19 C 110/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 29 657,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky , částka, a úroku z prodlení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru a poskytl žalované úvěr v konečné výši , částka, , který měl být splacen do , datum, . Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala, do data splatnosti peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel zkoumal schopnost žalované úvěr splácet výpočemt mezi doložitelnými příjmy a výdaji, žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádost o úvěr. Žalovaná byla k úhradě dluhu upomínána upomínkami původního věřitele a předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Na základě výzvy soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že žalovaná celkem uhradila na poskytnutý úvěr částku , částka, dne , datum, , částku , částka, dne , datum, a částku , částka, dne , datum, . Žalovaná tak celkem zaplatila , částka, .

3. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná. Soud nařídil ústní jednání na den , datum, . K tomuto jednání se právní zástupkyně žalobkyně omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že původní věřitel, společnost , Anonymizováno, ., uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru dne , datum, formou komunikace na dálku a zavázal se poskytnout žalované finanční prostředky ve výši , částka, s výpůjční úrokovou sazbou 0,4026 % za den, tedy 146,949 % ročně s RPSN 299,98 %. Úvěr byl poskytnut na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání. Poslední platba měla pokrývat nesplacený zůstatek jistiny a úroků a příp. další poplatky. Poskytnutý úvěr měl být splácen v měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Minimální splátka činila 13 % z neplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatek za výběr, nebo , částka, podle toho, která z těchto částek je vyšší. V souvislosti s prodlením dlužníka byl původní věřitel oprávněn účtovat poplatek ve výši , částka, . Ke své schopnosti úvěr splácet žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako servírka, žije s rodiči a nemá žádnou vyživovací povinnost. Svůj příjem uvedla ve výši , částka, měsíčně a výdaje ve výši , částka, měsíčně (informace k úvěru, úvěrová smlouva, standardní informace o spotřebitelském úvěru, doklad o vyplacení částky , částka, na účet žalované). Fakturou splatnou dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky , částka, s tím, že celková dlužná částka k datu splatnosti činila , částka, , neuhrazené částky z minulého období , částka, a minimální měsíční splátka , částka, . Žalovaná uhradila celkem , hodnota, platby, a to dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Celkem tedy žalovaná uhradila , částka, (faktura, přehled uhrazených plateb a nedoplatků). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a tato skutečnost byla žalované oznámena dne , datum, . Téhož dne byla žalované právní zástupkyní žalobkyně zaslána předžalobní výzva k plnění (smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení postoupení pohledávky, předžalobní výzva).

5. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. ř. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. V posuzované věci vzal soud za prokázané, že původní věřitel poskytl žalované úvěr , částka, s úrokovou sazbou 146,95 % ročně, žalovaná úvěr v uvedené výši čerpala a uhradila pouze , částka, .

8. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda se ujednaná výše úroků 146,95 % ročně nepříčí dobrým mravům a nečiní tak právní jednání neplatným.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

12. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 22 Co 61/2022-40 a 19 Co 102/2022-61, kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o.z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná.

13. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácností pohybovaly od 10 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných občanům bankami pohybovala v rozmezí 15 – 30 %. Ujednání o úroku ve výši 146,95 % ročně tak je dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z.

14. Soud dále uzavřel, že není možné přistoupit ani k posouzení právního jednání původního věřitele jako neplatného pouze v části. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 102/2022-61, dospěl k závěru, že: „vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o.z. včas (C. H. Beck, 2014, Občanský zákoník I. Obecná část § 1−654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru, je tak v souladu s ust. 588 o.z. ve spojení s 576 a 577 o.z. (argumentum a contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnu ani od skutečnosti, že původní věřitel jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založil svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jeho klienty byly převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala.

15. Na těchto závěrech nemění nic ani skutečnost, že žalobkyně smluvený úrok 40 0 měsíčně požadovala pouze a první měsíc čerpání úvěru.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši , částka, a uhradila částku , částka, , rozdíl ve výši , částka, tak představuje bezdůvodné obohacení žalované, které je povinna žalobkyni vydat.

18. Ohledně částky , částka, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Soud zamítl rovněž požadavek na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení až podanou žalobou. Žalovaná se tedy do prodlení dosud nedostala a žalobkyni nárok na úrok z prodlení nevznikl.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků měl v řízení úspěch jen částečný, soud proto žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.