19 C 203/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupen anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o vydání věci

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl uznán povinným vydat žalobkyni [anonymizováno] automobil [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] [jméno], [registrační značka], [VIN kód], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 85 486,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného, [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat jí [anonymizována dvě slova] specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ předmětné vozidlo“). Svou žalobu odůvodnila tím, že jako vlastník předmětného vozidla a uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] kupní smlouvu o prodeji tohoto vozidla za sjednanou kupní cenu [částka]. V kupní smlouvě byla sjednána podmínka prodeje v článku VI. tak, že vlastnictví prodávaného vozidla přechází na kupujícího teprve zaplacením kupní ceny. Před jakýmkoli dalším prodejem před zaplacením kupní ceny kupující dle této smlouvy jednal jako nevlastník. Dne [datum], tedy ještě před uzavřením uvedené kupní smlouvy, společnost [právnická osoba] automobil prodala žalovanému na základě typově stejné kupní smlouvy, kde prohlásila, že je vlastníkem prodávaného vozidla. Osoba jednající za společnost [právnická osoba] tak podvedla jak žalobkyni, tak žalovaného. Záležitost je šetřena Policií ČR, která v jednání této osoby spatřuje zpronevěru a podvod. Žalobkyně tak pozbyla svého vlastnictví za okolností spáchání trestného činu. Podle žalobkyně je třeba na smlouvu uzavřenou mezi [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovaným aplikovat ustanovení § 1111 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které stanoví, že získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Dle názoru žalobkyně žalovaný nedostatečně prověřil vlastnické poměry k předmětnému vozidlu předtím, než uzavřel kupní smlouvu, žalobkyně pozbyla vlastnictví na základě trestného činu, žalovaný se tak vlastníkem nestal a je povinen žalobkyni předmětné vozidlo vydat.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že vozidlo koupil na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba] O nabídce na koupi tohoto vozidla se dozvěděl z internetového inzerátu, když autobazar společnosti [právnická osoba], [právnická osoba] (dále jen "autobazar") nabízel toto vozidlo k prodeji. Žalobce kontaktoval prodejce předmětného vozidla, na jeho zájem reagoval pan [celé jméno svědka], který se představil jako zástupce zmíněného autobazaru, potvrdil, že auto mají v nabídce jako komisní prodej. Žalovaný si ještě před uzavřením kupní smlouvy nechal předmětné vozidlo prověřit [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která nezjistila, že by s vlastnictvím vozidla měly být jakékoli problémy. Žalovaný se neztotožnil s právním posouzením věci ze strany žalobkyně, toto vozidlo získal jako použitou movitou věc nezapsanou ve veřejném seznamu za úplatu v dobré víře od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti, v rámci běžného obchodního styku.

3. Na základě výzvy soudu dle § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o.s.ř.), k tomu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení, jakým způsobem se automobil dostal do držení společnosti [právnická osoba] ke dni [datum] nebo ještě dříve, žalobkyně uvedla, že dala auto do bazaru, do komise, v [anonymizováno] [datum] s tím, že oni ho budou inzerovat a nabízet k prodeji, následně odjela na dovolenou a když se vrátila dne [datum], tak jim dala také velký a malý technický průkaz s tím, že následně uzavřou kupní smlouvu. Tato byla uzavřena dne [datum]. Na dotaz soudu, proč nebyla kupní smlouva s autobazarem uzavřena hned v den, kdy auto do bazaru dala, žalobkyně uvedla, že si to již nepamatuje.

4. Po takto doplněných tvrzeních žalobkyně předložila soudu další vyjádření ze dne [datum], v němž uvedla, že se snažila předmětný automobil prodat prostřednictvím [anonymizována dvě slova] a kontaktovala pana [celé jméno svědka]. Na doporučení pana [jméno] byl automobil v [anonymizováno] [datum] dovozen do autobazaru [anonymizováno] k ověření, jaká by mohla být jeho reálně dosažitelná prodejní cena a jaký by byl o auto zájem. Tyto kroky měl zajistit [celé jméno svědka], jakákoli smlouva či dohoda nebyla uzavřena s [anonymizováno] [celé jméno svědka] ani s nikým jiným. Za účelem uzavření kupní smlouvy se s panem [celé jméno svědka] sešla až [datum], do té doby neměla společnost [právnická osoba] žádné oprávnění uzavírat kupní smlouvu o prodeji tohoto automobilu, nebo ho převádět v registru motorových vozidel.

5. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, z nějž zjistil, že dne [datum] uzavřela žalobkyně jako prodávající se společností [právnická osoba], jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo. Vozidlo bylo prodáno za cenu [částka] a kupující s prodávající se dohodly, že částku za vozidlo použijí na nákup jiného vozidla. Podle článku VI. smlouvy zaplacením kupní smlouvy uvedené v čl. 4 smlouvy, přechází na kupujícího vlastnické právo prodávaného motorového vozidla. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], jako prodávající se žalovaným, jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo totéž vozidlo, za kupní cenu ve výši [částka]. Vozidlo bylo přepsáno v registru motorových vozidel na žalovaného ke dni [datum] a to na základě plné moc ze dne [datum], kterou jak žalobkyně, tak žalovaný pověřili [anonymizováno] [příjmení] k provedení přepisu. Podpisy na obou plných mocích byly ověřeny, podpis žalobkyně byl [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] ověřen již dne [datum] (kupní smlouvy, výpis z registru motorových vozidel (čl. 55), plné moci (čl. 56, 57, kopie velkého technického průkazu předmětného vozidla). Předmětné vozidlo bylo inzerováno k prodeji již dne [datum], [datum] a [datum], kde jako na zprostředkovatele prodeje bylo odkazováno na [anonymizována dvě slova], [ulice a číslo], [obec] (fotokopie inzerátů). V roce [rok] byl šéfem prodeje nových vozů v [právnická osoba] [jméno] [celé jméno svědka] [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] jsou dvě různé právní entity, které spolu nemají nic společného, [anonymizována dvě slova] byl v nájmu u [anonymizována dvě slova] a svůj název používal neoprávněně, žádná dohoda s [anonymizována dvě slova] o tom nebyla, [anonymizována dvě slova] se prodejem ojetých automobilů nezabývalo. Pokud chtěl zákazník prodat své starší auto protiúčtem, odkazovali jej na bazary, tak stejně [anonymizováno] [celé jméno svědka] odkázal žalobkyni na pana [celé jméno svědka] nebo pana [příjmení], když žalobkyně navštívila [právnická osoba] s přáním zakoupit nové auto. Doprovodil jí do autobazaru a požádal [celé jméno svědka] nebo pana [příjmení], aby se o ni postarali. Předmětné vozidlo bylo v [anonymizována dvě slova] vystaveno, bylo aktivně nabízeno a inzerováno k prodeji i na jiných webových stránkách (výpověď svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno svědka]). Usnesením Policie ČR, [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] bylo zahájeno trestní stíhání [celé jméno svědka], jako obviněného ze spáchání zločinu zpronevěry a přečinu podvodu, kterých se měl mimo jiné dopustit tím, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne [datum] předala žalobkyně obviněnému, jako provozovateli [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa svědka], vlastníka [právnická osoba], do komisního prodeje své osobní motorové vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno] a téhož dne [celé jméno svědka] s žalobkyní podepsal kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla za dohodnutou cenu [částka], tato částka měla být následně použita na koupi jiného vozidla. Předmětné vozidlo následně z nabídky autobazaru zmizelo, zřejmě bylo prodáno, žalobkyni však dosud nebyla učiněna nabídka na koupi jiného vozidla a ani jí nebyla uhrazena částka z prodeje vozidla (usnesení PČR ze dne [datum]). V rámci policejního vyšetřování žalobkyně vypovídala dne [datum] před orgány PČR a vypověděla mimo jiné, že se předmětné vozidlo rozhodla prodat, udat je v [anonymizována dvě slova] a zakoupit novější. Vzidlo zde předala [datum], toho dne také uzavřela kupní smlouvu s autobazarem a téhož dne sepsala plnou moc k přepisu vozidla, podpis nechala úředně ověřit na [obec] poště naproti autobazaru. Dne [datum] svou výpověď doplnila tak, že ji [datum] za obviněným [celé jméno svědka] dovedl pan [celé jméno svědka], znovu zopakovala, že téhož dne uzavřela kupní smlouvu a byla sepsána plná moc, kterou nechala ověřit. Ve věci vypovídal rovněž žalovaný dne [datum], který mimo jiné uvedl, že je majitelem předmětného vozidla, které zakoupil na základě inzerátu na webových stránkách [anonymizována dvě slova]. Tento inzerát si vyhledal [anonymizována dvě slova] [rok], téhož dne prostřednictvím webových stránek prodejce kontaktoval. Následující den jej kontaktoval pan [celé jméno svědka], jako zástupce [anonymizována dvě slova], dohodli se na nižší ceně vozidla, poté co pan [celé jméno svědka] měl kontaktovat žalovanou, která údajně s nižší cenou souhlasila. Žalovaný přijel asi po třech dnech do [anonymizována dvě slova], sešel se s [celé jméno svědka], vozidlo spolu projeli a dohodli se na jeho koupi. Dne [datum] si pro vozidlo přijel do autobazaru, v kanceláři uzavřeli a podepsali kupní smlouvu na částku [částka], tato byla předána na místě v hotovosti. Po zaplacení kupní ceny si žalovaný spolu s panem [celé jméno svědka] vozidlo vyzvedl na STK a odjel s ním, doklady k vozidlu mu byly zaslány po provedení převodu, což zařizoval prodejce (listiny z policejního spisu). Dopisem ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k vydání vozidla (výzva).

6. Na základě učiněných zjištění má soud za jednoznačně prokázané, že žalobkyně jako majitelka předmětné vozidlo svěřila nejpozději [datum] (patrně již dříve) společnosti [právnická osoba] v místě, kde tato společnost provozuje autobazar pod názvem [anonymizována dvě slova] v [obec], a pověřila tuto společnost inzerováním a nabízením tohoto vozidla k prodeji. Vozidlo bylo k prodeji inzerováno s odkazem na [anonymizována dvě slova] již v měsíci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok]. Tímto způsobem se o vozidle dozvěděl žalovaný, který dne [datum] se společností [právnická osoba], jako prodávající, uzavřel k tomuto vozidlu kupní smlouvu. Již dne [datum] udělila rovněž žalobkyně plnou moc k přepisu vozidla [anonymizováno] [příjmení]. Vozidlo bylo na žalovaného přepsáno dne [datum]. Teprve dne [datum] uzavřela žalobkyně se společností [právnická osoba] kupní smlouvu, kterou na tuto společnost vozidlo převedla.

7. Soud řízení dalšími důkazy nedoplňoval, i když žalobkyně navrhla výslech svědka [celé jméno svědka] a taky výslech obou účastníků řízení. Pokud jde o svědka [celé jméno svědka], ten se k jednání několikrát omluvil, naposledy k jednání konanému dne [datum] s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že je i v souvislosti s uvedenou věcí trestně stíhán, výpověď odmítá z obavy, že by mohl své postavení v trestním řízení zhoršit. Soud uznal toto odmítnutí výpovědi za důvodné, neboť má prokázáno, že svědek [celé jméno svědka] je skutečně i v souvislosti s touto věcí trestně stíhán, a dle názoru soudu nelze vyloučit, že by svou výpovědí mohl své postavení trestně stíhaného zhoršit. I když touto výpovědí chtěla žalobkyně prokázat, že mezi ní a autobazarem nedošlo k uzavření smlouvy o komisním prodeji předmětného vozidla, má soud zato, že toto tvrzení žalované, které soudu předložil její právní zástupce až po jednání konaném dne [datum], při němž sama žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení tak, že dala auto do bazaru do komise dne [datum], je účelovým tvrzením, a soud má za to, že toto tvrzení není třeba prokazovat. Pokud jde o navržený důkaz výslechem účastníků řízení, tento zmařila sama žalobkyně, když se k jednání dne [datum], stejně jako žalovaný, nedostavila. Soud ji proto vyslechnout nemohl. I tento důkaz však soud považuje za nadbytečný vzhledem k ostatním provedeným důkazům, z nichž dle názoru soudu byla učiněna komplexní a dostatečná zjištění pro rozhodnutí věci.

7. Podle § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Podle § 1109 o.z., vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo dle písm. b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti, v rámci běžného obchodního styku, dle písm. c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil. Podle § 2455 o.z. komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.

9. V daném případě žalovaný předmětné vozidlo zakoupil od podnikatele, společnosti provozující autobazar, tedy od podnikatele, který v běžném obchodním styku s automobily obchoduje. Podle učiněných zjištění a také tvrzení žalobkyně byl automobil svěřen autobazaru do komisního prodeje nejpozději dne [datum], autobazar, resp. společnost [právnická osoba] byla tedy oprávněna vlastním jménem tento automobil nabízet k prodeji a s žalovaným uzavřít vlastním jménem kupní smlouvu. Žalovaný tak dle názoru soudu nezakoupil automobil od nevlastníka, ale od komisionáře oprávněného vozidlo prodat a na základě uzavřené kupní smlouvy se tak stal jeho vlastníkem. Nemá proto povinnost žalobkyni vozidlo vydat. O tom, že vozidlo bylo žalobkyní předáno do komisního prodeje, svědčí i to, že vozidlo bylo již od března 2018 na internetu autobazarem nabízeno k prodeji, v inzerátu kromě fotografií byly i další údaje o tomto vozidle, autobazar tedy v případě tohoto vozidla postupoval naprosto standardně jako i v jiných případech komisního prodeje. Jiná je samozřejmě otázka, že komisionář nesplnil svou povinnost vůči žalobkyni jako komitentovi, získanou kupní cenu jí neuhradil, ani jí nezprostředkoval koupi jiného vozidla. Tato záležitost však nebyla předmětem tohoto sporu.

10. I kdyby však nebyla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] komisionářská smlouva uzavřena a žalovaný by automobil zakoupil od nevlastníka, má soud za to, že se vlastníkem stal dle § 1109 písm. b) a c) o.z. Automobil žalovaný zakoupil od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti, když prodej ojetých automobilů je hlavní náplní činnosti autobazarů, šlo tedy o běžný obchodní styk. Žalobkyně tomuto autobazaru vozidlo svěřila, což sama v průběhu řízení potvrdila, a žalovaný je získal od společnosti [právnická osoba] za úplatu. Soud se tedy dále zabýval otázkou, zda byl žalovaný, vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění společnosti [právnická osoba] vlastnické právo na něj převést. Soud tuto dobrou víru na straně žalovaného jednoznačně shledal, jednak byl [značka automobilu] nabízen k prodeji, jak uvedeno výše, již v měsíci [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok], tato společnost se prodejem ojetých automobilů v rámci své podnikatelské činnosti jednoznačně zabývala. Je třeba také poukázat na ustanovení § 7 o.z., podle nějž se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Občanský zákoník tedy předpokládá, pokud není prokázán opak, že jednání stran závazku je poctivé a v dobré víře. Opak takového jednání v průběhu řízení prokázán nebyl. Námitky žalobkyně, že si žalovaný měl před zakoupením vozidla jeho vlastnickou historii prověřit, neobstojí, neboť tato povinnost žalovanému z žádného zákonného předpisu nevyplývala a ani při pozdější lustraci v informačním systému [právnická osoba] [anonymizováno] nebylo zjištěno, že by vozidlo bylo odcizeno, což ani žalobkyně netvrdila. Soud tedy uzavřel, že se žalovaný v souladu s citovaným ustanovením § 1109 o.z. stal vlastníkem předmětného vozidla. Pokud žalovaná namítala, že je třeba na danou situaci použít ustanovení § 1111, žalobkyně nemohla své vlastnictví pozbýt, neboť na straně [celé jméno svědka] došlo ke spáchání úmyslného trestného činu, tato její námitka neobstojí. Ustanovení § 1111 je ustanovením speciálním k § 1109 a 1110, což vyplývá ze samotného textu tohoto ustanovení, které říká, že získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. V daném případě však k převodu vlastnictví na žalovaného došlo právě podle § 1109 [celé jméno svědka] zatím nebyl za úmyslný trestný čin pravomocně odsouzen a i kdyby byl, na výše uvedeném právním hodnocení věci to nic nezmění. Soud samozřejmě chápe, že žalovaná byla podvedena a přišla o své peníze za prodané vozidlo, její snaha uplatnit svou újmu vůči žalovanému však není opodstatněná. Dále soud poznamenává, že snahu žalobkyně domoci se svých práv na žalovaném považuje za účelovou, k níž žalobkyně přistoupila patrně z obavy, že ani od společnosti [právnická osoba], ani od [celé jméno svědka], v případě jeho pravomocného odsouzení, by se náhrady nedomohla. Žalobkyně nebyla ve svých tvrzeních konzistentní, zatímco na základě výzvy soudu sama při ústním jednání doplnila tvrzení obsažená v žalobě tak, že automobil předala [anonymizována dvě slova] do komisního prodeje a dala jim pokyn, aby auto inzerovali, před orgány Policie ČR naopak vypověděla, že sem auto přivezla až [datum], tedy v den, kdy uzavřela kupní smlouvu a zároveň podle svého tvrzení také podepsala plnou moc k přepisu automobilu, na níž nechala svůj podpis ověřit na poště. Z plné moci, kterou soudu zaslal na vyžádání odbor správní [stát. instituce], však vyplynulo, že žalobkyně svůj podpis na poště ověřila již [datum]. Rozpory ve svých tvrzeních a provedených důkazech žalobkyně nebyla schopna vysvětlit.

11. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Náleží mu proto náhrada nákladů vynaložených na zastoupení advokátem, a to odměna dle § 7 a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za sedm úkonů právní služby (převzetí věci, 2x vyjádření ve věci, 4x účast na ústním jednání). Sazba odměny za každý úkon vychází z tarifní hodnoty 200 000 Kč, tedy kupní ceny, za níž žalovaný automobil zakoupil, a činí 9 100 Kč za jeden úkon. Dále žalovanému náleží náhrada dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu ve výši ½ tedy 4 550 Kč za vyjádření žalovaného ze dne [datum], náhrada hotových výdajů 8x 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 14 836,50 Kč, celkem 85 486,50 Kč.