19 C 28/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 746 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 746 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 746 Kč od 6. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala na žalované zaplacení částky 5 746 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, na jejímž základě dodávala žalobkyně žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaná tuto svoji povinnost porušila, když za období od 18. 1. 2019 do 15. 7. 2019 neuhradila ve lhůtě splatnosti fakturu [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 6 878 Kč, splatnou dne 11. 7. 2019 a fakturu [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 528 Kč, splatnou dne 5. 8. 2019 Celkem takto žalobkyně vyúčtovala žalované 7 406 Kč, z čehož žalovaná hradila 1 660 Kč. Zbývající částku ve výši 5 746 Kč žalovaná neuhradila. O zaplacení spotřeby elektřiny byla žalovaná opakovaně upomínána. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila (č.l. 2 p.v. spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], jakož i závazek žalované platit cenu odebrané elektřiny (žádost o změnu/uzavření ukončení smlouvy ze dne [datum], plná moc). Cena elektřiny odebrané v období 18. 1. 2019 do 20. 6. 2019 byla vyúčtována fakturou [číslo] znějící na částku 5 218 Kč, s datem splatnosti 11. 7. 2019 s tím, že cena elektřiny byla vyčíslena částkou ve výši 6 877 Kč a zúčtované zálohy činily 1 660 Kč Cena elektřiny odebrané v období 21. 6. 2019 do 15. 7. 2019 byla vyúčtována fakturou [číslo] znějící na částku 5 746 Kč, s datem splatnosti 5. 8. 2019 s tím, že cena elektřiny byla vyčíslena částkou ve výši 527 Kč a předpisy z minulého období činily 5 218 Kč (mimořádná faktura [číslo]). Žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení dlužné částky dopisem (upomínka o zaplacení elektřiny ze dne [datum]). Následně byla žalovaná upomínána o úhradu dluhu ze shora uvedených faktur ještě výzvou k plnění před podáním žaloby (výzva k plnění před podáním žaloby ze dne [datum]). Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nesporovala, má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku za odběr elektřiny a plynu dosud neuhradila. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 5 746 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do shora uvedeného odběrného místa (§ 2079 zák. č. 89/2012 Sb., § 50 odst. 1, odst. 2 a § 72 zák. č. 458/2000 Sb.) a fakturami shora uvedenými byla žalobkyní žalované vyúčtována spotřeba elektřiny za období od 18. 1. 2019 do 15. 7. 2019, s tím, že dlužná částka za dodávku elektřiny za dané období činila 5 746 Kč. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na tento nedoplatek za dodávku elektřiny za shora uvedené období něčeho uhradila a rovněž ze strany žalované nebyl nikterak zpochybňován rozsah či kvalita plnění ze strany žalobkyně. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 746 Kč jakožto kupní cenu dodané elektřiny (§ 2079, § 2118 zák. č. 89/2012 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k úhradě úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.