaného a k tomuto doložil důkazy. Na výzvu soudu reagoval žalobce podáním ze dne , datum, tak, že uvedl, že prověřoval žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících, na základě výpisu z databáze NRKI a SOLUS, dále provedl hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, když zjistil, že celkový příjem žalovaného je ve výši , částka, , náklady žalovaného jsou ve výši , částka, a volné zdroje ke splácení jsou pak ve výši , částka, . Dále uvedl, že žalovaný nebyl v době podání žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Rovněž uvedl, že sám žalovaný sdělil žalobci relevantní údaje pro poskytnutí úvěru, když žalobci poskytl kromě jiného i výplatní pásky za měsíc říjen 2023 a došlo k ověření bankovního účtu dokládajícího, že žalovaný je majitelem tohoto účtu, na který měl být úvěr vyplacen.Soud v průběhu řízení provedl důkaz smlouvou o úvěru č. , hodnota, , dodatkem ke smlouvě, předžalobní výzvou, podacím archem.Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, žežalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný spolu se sjednaným úrokem zavázal žalobci vrátit formou 48mi měsíčních splátek á , částka, . Smlouva byla uzavřena na žádost žalovaného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím e-mailové komunikace, když žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje, když technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu je uveden v příloze žaloby. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě (citovaná smlouva, dodatek č. 1 k návrhu o smlouvě)před podáním žaloby žalobce žalovaného upomenul o úhradu dlužné částky, avšak bezvýsledně (předžalobní výzva, podací arch).Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když důvody, pro které soud neprovedl další žalobcem navrhované důkazy, budou uvedeny dále.Dle ust. § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů.Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle ust. § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek.Dle ust. § 2291 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o.z., na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které byly žalovanému zaslány na jeho účet specifikovaný ve smlouvě a které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky dle sjednaných smluvních podmínek.Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti a s odbornou péčí náležitě zjistil schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr dle sjednaných smluvních podmínek.Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří týmž spotřebitelům poskytly úvěry či jiné služby již dříve (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou „důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.V posuzovaném případě soud uzavřel, že žalobce úvěryschopnost žalovaného dostatečně neověřil. Žalovaný sice v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl své osobní údaje a rovněž tak žalobci doložil i výplatní pásku, avšak pouze za jeden měsíc v době podání žádosti, tj. za měsíc říjen 2023. Z této výplatní pásky žalovaného sice vyplývá, že na jeho účet v měsíci říjnu 2023 přišla mzda ve výši , částka, , tato částka však je tvořena nejen vlastní mzdou, ale rovněž tak náborovým příspěvkem ve výši , částka, . Pouze z jedné výplatní pásky pak nelze uzavřít, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného a zda je v jeho schopnostech a možnostech, aby žalobci po dobu 48 měsíců hradil splátku téměř , částka, měsíčně. Pokud pak žalobce uvedl, že žalovaného prověřoval i ve veřejně dostupných databázích, a to kupříkladu společnosti SOLUS a NRKI, jednalo se spíše o obecnou lustraci žalovaného standardně žalobcem používanou, nikoliv však o lustraci, která by event. mohla přispět ke zjištění případných dluhů žalovaného. S poukazem na shora uvedené proto soud musel uzavřít, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná dle ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona a žalovaného tak stíhá povinnost k vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2291 odst. 1 o.z. ve výši jemu poskytnutého úvěru, a to po zohlednění žalovaným uhrazených čtyřech splátek á , částka, , tj. v celkové výši , částka, . Po odpočtu žalovanému poskytnutého úvěru ve výši , částka, a žalovaným uhrazené částky ve výši , částka, zbývá k úhradě celkem částka , částka, , která žalovaným nebyla žalobci dosud uhrazena. S poukazem na shora uvedené proto soud zavázal žalovaného k úhradě této částky, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po doručení předžalobní upomínky (výrok I. rozsudku).Dále soud uvádí, že se kromě posouzení úvěryschopnosti žalovaného zabýval i vlastním zněním smlouvy, konkrétně smluvním ujednáním týkajícím se sjednaných úroků za poskytnutí úvěru, když ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 71,04 % p.a., předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) je ve výši 99,41 % a celková částka, kterou by měl žalovaný žalobci uhradit pak je ve výši , částka, . Soudu je pak z jeho rozhodovací činnosti známo, že v roce 2023, kdy byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, tak dle databáze ARAT ČNB nepřevyšovaly u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami úroky nejvyšší úrokové sazby 26 %. Sjednaný úrok v předmětné úvěrové sazbě ve výši 71,04 % výrazně převyšuje výši úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroků lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroků převyšuje hranici obvyklé výše úroků několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (srovnej např. rozhodnutí NS ČR 33 Odo 234/2005, 33 Cdo 212/2014). Soudu pak náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy žalobce a žalovaný si ujednali úrokovou sazbu ve výši 71,04 % p.a. a tato výše úroku z úvěru podstatnou měrou přesahuje úrokové sazby uplatněné bankami v době uzavření smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že takovéto ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba i z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (ust. § 580 o.z.).Na tomto místě soud musí akcentovat i to, že pro posouzení neplatnosti úvěrové smlouvy není relevantní to, že žalobce v průběhu řízení, a to poté, co byl soudem vyzván k doložení řádného posouzení úvěryschopnosti žalovaného žalobu určitým způsobem doplnil, neboť jak již bylo uvedeno výše, soud uzavřel, že žalobce před uzavřením smlouvy řádně úvěryschopnost žalovaného neposuzoval. Kromě toho je třeba uvést, že platnost/neplatnost smlouvy je třeba posuzovat k okamžiku jejího uzavření, tj. v roce 2023. Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogické věci (v níž je žalobce rovněž nebankovních společností a spor se týká úvěrových smluv, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké úrokové sazby uvedené např. v rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 22 Co 197/2019, 35 Co 345/2022, 53 Co 92/2022, 58 Co 110/2025, a to i s ohledem na požadavek jednotného rozhodování dle ust. § 13 o.z. Závěrem je třeba zdůraznit i to, že žalovanému byly žalobcem poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , dle úvěrové smlouvy pak by žalovaný v případě úhrady celého jemu poskytnutého úvěru formou sjednaných měsíčních splátek á , částka, měl žalobci uhradit celkem částku , částka, , což je více jak trojnásobně vyšší částka, než která byla žalovanému žalobcem poskytnuta.Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinný tuto částku žalobci dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. vrátit jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou , částka, , která představuje finanční prostředky, které žalovaný po zohlednění jím provedených úhrad formou čtyřech splátek á , částka, dosud žalobci neuhradil.S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě částečně vyhověl co do částky , částka, (výrok I. rozsudku) představující bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 1,2 o.z., když vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (ust. § 1968 a § 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost uhradit žalobci z dlužné částky úroky z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy. Zároveň soud s poukazem na shora uvedené odůvodnění zamítl částečně návrh žalobce týkající se povinnosti žalovaného uhradit žalobci dalších , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. od , datum, do zaplacení, rovněž tak zamítl návrh žalobce, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , rovněž zamítl návrh žalobce na uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobci kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši , částka, a dále zamítl návrh žalobce i v té části, kde se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok ve výši 71,04 % p.a. (výrok II. – V. rozsudku).S ohledem na shora uvedené odůvodnění (posouzení smlouvy jako absolutně neplatné) soud ve věci již neprováděl další, žalobcem v žalobě označené důkazy, a to pro nadbytečnost, neboť absolutní neplatnost smlouvy vyplývá přímo z jejího obsahu.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný, a to v rozsahu 46 %. S ohledem na to, že žalovaný měl úspěch ve věci v rozsahu 54 % a v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. by mu tak příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 8 %, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, rozhodl soud ve výroku VI. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.