18 C 99/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Němečkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupen Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem ulice a číslo , obec a číslo zastoupen JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení 39 858,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39 858,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% p.a. z částky 39 858,75 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 27 403 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem kanceláře [adresa], a to do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se svým návrhem ze [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 39 858,75 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel s panem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], bytem [adresa], jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), která je předmětem tohoto sporu, když o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován dopisem z [datum]. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne [datum] dohodu o uznání dluhu [číslo] se splátkovým kalendářem, jejíž součástí byla i smluvní ujednání. Téhož dne uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory vzniklé z dohody budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovaným. Žalovaný odkoupil dluh za právním předchůdcem žalobce od původního věřitele, a to společností [právnická osoba], když postoupená pohledávka činila 231 467,89 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 154 826,58 Kč, úroků ve výši 32 469,52 Kč a smluvní pokuty ve výši 44 171,79 Kč. K dluhu ve výši 231 467,89 Kč byla žalovaným přičtena částka 57 866,11 Kč jako smluvní pokuta sjednaná v bodě 5.1 smluvních podmínek a měla být splatná, pokud právní předchůdce žalobce neuhradí do 10 dní od podpisu uznání dluhu celou dlužnou částku a pro tento případ byla tato pokuta přičtena k dluhu ve výši 231 467,89 Kč a společně tak tyto částky tvořily konečný závazek právního předchůdce žalobce ve výši 289 334 Kč, který měl být splatný v 84 měsíčních splátkách po 3 450 Kč. V souladu s článkem 7 smluvních podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,15% denně z dlužné částky po zesplatnění a dle článku 8.1 smluvních podmínek měl být dluh zajištěn vlastní bianko směnkou bez protestu. Právní předchůdce žalobce tuto dlužnou částku řádně nehradil a z tohoto důvodu žalovaný zahájil vůči němu rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu, na jehož základě byla právnímu předchůdci žalobce uložena povinnost zaplatit žalovanému nejen původní částku dluhu ve výši 231 467,89 Kč, ale také řadu smluvních pokut a úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení. Na základě vydaného rozhodčího nálezu bylo pro neplnění pohledávky ze strany právního předchůdce žalobce přistoupeno k exekučnímu řízení, které bylo vedeno JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem [exekutorský úřad], a to pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ exekuční řízení“). Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce v průběhu exekučního řízení dospěl k tomu, že exekuční řízení je vůči němu vedeno neoprávněně, na základě nezpůsobilého exekučního titulu, podal u exekutora návrh na zastavení exekuce dle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Exekuční řízení bylo poté, kdy Nejvyšší soud ČR vrátil věc soudu druhého stupně k novému řízení, zastaveno vůči právnímu předchůdci žalobce na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020 č. j. [číslo jednací] Odvolací soud zastavil exekuci z důvodu, že tato byla vedena na základě nevykonatelného exekučního titulu, a to zejména z důvodu absolutní neplatnosti dohody a na ni navazující rozhodčí smlouvy, neboť v daném případě bylo plnění přisouzené rozhodcem v rozporu s dobrými mravy, i se zákonnými principy ochrany spotřebitele. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Předtím, než však bylo exekuční řízení zastaveno, vyplatil soudní exekutor žalovanému, jakožto oprávněnému v exekučním řízení celkem částku 434 741,38 Kč, když tuto částku soudní exekutor vedle nákladů exekuce vymohl na právním předchůdci žalobce a která byla krom postoupené pohledávky ve výši 231 467,89 Kč tvořena především nemalými částkami připadajícími na nemravné smluvní pokuty a sankce, jakož i náklady rozhodčího řízení. Žalobce se vůči žalovanému tak domáhá vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaný skutečně oprávněn si z vyplaceného plnění ponechat. Výše postoupené pohledávky na žalovaného činila částku 231 467,89 Kč. Na vrácení této částky měl tak žalovaný vůči právnímu předchůdci žalobce nárok. Společně s vrácením této částky pak vznikl žalovanému i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla dohoda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena až do dne právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení. Na základě výše uvedeného je tak žalovaný oprávněn si ponechat částku 231 467,89 Kč představující výši postoupené pohledávky a zároveň částku 163 414,74 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75% p.a. z částky 231 467,89 Kč od [datum] do [datum]. Žalovaný je tak oprávněn si ponechat celkem částku 394 882,63 Kč. Zbývající část vyplaceného plnění je však tvořena finančními prostředky připadajícími na nemravně sjednané smluvní pokuty a sankce vyplývající z dohody uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, když tato je absolutně neplatná a žalovaná částka tak tvoří nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že dohoda uzavřená s právním předchůdcem žalobce je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť očekáváním žalovaného nebylo to, že právní předchůdce žalobce dluh splatí do 10 dní a smluvní pokuta se neuplatní, naopak dohoda je označena jako„ dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem“ a z tohoto spojení tak vyplývá, že žalovaný vycházel z toho, že jde o dohodu o splátkovém kalendáři a že z důvodu, že žalovaný neuhradí dlužnou částku do 10 dní, tak jak je v dohodě uvedeno, dojde k naplnění jeho povinnosti uhradit také smluvní pokutu. Žalobce rovněž poukázal na to, že dohoda neobsahuje ani obligatorní náležitosti, které jsou zákonem pro uznání dluhu vyžadovány, a to výslovné vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že ani zastavení exekuce nemá vliv na to, zda zde existuje hmotně právní závazek, a to závazek uhradit pohledávky z dohody o uznání dluhu, která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce. Na základě dohody nebylo řádně hrazeno tak, jak v dohodě bylo sjednáno a došlo k zesplatnění pohledávky a byly uplatněny smluvní pokuty s tím, že veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, a nepředstavuje bezdůvodné obohacení. Žalovaný poukázal i na skutečnost, že pokud byla exekuce zastavena, tak přezkoumáván byl exekuční titul, nikoli dluh samotný, který stále existuje, když zejména existuje rozhodčí nález rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že je zde dána překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicata), neboť účinek ust. § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., není možné chápat omezeně, nýbrž jde všeobecně o účinky podle ust. § 159a o.s.ř., a to proto, že ust. § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., výslovně hovoří o tom, že jde o účinky totožné s účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že rozhodčí nález nebyl nikdy zákonem předvídaným způsobem zrušen, když k tomuto slouží ust. § 31 a 35 zákona o rozhodčím řízení. Rovněž uvedl, že ze zastavení exekuce nelze vyvozovat, že by zanikl hmotněprávní závazek, navíc přiznaný stále platným rozhodčím nálezem, když exekuční soud ani není oprávněn věcně přezkoumávat dohodu o uznání dluhu, tak jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, uvedl, že na straně žalovaného tak nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení. Zároveň žalovaný vznesl námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku, když poukázal na skutečnost, že právní předchůdce žalobce minimálně již v červenci roku 2017, kdy podával návrh na zastavení exekuce, mohl a měl vědět, že mu vůči žalovanému mohlo vzniknout bezdůvodné obohacení a v jaké výši a s podáním žaloby na vydání bezdůvodného obohacení tak nemusel čekat až na to, až dojde k pravomocnému zastavení exekučního řízení. Soud v průběhu řízení provedl důkaz žádostí o poskytnutí informací k [název soudu], poskytnutím informací dle zák. [číslo] č.j. [spisová značka], usnesením [název soudu] ze dne 21.7.2021, č.j. [číslo jednací], úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], zapsaným u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka [číslo], úplným výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno], a.s., vedený Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], protokolem o provedení důkazu před dožádaným soudem u [název soudu], č.j. [spisová značka], úplným výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] SE vedený Městským soudem v Praze, oddíl H, vložka [číslo], úplným výpisem z obchodního rejstříku společnost [právnická osoba] vedený Krajským soudem v Hradci Králové, oddíl B, vložka [číslo], protokolem o jednání před [název soudu] ve věci sp.zn. [spisová značka] z 30.6.2020, zápisem z jednání dozorčí rady společnosti [právnická osoba] z [datum], zápisem o řádné valné hromadě společnosti [právnická osoba] z [datum], zápisem o jednání představenstva společnosti [právnická osoba] z [datum], zápisem o řádné valné hromadě společnosti [právnická osoba] z [číslo], protokolem o jednání před [název soudu] ze 14.11.2019, sp.zn. [spisová značka], protokolem o jednání před [název soudu] ze 4.6.2020, sp.zn. [spisová značka], výroční zprávou společnosti [právnická osoba], zprávou nezávislého auditora společnosti [právnická osoba] z [datum], podacím lístkem z [datum], předžalobní výzvou z [datum], protokolem o provedení důkazu před dožádaným soudem v [obec] z 3.3.2021, sp.zn. [spisová značka], vyúčtováním [exekutorský úřad] – JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci sp.zn. [spisová značka], úplným výpisem z obchodního rejstříku žalobce, vedený Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], sdělením [exekutorský úřad] právnímu zástupci žalobce z [datum], usnesením [název soudu] ze dne 13.10.2020, č.j. [číslo jednací], smlouvou o postoupení pohledávky z [datum], usnesením [název soudu] ze dne 12.5.2021, č.j. [číslo jednací], oznámením o postoupení pohledávky z [datum], odpovědí na předžalobní výzvu z [datum], usnesením [název soudu] ze dne 12.5.2021, č.j. [číslo jednací], protokolem o jednání před [název soudu] ze dne 24.9.2007, sp.zn. [spisová značka], podstatným obsahem spisu [exekutorský úřad], JUDr. [jméno] [příjmení], č.j. [číslo jednací], z něj zejména návrhy na zastavení a odklad exekuce z [datum], rozhodnutím odvolacího soudu o zastavení exekuce, č.j. [číslo jednací], vyúčtováním vymožené exekuce z [datum]. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] dohodu o uznání dluhu [číslo] se splátkovým kalendářem, kdy předmětem uznání dluhu byla pohledávka, kterou žalovaný získal na základě postoupení pohledávky vůči právnímu předchůdci žalobce od společnosti [právnická osoba], když postupovaná pohledávka ve výši 231 467,89 Kč sestávala z jistiny ve výši 154 826,58 Kč a úroku ve výši 32 469,52 Kč a smluvní pokuty ve výši 44 171,79 Kč. K dluhu ve výši 231 467,89 Kč byla žalovaným připočtena částka 57 866,11 Kč jako smluvní pokuta, která měla být splatná, pokud právní předchůdce žalobce neuhradí do 10 dnů od podpisu uznání dluhu celou dlužnou částku a pro tento případ se právní předchůdce žalobce zavázal uhradit jistinu ve výši 231 467,89 Kč + smluvní pokutu ve výši 57 866,11 Kč formou 84 měsíčních splátek á 3 450 Kč (nesporná tvrzení účastníků). usnesením [název soudu] ze dne 31. 5. 2018 č. j. [číslo jednací] soud rozhodl ve věci žalovaného, jako oprávněného proti právnímu předchůdci žalobce panu [jméno] [příjmení], narozenému [datum], bytem [adresa], o návrhu povinného na zastavení exekuce tak, že tento návrh se zamítá. Z odůvodnění citovaného usnesení vyplývá, že předmětem exekuce bylo vymožení částky 298 201,87 Kč s příslušenstvím, když na základě usnesení [název soudu] ze dne 17. 7. 2012 č. j. [číslo jednací] byla nařízena exekuce na majetek povinného – právního předchůdce žalobce – pro pohledávku ve výši 298 201,87 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,15% denně od [datum] do zaplacení a pro náklady předchozího řízení ve výši 750 Kč, jakož i pro náklady exekuce oprávněného a soudního exekutora, a to na základě vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení], ze dne 16. 4. 2012 č. j. [spisová značka]. Povinný navrhl zastavení exekuce z důvodu jejího protiprávního vedení na základě nezpůsobilého exekučního titulu a zároveň požádal o odklad exekuce do doby rozhodnutí o jeho návrhu na zastavení exekuce. Poukázal na skutečnost, že jak dohoda o uznání dluhu [číslo] se splátkovým kalendářem, tak i rozhodčí smlouva, je absolutně neplatná dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Z odůvodnění citovaného usnesení rovněž vyplývá, že exekuční soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že vydaný rozhodčí nález je řádným exekučním titulem dle ust. § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu a nemohl tak dospět k tomu, že dohoda o uznání dluhu a související rozhodčí smlouva trpěly takovými vadami, které by zapříčinily neplatnost rozhodčí smlouvy, a ani po obsahové stránce nekolidují ujednání o smluvní pokutě z dohody zákonným principům ochrany spotřebitele a tedy nejsou v přímém rozporu s dobrými mravy. Usnesení [název soudu] ze dne 31. 5. 2018 č.j. [číslo jednací] bylo změněno usnesením [název soudu] ze dne 13. 10. 2020, č. j. [číslo jednací] tak, že exekuce vedená soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [spisová značka], se zastavuje a oprávněnému – společnosti [osobní údaje žalovaného] byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů exekuce soudnímu exekutorovi ve výši 75 997 Kč. Z odůvodnění odvolacího rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud dospěl k závěru, že plnění přisouzené rozhodcem v kontextu okolností, za nichž došlo k založení povinností přiznaných rozhodčím nálezem, k uzavření dohody o uznání dluhu a rozhodčí smlouvy, včetně mechanismu ustanovení osoby rozhodce, jsou ve svém celku v rozporu se zákonnými principy ochrany spotřebitele a i v rozporu s dobrými mravy. Uzavřel tak, že dohoda o uznání dluhu uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb. platného do [datum], a to pro rozpor s dobrými mravy. Za tohoto stavu tak nebyla dána pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, který byl exekučním titulem pro vedení exekuce a oprávněný tak nemá nárok na požadované plnění a jsou zde tak dány důvody pro zastavení exekuce dle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (usnesení [název soudu] ze dne 31. 5. 2018 č. j. [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne 13. 10. 2020 č. j. [číslo jednací]). dnem 17. 3. [číslo] je datována smlouva o postoupení pohledávky, na základě které pan [příjmení] [příjmení], narozen [datum], bytem [adresa], jako postupitel postoupil žalobci jako postupníkovi pohledávku za žalovaným ve výši 39 858,75 Kč s příslušenstvím, která vznikla postupiteli za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo v důsledku vyplacení plnění vymoženého v průběhu exekučního řízení vedeného vůči postupiteli jako povinnému, na základě nezpůsobilého exekučního titulu, a to v exekučním řízení vedeném exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, se sídlem [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka], kdy postupovaná pohledávka činí rozdíl mezi exekutorem celkově vymoženou částkou 434 741,38 Kč a částkou 231 467,89 Kč představující výši postoupené pohledávky původního věřitele na dlužníka, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od [datum] do [datum] Smlouva o postoupení pohledávky pak upravuje další práva a povinnosti obou smluvních stran s tím, že tato je podepsána jak oprávněným zástupcem žalobce, tak i postupitelem, tj. panem [jméno] [příjmení] (smlouva o postoupení pohledávky ze [datum]). dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 39 859,35 Kč představující výše uvedené bezdůvodné obohacení, spočívající v rozdílu mezi důvodně vymoženou částkou na exekuci na úhradu dluhu právního předchůdce žalobce a skutečně vymoženou částkou (předžalobní výzva z [datum]). dnem [datum] je datováno vyúčtování exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], se sídlem [adresa], pod č.j. [číslo jednací], týkající se exekuce oprávněného, společnosti [osobní údaje žalovaného], se sídlem [ulice a číslo], [obec a číslo] – žalovaného – proti povinnému, právnímu předchůdci žalobce, panu [jméno] [příjmení], narozenému [datum], bytem [adresa], že z vyúčtování plyne, jaká částka byla od právního předchůdce žalobce na exekuci vymožena, na co tato byla započtena, tj. zda na jistinu, úrok, eventuálně smluvní pokutu či náklady exekutora (vyúčtování exekuce z [datum]). dnem [datum] je datována odpověď soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem [exekutorský úřad], ve věci č.j. [číslo jednací] a to právnímu zástupci žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], že ve shora uvedené věci soudní exekutor sděluje přehled vymoženého plnění a jeho rozdělení a to tak, že částka 434 741,38 Kč byla vymožena a odeslána na nárok oprávněného, částka 22 791 Kč byla odeslána zpět zaměstnavateli a částka 75 996,55 Kč byla převedena na základě EPJsoudnímu exekutorovi Mgr. [příjmení], [exekutorský úřad] (sdělení [exekutorský úřad] ze [datum]). Z dalších, v řízení provedených důkazů, soud nezjistil pro rozhodnutí relevantní skutečnosti. Žalobce svá skutková tvrzení vymezil tak, že se vůči žalovanému domáhá vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která v rámci exekučního řízení vedeného proti právnímu předchůdci žalobce byla vymožena a částkou, na kterou má žalovaný jako oprávněný v exekučním řízení nárok, neboť exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu, že exekuce byla vedena na základě nevykonatelného exekučního titulu, a to zejména z důvodu absolutní neplatnosti dohody a na ní navazující rozhodčí smlouvy, neboť plnění přisouzené rozhodcem bylo v rozporu s dobrými mravy a i se zákonnými principy ochrany spotřebitele. Částka, na kterou má žalovaný jako oprávněný nárok sestává jedna z částky 231 467,89 Kč představující výši postoupené pohledávky a dále z částky 163 414,74 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 231 467,89 Kč od [datum] do [datum]. Zbylá část vyplaceného plnění pak představuje v rozporu se zákonem sjednané smluvní pokuty a sankce vyplývající z dohody uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Skutečnost, že právní předchůdce žalobce uzavřel s původním věřitelem, společností [právnická osoba] smlouvu, na základě které byly právnímu předchůdci žalobce poskytnuty finanční prostředky specifikované ve smlouvě, když pohledávku za právním předchůdcem žalobce získal žalovaný na základě smlouvy o postoupení pohledávky se společností [právnická osoba] a rovněž to, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] dohodu o uznání dluhu se splátkovým kalendářem byla mezi účastníky nesporná. Nesporným bylo rovněž i to, že exekuční řízení vedené proti právnímu předchůdci žalobce bylo zastaveno, a to z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu. Nespornou skutečností bylo rovněž i to, jakou částku exekutor v rámci exekučního řízení do doby jeho zastavení vůči právnímu předchůdci žalobce vymohl, jakou částku z vymožené pohledávky tvořila jistina, kterou žalovaný získal od společnosti [právnická osoba] a rovněž to, jaká byla výše kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z jistiny za období od [datum] (počátek prodlení s úhradou jistiny ze strany právního předchůdce žalobce) do [datum] (právní moc usnesení o zastavení exekučního řízení). Spornou skutečností naopak zůstalo to, zda dohoda o uznání dluhu, která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce je platná, dále to, zda rozhodčí nález vydaný rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který nabyl právní moci a je vykonatelný, existuje, když nebyl žádným ze zákonem předvídatelných důvodů zrušen.. Spornou skutečností zůstalo i to, zda je v daném případě dána překážka věci pravomocně rozhodnuté a zda v případě, pokud by nárok žalobce byl dán, zda tento je či není promlčen. Soud se nejprve v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda je dána ve věci překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť v případě její existence by bylo nutné řízení dle ust. § 104 odst.1 o.s.ř. zastavit pro neodstranitelnou překážku řízení, a to aniž by soud ve věci prováděl jakékoli dokazování. Byť si je soud vědom toho, že pro účastníky řízení a pro všechny orgány je závazný jen výrok vydaného rozhodnutí (ust. § 159a odst.1,3, ust. § 167 o.s.ř.), nemohl soud v rámci svého rozhodnutí„ odhlédnout“ od odůvodnění rozhodnutí [název soudu] z 13.10.2020 č.j. [číslo jednací], kterým soud rozhodl o odvolání povinného – právního předchůdce žalobce proti usnesení [název soudu] ze dne [číslo] č.j. [číslo jednací], kdy tímto usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto tak, že se usnesení soudu prvého stupně mění tak, že exekuce vedená soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp.zn. [spisová značka] se zastavuje. Odvolací soud se podrobně pod body 25-27 zabýval veškerými námitkami povinného a uzavřel, že plnění přisouzené rozhodcem v kontextu okolností, za nichž došlo k založení povinností přiznaných rozhodčím nálezem, k uzavření dohody o uznání dluhu a rozhodčí smlouvy včetně mechanizmu ustanovení osoby rozhodce jsou ve svém celku v rozporu se zákonnými principy ochrany spotřebitele a i v rozporu s dobrými mravy s tím, že dohoda o uznání dluhu uzavřená mezi účastníky – právním předchůdcem žalobce a žalovaným – je absolutně neplatná dle ust. § 39 zák.č. 40/1964 Sb. ve znění platném do [datum] (viz bod 22 odůvodnění usnesení [název soudu]). Z citovaného odůvodnění je tak nutné dle názoru soudu přijmout ten závěr, že exekuční titul – rozhodčí nález rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení], na základě kterého probíhalo exekuční řízení je absolutně neplatný a nemůže se tak v daném případě jednat o překážku věci pravomocně rozsouzené a soud se tak dále v rámci svého rozhodnutí zabýval veškerými žalovaným uplatněnými námitkami, pro které by soud neměl podané žalobě vyhovět. Dále se soud v rámci svého rozhodnutí zabýval platností dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem, když tato mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne [datum]. Obsah této dohody byl mezi účastníky nesporný, když na žalovaného byla postoupena pohledávka ve výši 231 467,89 Kč a k této částce byla připočtena smluvní pokuta ve výši 57 866,11 Kč, a to pro případ, pokud dlužná jistina ve výši 231 467,89 Kč nebude právním předchůdcem žalobce uhrazena maximálně do deseti dnů od podpisu dohody. Jinak řečeno, pokud by právní předchůdce žalobce neuhradil jistinu ve výši 231 467,89 Kč do deseti dnů od podpisu dohody, zavázal se právní předchůdce žalobce jako dlužník k úhradě součtu jistiny a smluvní pokuty (231 467,89 Kč + 57 866,11 Kč) formou pravidelných měsíčních splátek. S ohledem na samotné označení dohody, která byla žalovaným právnímu předchůdci žalobce předložena„ dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem“ a lhůty, ve které měl právní předchůdce žalobce uhradit jistinu žalovanému, a to aniž by jej stíhala rovněž povinnost k úhradě smluvní pokuty, je nepřiměřeně krátká, když s ohledem na to, že právní předchůdce žalobce nebyl do dne uzavření dohody schopen dostát svým závazkům z uzavřené smlouvy se společností [právnická osoba], nebylo možné ani reálně přepokládat, že by právní předchůdce žalobce byl schopen jistinu ve lhůtě deseti dnů od podpisu dohody uhradit. Jinak řečeno, ze samotného obsahu dohody je nutné uzavřít, že žalovaný při jejím předložení právnímu předchůdci žalobce předpokládal, že tento nebude schopen dostát svým závazkům z uzavřené dohody ve lhůtě uvedené pro splatnost jistiny, tj. ve lhůtě deseti dnů a že tak dojde k naplnění„ podmínek“ uvedených ve smlouvě, tj. že právní předchůdce žalobce bude povinen uhradit vyjma jistiny žalovanému i smluvní pokutu ve výši 57 866,11 Kč, která představuje čtvrtinu z dlužné částky. Dle názoru soudu tak žalovaný zneužil tíživé finanční situace právního předchůdce žalobce, který nebyl schopen dostát svým původním závazkům, předložil mu dohodu o uznání závazku, byť si musel být vědom toho, že právní předchůdce žalobce nebude schopen ve lhůtě uvedené v dohodě tento závazek splnit a bude jej tak stíhat povinnost k úhradě nejen jistiny, ale i v dohodě specifikované smluvní pokuty. Žalovaný si tedy stanovil takové podmínky a sankce v dohodě, aby v rámci svého podnikání netratil a mel dostatečný zisk, když při porušení povinnosti právního předchůdce žalobce bylo splácení zajištěno smluvními pokutami, které nastupovaly, první z nich již při prodlení deseti dnů. Dle názoru soudu tak žalovaný nebyl schopen při uzavření dohody o uznání dluhu pochopit výši závazku a posoudit to, jaké povinnosti jej v případě nesplnění úhrady jistiny ve lhůtě deseti dnů stíhají, tedy žalobce využil nezkušenosti právního předchůdce žalobce, jeho nedostatečné informovanosti, ale zejména finanční tísně a uzavřel s ním smlouvu, která pro něj, jako pro spotřebitele byla nevýhodná. Byť je třeba zdůraznit, že každý má být odpovědný za své právní jednání, tedy i za to, k jakým právům a povinnosti se v rámci smluvně závazkového vztahu zaváže, je nutné akcentovat to, že druhý subjekt smluvně závazkového vztahu nemůže zneužívat svá práva na úkor jiného. V tomto konkrétním případě byl právní předchůdce žalobce spotřebitelem, naproti tomu žalovaný byl osobou, jejímž předmětem podnikání je kromě jiného skupování pohledávek od třetích subjektů a jejich následné vymáhání. Z uvedeného je tak zřejmé, že právní předchůdce žalobce byl při uzavírání smlouvy se žalovaným jako spotřebitel„ slabší stranou“ a jako takový musí při posuzování vyváženosti smluvních ujednání požívat vyšší právní ochrany než žalovaný. Jiný než výše uvedený výklad by tak dle názoru soudu znamenal to, že subjekty, které získávají de facto nedobytné pohledávky za dlužníky – spotřebiteli – by s těmito dlužníky mohli uzavírat de facto jakékoli smlouvy s řadou vysokých sankcí ve formě například smluvních pokut a ujednání odporující zjevně dobrým mravům, a to aniž by spotřebitelé měli jakoukoli možnost se proti těmto ujednáním bránit, byť smlouvy fakticky podepsali. S poukazem na shora uvedené tak soud uzavřel, že dohoda o uznání dluhu a splátkách z roku 2012 uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy dle ust- § 39 zák.č. 40/1964 Sb. (obč.zák.), neboť platnost smlouvy bylo nutné posuzovat ke dne jejího uzavření, tj. za účinnosti občanského zákoníku platného do [datum]. Poté, co soud uzavřel, že jak rozhodčí nález, tak i dohoda uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, zabýval se tím, zda žalovanému vzniklo vůči právnímu předchůdci žalobce a následně žalobci bezdůvodné obohacení, které by měl vydat a pokud ano, v jaké výši a zda tento nárok není promlčen. Žalobce výši jím požadovaného bezdůvodného obohacení odvíjel od částky, kterou právní předchůdce žalobce společnosti [právnická osoba] na jistině a úrocích měl uhradit, když tuto částku odečetl od částky, která fakticky byla v rámci exekučního řízení právnímu předchůdci žalobce stržena. Vzhledem k tomu, že soud posoudil jak rozhodčí nález, tak i dohodu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným jako absolutně neplatnou tak, jak je uvedeno výše, vznikl žalovanému, který pohledávku za právním předchůdcem žalobce získal od společnosti [právnická osoba] nárok pouze na zaplacení dlužné jistiny a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, neboť smluvní pokuty nebylo možné s ohledem na neplatnost rozhodčího nálezu a i dohody považovat za platně sjednané. Rozdíl mezi částkou, která byla v rámci exekučního řízení od právního předchůdce žalobce vymožena a částkou, na kterou oprávněnému, resp. žalovanému vznikl nárok pak činí částku, která je předmětem tohoto řízení, když výše vymožené částky vyplývá z obsahu exekučního spisu – viz vyúčtování exekuce z [datum] a výše úroků z prodlení, na které žalovanému vznikl nárok pak přímo ze zákona. Jinak řečeno, pokud žalovaný fakticky získal plnění ve vyšší částce než kolik mu příslušelo (dosud neuhrazená jistina + zákonné kapitalizované úroky z prodlení) došlo na jeho straně k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vrátit (ust. § 2991 o.z.). Soud se v neposlední řadě zabýval námitkou promlčení nároku žalobce uplatněného žalovaným v průběhu řízení, když žalovaný namítal, že již v roce 2017, kdy právní předchůdce žalobce podával návrh na zastavení exekuce, si musel být vědom toho, že na straně žalovaného mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení a již v té době tak mohl podat žalobu na plnění. S ohledem na to, že žalobce uplatnil žalobu u zdejšího soudu až v roce 2012, tj. po pěti letech, je jeho nárok promlčen. Po provedeném dokazování však soud musel uzavřít, že tato procesní obrana žalovaného není důvodná. Je pravdou, že právní předchůdce žalobce již v roce 2017 uplatňoval námitky spočívající v neplatnosti rozhodčího nálezu a uzavřené dohody se žalovaným, když v té době mu nebyla ani známa konkrétní výše bezdůvodného obohacení, kterého by se vůči žalovanému mohl domáhat, tuto výši zjistil až po pravomocném skončen í exekučního řízení na základě usnesení [název soudu] ze dne 13.10.2020 č.j. [číslo jednací] ve spojení s vyúčtováním, když až na základě tohoto vyúčtování bylo postaveno najisto, jaká konkrétní částka byla v rámci exekučního řízení od právního předchůdce žalobce vymožena, na co jednotlivé platby byly připsány a jaký je tak rozdíl mezi vymoženou částkou od právního předchůdce žalobce a částkou, která na jistině a kapitalizovaných úrocích z prodlení žalovanému jako právnímu nástupci společnosti [právnická osoba] přísluší. Jinak řečeno, byť právní předchůdce žalobce mohl být přesvědčen v roce 2017, že mu vůči žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, a to z důvodů výše uvedených, bylo třeba pro to, aby se vydání bezdůvodného obohacení mohl domáhat u soudu, aby mu byla známa i výše bezdůvodného obohacení, neboť v případě žaloby na plnění je třeba ve skutkových tvrzeních a i v petitu uvést konkrétní částku, jíž se žalobce vůči žalovanému domáhá a rovněž tak specifikovat skutková tvrzení, tj. důvody, pro které má být žalobě vyhověno. Právní předchůdce žalobce však do vyhotovení vyúčtování provedené exekuce exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] nevěděl a ani vědět nemohl, jaká konkrétní částka na exekuci byla vymožena, na co byla použita a jaká je eventuální výše bezdůvodného obohacení. Dle názoru soudu tak s poukazem na shora uvedené nelze odvíjet počátek běhu promlčecí lhůty od roku 2017 tak, jak uváděl žalovaný, ale je třeba vycházet z data, kdy byl právní předchůdce žalobce prokazatelně informován o výši vymožené částky a způsobu jejího započtení, tj. nejdříve k datu [datum] kdy soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] sděloval právnímu zástupci právního předchůdce žalobce přehled vymoženého plnění a jeho rozdělení. Vzhledem k tomu, že žaloba byla ke zdejšímu soudu doručena dne [datum], byla doručena před uplynutím zákonné promlčecí lhůty. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud uzavřel, že nárok žalobce byl podán důvodně a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst.1 o.s.ř, kdy v řízení úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 27 403 Kč sestávají z žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 993 Kč, dále ze sedmi úkonů právní služby á 2 700 Kč (ust. § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání soudu dne [datum], [datum], vyjádření ve věci ze dne [datum], [číslo], [datum]) + 21 % DPH, 7x režijní paušál á 300 Kč + 21 % DPH. V souladu s ust. § 149 odst.1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. vět před středníkem o.s.ř.