19 C 28/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 746 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 746 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 746 Kč od 6. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala na žalované zaplacení částky 5 746 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, na jejímž základě dodávala žalobkyně žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa. Žalovaná tuto svoji povinnost porušila, když za období od 18. 1. 2019 do 15. 7. 2019 neuhradila ve lhůtě splatnosti fakturu číslo ze dne datum, znějící na částku 6 878 Kč, splatnou dne 11. 7. 2019 a fakturu číslo ze dne datum, znějící na částku 528 Kč, splatnou dne 5. 8. 2019 Celkem takto žalobkyně vyúčtovala žalované 7 406 Kč, z čehož žalovaná hradila 1 660 Kč. Zbývající částku ve výši 5 746 Kč žalovaná neuhradila. O zaplacení spotřeby elektřiny byla žalovaná opakovaně upomínána. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 2 p.v. spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa, jakož i závazek žalované platit cenu odebrané elektřiny (žádost o změnu/uzavření ukončení smlouvy ze dne datum, plná moc). Cena elektřiny odebrané v období 18. 1. 2019 do 20. 6. 2019 byla vyúčtována fakturou číslo znějící na částku 5 218 Kč, s datem splatnosti 11. 7. 2019 s tím, že cena elektřiny byla vyčíslena částkou ve výši 6 877 Kč a zúčtované zálohy činily 1 660 Kč Cena elektřiny odebrané v období 21. 6. 2019 do 15. 7. 2019 byla vyúčtována fakturou číslo znějící na částku 5 746 Kč, s datem splatnosti 5. 8. 2019 s tím, že cena elektřiny byla vyčíslena částkou ve výši 527 Kč a předpisy z minulého období činily 5 218 Kč (mimořádná faktura číslo). Žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení dlužné částky dopisem (upomínka o zaplacení elektřiny ze dne datum). Následně byla žalovaná upomínána o úhradu dluhu ze shora uvedených faktur ještě výzvou k plnění před podáním žaloby (výzva k plnění před podáním žaloby ze dne datum). Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nesporovala, má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku za odběr elektřiny a plynu dosud neuhradila. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 5 746 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do shora uvedeného odběrného místa (§ 2079 zák. č. 89/2012 Sb., § 50 odst. 1, odst. 2 a § 72 zák. č. 458/2000 Sb.) a fakturami shora uvedenými byla žalobkyní žalované vyúčtována spotřeba elektřiny za období od 18. 1. 2019 do 15. 7. 2019, s tím, že dlužná částka za dodávku elektřiny za dané období činila 5 746 Kč. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na tento nedoplatek za dodávku elektřiny za shora uvedené období něčeho uhradila a rovněž ze strany žalované nebyl nikterak zpochybňován rozsah či kvalita plnění ze strany žalobkyně. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 746 Kč jakožto kupní cenu dodané elektřiny (§ 2079, § 2118 zák. č. 89/2012 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k úhradě úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.